Konrad Henlein (1898-1945)

1. října 1933 se dosud nepříliš známý vedoucí tělocvičného spolku (Deutscher Turnerverband) Konrad Henlein staví do čela nového sudetoněmeckého politického hnutí - Sudetoněmecké fronty domoviny (Sudetendeutsche Heimatfront). Toto hnutí má nahradit na podzim 1933 zakázané strany DNSAP a DNP, které se otevřeně hlásily k nacismu a odmítaly samu existenci ČSR. Členové těchto stran hromadně přecházejí do řad SHF. Do čela SHF je po dohodě s předáky zakázaných stran postaven Henlein a za své spolupracovníky si vybírá zejména své přátele ze spolku Kameradschaftsbund (KMB), který se inspiruje myšlenkami stavovského státu vídeňského prof. O. Spanna.

Navenek se tak SHF snaží působit jako nová se starými zakázanými stranami nijak nespojená organizace. Henlein vystupuje velmi státotvorně, odmítá nacismus, iredentismus, hlásí se k demokracii. Při diskuzích na jaře 1935, zda nezakázat i činnost SHF, se za Henleina osobně přimlouvá i prezident T. G. Masaryk. Velmi dobrý dojem Henlein svými "umírněnými" názory zanechává i o rok později při návštěvě v Londýně.

SHF, 30. dubna 1935 přejmenovaná na Sudetoněmeckou stranu (SdP), se tak může účastnit parlamentních voleb v květnu 1935. Volby SdP přinesly nečekaný úspěch, strana získala největší počet hlasů ze všech. Vlády se ale strana účastnit nehodlá. V letech 1935-36 se zabývá především vlastními vnitřními spory mezi Henleinem s jeho kruhem přátel z KMB a starými nacisty ze zakázaných stran, kteří si připadají odstrčení. Osobní averze a nenávisti z těchto sporů budou přetrvávat až do konce války. Henlein z těchto sporů vychází jako jasný vůdce strany, jeho autorita se trvale upevňuje. Jednoznačnou podporu mu vyjadřuje i sám Hitler, Henleinovu prozatím umírněnou taktiku pokládá za dobrou a jedinou možnou.

Od roku 1937 začíná SdP postupně stupňovat své požadavky autonomie a národnostního vyrovnání s Čechy. V dubnu 1938 formuluje strana na sjezdu v Karlových Varech svých osm požadavků, které fakticky znamenají zřízení "státu uvnitř státu". Hitler pro SdP stanoví následující postup: "Žádat vždy tolik, abychom nikdy nemohli být uspokojeni".

Po mnichovské dohodě a odstoupení pohraničí je Henlein jmenován říšským komisařem pro sudetoněmecké území a následně gauleiterem (župním vedoucím) nově zřízené župy Sudetenland s centrem v Liberci. V jeho štábu již na podzim 1938 vzniká plán definitivního vyřešení "české otázky". Po okupaci zbytku českých zemí v březnu 1939 působí krátce jako šéf civilní správy v Čechách.

V Liberci zůstává jako župní vedoucí až téměř do samého konce války, odpoledne 7. května 1945 odjíždí automobilem směrem na západ. V noci na 8. května se dostává na území obsazené 3. americkou armádou. Zde se během výslechu dovídá, že Německo definitivně kapitulovalo a že o jeho vydání bude žádat ČSR. V noci z 9. na 10. května rozbíjí své brýle a střepy si podřezává žíly na rukou. Američtí vojáci jej naleznou již mrtvého.