Vývojové typy těžkých tanků IS

V minulém dotazu byl jmenován pouze tank IS-1. Naopak v odpovědi na dotaz byly mnou uvedeny mj. tanky IS-2, IS-3, IS-4 a IS-5.

Především je třeba zdůraznit, že válečné značení IS-3 (objekt 244), IS-4 (objekt 245) a IS-5 (objekt 248) nemá nic společného s poválečnými tanky IS-3 a dalšími, pouze snad konstruktéry a některé výrobní závody. Původní značení zkušebních prototypů „Objekt xxx" bylo doplňováno typovým označením IS a buď číslem podle ráže hlavní výzbroje (IS-85, IS-100,  IS-122) nebo pořadovým číslem prototypu (IS-l, IS-2, IS-2M, IS-3, IS-4, IS-5 a těsně po válce IS-6). Jelikož k zařazení všech prototypů pochopitelně nedošlo, pak značení kupř. IS-3 se vztahuje v různém období ke dvěma různým typům těžkého tanku.

IS-3, první toho jména, jinak zvaný Objekt 244 (neplést s poválečným IS-3!) byl vlastně IS-1 s vestavěným kanónem ráže 85 mm typu D5T-85BM s počáteční rychlostí střely 900 m/s. Byl u něj použit nový teleskopický zaměřovač PT-8 s lomenou optickou osou a řada pokusných úprav uzlů motoru a převodovky ( např. synchronizace rychlostí 3, 4, 7 a 8) usnadňujících řazení a zvyšujících manévrovatelnost. Zkoušky tanku trvaly až do konce března 1944 a byly ukončeny pro nedostatek tuhosti kanónové hlavně.

IS-4 alias Objekt 245 a IS-5 alias Objekt 248 byly známější pod označením IS-100. Rozhodnutí Státního výboru obrany ohledně těžkých tanků předpokládalo výrobu pouze 1 prototypového stroje vyzbrojeného 100 mm kanónem S-34 s balistikou námořního kanónu B-34 v závodě č. 100. Tato podmínka si však vyžádala překonstruování původního bojového prostoru typu IS a zkonstruování a odlití zcela nové věže hlavně kvůli délce zákluzu kanónu. To se nelíbilo ani vojákům, ani konstruktérům. V témže období navrhla konstrukční kancelář závodu č. 9 použít do stávajícího typu IS nový kanón 100 mm D-10T používaný v samohybném kanónu. Na rozdíl od kanónu S-34 nevyžadoval větší úpravy a dal se použít ve stávající věži. Na polygonu Kubinka byl tento urychleně vyrobený prototyp IS-4 od 12. 3. do 6. 4. 1944 „protažen" mlýnem státních přejímacích zkoušek a neprošel. Byl proto vrácen do továrny k přepracování. Tam dostal kanón D-10T s novou polautomatikou závěru, silnější ventilátor v bojovém prostoru a byly na něm provedeny i další úpravy. Vezeno bylo 30 jednotných nábojů s hmotností střely 15,6 kg. Druhý prototyp, tedy IS-5, se díky tomu, že kanón S-34 byl k dispozici se zpožděním 2 měsíce až na začátku dubna 1944, opozdil s předáním do zkoušek až do června 1944. Protáhla se i výroba nové věže. Na rozdíl od rivala IS-4 měl IS-5 obrácený pancéřový štít kanónu kvůli umístění miřiče vpravo a nabíječe vlevo.

Od 1. 6. do 6. 6. 1944 prošly IS-4 a IS-5 společnými zkouškami na polygonu Gorochovec. IS-4 byl vojáky zcela odmítnut a IS-5 doporučen pro další vývoj. V říjnu 1944 se na prototypu IS-5 objevil mechanický podavač jednotných nábojů a zaměřovač stabilizovaný ve svislé rovině. Zásoba vezené munice se zvýšila na 39 nábojů. Rychlostí střelby značně převyšoval všechny tehdy známé těžké tanky, neměl sobě rovného ani v průbojnosti pancéře a přesnosti střelby. Jeho výroba byla však v tomto období války už považována za nadbytečnou. Konstruktéři dostali za úkol kvůli zvýšení průbojnosti 122 mm kanónu D-25T u IS-2 vyvinout novou protipancéřovou střelu. Ta přišla pod označením BR-471B ale až v květnu 1945 a proti Japoncům  vzhledem k jejich slabě pancéřovaným tankům nemělo smysl ji nasadit. Začátkem léta 1944 začali v konstrukční kanceláři závodu č. 100 projektovat 2 varianty těžkého tanku (Objekt 252 a Objekt 253) vybavené jinými pojezdovými koly, řadou úprav na motoru a převodech a jinými pozorovacími a zaměřovacími přístroji. Tyto prototypy dostaly označení IS-6 a práce na nich se protáhly přes konec války.

Prameny:

• Broněkollekcija č. 3 ročník 1998
• Steven J. Zaloga: Red Army Handbook 1939 - 1945, vyd. Sutton Publishing, 1998