Svobodní Francouzi

Z dikce Vaší otázky plyne náznak jakéhosi podceňování přínosu francouzských jednotek ke spojeneckému válečnému úsilí…

Hned v úvodu je třeba konstatovat, že „Svobodní Francouzi“ či chcete-li: pozdější „Bojující Francouzi“ z let 1940-1945 patřili k těm nejlepším vojákům, jaké kdy Francie ve své historii měla. Šlo o ty, co odmítli akceptovat potupnou kapitulaci a uposlechli výzvu dosud neznámého důstojníka tankových jednotek Charlese de Gaulla, či se k hnutí přidali během pokračující války. Jejich motivace k boji proti nacistickému Německu byla mimořádná.

Jejich válečné úsilí bylo samozřejmě vždy limitováno tím, kolik jim toho ostatní spojenci „dovolili“. Tyto francouzské jednotky totiž zcela pochopitelně spadaly pod velení vyšších spojeneckých velitelů a závisely na zásobování ze spojeneckých zdrojů. Pro ilustraci uvedeme příklady několika jednotek či akcí a Vy sám posuďte, nakolik byla účast francouzských vojáků podstatná.

V řadách RAF působila řada francouzských pilotů. Patrně nejslavnějším z nich byl stíhač Pierre Clostermann, jenž na konci války velel elitnímu 122. wingu na západní frontě. Zmínit bychom měli rovněž bombardovací 346. a 347. sqn (GB II/23 „Guyenne“ a GB I/25 „Tunisie“) či stíhací 341. sqn, které jednu dobu velel legendární René Mouchotte.

Francoužstí námořníci se velmi úspěšně podíleli na doprovodech konvojů v Atlantiku.

Krátce po kapitulaci Francie v červnu 1940 se Svobodní Francouzi významně podíleli na britských akcích, které zabezpečily Palestinu a Sýrii, zúčastnili se akcí v Dakaru a zabezpečili strategicky významné oblasti v afrických koloniích (ty později hrály důležitou úlohu v zásobování britských vojsk v Africe). K hnutí de Gaulla se přidala i část francouzské cizinecké legie a připomenout je nutné zejména obranu severoafrického Bir Hakejmu (27. května až 11. června 1942) po prolomení britských linií Rommelovými jednotkami.

Po vylodění v severní Africe se na spojeneckou stranu přidala značná část tamní francouzské armády dosud věrná vichystickému režimu. Tito vojáci kupříkladu přispěli k zastavení posledních německých ofenzív v Africe.

Francouzské jednotky se dále zúčastnily tažení v Itálii - zde je nutné připomenout zejména průlom z května 1944, kdy francouzské oddíly generála Juina prorazily německé linie a obešly Monte Cassino, což způsobilo zhroucení německé obrany (která dlouho a tvrdě odolávala) a ve svém důsledky i obsazení Říma Spojenci.

Po vylodění v Normandii pak spojenecké vrchní velení pověřilo francouzskou 2. obrněnou divizi pod velením generála P.M. Leclerca, aby vedla útok k Paříži a Leclercovi muži skutečně Paříž společně s povstalci osvobodili. Mezi příslušníky této divize patřil také již tehdy velmi známý herec Jean Gabin.

Po německém ústupu z jižní Francie (po dalším spojeneckém vylodění) už byly na osvobozených územích stavěny jednotky pravidelné francouzské armády. Ty pak po boku spojeneckých jednotek bojovaly v letech 1944-45 na západní frontě až do konce války.

Svobodní Francouzi se podíleli také na bojích na východní frontě. Tam od roku 1942 působil legendární stíhací pluk nesoucí hrdý název Normandie. Ten se později dočkal rozšíření přízviska na Normandie-Němen za úspěchy v bojích na řece Němen. V jeho řadách bojovali muži jakými byli například Littolf, Delfino, Lefévre, Tulasne nebo Pouyade…

V Pacifiku pak Svobodní Francouzi pomohli vybudovat ve francouzských koloniích spojenecké základny, ze kterých začínala ofenzíva proti Japonsku (např. Nová Kaledonie sehrála klíčovou úlohu během bojů na ostrově Guadalcanal).

Není vůbec bez zajímavosti, že v jednotkách Svobodných Francouzů působila řada Čechoslováků a mnozí z nic se mimořádně osvědčili.

Na úplný závěr bychom měli uvést ještě jedno významné jméno. Zřejmě nejproslulejším letcem, který se přidal na stranu Svobodných Francouzů, byl Antoine de Saint-Exupéry. Proslul jako průkopník dopravního létání už před válkou a také jako spisovatel. Jeho účast na odboji měla především propagandistický význam, přes svůj vysoký věk však podnikl u francouzské jednotky GR II/33 „Savoie“ několik průzkumných letů nad Středozemím a nad Francií (tato jednotka je podřízena — spolu s dalšími francouzskými leteckými jednotkami zde bojujícími — velení americké 12^th Air Force, která operuje v této oblasti). Padl 31. července 1944 nad pobřežím jižní Francie v kabině neozbrojeného fotoprůzkumného letounu Lockheed F-5B (fotoprůzkumná verze stíhačky Lockheed P-38J Lightning).

Příklady literatury k tomuto tématu v češtině:

Gras: 1. divize Svobodné Francie, Mustang 1997.
Wagner: S Cizineckou legií proti Rommelovi, NV 1970 a 1995.
Zdráhala: Válčil jsem v poušti, ESO 1987.
de Gaulle: Válečné paměti 1940/44, Naše vojsko 1989.
Molčanov: Generál de Gaulle, Svoboda 1976.
Taraba: Charles de Gaulle, Horizont 1990.
Hrbek: Na mořích a oceánech, Panorama 1986.
Clostermann: Velký cirkus, NV ve třech různých vydáních
de Geoffre: Normandie-Němen, NV 1986
Bergot: Bír Hakím, Mustang 1996