Září 1938 - měli jsme se bránit?

Pro přidání nového příspěvku se přihlašte

Nalezené příspěvky

petrzap 24.2.2010 15:49 - č. 5953
	Náš podíl na Mnichovu? Československo a Mnichovská dohoda, pojmy jako "Zrada našich západních spojenců" a "O nás-bez nás!" učitě všichni známe, jsou omílány při každé příležitosti. Ale já si také musím klást otázky na které se mi těžko hledají odpovědi. Co udělala naše Republika československá proto, aby mnichovská dohoda vůbec nevznikla, abychom alespoň nestáli za zavřenými dveřmi. Jakou politiku to vedli naši politici, když jsme si dokázali proti sobě poštvat celou střední (v podstatě i západní) Evropu (s výjimkou Rumunska) a proč nedokázali přesvědčit Francii, že válku nechceme, že se v našem pohraničí žádné příkoří němcům neděje. Jak je možné, že nás vlastní spojenec neváhal zvát agresorem. Bylo československo opravdu tak skvěle prosperujícím státem štastných občanů a ukázkovou demokrací, nebo jenom využilo slabosti svých sousedů ke svým mocenským cílům. A bylo moderním státem se skvělou budoucností, nebo jenom třetinovým odvarem c.k.mocnářství se všemi jeho klady i nectnostmi i stejnými velmocenskými ambicemi, odsouzeným ke stejnému konci. Pravda bude možná trpká, obávám se, že nás nezradil celý svět, nebyla to Francie, Anglie možná ani ti sudetští němci, maďaři ba ani rusové. Nejspíš nás zradila vlastní neschopnost reagovat pružně na měnící se politiku třicátých let, zarputilé obhajování naší hegemonie ve střední Evropě a nemožnost najít porozumění se svými sousedy. Československo dvacátých let zažilo ve středoevropském prostoru obrovský ekonomický, politický i vojenský vzestup. K tomu mu dopomohla, jednak dobrá startovní pozice, ale hlavně téměř nulová konkurence. Německo, Rakousko i Maďarsko byli válkou, revolucí, ale i obrovskými reparacemi a všemožnými zákazy naprosto zdecimováni a spojenci dali najevo, že tomu tak má i do budoucna zůstat. A to nám naprosto vyhovovalo, československo se rychle chopilo své role "bachaře" - dohlížitele nových pořádků nadiktovaných spojenci. Dokázali jsme si dojednat obranné smlouvy zaměřené proti našim největším sousedům Německu ačkoliv nás neohrožovalo a Maďarsku - tím jsme si proti sobě postavily Polsko. Podávat pomocnou ruku komukoliv bylo pod naši úroveň, naopak v nastalém stavu věcí, jsme se cítily jako ryba ve vodě - až do krizových let. V našem lebedění, uchlácholení spojeneckými smlouvami, naši politici tak nějak nepostřehli, že doba se změnila, že Anglie a nakonec i Francie už netrvají na bezpodmínečné vojenské i ekonomické likvidaci Německa, Itálie zde má taky své zájmy (v Maďarsku), že prostě "dohlížitel" je tu už jaksi navíc a je tak nějak otravný. Namísto uvědomění si své izolace a hledání východiska jsme dokázali jenom vyjednat další spojeneckou smlouvu se SSSR a to bylo možná jen další přilití oleje do ohně. Tak nějak se mohlo stát, že v osudovém září 1938 jsme zůstali "všemi zrazeni" stát sami za zavřenými dveřmi. Co mi k tomu řeknete?

petrzap 24.2.2010 15:49 - č. 5953

Náš podíl na Mnichovu?

Československo a Mnichovská dohoda, pojmy jako "Zrada našich západních spojenců" a "O nás-bez nás!" učitě všichni známe, jsou omílány při každé příležitosti. Ale já si také musím klást otázky na které se mi těžko hledají odpovědi. Co udělala naše Republika československá proto, aby mnichovská dohoda vůbec nevznikla, abychom alespoň nestáli za zavřenými dveřmi. Jakou politiku to vedli naši politici, když jsme si dokázali proti sobě poštvat celou střední (v podstatě i západní) Evropu (s výjimkou Rumunska) a proč nedokázali přesvědčit Francii, že válku nechceme, že se v našem pohraničí žádné příkoří němcům neděje. Jak je možné, že nás vlastní spojenec neváhal zvát agresorem. Bylo československo opravdu tak skvěle prosperujícím státem štastných občanů a ukázkovou demokrací, nebo jenom využilo slabosti svých sousedů ke svým mocenským cílům. A bylo moderním státem se skvělou budoucností, nebo jenom třetinovým odvarem c.k.mocnářství se všemi jeho klady i nectnostmi i stejnými velmocenskými ambicemi, odsouzeným ke stejnému konci.

Pravda bude možná trpká, obávám se, že nás nezradil celý svět, nebyla to Francie, Anglie možná ani ti sudetští němci, maďaři ba ani rusové. Nejspíš nás zradila vlastní neschopnost reagovat pružně na měnící se politiku třicátých let, zarputilé obhajování naší hegemonie ve střední Evropě a nemožnost najít porozumění se svými sousedy.
Československo dvacátých let zažilo ve středoevropském prostoru obrovský ekonomický, politický i vojenský vzestup. K tomu mu dopomohla, jednak dobrá startovní pozice, ale hlavně téměř nulová konkurence. Německo, Rakousko i Maďarsko byli válkou, revolucí, ale i obrovskými reparacemi a všemožnými zákazy naprosto zdecimováni a spojenci dali najevo, že tomu tak má i do budoucna zůstat. A to nám naprosto vyhovovalo, československo se rychle chopilo své role "bachaře" - dohlížitele nových pořádků nadiktovaných spojenci. Dokázali jsme si dojednat obranné smlouvy zaměřené proti našim největším sousedům Německu ačkoliv nás neohrožovalo a Maďarsku - tím jsme si proti sobě postavily Polsko. Podávat pomocnou ruku komukoliv bylo pod naši úroveň, naopak v nastalém stavu věcí, jsme se cítily jako ryba ve vodě - až do krizových let. V našem lebedění, uchlácholení spojeneckými smlouvami, naši politici tak nějak nepostřehli, že doba se změnila, že Anglie a nakonec i Francie už netrvají na bezpodmínečné vojenské i ekonomické likvidaci Německa, Itálie zde má taky své zájmy (v Maďarsku), že prostě "dohlížitel" je tu už jaksi navíc a je tak nějak otravný.
Namísto uvědomění si své izolace a hledání východiska jsme dokázali jenom vyjednat další spojeneckou smlouvu se SSSR a to bylo možná jen další přilití oleje do ohně.
Tak nějak se mohlo stát, že v osudovém září 1938 jsme zůstali "všemi zrazeni" stát sami za zavřenými dveřmi.
Co mi k tomu řeknete?

Diskuzní forum

Registrace | Zapomenuté heslo