Útok na letiště v Havlíčkově Brodě

Dobrý den,

k Vámi a pamětníky zmiňovanému útoku na letiště Luftwaffe  u Havlíčkova (tehdy Německého) Brodu došlo pravděpodobně 12. října 1944 kdy bylo zdejší letiště napadeno dvěma letadly typu Mosquito patřící kanadské squadroně britského Royal Air Force, redakci alespoň není na základě dostupných údajů znám jiný případ útoku na tuto základnu, který by měl za následek větší počet zničených letadel naráz. 

Podrobnosti útoku letadel RCAF jsou popsány v článku PhDr. Jiřího Rajlicha Útok kanadských Mosquit na česká letiště 12. října 1944, otištěném v časopise Historie a plastikové modelářství (HPM), číslo 8 z roku 2005; článek vychází z dobových záznamů a cituje zachovaná bojová hlášení posádek z britských archivů, a současně jsou v něm publikovány stručné životopisné medailony účastníků operace.  

Podle těchto dokumentů útok provedla dvě Mosquita FB Mk.VI No. 418 (RCAF) Squadron (City of Edmonton), s posádkami ve složení S/Ldr Ross Garstang Gray, DFC (pilot), F/Lt Noel J. Gibbons, DFC (navigátor); F/O Roy Daryl Thomas (pilot) a F/Lt Roderic Wray MacDonald (navigátor).

 
Start obou letadel proběhl v 15:00 11. 10. 1944 z letiště Hunsdon, odkud přeletěly na předsunutou základnu St. Dizier, přistání zde proběhlo v 16:30. Dne 12. října 1944 v 04:35 odstartovala obě letadla ze St. Dizieru pro akci Day Ranger nad Československem. Navzdory husté oblačnosti, pokrývka 8/10, a letu probíhajícímu přibližně od oblasti Bodamského jezera v přízemní výšce, letouny nejprve okolo 06:40 (palubního času) zaútočily na několik letounů Junkers W 34 na letišti Planá u Českých Budějovic, pravděpodobně náležejících do stavu Luftflotten-Nachrichter-Schule 4 (letecká spojovací škola 4. letecké armády), přičemž tři z nich nárokovaly posádky Mosquit jako zničené a jeden jako poškozený.

Poté nabrali jejich piloti kurs na Písek, ale nalezli jej pokrytý mlhou, takže se vrátili k Budějovicím jako otočnému bodu, a odtud obě letadla směřovala na Havlíčkův Brod, kde dle hlášení posádek, již mlha částečně ustoupila. Zde mezi 07:15 a 07:24 obě Mosquita zaútočila na skupinu letadel Junkers Ju 87 „Stuka“ nacházejících se na zdejší travnaté letištní ploše, kde zcela zničila pět a poškodila přinejmenším osm letadel tohoto typu.
Pokud jde o jednotku jíž tyto letouny mohly náležet, v době října 1944 na letišti v Havlíčkově Brodě sídlila operačně výcviková jednotka Schlachtgeschwader 102, pod velením majora Bernharda Hamestera, přinejmenším její Stab (velitelská letka) a 3. staffel (3./SG 102). Ve stavu měla právě zejména Ju 87 a Focke Wulfy Fw 190, a dále zde sídlila Ergänzungsstaffel Fliegergeschwader z.b.V. 7 (doplňovací letka letecké eskadry pro zvláštní úkoly 7), v jejímž složení ale Jiří Rajlich Ju 87 neuvádí, ale označuje za nejisté, že by v té době nějaké Ju 87 měla.

 
Po akci nabral útočný roj kurs k orientačnímu bodu na Dunaji východně od Lince, ale vzhledem k mrakové pokrývce mezi územím Československa a Francie se S/Ldr Gray rozhodl nabrat kurs na území Itálie, kde v 09:35 přistáli na letišti Iesi.
Po doplnění paliva a krátkém odpočinku posádek obě letadla v 15:00 odstartovala ke zpátečnímu letu, a v 19:25 přistála na domovské základně Hunsdon.

Nárokované ztráty se nepodařilo doložit dobovými materiály Luftwaffe, neboť údaje o ztrátách jejích nebojových jednotek pro říjen 1944 se nedochovaly. V pamětní knize obce Poděbaby ležící nedaleko Havlíčkova Brodu se zachovala informace, podle níž: „12. října objevila se dvě anglická letadla, za neustálé střelby úplně nad střechami vsi, a odletěla k letišti, kde střelbou zapálila několik letadel. Od střel bylo několik střech poškozeno - požár nevznikl“.

Spotřeba munice:
S/Ldr Gray: -kanony: levý vnější 162 nábojů, levý vnitřní 162, pravý vnější 162, pravý vnitřní 162; -kulomety: levý vnější 120, levý vnitřní 85, pravý vnější 225, pravý vnitřní 225.
F/O Thomas: -kanony: levý vnější 162, levý vnitřní 162, pravý vnější 162, pravý vnitřní 162;
     -kulomety: levý vnější 65, levý vnitřní 395, pravý vnější 410, pravý vnitřní 390. 

