Neděle 21. prosince 1941 se stala, vedle U 451, osudná i pro dalšího nacistického námořního piráta, U-Boot U 567, ponorku typu VIIC. Byla postavena v loděnici Blohm und Voss v Hamburku. Ve čtvrtek 24. dubna 1941 byla převzata Kriegsmarine.
Osudnou se jí stala třetí bojová plavba ke které vyplula 18. prosince z francouzského přístavu Saint Nazaire, kdy jako součást vlčí smečky SEERAUBER (tvořilo jí celkem deset ponorek, včetně posil) zaútočila na lodě z britského konvoje HG 76. Konvoj 32 lodí doprovázela 36. doprovodná skupina (36th Escort Group), které velel Commander Frederick John Walker z paluby sloopu HMS Stork.
Ponorce se sice večer 21. prosince podařilo potopit norský nákladní parník D/S Annavore*), ovšem pokus o další útok skončil střetnutím s dvojicí eskortních lodí. První byla šalupa (sloop) třídy Grimsby, HMS Deptford (do dubna 1940 jako L53, posléze U53; v té době lodi velel Lieutenant-Commander Hugh Robert White, RN, MiD, *10. října 1904, †28. listopadu 1981). Druhým protivníkem byla korveta třídy Flower (skupina Flower I) HMS Samphire (K128). Boj skončil přesným zásahem hlubinných pum pronásledovatelů. Nikdo z 47 mužů na palubě U 567 nepřežil. Velitelem ponorky tehdy byl do té doby velmi úspěšný Kapitänleutnant Engelbert „Bertl“ Endrass (2. března 1911 — 21. prosinec 1941). Šlo o jeho druhé velení, předtím byl kapitánem na U 46, ponorce typu VIIB. Celkem mu bylo během války připisováno potopení jedenadvaceti lodí.
Bitva o konvoj HG 76 rozhodně neskončila německým úspěchem — smečka deseti ponorek dokázala potopit čtyři lodě (z toho dvě válečné z eskorty konvoje), ovšem U-Booty za tento hubený úspěch zaplatily ztrátou rovněž čtyř plavidel (vedle U 567 to byly U 131, U 434 a U 574).
*) Nákladní parník D/S Annavore, hrubá prostornost 3324 bruttotun, nosnost 5500 tun. Loď byla postavena roku 1921 skotskou loděnicí Murdoch & Murray Limited z Glasgowa. Tříválcový kondenzační parní stroj se zdvihem pístů 42 palců měl vrtání válců 28, 38 a 62 palců (stroj měl trojnásobnou expanzi ve vysokotlakém, středotlakém a nízkotlakém válci). Radiový volací znak lodi byl LCDJ. Kapitánem lodi byl šestapadesátiletý Nor Gerhard Reichelt (* 17. srpna 1885, † 21. prosince 1941; za váky zahynuli také jeho dva synové). Loď vezla náklad 4800 tun železné rudy, po zásahu se téměř okamžitě potopila, z 38 mužů na palubě (včetně dvojice cestujících, jedním byl Nor Thorleif Larssen, druhým cestujícím byl Brit jménem Robert Greenaway, pětašedesátiletý námořník obchodního loďstva z potopeného britského tankeru Inverlee, který se vracel do Británie) se zachránili pouze čtyři.