Vzdušné boje 1. československé smíšené letecké divize

Dobrý den,

v souvislosti s Vaším dotazem mi nedá, abych nepřipomenul, že Jiří Rajlich a nakladatelství Svět křídel z Chebu svého času inzerovali přípravu publikace s názvem "Na nebi východní fronty". Taková kniha v naší letecké literatuře strašlivě a nenahraditelně chybí. Ovšem je otázka, kdy se této práce dočkáme. Bohužel v tomto směru musíme pohříchu vystačit s postarší knihou Zdeňka Šmoldase "Českoslovenští letci v boji proti fašismu", rovněž postarší ale stále zajímavou "Triádou: Iljušin Il-2, Junkers J I, Thunderbolt II", či nepříliš rozšířeným sborníkem nedávno zesnulého Jána Daňka "1. československá smíšená letecká divize v SSSR", případně několika jinými pracemi (mnohdy staršího data). Ale ani zde mnoho podrobností většinou nenajdeme, často narážíme na rozpory a nepřesnosti. Samotnému souboji ze dne 16. dubna se pak ale velice podrobně věnuje Jiří Rajlich v časopise Historie a vojenství 4/2007, zejména se zabývá identitou německého letce.

V případě rotného Richarda Husmana je na místě připomenout, že pod pseudonymem Filip Jánský napsal nesmrtelné "Nebeské jezdce" a několik dalších knih, aby se na sklonku života stáhl do hlubokého ústraní. Z výše uvedených zdrojů můžeme zkonstatovat následující.

Dne 16. dubna 1945 vedla 1. čs. smld poměrně intenzivní bojovou činnost při podpoře útočících pozemních vojsk v prostoru Olza - Uchylská - Tajhoř - Odra. Stíhači z 1. slp měli tento den na kontě 49 operačních vzletů (44:22 hod), bitevní letci z 3. bilp podnikli 56 operačních letů (47:26 hod).

Do akce vzlétl těsně po poledni i letoun trupového čísla 14 (podle "Triády" výr. číslo 12 470, naproti tomu trupové číslo 35 uváděné ve vzpomínkách M. Guljaniče je evidentně mylné) pilotovaný rtm. Josefem Videršpanem, na místě palubního střelce nahradil na poslední chvíli rtn. Richard Husman (jinak "šéfstřelec" 3.bilp) des. Miroslava Šajna (uváděn i jako des. Šajka, jindy mělo jít o des. Josefa Činčára). Celkem deset bitevníků vedených kpt. Šinglovičem (jindy je počet bitevníků uváděn jako sedm pod vedením npor. Nižňanského od 2. letky) v doprovodu šesti stíhaček npor. Chábery odstartovalo k bojovému letu z letiště Poremba. V prostoru Olzy pak piloti Iljušinů nasadili k útoku na most přes Odru, stíhači zůstali ve větší výšce mimo dosah intenzivní protiletadlové palby. V okamžiku, kdy rtm. Videršpán vybíral svůj letoun ze zteče, zaútočily na bitevníky dvě německé stíhačky FW 190. Nacističtí stíhači projevili značnou dávku kuráže a dovedností, když se v malé výšce dokázali skrýt čs. stíhacímu doprovodu a pak zaútočili v pekle vlastní protiletadlové palby. Stíhací doprovod nicméně na nebezpečí reagoval rychle a jeden z nacistických pilotů rychle zmizel v přízemním letu. Druhý se přiblížil k Videršpánovu letounu a zahájil palbu.

Německý stíhač měl tu smůlu, že zaútočil na letoun ve kterém seděl patrně nejzkušenější palubní střelec široko daleko. Iljušin od FW 190 inkasoval řadu zásahů, jeden z granátů explodoval přímo v kabině střelce a Richarda Husmana těžce zranil (život mu zachránil padák na hrudi, jež absorboval většinu střepin). Husman nicméně z bezprostřední blízkosti opětoval palbu kulometem UBT ráže 12,7 mm, dokud FW 190 nezmizel s vlečkou dýmu.

