Ždírec a Krucemburk 1939-1945

15. března 1939 projela Ždírcem německá kolona směřující od Hlinska na Jihlavu. Do Krucemburku dorazily první německé jednotky kvůli sněhové vánici až 16. března 1939 - jednalo se o autokolonu směřující do Německého (Havlíčkova) Brodu, která zde přenocovala. 17. března se v Krucemburku objevila motorizovaná kolona (22 nákladních aut, 3 osobní auta, 2 motocykly a 1 polní kuchyň – celkem cca 200 mužů a 14 důstojníků) náležející pravděpodobně k 12. Infanterie Regiment a ubytovala se v místní Sokolovně. Za dohledu německého důstojníka této jednotky proběhlo 17. března v hostinci U Pecinů odevzdání všech zbraní. 18. března motorizovaná kolona odjela směrem na západ. 19. března pak dorazila do Krucemburku jednotka lehkého dělostřelectva (cca 85 mužů), která se ubytovala v bývalé evangelické škole a Družstevním domě. Žádná stálá vojenská posádka však v Krucemburku nezůstala, pouze ve Ždírci bylo místní vojenské velitelství s malou posádkou, složenou ze starších vojáků nebo rekonvalescentů. V červnu 1939 bylo v obci založeno Národní souručenství.

V roce 1944 byla ve Ždírci umístěna německá jednotka Tankholzkommando 43 (skládala se ze starších vojáků a válečných zajatců), jejíž příslušníci na místní pile štípali dřevo pro vozidla na dřevoplyn. Na konci tohoto roku se začaly v okolí Ždírce objevovat první sabotáže organizované výsadkem Mistr Jan Hus (velitel výsadku kapitán A. V. Fomin), jehož hlavní základnou se stal Krucemburk. Na hrozící nebezpečí reagovali Němci v prosinci 1944 založením Zvláštní služebny Chrudim (Sonderdienststelle Chrudim) pod velením SS-Hauptsturmführera kriminálního komisaře Paula Feustela. V Krucemburku byl v místní škole umístěn Stíhací oddíl (Jagdkommando) této služebny pod velením SS-Oberscharführera Franze Rippeho (původně příslušník služebny Gestapa v Pardubicích). V lednu 1945 pak byl v Krucemburku vytvořen četnický Operační oddíl (Einsatzkommando) v síle cca 5ti mužů, složený z protektorátních a alespoň jednoho německého četníka. Součástí Stíhacího oddílu bylo také cca 50 „Vlasovců“, kteří se snažili v okolních lesích navázat kontakt s partyzány, vydávajíc se za uprchlé ruské zajatce nebo parašutisty - avšak bez výsledku. 23. ledna 1945 tak byla proti Krucemburku podniknuta preventivní represivní akce, která měla odradit případné spolupracovníky partyzánů. Údajně až cca 500 příslušníků německých bezpečnostních složek obec obklíčilo a provedlo důkladné domovní prohlídky. Nebyl objeven žádný partyzán, a tak bylo zatčeno a krutě vyslýcháno 24 místních občanů (z toho rolník František Šešulka byl při výslechu ubit a Josef Holík údajně po převozu do Prahy spáchal sebevraždu). Následně bylo do terezínské Malé pevnosti odesláno zbylých 22 mužů a žen (12 jich zdejší pobyt nepřežilo). Až do poloviny února 1945 pak probíhalo v okolí Ždírce a Krucemburku zatýkání lesnického personálu a občanů okolních obcí. I přes německou snahu partyzánské akce, nyní již partyzánské brigády Mistr Jan Hus, v okolí Ždírce neustávaly - spíše naopak. Nejvážnějším problémem byly pro Němce útoky na železniční trať – ta se stala terčem úspěšných útoků 12. března, 1. dubna, 13. dubna a 17. dubna 1945. 21. dubna byl navíc vyhozen do povětří železniční mostek u Sobíňova.

V březnu 1945 byla ve Studenci v budově místní školy ubytována jednotka TODT, která ve Ždírci pomáhala při štípání dřeva a také zde ze dřeva vyráběla mostní dílce. Během března a dubna 1945 začaly Ždírcem proudit kolony uprchlíků (tzv. "národních hostů") a německé armády, začátkem května už byl proud vojáků a vozů téměř nepřetržitý. Společně s německými vojsky ustupovaly směrem na Německý (Havlíčkův) Brod a Čáslav také části rumunské armády v německých službách.

