Večer 9. září 1938 se Adolf Hitler sešel v Norimberku v hotelu Deutscher Hof s generálem dělostřelectva Wilhelmem Keitelem (šéf OKW), generálplukovníkem Walterem von Brauchitschem (vrchní velitel armády) a generálem dělostřelectva Franzem Halderem (náčelník generálního štábu). Na schůzce generál Halder seznámil Hitlera s plánem útoku německých armád proti Československu. Později na tuto konferenci dorazil i Dr. Fritz Todt (generální inspektor stavby silnic).

Během konference došlo ke sporu mezi OKH a Hitlerem – ten požadoval přepracovat plány tak, aby byl hlavní úder veden motorizovanými a tankovými jednotkami přes Plzeň na Prahu. Generálové von Brauchitsch a Halder trvali na zachování původního plánu – klešťového útoku 2. a 14. armády přes severní a jižní Moravu. Po několikahodinové diskusi, ve které generál Keitel zaujímal neutrální postoj, Hitler nakonec vydal rozkaz na přepracování plánů podle jeho návrhu.
(viz také David Irving - Walter Görlitz, In the service of the Reich - The Memoirs of Field-Marshal Keitel, New York 1979)

Tato konference začala ve 22:00 a skončila ve 3:30 následujícího dne. Záznam z jednání vypracoval Hitlerův vojenský pobočník Major Rudolf Schmundt, ze kterého je i tento výňatek:

Generál Halder:
Uvádí důvody operačního plánu „Grün“. Úkol: zabránit ústupu československé armády z prostoru Morava - Čechy. Porazit pozemní armádu. Vynutit rychlé rozhodnutí. Úkol může být splněn klešťovým útokem 2. a 14. armády směrem Olomouc - Brno. Obtížná dopravní situace v Rakousku. Z toho důvodu hlavní úsilí v prostoru 2. armády. Československé hranice mohou být hájeny jen slabě. Ústup československých branných sil jistý. Několik terénně příznivých obranných linií zdrží druhý úder a umožní získat čas pro český ústup a udržet zadní postavení. Tomu je nutno se vyhnout. Českomoravská vysočina, proti níž útočník půjde v poslední fázi, bude pravděpodobně příznivá pro československou akci. Klešťový útok umožní „útok z týlu“ této vysočiny. Tato operace se zcela určitě podaří. Zprvu hlavně místní zálohy. Odpůrce nemá souvislé obrněné útvary. Jsou rozmístěny a skládají se z lehkých jednotek.

2. armáda. Prozkoumány slabiny v protilehlém úseku. Objekty jen částečně dokončeny. Pancéřové věže ponejvíce chybějí. Velké mezery. Olomouc bude obsazena druhého dne. Řeka Opava není překážkou, může být překročena jak tanky, tak pěchotou. Žádný vojenský odpor. Bruntál [Freudenthal] má jen 25 člennou posádku? Tzv. lehké motorizované síly v pravém boku nejsou nebezpečné. Skládají se částečně z jednotek jezdectva a budou napadeny sousední armádou. Kdyby se proti očekávání útok nezdařil, pak za žádných okolností „nevykrvácet“ před postavením. Strategické soustředění musí být pružné. Zadní oddíly budou pak přisunuty na místa, kde bylo dosaženo úspěchu. Československo se obává kladské horské oblasti. V tomto obvodu jen předstírat pohyby vojsk, aby upoutaly československé jednotky. Pro krytí z východu bude výhodné použít tanků. Na zbývající horské frontě – IV. sbor a v pohraničním úseku musejí být předstírány pohyby na upoutání sil. 12.-14. armáda budou působit společně. Jejich kolony musí se při úderech vzájemně podporovat a způsobit zhroucení fronty. Čechy jsou na hranicích jen slabě obsazeny, jedna divize na 120 kilometrů; proto je operace slibná. Po úderu severním směrem se 12. armáda probije na východ a „požene se“ na Brno. Nepřítel nebude schopen použít záloh podle plánu.

10. armáda zaútočí proti plzeňské obraně, která je velmi silná. Špatné cesty. Musí zde prorazit tanky a zřídit předmostí pro další jednotky. Oddíly pro další vlny budou přivezeny jednotkami nákladních aut. Po třetím a čtvrtém mobilizačním dnu bude přisunuto do 2. a 3. linie 6 dalších divizí, kterých může být použito tam, kde úspěch bude na vážkách.

Vůdce:
Nemůžeme plánovat operaci podle našeho přání, musíme vzít v úvahu, jakou akci zamýšlí nepřítel. Vezmeme-li v úvahu jeho záměry, jsou rozhodující dva faktory:

1. V době našeho zbrojení v letech 1934-1938 musel se náš protivník zajistit proti přerušení spojení mezi západem a východem, pravděpodobně mezi Opavou a Mikulovem. To znamená budování pevností proti nám na hranicích Dolního Slezska. Na jihu bylo dohodou s Rakouskem dosaženo obrany severně od Dunaje nebo možnosti postupu k Dunaji, k ochraně jižního křídla.