Všichni letci byli za tuto mimořádně úspěšnou akci vyznamenáni za akci vyznamenání DFC (Distinguished Flying Cross, Záslužný letecký kříž), pro S/Ldr Graye a F/O Gibbonse to tedy nyní znamenalo DFC and bar (Záslužný letecký kříž se sponou). Citace k těmto vyznamenáním lze nalézt například na těchto stránkách letectva Kanady nebo on-line archivu The London Gazette.

Další informace o letišti Havlíčkův Brod během druhé světové války obsahují mnohé publikace nakladatelství JaPo Publishing, například Messerschmitt Bf 109s of JG 52 in Deutsch Brod, zaměřená na pozdější období války, ale podávající i předcházející stručnou historii letiště. Za upozornění na ni děkuji Tomáši Adamovi.

Pokud jde o Ericha Hartmanna, koncem války velícího důstojníka I./JG 52, bylo toto letiště sice jeho posledním působištěm, ale, spolu s většinou své jednotky, dosáhl amerického zajetí (90. pěší divisí v okolí Strakonic), z kterého byl ale brzy, v souladu s úmluvami mezi Spojenci, vydán do SSSR (za poskytnutí této informace děkuji kolegovi fil2002).

Za pomoc při zjišťování případných jiných útoků děkuji i Jakubovi Skalickému.

Poznámka: pravopis jednotek Luftwaffe převzat z uvedeného článku v HPM.

Dobrý den!

Ke spekulativní části dotazu („Hurricany pod velením Kuttelwaschera“) asi toto:

Mimo toho, že kolega ja_62 již poměrně přesně popsal průběh útoku, Vás i pamětníky ubezpečujeme, že v žádném případě nemohlo jít o stíhačky Hawker Hurricane a rovněž je nemohl vést Karel Kuttelwascher. V době kdy se útok odehrál, již Hurricany působily jen při výcviku, popřípadě pomocných službách. Jediné bojové jednotky, jež je měly v Evropě touto dobou ještě ve stavu, byly 6. (britská) a 351. (jugoslávská) squadrony RAF operující ve prospěch jugoslávských partyzánů. (V té době obě, spolu s 352. — jugoslávskou — squadronou RAF, vyzbrojenou Spitfiry, střídavě operovaly z letišť Vis a Prkos.) Dolet Hurricanů je udáván zhruba 740 km (při ekonomické cestovní rychlosti 338 km/h), maximálně cca 1500 km s neodhazovatelnými přídavnými nádržemi pod křídlem. V každém případě ani dolet Hurricanů nedovoloval podniknout podobnou akci.

Dá se říci, že vůbec poprvé se stíhačka Hurricane objevila nad českými zeměmi až roku 1991 a to na prvním ročníku roudnického leteckého dne „Memorial Air show“ coby všemi vážený a obdivovaný letuschopný veterán.

Za údaje o nasazení Hurricanů v druhé polovině války děkuji Karayovi.

Ani úvaha, že by snad útok na letiště mohl vést Karel Kuttelwascher nemůže být pravdivá. Karel Kuttelwascher byl sice vynikající stíhač, ovšem své úspěchy dosáhl v letech 1940-1942. Po té, co v červenci 1942 opustil řady 1. stíhací squadrony (kde se nejvíce proslavil právě v kabině Hurricanu Mk.IIC), se nakrátko stal příslušníkem 23. squadrony a v kabině vynikající dvoumotorové dvoumístné stíhačky de Havilland Mosquito NF Mk.II podnikl cca šest dalších operačních letů. Bohužel při nich ani jednou nenarazil na nepřítele a tedy neměl příležitost zvýšit počet svých úspěchů. Ke dni 1. října 1942 v hodnosti F/Lt. a s vyznamenáním DFC & Bar definitivně ukončil svou operační činnost.
Zhruba půl roku působil na Inspektorátu čs. letectva ve Velké Británii a od července do prosince 1943 pobýval v USA a Kanadě, kde jednak propagoval československou věc u tamní veřejnosti (zejména mezi krajany), jednak jako mimořádně úspěšný stíhač přednášel na tamních leteckých školách.
Zpět do Británie se vrátil na přelomu roku a od ledna 1944 až do konce války pak pracoval jako zalétavací a zkušební pilot u 32. M.U. v St. Athan u Cardiffu.

Každopádně od podzimu 1942 už Karel Kuttelwascher nepodnikl jediný operační let nad nepřátelské území.

Údaje o Karlu Kuttelwascherovi pocházejí z výtečné knihy Jiřího Rajlicha „Na nebi hrdého Albionu, 3. část, 1942“, Svět křídel, Cheb 2001.