Zprávy rozhlasu o povstání v Praze 5. května 1945 byly poslední kapkou vedoucí k otevřenému boji proti německým okupantům. V ulicích Krucemburku a Ždírce se objevily na budovách čs. vlajky, na klopách oděvů trikolóry. V lese u Sobíňova (západně od Ždírce) byl ve 30tých letech vybudován vojenský muniční sklad, který za války používali Němci (Luftmunitionsanstalt). 5. května 1945 dopoledne bylo toto skladiště obsazeno partyzány (bez boje odzbrojili tamní posádku, složenou převážně z Rakušanů) a v železniční stanici ve Ždírci odzbrojili zaměstnanci železnice posádku vojenského vlaku. Odpoledne se do Ždírce na třech nákladních automobilech vypravilo několik desítek povstalců odzbrojovat Němce. Naneštěstí však ještě před Ždírcem v místě železniční trati narazili na německé jednotky ustupující od Olomouce (údajně příslušníky SS). Došlo k přestřelce, ve které přesila německých jednotek české povstalce doslova převálcovala a dobyla muniční skladiště zpět. V tomto boji bylo zabito 31 povstalců (zajatci byli zastřeleni). 16 padlých je příslušníky organizace TODT přepraveno do hasičské zbrojnice ve Ždírci a 7. května převezeno do Krucemburku, kde byli pohřbeni do společného hrobu na katolickém hřbitově. Ostatní padlí byli pohřbeni např. v Sobíňově atd. Odpoledne je v Krucemburku a okolí vyhlášeno stanné právo a pod hrozbou zastřelení musí být z budov odstraněny československé vlajky. 8. a 9. května byl proud ustupujícího německého vojska tak velký, že na cestách docházelo k zácpám a kolony ve Ždírci, kde se sbíhaly silnice od Brna a Olomouce, zůstaly stát. Toto shromáždění vojenské techniky bohužel neušlo pozornosti pozorovacích letounů postupující Rudé armády.

9. května 1945 kolem poledního provedly sovětské letouny útok na německé kolony ve Ždírci a Krucemburku. Němečtí vojáci se hned po objevení průzkumného letounu rozutekli a následný útok bombardovacích letadel tak už rozséval smrt převážně mezi obyvateli obou obcí.  Ždírec, čítající tehdy 163 čísel popisných a 800 obyvatel, byl těžce zasažen. Úplně zničeno bylo 30 domů a 70 jich bylo poškozeno tak, že se v nich nedalo bydlet. Bylo zabito 23 občanů (z toho 8 byly děti mladší 15ti let), 12 bylo zraněno těžce a 28 lehce. V Pamětní knize obce ždírecké je bombardování Ždírce popsáno následně:

Také Krucemburk byl zle poničen – bylo zničeno 32 domů, 152 jich bylo poškozeno bylo zabito 26 občanů. Zabití ze Ždírce a Krucemburku byli pochováni až 12. května na katolickém hřbitově.

Kolem 17:00 9. května vstoupily do Krucemburku a Ždírce první jednotky sovětské Rudé armády a rumunské Královské armády, následující den pak probíhá odzbrojování německých jednotek v okolí. Štáb sovětských jednotek byl umístěn v Sokolovně v Krucemburku, jednotky RA byly umístěny v táboře nedaleko Starého Ranska u Černé silnice (tábor se jmenoval Moskva). Rumunské jednotky měly tábory v lese na Hati, Binkových dolcích a na hřišti v Krucemburku. Na katolickém hřbitově je pohřbeno 8 příslušníků obou armád. Němečtí zajatci se soustřeďovali ve Ždírci, u zdejší železniční stanice byla také soustřeďována zničená a poškozená technika a hlavně koně, kterých v okolí německá armáda zanechala nespočet.

Prameny:
Oldřich Sládek, Ve znamení smrtihlava, Praha 1991
Václav Fidler, Z historie Ždírce nad Doubravkou, online