Ing. Miroslav Sigmund, Dr. h.c.

Motto: Tento článek patří do série věnované technikům a jejich dovednostem, v populární naučné literatuře o WWII neprávem opomíjeným. Bez nich by totiž bojující jednotky byly nejspíše jen tlupy vyzbrojené kamením. Článek tak má být alespoň malou splátkou tohoto dluhu.

Miroslav Sigmund se narodil dne 10. března roku 1907 v Lutíně. Už jeho dědeček Ludvík Sigmund založil roku 1868 vlastní malou dílnu na výrobu tehdy ještě ručních pump a čerpadel. Sigmundové začínali s několika příležitostnými spolupracovníky z okolí a když přišel Miroslav na svět, firma už byla známá po celé Moravě. V roce 1922 pak rodina Sigmundů oficiálně zaregistrovala svou značku SIGMA a trojzubec.

Miroslav měl dva starší bratry, Jana a Františka. Jejich otec usoudil, že pokud mají převzít rodinnou firmu a dále ji rozvíjet (okolo roku 1910 disponovala tato malá firma jen několika málo obráběcími stroji poháněnými transmisí s jedním parním strojem o výkonu 3 kW), je nutné aby synové byli vzdělaní v několika oborech. Už od dětství například navštěvovali hodiny cizích jazyků. Miroslav pak odešel studovat do Brna na strojní fakultu tamější techniky. Diplom strojního inženýra (samozřejmě červený) obdržel dne 14. června 1930 a v rodinné firmě se mohl pustit do práce. První úspěch se dostavil už roku 1932. Firma Sigmund si tehdy nechala jako první na světě patentovat ponorné čerpadlo a Miroslav měl na vývoji lví podíl.

Miroslav Sigmund jako čerstvý inženýr v roce 1930.

Ale nežil pouze prací a 10. března 1932 se oženil. Jeho žena Huberta pak stála při svém manželovi v dobrém i zlém téměř padesát let.

V té době vzdor hospodářské krizi firma Sigmundů poměrně prosperovala a expandovala i do zahraničí. V první půli třicátých let měla filiálky v Jugoslávii a Francii. V roce 1934 rodina Sigmundů rozhodla založit další firmu. Nesla jméno CHEMA a svou činnost začala v Lutíně dne 1. ledna 1935. Tehdejší Ministerstvo národní obrany jí zadalo výzkum a vývoj výstroje pro chemické vojsko, následně se pak rozeběhla sériová výroba. Část sortimentu byla vyráběna v licenci americké společnosti U.S. Ordnance Engineers Ltd. Ředitelem v novém závodě se nestal nikdo jiný než Miroslav. Další zlom v jeho životě nastal v roce 1937. Nejmladší generace Sigmundů tehdy vyrazila do světa. Nejstarší bratr Jan zůstal na Moravě, aby řídil a podporoval expanzi, František vyrazil do Francie a nejmladší Miroslav odcestoval 10. března 1937 do Velké Británie.

Na rozdíl od tehdejších mocných cítil, k čemu se schyluje. Do Británie s sebou přivezl širokou nabídku toho, co dokáže dodávat pro blížící se válku (prakticky to, co vyráběla mateřská firma v ČSR – od filtrů k plynovým maskám, až po součásti děl). První výběrové řízení, kterého se účastnil, bylo na dodávku 1000 mobilních hasičských stříkaček. Podmínky výběru byly drsné. Jasně daný termín, jasně definovaný podíl výroby v Británii a nemilosrdné postihy za nesplnění termínu. Miroslav uspěl se svou nabídkou a okamžitě se pustil do práce. Prakticky na zelené louce, v původně hornickém a loďařském Newcastlu, postavil (s pomocí nadace lorda Nuffielda) nový výrobní závod na čerpadla a v roce 1938 už dodával 50 mobilních hasičských stříkaček týdně. Vydatnou pomocí mu byla skupina zkušených spolupracovníků z Československa, které pro něj doma vybral bratr Jan. Ten Miroslava významně podporoval a poslední zásilka strojů a zařízení pro novou továrnu v Newcastlu odešla z Lutína vlakem ráno 15. března 1939. Tehdy spolu Jan s Miroslavem naposled telefonicky hovořili.

V srpnu 1939 už výroba hasičských stříkaček běžela na plné obrátky. S vypuknutím války pak Miroslav ještě dokázal rozšířit výrobu. Už se neomezoval jen na hasičské stříkačky. Kdo jiný, než jeho skupina elitních československých techniků, by dokázal tak rychle (v dubnu 1940) zavést výrobu dílů pro kulomet Bren, vyráběný pro britskou armádu podle původní československé licence? Následovaly součásti pro dělostřelectvo a výroba další slavné zbraně, Polstenu (v Polsku upravený kanón Oerlikon FFL ráže 20mm, používalo ho ve velké míře jako protiletadlovou zbraň na svých lodích Royal Navy; čtyřčetem Polstenu byl vybaven protiletadlový obrněný transportér Grizzly kanadské výroby apod.)

Úsilí Miroslava Sigmunda, přispět k vítězství nad hnědým morem, se znásobilo po smutné zprávě z Protektorátu. Gestapo zatklo na dvacet blízkých spolupracovníků jeho bratra a Jana samotného po 18 měsících věznění, dne 30. června 1942 v Kounicových kolejích v Brně, němečtí okupanti popravili. Údajně se pokoušel, mimo jiné, kdesi u Jevíčka vystavět tajnou dílnu na výrobu zbraní.

Miroslav Sigmund byl známou osobností i v rámci československé emigrace ve Velké Británii a stýkal například s Janem Masarykem či prezidentem Benešem. Do politiky však nijak nezasahoval.

