Svatováclavská orlice

Tzv. Svatováclavská orlice, plným názvem „Čestný štít protektorátu Čechy a Morava s orlicí sv. Václava“ (Ehrenschild des Protektorates Böhmen und Mähren mit dem Herzog-Wenzel-Adler) bylo protektorátní vyznamenání založené výnosem německého státního ministra pro Čechy a Moravu SS-Obergruppenführera K. H. Franka 4. června 1944 - tedy v den druhého výročí smrti Reinharda Heydricha.

O založení protektorátního vyznamenání se uvažovalo již v roce 1942, tehdy to ale Heydrich odmítl, protože by mohlo být pokládáno za symbol jisté vlastní státnosti protektorátu. Ve své situační zprávě do Berlína 18. května 1942 napsal:


Zvláštní protektorátní vyznamenání tak vzniklo až necelý rok před koncem války, zřejmě pro povzbuzení klesající nálady protektorátních činitelů a „pro vyznamenávání příslušníků protektorátu, kteří se osvědčili vzorným postojem nebo plněním povinností a stálou pohotovostí k nasazení“. V názvu bylo využito jméno sv. Václava, svatováclavskou tradici nacisté za protektorátu široce zneužívali, sv. Václav byl prezentován jako „prozíravý“ kníže, který správně „pochopil“ nutnost spolupráce s Němci.

Vyznamenání se udělovalo ve třech stupních (se zlatým věncem, se stříbrným věncem a bez věnce) spolu s diplomem (pro nejprominentnější nositele podepsaným přímo Frankem). Autorem grafického návrhu byl zřejmě Max Švabinský.

Poprvé státní ministr Frank vyznamenání uděloval 17. června 1944, kdy ho obdrželi někteří z nejvyšších protektorátních představitelů (např. předseda protektorátní vlády J. Krejčí). Podruhé potom 13. července 1944 u příležitosti 72. narozenin státního prezidenta Háchy.

Potřetí Frank vyznamenával na svátek sv. Václava 28. září a naposledy v roce 1944 ještě 21. října 1944, kdy vyznamenal 88 pracovníků Kuratoria pro výchovu mládeže.

Na konci roku 1944 a začátku roku 1945 pak bylo uděleno ještě několik desítek či stovek vyznamenání prostřednictvím okresních a zemských úřadů (landrátů), většinou za zcela nepolitické věci - za výkony v průmyslu, zemědělské dodávky, uměleckou činnost apod. Obdržet „svatováclavskou orlici“ pár týdnů před koncem války třeba za vítězství v soutěži hospodářského zvířectva jistě nebylo žádné „terno“...

Vyznamenaní Svatováclavskou orlicí byli Němci kompromitováni v očích ostatní české veřejnosti, jak si do deníku zaznamenal německý náměstek pražského primátora Josef Pfitzner: „vyvoleným nebude nic nepříjemnějšího než propůjčení těchto štítů“, které v případě německé porážky budou „jakousi volnou jízdenkou na Sibiř“.

Kolik bylo Čestných štítů přesně uděleno a komu, není přesně známo. V publikaci „Vyznamenání z doby nesvobody“ (autoři Z. Heinc, J. Kounovský, V. Baumruk, vydala Česká numismatická společnost v roce 1999) se uvádí odhad 30 udělených I. stupně, 100 udělených II. stupně a 800 udělených III. stupně. Dále v této publikaci také najdete neověřený a neúplný seznam některých z nejprominentnějších nositelů, jde zejména o protektorátní politické činitele, funkcionáře kolaborantských organizací nebo kolaborantské publicisty a novináře.