USAAF na Pacifickém válčišti
Dotaz: USAAF na Pacifickém válčišti
Tazatel: Pavel | Datum: 24. 10. 2007
Kolik leteckých armád Američané nasadili v Pacifiku? Proč používali letouny B-29 jen proti Japonsku a ne i proti Německu? Děkuji.
Autor: Jakub Skalický
| Datum: 6. 11. 2007
Dobrý den,
Američané ve válce proti Japonsku disponovali těmito leteckými armádami:
Co se týče druhé části dotazu, letouny B-29 sice prapůvodně (podle plánů z roku 1940) měly v případě války působit proti Německu, ale skutečné přípravy na jejich nasazení v Evropě, nemluvě o operacích samotných, nikdy neproběhly. Definitivně se o osudu nenarozené ofenzívy B-29 v Evropě rozhodlo v prosinci 1943. Stalo se tak z několika důvodů — po konferenci v Casablance deklaroval americký prezident Roosevelt rozsáhlou pomoc Čankajškově Číně, zejména pak vyslání velkého množství bombardérů, které by mohly z čínského území napadnout japonské ostrovy (později, po obsazení Barmské cesty, měly bombardéry působit z Indie a v Číně pouze přistát k doplnění paliva). Dolet potřebný pro takovéto operace ale z amerických strojů měl pouze (stále ještě do aktivní služby nezavedený) B-29, stávající typy B-17 ani B-24 na to nestačily.
Kvůli problémům s motory se navíc celý program zdržel, a tak první operační jednotkou byl až na jaře 1944 58th Bombardment Wing (Very Heavy) v Indii, aktivovaný v USA k 1. červnu 1943. Jeden B-29 dokonce do Indie doletěl v březnu 1944 přes Velkou Británii ve snaze zmást Němce i Japonce ohledně místa nasazení Superfortressů.
Podívejme se na dobu definitivního rozhodnutí o výhradním nasazení proti Japonsku — prosinec 1943. Zatímco na Dálném východě byla B-29 jediným strojem schopným splnit Rooseveltův závazek, na evropském bojišti probíhala strategická ofenzíva plně v režii B-17 (v nejnovější verzi G) a B-24, přičemž přelom let 1943 a 1944 byl také časem nástupu dálkových doprovodných stíhaček P-51 Mustang (první doprovod bombardérů 8th AAF se odehrál 11. prosince 1943 při náletu na Emden), které slibovaly výrazně zasáhnout do bojů nad Německem a zvrátit situaci ve spojenecký prospěch. Navíc, druhá operační jednotka s B-29, 73rd Bombardment Wing, začala operovat až v listopadu 1944, tedy v době, kdy již na evropském nebi bezpečně vládlo spojenecké letectvo. Nesmíme zapomenout ani na nutnost vybudování velkých základen v Evropě (uvažovalo se o nasazení ze Severního Irska nebo Egypta) a rozdvojené logistické podpory mezi evropské a pacifické válčiště.
Američané ve válce proti Japonsku disponovali těmito leteckými armádami:
- 7th AAF ve střední části Pacifiku;
- 5th a 13th AAF v jihozápadní části Tichého oceánu;
- 10th AAF v Barmě;
- 14th AAF v Číně;
- 11th AAF na Aljašce (která ovšem zasáhla pouze do bojů o Aleuty) a konečně
- 20th AAF vytvořenou v roce 1944 speciálně pro ofenzívu B-29.
Co se týče druhé části dotazu, letouny B-29 sice prapůvodně (podle plánů z roku 1940) měly v případě války působit proti Německu, ale skutečné přípravy na jejich nasazení v Evropě, nemluvě o operacích samotných, nikdy neproběhly. Definitivně se o osudu nenarozené ofenzívy B-29 v Evropě rozhodlo v prosinci 1943. Stalo se tak z několika důvodů — po konferenci v Casablance deklaroval americký prezident Roosevelt rozsáhlou pomoc Čankajškově Číně, zejména pak vyslání velkého množství bombardérů, které by mohly z čínského území napadnout japonské ostrovy (později, po obsazení Barmské cesty, měly bombardéry působit z Indie a v Číně pouze přistát k doplnění paliva). Dolet potřebný pro takovéto operace ale z amerických strojů měl pouze (stále ještě do aktivní služby nezavedený) B-29, stávající typy B-17 ani B-24 na to nestačily.
Kvůli problémům s motory se navíc celý program zdržel, a tak první operační jednotkou byl až na jaře 1944 58th Bombardment Wing (Very Heavy) v Indii, aktivovaný v USA k 1. červnu 1943. Jeden B-29 dokonce do Indie doletěl v březnu 1944 přes Velkou Británii ve snaze zmást Němce i Japonce ohledně místa nasazení Superfortressů.
Podívejme se na dobu definitivního rozhodnutí o výhradním nasazení proti Japonsku — prosinec 1943. Zatímco na Dálném východě byla B-29 jediným strojem schopným splnit Rooseveltův závazek, na evropském bojišti probíhala strategická ofenzíva plně v režii B-17 (v nejnovější verzi G) a B-24, přičemž přelom let 1943 a 1944 byl také časem nástupu dálkových doprovodných stíhaček P-51 Mustang (první doprovod bombardérů 8th AAF se odehrál 11. prosince 1943 při náletu na Emden), které slibovaly výrazně zasáhnout do bojů nad Německem a zvrátit situaci ve spojenecký prospěch. Navíc, druhá operační jednotka s B-29, 73rd Bombardment Wing, začala operovat až v listopadu 1944, tedy v době, kdy již na evropském nebi bezpečně vládlo spojenecké letectvo. Nesmíme zapomenout ani na nutnost vybudování velkých základen v Evropě (uvažovalo se o nasazení ze Severního Irska nebo Egypta) a rozdvojené logistické podpory mezi evropské a pacifické válčiště.
- Home
- > Dotazy a odpovědi
- > Letadla, letecká válka
- > USAAF na Pacifickém válčišti
Přebírání a další publikace materiálů z webu Fronta.cz - druhá světová válka je bez předchozího písemného souhlasu autorů zakázáno.