Dělostřelectvo ve válce (polní, PT, PLD, železniční atd.)
|
|
|
|---|---|
|
Zákon vzájemného působení dvou těles (vulgo Zákon akce a reakce):
Působí-li jedno těleso na druhé silou, působí i druhé těleso na první stejně velkou silou opačného směru.
Praktická ukázka působení dělostřeleckého granátu ráže 152mm na meloun a melounu na granát ráže 152mm je v čase 13:35 tohoto videa:
Jo, a taky se tam střílí z tanku...
|
|
|
|
|
Takže zde jsou údaje o rozměrech divizního kanónu vz. 42 (ZIS-3) pro Honzu M. i pro případné ostatní zájemce. Výška osy hlavně /štítu (rusky vysota po linii ogňa/ po ščitu) ....900/1375 mm Rozchod kol - pravděpodobně na středy pneumatik (rusky širina choda orudija)....1645 mm Max. úhel elevace/deprese (rusky ugly navodki vertikalno)....37°/-5° |
|
|
|
|
|
No třeba bude odpověď zajímat i jiné kanonýry  |
|
|
|
|
|
Honza M. napsal v č. 455: A proč pokládáš otázku zde? Něco Ti vyhrabu a pošlu."Nemůžu nikde dohledat rozměry sovětského kanónu ZIS-3, např. přepravní délku, šířku (rozchod), výšku po horní okraj štítu nebo při maximální elevaci atd." |
|
|
|
|
|
Nemůžu nikde dohledat rozměry sovětského kanónu ZIS-3, např. přepravní délku, šířku (rozchod), výšku po horní okraj štítu nebo při maximální elevaci atd. |
|
|
|
|
www.4point2.org Zajímavé stránky o americkém 4.2" minometu M2 a jeho bojovém nasazení. (Ačkoliv se tedy jednalo o zbraňový systém provozovaný chemickým vojskem US Army). |
|
|
|
|
Vypadá to, že sami chemici vědí prd |
|
|
|
|
|
Nějak se nemůžu dopočítat dusíku? |
|
|
|
|
|
Jen pro ilustraci dříve napsaného, vyštrachal jsem na síti nějaké informace o explozi nitroglycerinu (který je sice pro vojenské účely naprosto nevhodný, ale od doby, kdy jsem jako malý kluk četl Tajuplný ostrov, je to moje nejmilejší trhavina ): 4 C3H5(NO3)3 --> 12 CO + 10 H2O + 6 NO2 + O2 rychlost exploze 7700 m/s až 9 000 m/s, objem vzniklých plynů (viz rovnice) až 1200x větší než objem původní kapaliny, teplota plynů vzniklých při explozi 4200 až 5000°C... |
|
|
|
|
|
Díky. |
|
|
|
|
|
Tom napsal v č. 441: Já bych navázal na podrobné vysvětlení od Algyho a trochu ho zjednodušil: v případě vojenských trhavin (předpokládám, že ptáš na náplně granátů nábojů apod.) jde o chemickou explozi - ta spočívá v chemické reakci, při níž se látka s nízkým objemem (pevná látka, kapalina) přemění na látku s objemem daleko větším (plyn). Plus ještě dochází k uvolnění energie ("tepla") z bývalých chem. vazeb původní látky, jak už napsal Algy."jak to to vlastně funguje, co se s tím děje? Je to chemická reakce - prudká oxidace? Nebo je to fyzikální jev? Co je vlastně principem exploze a uvolnění energie? " Učinost trhaviny se měří tím, jak rychle reakce proběhne a jaké procento původní látky se přemění na plyn. Dále, jak už tu naznačil Ero, existuje také - mechanická exploze též fyzikální), která spočívá v rychlém uvolnění nahromaděné kinetické energie v tělese - např. vymrštění (nebo prasknutí