Veteráni SS v Cizinecké legii?

Dobrý den, v období po druhé světové válce docházelo k náboru dobrovolníků do Cizinecké legie i z území Německa (k motivaci uchazečů přispívala i neutěšená ekonomická situace v těsně poválečném Německu), přičemž docházelo i k rekrutování německých válečných zajatců, propouštěných z francouzských zajateckých táborů, a není vyloučeno, že mezi přijatými uchazeči bylo zprvu i menší množství veteránů Waffen SS. Jejich počet je odhadován na méně než sto osob. Oficiální údaje nebyly dosud zpřístupněny.

Přítomnost veteránů Waffen SS v Cizinecké legii, poté co se o ní dozvěděla veřejnost, působila jako propagandistický handicap, který byl okamžitě využit jak propagandou hnutí Viet Minh, tak propagandou zemí východního bloku, a v protiválečné agitaci francouzské komunistické strany. Tím byla - již tak v očích francouzské veřejnosti nepříliš populární - angažovanost Francie v Indočíně ještě více diskreditována. Proto bylo v roce 1947 zpřísněno zkoumání minulosti uchazečů o vstup, aby byla podobná možnost ztížena. 

Jedním z dalších možných zdrojů vzniku legendy o jednotce či jednotkách Cizinecké legie složených z veteránů SS je existence Bataillon d'infanterie légère d'outre mer (B.I.L.O.M., Prapor lehké pěchoty pro zámořská území^*)), což byla jednotka jejíž mužstvo bylo tvořeno z odsouzených francouzských válečných kolaborantů, např. bývalých členů Darnandovy Milice, jimž byla službou v ní dána možnost alternativního způsobu výkonu trestu, a mezi jejímiž některými členy nelze vyloučit ani jejich případnou dřívější příslušnost k francouzské divisi Waffen SS Charlemagne. Tento prapor byl vytvořen v roce 1948, nasazen v Indočíně, a v roce 1949 rozdělen na samostané roty, jejichž příslušníci byli následně použiti k doplnění početního stavu jiných jednotek.  

Pokud jde o jednotky zohledňující národní nebo jazykovou identitu vojáků, posledním obdobím, kdy u Cizinecké legie existovaly, byla doba první světové války, kdy v jejím rámci vznikly československé, polské a italské formace. Z hlediska obvyklých postupů Cizinecké legie šlo o výjimku, nejbližší další předchozí podobný případ existoval v době krátce po jejím vzniku.

Ačkoliv někteří autoři populárně laděných publikací o Cizinecké legii přesto zmiňují poválečnou existenci samostatného praporu Legie složeného téměř nebo výhradně z Němců, neuvádějí žádné detaily týkající se jeho označení, míst jeho bojového nasazení apod., a jejich tvrzení tudíž nelze důvěřovat.

Oficiální snahou Cizinecké legie bylo a je zabránit příliš vysokému percentuálnímu zastoupení jedné národnostní skupiny v Cizinecké legii, aby v ní tato skupina nezískala tak výrazný podíl, který by mohl ohrozit její charakter formace, která má být v prvé řadě oddána zájmům Francie. Přesto v jednotlivých obdobích dějin docházelo a dochází k tomu, že je v ní některá skupina zastoupena výrazněji než by odpovídalo běžné situaci, což platí i o poválečném podílu Němců, kteří v tomto období tvořili patrně relativně nejsilnější jednotlivou národnostní skupinu, i když početně zastoupeni byli například i uprchlíci ze zemí v té době se tvořícího komunistického bloku.

Ani v tomto případě nejsou k disposici oficiální údaje, a odhady podílu německých příslušníků Legie v těsně poválečném období kolísají v rozmezí od 35% až po jen těžko uvěřitelných 60%.

Pokud jde o knihu Ďábelská garda George Elforda, je obecně považována za fikci.

*) Přesnější výraz by byl spíše "prapor koloniální pěchoty", ale tento termín nebyl s ohledem na terminologii poválečného období používán - po roce 1946 bylo francouzská koloniální říše oficiálně zrušena, a status dosavadních kolonií byl změněn buď na zámořské departmenty nebo zámořská území Francie, anebo jim byla formálně udělena nezávislost, pod francouzským potektorátem, v rámci nově vytvořené Francouzské unie.