Hraniční orientační sloupy

Hranice předválečného Československa lemovaly hraniční sloupy ve tvaru vlajky se státním znakem. Oficiálně se tyto sloupy nazývaly hraniční orientační sloupy a dnes se vlastně staly symbolem jak tehdejší republiky, tak i odhodlání k obraně vlasti v roce 1938.

Sloupy byly na hranici stavěny, dle výnosu ministerstva veřejných prací z července 1925, od druhé poloviny 20. let minulého století a to na všech celních přechodech přes státní hranici.

Tvar sloupů navrhl architekt Josef Havlíček spolu se sochařem B. Štefanem. Tvar hraničních sloupů navrhl Havlíček údajně někdy v letech 1923 nebo 1924 během své vojenské presenční služby. O tom, že jeho návrh byl realizován se ale dozvěděl až po Mnichovské dohodě a to z fotografie v novinách. Tehdy se v tisku objevila známá fotografie příslušníků německé branné moci, kteří vyvracejí československý hraniční sloup.

Hraniční sloup u Labe u Hřenska

Příslušníci Finanční stráže u nejsevernějšího hraničního sloupu tehdejšího Československa — ve Šluknovském výběžku u osady Severní

Hraniční sloupy vyráběly státní železárny v Podbrezové — Báňská a hutní a.s., Žieleziarně Podbrezová. Cena sloupu byla stanovena na 1250 tehdejších korun. Sloupy se vyráběly z lisovaného ocelového plechu a ze závodu se dodávaly uvnitř nakonzervované asfaltovaným nátěrem, zvnějšku byly natřeny miniem. Jeden sloup vážil zhruba 140 kg. Znaky, emblémy na sloupy byly litinové s malým státním znakem ve smaltovaných barvách. Jeden kus vážil zhruba 6 kg a železárny si za něj účtovaly 160 Kč. Znaky se rozlišovaly na levý a pravý, jeden měl v sobě jen hladké otvory, druhý měl závitové otvory pro upevňovací šrouby.

Hraniční sloupy se natíraly výhradně barvami značky „Malva“ od firmy Vaníček a Malec z Prahy. Spotřeba barev na nátěr hraničního sloupu byla normována následovně: sloup se nejprve natřel základovou korozivzdornou barvou Malva (v případě opravy sloupu byla korozí napadená místa nejprve řádně okartáčována železným kartáčem a pak přetřena miniem; starý nátěr se musel oškrábat až na kov, někdy se i opaloval). Základové barvy byly již v barvách sloupu: spotřeba červené a modré byla stanovena 0,25 kilogramu na sloup, bílé pak 0,5 kilogramu na sloup, neboť bílá se nanášela ve dvou vrstvách. Vrchní emailová barva se pak nanášela v jedné vrstvě a spotřeba bílé, modré a červené tedy byla 0,25 kilogramu na jeden sloup.

Příslušník Finanční stráže na hraničním přechodu u hraničního sloupu a závory Ippen

Ve druhé polovině 30. let minulého století již hraniční orientační sloupy stály na hranicích deset let a to se samozřejmě podepsalo na jejich stavu. Byly také často terčem vandalismu ze strany přívrženců nacistických, protičeskoslovenských myšlenek. Stav některých sloupů byl ve druhé polovině 30. let minulého století opravdu tristní a nebudil dobrý dojem. Není možné zde popisovat všechny tyto případy. Připomeňme si proto alespoň pár křiklavějších případů.

Dne 11. července 1936 otiskla Národní politika článek „Špatná navštívenka státu“. V článku si pisatel stěžoval, že tento sloup, který stojí u Špindlerovy boudy, tedy na velmi navštěvovaném místě dělá státu velkou ostudu. Sloup měl velmi vybledlé barvy, rzí značně poškozené státní znaky a do jednoho znaku byl dokonce proražen otvor o velikosti cca 2×8 cm. Hraniční sloup u Špindlerovy boudy byl nakonec opraven v září 1936.

V roce 1936 se kupříkladu opravoval i sloup na hraničním přechodu v Horním Jindřichově u Rumburka. Sloup byl 20 cm odkloněn o svislé polohy a při své výšce působil velice trapným dojmem a byl proto i předmětem nemístných poznámek a vtipů především obyvatel ze sousedního Saska.

V listopadu 1934 hlásila pasová kontrolní stanice v Slovenskom Novom Meste, že: „hraniční slůp při pohraničnom mostě v Slovenskom Novom Meste je ve velmi ubohom stave, lebo barvy sú úplně vyblednuté a štátný znak republiky je úplně rezavý, tak, že tento sĺp činí veĺmi špatný dojem na cudzich cestujucich, na čo oni i verejně poukadzujú“. I tento sloup byl následně opraven.

