Začátek válečného stavu mezi ČSR a Německem 17. září 1938

Ministr Ripka: ... Nám jde o to speciálně: prohlásit, že s Německem a Maďarskem jsme ve válečném stavu od doby, co nás napadly. Chceme se vyhnout diskusi s britskou vládou o datu, ježto útok na nás se stal v Mnichově. Nechceme užít data 15. března 1939, abychom si neuzavřeli možnost vrátit se ve vhodnější době k jiným datům.

Prezident dr. Beneš: K tomu, co říká kolega dr. Ripka, podotýkám: Je snad lépe říci „od chvíle“ než „doby“. Není ovšem pochybností, že to znamená od 15. března, ale nemůžeme to dnes veřejně říkat. Je mi jasno, že až se bude o tom jednat na mírové konferenci, nikoho nepřesvědčíme, že by to mělo být září 1938 a nikoliv 15. březen 1939. Uváděním toho dnes bychom však věc jen komplikovali, neboť bychom mohli vyvolat spory mezi spojenci.

Pro nás ovšem už vše, co se stalo od 19. září, bylo nám vnuceno a bylo tudíž nesprávné. Takticky, právně a politicky je dobře dnes všem těmto věcem nepředbíhat a nechat cestu pro okolnosti, jak se vyvinou: nezavírat cestu ani zpět, ani dopředu. A proto říci „od chvíle“ bez uvádění přesného data (září 1938 nebo 15. 3. 1939).

Na dotaz z britského zahraničního úřadu, od kterého dne je Československo ve válečném stavu s různými nepřátelskými státy, se sděluje, že je rozuměti prohlášení válečného stavu ze 16. prosince 1941 takto:

a) Pokud jde o nepřátelské státy jiné než Německo a Maďarsko, je ČSR ve váleč­ném stavu s jedním každým z nich od téže chvíle, jakmile se ocitla s ním ve váleč­ném stavu prvá z následujících spojeneckých velmocí: Velká Británie, USA a SSSR,

b) Pokud se tak stalo před 16. prosincem 1941:

1) Pokud jde o Německo je „Act of violence against etc." utvoření Sudetendeutsches Freikorps v Německu s podporou německé vlády, k němuž došlo 17. září 1938 a které je podle ženevské definice útočným činem. Tedy od 17. září 1938 je Československo ve válečném stavu s Německem.

Ministr Ripka: V souvislosti s tím chci upozornit, že není rozhodnuta krajně důležitá otázka, odkdy jsme ve válečném stavu s Německem a Maďary. U druhých - Bulharska, Rumunska a Japonska - je to jasné, 16. 12. [1941]. [...]

Kancelář prezidenta republiky je pro 15. březen [1939]. MZV je proti, ježto by se mohlo operovat tím, že území odstoupené Mnichovem přešlo právně do cizí suverenity. Navrhujeme 17. září [1938], kdy poprvé překročily tlupy Freikorpsu naše hranice, což je nepřátelský akt.

Ministr Ingr: ...ohledně vstupu do branné pohotovosti. Tu šlo o recepční dekret. Je tam řečeno, že předpisy, jež neodporují duchu ústavy a československým zákonům, mohou zůstat v platnosti. Ale vláda druhé republiky stav pohotovosti zrušila usnesením z února 1939. Proto mělo ministerstvo vnitra pochybnosti. Dohodli jsme s ministrem Slávikem, že by text byl zkrácen a zněl by takto: „Stav branné pohotovosti státu, vyhlášený vládní vyhláškou ze dne 23. září 1938, č. 183 Sb. z. a n., trvá bez přerušení ode dne 23. září 1938.“ Je to stručnější, koncisnější.

Ministr Lichner: K věci samé nechci mluvit a souhlasím s návrhem Ingrovým. Je to navázáno na kontinuitu. Ale svého času jsme mluvili o válečném stavu a určili jsme rozdíly vůči Německu a Maďarsku. Mám dotaz, zda válečný stav nevyžaduje brannou pohotovost stejného data? Vůči Němcům je od 17. září a zdá se mi proto, že je zde rozpor. Válečný stav je o týden dřív než branná pohotovost. Zda to netřeba uvést v soulad? Prosím o vysvětlení.