Továrna Miroslava Sigmunda v Newcastlu za války vyráběla leccos. Ty tam byly hořké začátky, kdy byl Miroslav se svými československými spolupracovníky považován na podzim 1939 za osobu potenciálně nepřátelskou britskému impériu a musel se pravidelně hlásit na policii. V době akutního ohrožení Británie například vyvinul a vyráběl vzduchové filtry do protileteckých krytů. Takové filtry dodal i pro kryt královské rodiny na zámku ve Windsoru. Jeho podnik vyrobil mimo jiné do roku 1945 na 8000 mobilních hasičských čerpadel, 4000 protipožárních čerpadel pro lodě, součástky Brenů a Polstenů, nebo díly pro motory tankových lodí.

Dva exempláře hasičské stříkačky "sigma GA 3/11-E"
vyrobené Miroslavem Sigmundem za války ve Velké Británii.
(foto1: Instruction Manuals (UK), foto2: Hampshire Fire Appliances, 1930-2000)

Už za války ale na rozdíl od mnoha dalších myslel na budoucí mír. Snad ho k tomu ponouklo i narození dcery Heleny v roce 1944. Vyhledal tehdy jednoho z prvních průkopníků moderních metod marketingu – Olivera Roskilla – a požádal ho o radu. Miroslav Sigmund od něj dostal téměř osudovou předpověď o poválečném růstu a rozvoji automobilového průmyslu. Zařadit se mezi výrobce automobilů by nemělo valného smyslu, ale Miroslav přemýšlel jinak. Rozhodl se pro vývoj a výrobu procesních pump pro petrochemický průmysl. Zpočátku narazil u svých britských spolupracovníků (firma tehdy zaměstnávala na 2000 lidí) na odpor, protože se nejednalo o válečnou zakázku. Až když Miroslav získal svolení vládních úřadů, mohla firma přistoupit k serióznímu vývoji takových zařízení.

Už krátce po válce se ukázala prozíravost tohoto rozhodnutí a jeho firma Sigmund Pumps, Ltd., na rozdíl od jiných, co „vyrostly“ na válečných dodávkách, prosperovala dál. Poválečný vývoj Miroslavovi nedovolil návrat do Československa, vyjma kratičké návštěvy hned po osvobození. Mateřský závod v Lutíně byl zestátněn už v roce 1945. Vedením byl pověřen Vladimír Malík, spolužák Miroslava Sigmunda z brněnské techniky. Došlo samozřejmě i na soudní spor o majetek britské pobočky a zejména o značku SIGMA, ale po šesti letech spor vyšuměl do ztracena a přátelství obou význačných techniků přetrvalo.

Během studené války pak ve všeobecné atmosféře očekávání jaderné apokalypsy podnik Miroslava Sigmunda vyráběl další legendu. Mobilní hasičskou stříkačku nazývanou Green Goddesses, vyvinutou právě pro civilní obranu. V letech 1952 až 1964 se jí vyrobilo na 5000 kusů a používaly ji tak snad všechny hasičské sbory ve Velké Británii.

Značnou měrou ovlivnil odborné školství v oboru strojírenství a čerpací techniky zvlášť. Pečlivě se staral o výchovu a vzdělávání svých budoucích zaměstnanců, dělníků, techniků i manažerů. Dne 5. listopadu 1955 byla z jeho podnětu otevřena Gateshead Technical College (ta má dnes na 20 000 studentů).

Miroslav Sigmund v padesátých letech – na vrcholu životních sil. (foto: SIGMA profil, 3/2004)

Velká změna přišla v roce 1958, kdy Miroslav Sigmund spojil svůj podnik s dalším významným výrobcem, Pulsometer Engineering Co. Ltd., do nového velkého koncernu Sigmund Pulsometer Pumps Ltd., ve kterém se stal generálním ředitelem. Společnost úspěšně řídil až do svého odchodu do důchodu v roce 1962 (tento údaj mám podložen bohužel pouze nepřímo).

V roce 1965 ho – jako úspěšného manažera na odpočinku – oslovila jistá banka. Šlo o to, zachránit před krachem společnost Combined Optical Industries. Ta disponovala technologií na výrobu plastových čoček, ale příliš se jí nedařilo a topila se v dluzích. Miroslav Sigmund to přijal jako výzvu a pustil se do práce. Zachránit tuto firmu se mu podařilo, když orientoval výrobu na jednoho významného odběratele. A tím nebyl nikdo jiný než společnost Polaroid! Čočky od Sigmunda tak pomohly Polaroidu prosadit se ve světě. Toto své poslední zaměstnání opustil v průběhu roku 1974 a odešel na odpočinek.

V roce 1981 Miroslav Sigmund ovdověl. Nadále však žil plný a na události bohatý život ve svém bytě v Newcastlu ve čtvrti Little Dene. Účastnil se veřejného života, přestože byl od poloviny devadesátých let odkázán na elektrický vozík. Jeho celoživotní dílo ocenila brněnská technika dne 5. prosince 2000 udělením čestného doktorátu.

Životní pouť skvělého člověka, nápaditého technika, úspěšného podnikatele a vynikajícího vlastence Miroslava Sigmunda se uzavřela dne 4. března 2004 v Newcastlu ve věku nedožitých 97 let. Poslední rozloučení s tímto velkým mužem se konalo dne 10. března 2004.

Prameny:

• Encyklopedie Technických památek 3. díl, Libri 2003 
• Sigma Profil, č. 5/2003.
• Technický týdeník, č. 46/1999, 47-48/2000.
• SPP Pumps [online]. News. 

Závěrem mi dovolte poděkovat paní Fialové z redakce Technického týdeníku za poskytnutí podkladů k článku, Algymu za doplnění údajů o zbraních a A. Nedělkovi za vyhledání fotek stříkačky.