pružiny), "výstřel" zátky od šampusu, roztržení rotujícího kotouče apod. Zjednodušeně se dá říci, že zatímco ve vojenském "dávnověku" používalo lidstvo ke střelbě hlavně princip mechanické exploze (kuše, katapult), vojenský "novověk" nastoupil rozšířením zbraní, založených na principu chemické exploze - elektrická exploze - vlastně elektrický výboj. - jaderná exploze, která je založena na energii z rozpadlých vazeb mezi částmi atomu - ačkoliv v několika populárněvědeckých knížkách o atomové bombě jsem četl, že i jaderný výbuch je druh elektrické exploze. Co se týče užití klasické (chemické) trhaviny v nízkotlaké atmosféře, je samozřejmě omezené, neboť tlaková vlna se "nemá o co opřít". Ovšem vzhledem k tomu, že trhavina si "výrábí" svůj vlastní plyn, existuje cesta v konstrukci nějaké kumulativní nálože, která by plyn vyexpandovala pouze určitým směrem (směry), aby si zachoval smrtící/destruktivní účinky na dostatečnou vzdálenost. Je to ostatně stejný problém, "sluneční vítr" vs. "fotonové dělo" (ev. torpédo, pro Trekkies ) |
|
|
|
|
|
No...mně to taky napadlo při čtení sci-fi. "Žoldnéři" jsou paperback odehrávající se na Plutu. Dost často tam autor operuje s použitím trhavin ve světě s neměřitelným tlakem metano-dusíkové atmosféry a tvrdí, že jde o "čistou" sci. Tak mně napadlo, jestli mu to vůbec může fungovat |
|
|
|
|
Tom napsal v č. 441: Nečetl jsem celou diskuzi "Když už tu probíráte trhaviny a ostatní ...viny... Poslyšte, jak to to vlastně funguje, co se s tím děje? Je to chemická reakce - prudká oxidace? Nebo je to fyzikální jev? Co je vlastně principem exploze a uvolnění energie?"  , ale co vím, tak výbuch může být jak chemický tak mechanický.  címž jsem ti vůbec nepomohl. |
|
|
|
|
|
Když už tu probíráte trhaviny a ostatní ...viny... Poslyšte, jak to to vlastně funguje, co se s tím děje? Je to chemická reakce - prudká oxidace? Nebo je to fyzikální jev? Co je vlastně principem exploze a uvolnění energie? Berte to, prosím, jako že mám mezeru ve vědomostech |
|
|
|
|
|
Algernon napsal v č. 432: A4-Fibel počítá s časem přípravy odpalu od x−110, ale není mi jasné jaké činnosti jsou v tom zahrnuty - pokud chápu tak se asi jedná o doby od zaujetí vybraného palebného stanoviště. Samotné plnění palivy, resp. operace s ním spojené, začíná teoreticky až někdy v čase x−60. A netuším jak by ty časy vypadaly v navalisovaném provedení, ačkoliv dobu plnění palivy by se patrně podstatně zkrátit nepodařilo."Tuším, že podle údaje v „raketách a kosmodromech“ se celá předstartovní příprava na bojových stanovištích odehrávala během dvou a půl hodiny?" A i kdyby třeba po přechodu obsluhy rakety do kontejneru ponorka zůstala v periskopové hloubce, samotný kontejner měl (a musel) vyčnívat ústím nad hladinu.
Algernon napsal v č. 432: K zjišťování tohoto údaje asi ani nedospěli - nemluvě o tom, že i při relativně mírné hladině by odpálení V-2 z plovoucí platformy patrně vedlo k zajímavým výsledkům co do přesnosti.