Ministr Stránský: Co říká Lichner, je velmi správné, ale bohužel smysl je ten, že tehdejší vládní vyhláška do jisté míry dementuje naše mnohem pozdější zjištění, že trval válečný stav už o týden dřív. Měla uvésti ne 23. září, ale datum dřívější. Vyhláška stav válečný konstatuje a každým vracením se k datu 23. září ohrožujeme pro mezinárodní jednání datum dřívější. Bylo by možno dnes tu chybu korigovat a jmenovat to datum 17. září. Lze se vrátit ke skutečnosti.

Ministr Slávik: My o tom též uvažovali v ministerstvu vnitra a poukazovali na to, zda není vhodno uvést v soulad datum branné pohotovosti s dnem válečného stavu. Pravda je, co říká Stránský, že to datum 23. září zeslabuje datum počátku válečného stavu. Ale tu chybu spáchala už prvá republika. A my touto neříkáme nic jiného, než že to trvá dále. Nepřispíváme k oslabení, to už se stalo. Mohli bychom měnit datum, neboť vládní vyhláška může měnit vyhlášku. Ale myslím, že stylizací Ingrovou nic jiného neřekneme, než že to trvá na kontinuitě a že vyhlášku druhé republiky neuznáváme.

Ministr Feierabend: Chtěl jsem říci totéž, co kolega Slavik. Nemyslím, že by bylo možné po pěti letech opravovat vyhlášku prvé republiky. Dávali bychom vysvědčení, že jsme už tehdy neměli věci v ruce, a byla by to propaganda proti nám. Není v rozporu, když se konstatuje, že válečný stav s Němci nastal dřív než branná pohotovost. Ten faktický stav zde byl a mezinárodní jednání tomu bránily. Je vhodno stav prohlásit od data vyhlášeného.

Ministr Lichner: Ještě na jednu věc chci upozornit. Měnícími se uneseními přinášíme, nechci říci zmatek, ale nejasnost do mezinárodní veřejnosti. Oficiálně jsme sdělili, že válečný stav trvá od 15. března 1939, tj. od okupace  Československa. Bylo to sděleno nótami. Pak jsme se usnesli, že to není platné, ale válečný stav že je s Německem od 17. září a s Maďarskem od 6. října 1938. A nyní opět uvádíme nový termín. Mám obavy, zda nevzneseme novou nejasnost [...] Jde mi jen o vyvarování se komplikací před mezinárodní veřejností, abychom se nestali směšnými.

Ministr Ripka: Připomínám, že jsme o tom jednali v ministerské radě a bylo to jednomyslné schváleno. Oživím to. Konstatovali jsme, že jsme ve válečném stavu od prvých násilných aktů, jichž se dopustili Němci a Maďaři. Nemohli jsme to udělat dřív, ježto teprve od roku 1941 byl prezident a vláda definitivně uznáni. [...]

Právníci dlouho se hádali, zda to má být od Mnichova, nebo od 15. 3. 1939. I prezident byl dlouho pro toto datum; ale pak uznáno, že třeba stanovit dřívější, ježto by to znamenalo, že do uvedených dat nebylo násilných aktů, takže kupříkladu nepřátelský akt hospodářský nebyl by charakterizován jako násilný a tudíž neplatný.

O to bude velký boj se spojenci. Kdybychom sami stanovili datum na 15. 3. 1939, uznali bychom nepřímo Mnichov a vše, co se stalo. To byl důvod hledat způsob k přeložení válečného stavu do r. 1938 a z hlediska na Angličany nedatovat to Mnichovem, nýbrž počátkem násilných činů. Den mobilizace nemohl být použit; byla jen proti Německu, ne Maďarsku a pak by se to mohlo vyložit, že to byla agrese československá. To právníci uznali, a proto voleno datum 17. září...

V souladu s notou londýnské vlády ze dne 22. 2. 1944, navazující na prohlášení prezidenta republiky ze dne 16. 12. 1941, dle § 64 odst. 1 bod 3 tehdejší Ústavy a v souladu s citovaným čl. II bod 5 má Ústavní soud za to, že dnem, kdy nastal stav války, a to s Německem, je den 17. 9. 1938, neboť tento den na pokyn Hitlera došlo k utvoření "Sudetoněmeckého svobodného sboru" (Freikorps) z uprchnuvších vůdců Henleinovy strany a několik málo hodin poté už tito vpadali na československé území ozbrojeni německými zbraněmi.