Akce Zeppelin - subverze za východní frontou

Akce Zeppelin — v originále UNTERNEHMEN ZEPPELIN — byla v svých počátcích organizována podřízenými SS-Brigadeführera Waltera Schellenberga, od roku 1942 šéfa zahraniční rozvědky SD (SD-Ausland - Amt VI RSHA). Konkrétně především ve fázi plánování a prvních kroků realizace se na ní asi rozhodující měrou podílel SS-Sturmbannführer Heinz Gräfe, dříve vrchní zplnomocněnec Amt VI (Ausland) RSHA pro oblast Pobaltí a v období od října 1941 do března 1942 příslušník gestapa. Ten byl z této funkce v březnu 1942 přeřazen do vedení Amt VI C/Z - SD (Ausland) v Berlíně, Berkaer Straβe 32.

Vycházel přitom ze svých zkušeností právě z Pobaltí, že mezi sovětskými válečnými zajatci je značné množství těch, kteří jsou z nejrůznějších pohnutek ochotní dobrovolně aktivně vystoupit proti SSSR, a to i formou nasazení za frontou.

Pokud trochu odbočím, je to nezbytné pro objasnění celkové situace mezi sovětskými válečnými zajatci. Velkou averzí vůči SSSR se mezi nimi vyznačovaly hlavně muslimské národy Střední Asie, konkrétně Turkmeni, Uzbekové, Kazaši, Kyrgyzové, Tádžikové a jiní. K nim se řadily národy převážně kavkazské oblasti, rovněž muslimského vyznání, jako Ázerbajdžánci, Dagestánci, Lezginové, Čečenci, Ingušové. Byly jich dá se říci tisíce, které vyjádřily svou nenávist vůči SSSR. K nim ale bylo možno přiřadit také mnoho příslušníků násilně zabraných pobaltských států — Estonska, Litvy a Lotyšska.

Z muslimských dobrovolníků se mimo jiné formace podařilo sestavit dvě velké jednotky: Turkestánskou legii a Kavkazsko-Mohamedánskou Legii.

Vraťme se však k akci ZEPPELIN: Heinz Gräfe tedy představil plán, jak verbovat, vycvičit a nasadit agenty ve skupinách, které měly mít v zásadě čtyři hlavní úkoly:

• zpravodajskou činnost
• propagandistickou činnost
• organizování povstaleckých aktivit, vyvolaných zdůrazňováním víry, sociálně-národnostního útlaku a slibu lepší budoucnosti
• sabotážní subverzní činnost — teror, atentáty a politická subverze

Byl vytvořen Sonderstab Kaukasus (Zvláštní štáb Kavkaz), v němž působili zástupci říšských ministerstev financí, vnitra, zahraničních věcí a RSHA, který se zabýval činností zahrnutou pod název UNTERNEHMEN ZEPPELIN. Bezprostředním řízením akcí měl být pověřen výhradně RSHA. Hitler tento plán schválil.

Poté byli ve spolupráci OKW, vedoucích SS-Einsatzgruppen Ost, SiPo a SD vybráni první zajatci neruských národností — dobrovolníci, kteří prošli následně v období od června do konce září 1942 základním a zdokonalovacím kursem. V prvním běhu bylo celkem 104 agentů. Ti byli nasazeni pomocí padákových výsadků do týlu východní fronty v prostoru Kavkazu. Výsledky jejich činnosti nebyly valné — bez větších technických prostředků a trvalejší logistické podpory se uvažované velké sabotážní cíle splnit ani nedaly.

18. prosince 1942 se na Ostministeriu (Reichsministerium für die besetzte Ostgebiete - Říšské ministerstvo pro obsazená východní území) sešli Heinz Gräfe, řada ministerských úředníků a vojáci, aby se poradili o dalším postupu akce ZEPPELIN a návazných opatřeních. Přítomni byli mimo jiných také budoucí spiklenci z 20. července 1944 — Tresckow, Wagner, Schlabrendorff a Stauffenberg. Vojáci otevřeně kritizovali oficiální tzv. „Východní politiku na obsazených územích“, která podle jejich názoru vedla k tomu, že pokusy o přičlenění protibolševických sil pod německé velení čím dál více krachovaly. Návrh na vytvoření ozbrojených bojových a zajišťovacích jednotek složených z obyvatel obsazených území Adolf Hitler v té době striktně odmítl.

Akci následně převzal k řízení nový šéf — Dr. Rudolf Oebsger-Raeder a za nějakou dobu po něm Walter Kureck. V roce 1944, přesněji řečeno v červnu, byla kromě jiných provedena mediálně dosti známá akce, při které byl na druhý pokus z letiště Baltikum u Rigy do okolí Moskvy pomocí letounu Arado Ar 232B-05 „Tausendfüβler“ dopravní jednotky Luftwaffe (šlo konkrétně o 7. Staffel des Ergänzungs-Transportgeschwader) převezen ruský motocykl M 72 s přívěsným vozíkem a dva agenti, muž a žena, jejichž úkolem bylo provést atentát na J. V. Stalina. Motocykl vyjel po přistání z letounu přímo do terénu a pokračoval směrem na Moskvu. Akce skončila neúspěchem a dodnes není zcela spolehlivě dokázáno, zda NKVD hrála zpravodajskou hru, jak Sověti sami uvádějí v oficiálních pramenech a agenty už čekali pracovníci NKVD na blízké silniční kontrole, nebo zda se agenti ve skutečnosti přihlásili sami.

Ke konci roku 1943 začala Akce ZEPPELIN značně ztrácet na významu a výsledcích, přesto byla až do roku 1945 organizačně zachována její struktura.

Ohledně podrobností kontrašpionážních akcí protihráče - tedy NKVD - je možno využít  nížeuvedenou část oficiální webové stránky FSB - Federální bezpečnostní služby Ruské federace.

Použité prameny:

• Biddiscombe, Perry: Unternehmen ZEPPELIN: The Deployment of SS Saboteurs and Spies in the Soviet Union, 1942 - 1945, Europa - Asia Studies, Vol. 52, No. 6, pp. 1115 - 1148. Vyd. Rutledge
• Stahl, P.V.: Tajná eskadra KG 200, vyd. Mustang, 1993 
• Skorzeny, Otto: For Germany - The Otto Skorzeny Memoirs, R. James Bender Publishing, 2005
  
• Schellenberg, W., Memoirs, London 1956
  
• http://www.fsb.ru/history/autors/pogoniy-pr.html