"Nicméně, i přes poměrně značnou hmotnost vlečeného pouzdra (500 tun?) by mme zajímalo, až do jakých parametrů síly větru a vlnobití by bylo možné A4 skutečně odpálit? "
Algernon napsal v č. 433: Já se podívám kde jsem k tomu údaji přišel, protože k tepelným citlivostem různých výbušnin obecně téměř nic nevím. "ovšem ten silný pocit (docela ovšem předpokládám, že by jej podpořil třísvazkový „Urbi“ a jeho technologie výbušin), že různé směsi dusičnanu amonného a TNT jsou citlivější, než samotné TNT?" |
|
|
|
|
|
ja_62 napsal v č. 416: Doplnění/Oprava: A9 a kombinace A9/A10 byly zvažovány a zkoumány už mezi lety 1940 a 1942, takže pokud, bylo by umístění radiomajáku na Empire State Building asi značně předčasné, ale možná ne zcela nepodložené tehdy existujícími plány."Jinak samotná A9/A10 do konce války neopustila stadium konceptů takže je asi nemožné říct o ní něco určitého tím spíše brát za bernou minci tu možnost s pilotovanou variantou - resp. usuzovat jak vážně ji plánovali, protože rozličných projektů a konceptů měli v Peenemünde dostatek - a v každém případě by se úvahy o možnosti umístění naváděcího vysílače pro zatím neexistující systém asi jevily poněkud předčasným." A vypadá to, že po roce 1942 myšlenku na realisaci A10 zcela opustili aby se mohli věnovat reálnějším problémům, přičemž nepřipadá pravděpodobné, že by ji v roce 1944 oživili, na rozdíl od A9, natož aby na ní něco podstatnějšího udělali. |
|
|
|
|
|
Algernon napsal v č. 433: On je tu problém, že tam se vyrojilo tolik "myšlenek" a návrhů, že je těžké říci, jak byl který brán vážně. Přičemž fantasii se meze nekladou, kombinace A9/A10 sice nikdy neopustila rýsovací prkno (a v každém případě by asi byl problém s vhodným motorem pro A10) ale nezastrašeni, už někdy v letech 1940/1941 si začali teoreticky pohrávat i s myšlenkou na kombinaci A9/A10/A11, což by byla opravdová mezikontinentální střela, na rozdíl od A9/A10 omezené na dostřel západní Evropa-východní pobřeží Ameriky. "Naskýtá se i otázka jeho tepelné izolace — aby dobrovolník (mohli by je dovážet z Japonska?) :D zůstal sdostatek dlouho, ééé — neugrilován, nýbrže schopen A9 „řídit“? " |
|
|
|
|
|
Algernon napsal v č. 433: Asi vůbec - v roce 1944 A9 (tj. původně zvažovaný druhý stupeň) pouze upravili z A4 přidáním křídel a zvětšením křidélek, aniž by upravovali řídící systém, takže se první pokusná raketa "skácela" okamžitě po startu, s druhým kusem snad něco udělali, takže zvládnul vzlet, ale návrat do atmosféry - což asi také bude složitější záležitost než v případě běžné rakety - byl stále nad jejich síly. K tomu jak kontrolovat koncovou fázi letu snad ani nedošli. Celé to byla víceméně improvisace s kterou začali (po několikerém přerušení) v říjnu 1944."Docela by mne zajímalo, jak by řešili řízení v koncové fázi letu dvoustupňové A9/A10? " Nemluvě o tom, že pokud by raketa v závěrečné fázi letu klouzala atmosférou, asi by se při obraně proti ní přece jen jednalo o jiný druh problému než v případě A4. |
|
|
|
|
|
Tom napsal v č. 430: Skutečně jsem nevěděl a nevím. Já jsem již před drahnou dobou zjistil, že by se znalostmi na úrovni Němečkových Vojenských letadel 1-3 bylo chybou vystupovat z posice znalce v tomto oboru (a Němeček píše náporový motor), a otázku jsem přidal dodatečně když jsem si uvědomil, že Lorinův projekt se přece jen asi vymyká z těch ostatních příkladů užívajících pístové pohonné jednotky, ale netušil jsem jaký druh reaktivního pohonu to byl.
"Pokud to tedy neměla být řečnická otázka určená k nastartování něčích prvních nesmělých myšlenkových pochodů." Jinak mně hlavně šlo o vyjmenování různých předchozích návrhů strojů disponujících schopností letět zadaným směrem přibližně v dané výšce a pak ve stanovené vzdálenosti spadnout přibližně v místě cíle, od kterých se Fi 103 skutečně lišil patrně zejména masovým nasazením. |
|
|
|
|
|
ja_62 napsal v č. 429: Pohon mělo obstarat zařízení, pro které němčina užívá obrat "Lorinova trubka", čili po našem pulzační motor "Lorinova "vzdušného torpéda" (jaké to mělo vlastně mít pohon?), " René Lorin je jeho duchovní otec.Pokud to tedy neměla být řečnická otázka určená k nastartování něčích prvních nesmělých myšlenkových pochodů. |
- Home
- > Diskuzní forum
- > Výzbroj a vybavení
- > Dělostřelectvo ve válce (polní, PT, PLD, železniční atd.)