Sláva a pád Maginotovy linie a Verdunu

Na přelomu října a listopadu 1940 (od 27. října po dobu asi čtyř dnů) zorganizovali Němci pro zahraniční novináře a pozorovatele cestu po dobyté francouzské Maginotově linii. Za protektorátní stranu se jí účastnili zástupci všech tří inspektorátů vládního vojska v čele s generálním inspektorem, vedoucími za německou stranu byli pplk. gen. štábu von Schöne a mjr. Grössler s podporou gen. Touissanta, zmocněnce Wehrmachtu v Protektorátu. Podobná cesta proběhla již v létě 1940 - viz kniha Poražená Francie od V. Fialy.

Podzimní výpravy se z protektorátu účastnili i generálové vládního vojska Jaroslav Eminger a Libor Vítěz, z nichž druhý jmenovaný pak na základě poznatků a dojmů z cesty vydal v květnu 1941 v nakladatelství Orbis knihu nazvanou „Sláva a pád Maginotovy linie“, pravděpodobně první vydanou o tomto tématu. Jména dalších čs. účastníků nejsou známy. O cestě, včetně popisů pevností, informoval i časopis Vládní vojsko. Málo známou skutečností je vydání německé mutace knihy. Pod názvem „Ruhm und Fall der Maginot-Linie“ byl opět Orbisem v roce 1942 vydán doslovný překlad čs. knihy, předmluvu namísto gen. Emingera napsal gen. Touissant.

Kniha obsahuje mnoho fotografií i nákresů nejen Maginotovy linie (zvláště tvrze 505, jak Němci označovali nešťastnou malou tvrz La Ferté), ale i pevností z první světové války. Francouzská opevnění autor také srovnává s těmi československými. Zásadním problémem knihy jsou místy až zcela vyfabulované výkresy i popisy, např:
  • velikost a výzbroj navštívených dělostřeleckých tvrzí Schoenenbourg a Hochwald,
  • technické řešení dělostřelecké věže zvedající se vztlakem vody,
  • tvrzení o odplavování mrtvých obránců tvrze odvodňovacím kanálem,
  • údajná existence podzemních naslouchacích chodeb,
  • schémata čs. řopíků a další chyby.
Zajímavou skutečností je to, že žádnou z fotek nepořídil nikdo z účastníků delegace, naskýtá se tak domněnka, že nikdo z nich nemohl samostatně fotografovat. Fotky jsou řazeny ve stejném pořadí jako v knize. Uvádím číslo fotografie i popisek z knihy, a to i přesto, že nemusí být vždy správný.

Generál vládního vojska Libor Vítěz: Před válkou plk. gen. štábu, od roku 1925 byl vyučujícím na pražské Válečné škole, v roce 1938 profesor Kurzu pro vyšší velitele. Roku 1939 vstoupil do vládního vojska, kde již jako generál zastával funkci vedoucího 2. (výcvikového) oddělení na Generálním inspektorátu. Po válce odsouzen za kolaboraci ke čtyřem letům vězení.

Doplněno dle VONDROVSKÝ, Ivo: Kniha „Sláva a pád Maginotovy linie“, in OIN č. 67, s. 10-11.
- Martin Vlach -