V roce 1935 se opravoval nátěr sloupu na celním úřadě v Toruni, okres Chust na Podkarpatské Rusi. Nátěr sloupu byl již v bídném stavu a nepřispíval prestiži státu.

Jak již bylo uvedeno, sloupy netrpěly jen rozmary počasí, ale i lidskou hloupostí. Kupříkladu 18. července 1935 poškodili mladí fanatici z Hitlerjungend československé znaky na hraničním sloupu u Přebuzi v Krušných horách. Podobně byl poničen hraniční sloup u celního úřadu v Janovicích v okrese Broumov. V únoru 1935 bylo již sloupu hodně znát vliv povětrnosti a navíc ho neznámý pachatel počmáral hákovými kříži. Sloup byl opraven v květnu 1935. V roce 1935 se musely opravovat i hraniční orientační sloupy v okrese Český Těšín. Jednak sloup u hraničního mostu do polského Těšína, jednak sloup na cestě z Bukovce do Andzielowky. Tento sloup se musel i napřimovat, protože se již výrazně odkláněl od svislé osy.

V pozdním létě 1935 se opravoval sloup v Otovicích na Broumovsku, který byl již velmi sešlý a rezavý a nebudil dobrý dojem na cizince, ve stejnou dobu se opravovaly sloupy v okresu Krnov, neboť dle hlášení tamního okresního úřadu byly ve velmi špatném stavu, sloupy i státní znaky rezavé a prestiž státu tímto trpí. V září 1935 byl shledán ve zcela dezolátním stavu a výrazně nakloněný sloup na cestě z Podspády do Jurgova v okrese Kežmarok. V dubnu 1936 hlásilo oddělení finanční stráže v Chuchelné že sloup na hraniční cestě z Chuchelné je ve velmi špatném stavu. Sloup je na mnoha místech rezavý, barvy na sloupu i znaku oprýskané a na sloup házel někdo kameny, takže sloup i znaky byly hodně potlučené. V roce 1936 musel být přemístěn i hraniční sloup na přechodu v Bušinciach, okres Lučenec, u mostu přes řeku. Sloup byl podemletý velkou vodou a hrozilo jeho zřícení. V Hněvošičích, okres Opava, byl v roce 1936 rozbit neznámým pachatelem znak na sloupu. Sloup jako celek byl ve značně zchátralém stavu a tak proběhla jeho celková rekonstrukce. Ve výčtu opravovaných sloupů bychom mohli pokračovat ještě velmi dlouho, sloupy se opravovaly v poměrně velkých počtech i nadále.

Československé hraniční sloupy byly návštěvníky naší země hodnoceny velmi příznivě. Koncem roku 1937 se ve Švédsku řešila otázka výběru vhodných hraničních sloupů na hraniční přechody, přičemž československé hraniční sloupy byly označovány za velmi vkusné a ideální. Kvůli těmto hraničním sloupům se dokonce švédská motoristická organizace „Motormännens Rikcfőrbund“ prostřednictvím československé „Ligy motoristů“ obrátila na ministerstvo veřejných prací s prosbou o fotografie a popis našich hraničních sloupů. Ministerstvo veřejných prací následně poskytlo dvě kresby a jednu fotografii sloupu a také jeho základní popis. 

Počátkem března 1939 se v železárnách nacházelo ještě 18 kusů sloupů, 76 státních znaků na sloupy vč. patřičných šroubů k přimontování znaků:
18 ks hraničních sloupů,
76 ks emblémů ve smaltovaných barvách s malým státním znakem,
152 ks šroubů o průměru 8 mm a 200 mm dlouhých.

Tento materiál byl 6. března 1939 odeslán do Prahy na adresu ministerstva veřejných prací. Celková cena zásilky, včetně ceny za balení byla 1479 Kč (bez dvou znaků, které zůstaly v železárnách).

Po okupaci pohraničí byly hraniční sloupy ihned odstraňovány jako symbol nenáviděné republiky. Sloupu na snimku již schází státní znaky

Známá fotografie českych Němců při ničení hraničního sloupu

Dnes s již s těmito sloupy na našich hranicích nesetkáme. Stejně tak, jako již neexistují československé hraniční orientační sloupy, neexistuje již bohužel ani Československo. Přesto se dají věrné kopie hraničních sloupů u nás vidět a to na třech místech. Nejstarší a nejznámější je hraniční sloup vystavený v Museu policie v Praze. V roce 2003 odhalila Československá obec legionářská Jednota Mladá Boleslav na hraničním přechodu Dolní Světlá — Waltersdorf pomník československým hraničářům. Součásti pomníku je i věrná kopie původního hraničního sloupu:
www.luzicke-hory.cz

Podle výrobní dokumentace mladoboleslavských legionářů a za jejich podpory postavili členové KVH Břeclav další maketu hraničního sloupu ve svém areálu:
www.kvh-bv.wz.cz