Zahraniční letec František Loucký

Dobrý den,

František Loucký (2. října 1912 - 16. června 1988) je poměrně významnou postavou mezi československými zahraničními letci. Nejde snad ani o jeho operační létání, o počet akcí, sestřelených nepřátel nebo počet nalétaných hodin. Jde o dvě knihy, které napsal po válce.

Ta první vyšla poprvé již roku 1946 v nakladatelství Orbis a nesla název "Zůstal jsem sám". František Loucký v knize především upozornil na osud sedmi mladých mužů z fotografie pořízené roku 1941 v letecké škole RAF. Z oněch sedmi československých pilotů se on jediný dožil konce války a návratu domů do Československa. Kniha se pochopitelně dočkala i dalších vydání.

Druhá kniha se jmenuje "Mnozí nedoletěli" a vyšla až roku 1989, tedy po smrti Františka Louckého. Vydalo ji ještě za minulého režimu nakladatelství Naše Vojsko a obsahuje dlouhý abecední seznam příslušníků československého letectva, kteří v období druhé světové války položili svoje životy za naši svobodu. Každý z těchto mužů má v knize krátký medailonek s fotografií (pokud byla známa) a několika základními životopisnými údaji. Připomenuti jsou také padlí příslušníci československých jednotek jiných národností nebo letci, kteří zahynuli ve službách domácího protinacistického odboje. Je těžko uvěřitelné, jak rozsáhlý a různorodý materiál dokázal autor v knize ve své době a v tehdejších podmínkách zpracovat.

Františka Louckého tedy můžeme směle a právem zařadit mezi autory, kteří mají lví podíl na tom, že českoslovenští letci z období druhé světové války nebudou zapomenuti.

Sám František Loucký se před válkou stal sportovním pilotem. Po okupaci se rozhodl odejít do zahraničního odboje. Spolu s několika přáteli se přes Slovensko dostal do Budapešti (zde byl nějakou dobu vězněn) a dále přes Balkán a Blízký východ do Francie. Po francouzské kapitulaci musel opět uprchnout - tentokrát do Velké Británie. Tam konečně mohl dokončit svůj vytoužený výcvik stíhacího pilota.

Na podzim roku 1941 byl přidělen jako operační pilot k 65. stíhací squadroně (East India), kde létal se slavnými stíhačkami Spitfire Mk.II a Mk.V. Jednotka tehdy podnikala především útočné akce nad okupovanou Francií, ale podílela se i na experimentech s nasazením Spitfirů jako nočních stíhaček.

V rámci personálního posilování čs. jednotek František Loucký v létě 1942 přešel k 312. čs. stíhací squadroně. Záznam z fotokulometu Louckého Spitfiru ze zářijových bojů 1943 naleznete zde. Na podzim 1943 se pak stal v hodnosti rotmistra příslušníkem skupiny letců, jež byla vybrána k ustavení samostané letecké jednotky v SSSR. Obecné údaje o působení čs. letců na východní frontě naleznete např. zde.

V řadách 1. stíhacího pluku se tedy tehdy již podporučík František Loucký dostal na Slovensko. Spolu s Bohuslavem Mrázem pak také podnikli na svých stíhačkách La-5FN 17. září odpoledne vůbec první operační let nad Slovenskem. Ovšem už 21. září odpoledne při útoku na tanky v prostoru Ružomberku byl stroj Františka Louckého (trupové číslo 65) zasažen protiletadlovou palbou a Loucký sám vážně zraněn. Podařilo se mu vrátit zpět na letiště Zolná a byl okamžitě odvezen do nemocnice. Vzhledem k vážnosti zranění byl pak 26. září letecky ze Slovenska evakuován.

V lednu 1945 je podporučík Fr. Loucký veden u 2. čs. stíhacího pluku jako zástupce velitele pro vzdušnou střelbu a navigátor pluku. Tento pluk však již do bojů nezasáhl, nebyl totiž dokončen výcvik jednotky.

Uvádí se, že František Loucký podnikl celkem 169 operačních letů.

Z jeho poválečných osudů je mi známo pouze to, že počátkem 60. let byl vedoucím v obchodě s potřebami pro výtvarníky na Národní třídě č. 21 v Praze.

Prameny:
Loucký: Zůstal jsem sám (Orbis 1946)
Loucký: Mnozí nedoletěli (NV 1989)
Šmoldas: Českoslovenští letci v boji proti fašismu (NV 1987)
Daňko: 1. československá smíšená letecká divize v SSSR (AVIS 1998)
Rajlich: Na nebi hrdého Albionu, části 2 až 7 (Svět křídel 2000-2004)