2. To je nyní nemožné. Proto je následkem situace vzniklé v březnu 1938 nejpravděpodobnější, že nepřítel zesílil opevnění proti naší 2. armádě.

Musí se držet zde, poněvadž nemá smysl držet ostatní části fronty. Zde můžeme čekat nejlepší jednotky a opevnění. Udržení fronty proti 2. armádě je pro Československo otázkou „být či nebýt“.

Není pochyb, že plánovaný obchvat je nejlepším řešením a že musí být proveden. Avšak podle toho, na čem závisí, je jeho úspěch přece jen příliš nejistý, zvláště když z hlediska politického je nutný rychlý úspěch. Politicky bude rozhodných prvních osm dní a během tohoto týdne musíme dosáhnout dalekosáhlých územních zisků. Naše dělostřelectvo (21 cm houfnice) nestačí na pevnosti. První překvapení je překonáno tam, kde je útok očekáván. Zkušenosti nás učí, že je lépe zdržet se akce, která by dosáhla jen částečného úspěchu. Další jednotky jsou vrhány do průlomu, což má za následek další krvavé ztráty, jimž chceme zabránit (Verdun). Jsou nasazeny tanky, kterých pak není možno použít pro další operace. Motorizované oddíly pak postupují bez tanků. Motorizované divize nejsou vždy s to rozhodnout situaci. Je věcí motorizovaných útvarů vyčistit území od nepřítele. Větší útok do šířky, tam je rozhodnutí v použití motorizovaných jednotek oprávněné. Lze to srovnat s použitím jezdecké armády na počátku války v roce 1914. Pro tanky je katastrofální, musí-li zastavit a čekat na pěchotu.

Tyto věci vyplývají ze zákonů logiky. V úseku 14. armády bylo započato se stavbou pevností v březnu. Proto útok proti Brnu bude snazší. 2. obrněná divize může být proto ponechána zde. Tato divize by měla operovat s 29. motorizovanou divizí. Proto 29. nemůže dorazit druhého dne večer. 2. tanková divize musí tvořit předsunutou kolonu 29. divize (mot.). Je stav silnic příznivý pro 29. divizi? 13. motorizovaná divize u 12. armády, která nemá naděje na úspěch, bude spolu s 2. motorizovanou divizí přidělena Reichenauově armádě (10.). Tak zde bude dvojitá naděje na vítězství.

Kdyby obchvat neměl úspěch, 10. armáda prorazí cestu pro 12. armádu tím, že vyšle velké síly do srdce země. Budou-li obě operace mít úspěch, znamená to konec Československa. Je lépe mobilizovat místo 2 motorizovaných divizí ještě 2 další, které budou přesunuty na nákladních autech a autobusech. 10. armáda se pak musí obrátit k severovýchodu ku Praze.

Generál von Brauchitsch:
Použití motorizovaných divizí je odůvodněno obtížnou železniční situací v Rakousku a nesnázemi s včasným přesunutím jiných divizí připravených k útoku. Na západě je odtransportování vozů nutné od 20. září, zůstane-li den nezměněn. Odjezd dělníků postupně od 23. září. Dělníci-specialisté podle rozhodnutí skupinového velitelství 2 [Heeresgruppenkommando 2] zůstanou.

Vůdce:
Nevidí důvod, proč by se měli dělníci vracet domů již v den X-11. Jiní dělníci a lid jsou v mobilizační den rovněž na cestě. Též železniční vozy budou později čekat zbytečně.

Generál Keitel:
Dělníci na západě nejsou pod pravomocí okrskových velitelství. Vlaky musí být shromážděny.

Generál von Brauchitsch:
Bude povoláno 235 000 mužů pracovní služby. Bude rozděleno 96 stavebních praporů (také na východ). 40 000 vycvičených dělníků zůstane na západě.

Vůdce:
Vycvičení muži by měli být přiděleni nově vytvořeným divizím ve 2. linii.

Generál von Brauchitsch:
Bude to vyšetřeno. Znamená to změnu mobilizačních rozkazů. Válečné rozkazy byly již lidem vydány.

Generální inspektor dr. Todt (přivolaný na konferenci pozdě):
Zdržení při skládání materiálu způsobeno pomalou změnou jízdního řádu říšských drah teprve od 15. září. Transporty musí být ve vytčených stanovištích dne X-11. Letecká zóna následuje na druhém místě za pěchotní zónou. Stavět dělostřelecké pozice.

Zdroj: Antonín Šnejdárek, Druhá světová válka v dokumentech a fotografiích (1), Praha 1968, str. 86-88