Celé drama se odehrálo velice rychle - ještě před koncem úspěšného náletu na most.

Československý letoun nouzově přistál na vlastním letišti v Porembě bez podvozku a raněný Husman byl odvezen do nemocnice, kde mu lékaři zachránili život. Sestřel FW 190 byl potvrzen 23. dubna sovětskými pozemními jednotkami.

Poškozený Iljušin byl opraven, ale již 28. dubna byl zničen při tragické havárii (zraněn pilot por. Kordoš a střelec des. Vaculík zahynul) při startu k bojovému letu.

Pokud je mi známo, tak místo pádu - tedy vrak - FW 190 intenzivně hledá jedna skupina nadšenců, ale dosud bez úspěchu. Tudíž nelze zatím tento stroj ani jeho pilota na 100% identifikovat. Jiří Rajlich ve zmíněném článku podává poměrně podrobný rozbor německých ztrát toho dne. Za nejpravděpodobnější Husmanovu oběť označuje Feldwebela Maxe Rahofera od bitevní Stab III./SG4 (jednotka operovala z polního letiště u Kostelce na Hané), který podle německých záznamů zmizel v této oblasti. Letěl na letounu FW 190F-8 (výr.č. 586683 s trupovým označením "<1". Prakticky lze ale vyloučit, že by Husmanovým soupeřem mohl být některý z německých "Experten" s vysokým počtem sestřelů a vysokými vyznamenáními (byť Mikuláš Guljanič popisuje ve vzpomínkách setkání se zajatým vysokým důstojníkem Luftwaffe, který měl být 16. dubna Husmanem sestřelen).

Zajímavé je sledovat značné rozpory v líčení událostí ze 16. dubna. Počínaje tím, že v literatuře a vzpomínkách pamětníků jsou zjevně zaměňovány jednotlivé operace tohoto dne (jednou Husman letí v sestavě 1., jindy 2. letky), že Husman jednou střídá des. Šajna, podruhé des. Činčára (jeho vlastní vzpomínka), Videršpánův letoun má podle Triády číslo 14, podle vzpomínek M. Guljaniče č. 35. Zd. Šmoldas pak za pilota napadého stroje označuje rtm. Štefana Kozáčka, s tím, že na FW 190 útočil také velitel stíhacího doprovodu npor. Chábera. Také pád FW 190 je situován jednou jižně, jindy jihozápadně od Olzy. Rozpory jsou také v počtu nasazených čs. letadel a ve jméně velitele skupiny bitevníků.

Nezbývá než konstatovat, že činnost 1. smld během ostravské operace teprve čeká na důkladné historické zpracování.

Souboj rtm. Ondreje Kostíka se odehrál 15. dubna okolo 16:20. Při doprovodu bitevníků se Kostík odtrhl od skupiny a byl napaden dvěma FW 190. Jeden z nich poškodil palbou, druhý nacistický stíhač na oplátku prostřelil třikrát vrtuli a zasáhl chladič oleje Kostíkova stroje. Nezraněnému Kostíkovi se podařilo s poškozeným strojem přistát na vlastním letišti.

Pokud je mi známo, tak během ostravské operace ještě ve třech případech došlo ke kontaktu s nepřátelskými stíhači, ovšem k souboji došlo jen v jednom případě. Dne 17. dubna v 19:35 se kapitán Ludevít Koza krátce utkal s minimálně dvěma Bf 109G a jeden z nich poškodil palbou. Sám byl rovněž zasažen a kvůli nedostatku paliva musel nouzově přistát.

Prameny:
Zdeněk Šmoldas: Českoslovenští letci v boji proti fašismu, Naše vojsko, Praha 1987
J.Vraný - P. Týc: Ilustrovaná historie letectví (Iljušin Il-2, Junkers J I, Thunderbolt II), Naše Vojsko, Praha 1990
Jána Daňko: 1. československá smíšená letecká divize v SSSR, AVIS, Praha 2002
Jiří Rajlich: První a poslední sestřel  1. čs. smíšené letecké divize v SSSR, Historie a vojenství 4/2007