SS Polizei Gebirgsjäger Regiment 18

Dobrý den, jednalo se o jeden z celkem 28 policejních pluků, formovaných z původních policejních praporů (Polizei Bataillon). Obecně byly tyto pluky organizovány a vyzbrojeny podobně jako pěší pluk pravidelné armády a plnily policejní úlohy na okupovaných územích (strážní služba objektů a komunikací, hlídková služba v terénu, operace proti partyzánům atd.). Tento jediný však byl určen speciálně pro operace v horském terénu, proto dostal přídomek Gebirgsjäger, navíc měl ještě oddíl dělostřelectva.

Polizei Gebirgsjäger Regiment 18 byl vytvořen v květnu/červnu 1942 v okolí Garmisch-Partenkirchen z původního Polizei Bataillon 302, 312 a 325. Celkový početní stav měl činit cca 3 600 mužů a 1 200 koní. Velitelem byl Oberst der Schutzpolizei Hermann Franz.
 

SS Pol. Geb. Jg. Rgt. 18 - 1942
Nachrichten Zug
Reiter Zug
I. Bataillon	1×  Nachrichten Zug 3×  Kompanie 1×  schwere Granatwerfer Zug
II. Bataillon	1× Nachrichten Zug 3×  Kompanie 1×  schwere Granatwerfer Zug
III. Bataillon	1×  Nachrichten Zug 3×  Kompanie 1×  schwere Granatwerfer Zug
Gebirgs Artillerie Abteilung	3×  batterie
Panzerjäger Kompanie
schwere MG Kompanie
Nachrichten Kompanie

V červenci 1942 je pluk nasazen proti partyzánům v Srbsku a Slovinsku, v říjnu 1942 je pluk stažen zpět do Německa pro pokračování výcviku a v listopadu 1942 přesunut do Finska, kde držel obranné pozice v první bojové linii v rámci SS Division „Nord“ / 20. Gebirgs Armee. V březnu 1943 jsou policejní síly organizačně začleněny pod Allgemeine SS a pluk je tak přejmenován na SS Polizei Gebirgsjäger Regiment 18. V červenci 1943 je pluk znovu stažen z fronty a v srpnu 1943 se přesunul do Řecka, kde se účastnil odzbrojení italských jednotek a následně měl za úkol udržet průchodnou komunikaci Thermopylským průsmykem. Přitom docházelo k útokům řeckých partyzánů, které pluku způsobovaly citelné ztráty. Od srpna 1943 byl novým velitelem pluku Oberstleutnant der Schutzpolizei Hans Hösl. V listopadu 1943 je I. Bataillon posádkou ve městě Nemea, II. Bataillon ve městě Kopais a III. Bataillon ve městě Zykladen, v prosinci 1943 se I. Bataillon přesunul do města Skurta a II. Bataillon do města Théby. V srpnu 1944 je I. a II. Bataillon posádkou ve městě Karpenision, III. Bataillon ve městě Karutia a Artillerie Abteilung ve městě Amfissa. Celé řecké působení pluku se přitom neslo v duchu poměrně intenzivního bojového nasazení proti partyzánům.

V září 1944 pluk spolu s ostatními německými jednotkami ustupuje z Řecka, v rámci Kampfgruppe von Hillebrandt / Heeresgruppe E se v říjnu 1944 účastní bojů se sovětskými jednotkami 2. ukrajinského frontu v Srbsku (Pančevo - Bělehrad) a od října do prosince 1944 ustupuje Srbskem na západ (Irig - Bešenovo - Mandelos - Kuzmin). V lednu 1945 se  pluk stal součástí Division z.b.V. Fischer / XXXIV. Armee Korps / Heeresgruppe E, se kterou se přesunul do Chorvatska a zaujal obranné pozice na řece Drávě v okolí města Valpolo proti jednotkám jugoslávské 3. a bulharské 1. armády. V únoru 1945 přešla Division z.b.V. Fischer do podřízenosti LXXXXI. Armee Korps z.b.V. / Heeresgruppe E, se kterým až do března 1945 držela pozice na řece Drávě. V dubnu 1945 se Division z.b.V. Fischer přesunula na chorvatsko-maďarskou hranici v okolí měst Koprivnica - Varaždin, kde zaujala v rámci LXIX. Armee Korps z.b.V. / Heeresgruppe E obranné pozice na řece Drávě proti jednotkám bulharské 1. armády. Zde divizi zastihla zpráva o konci války. Pluk se snažil začátkem května 1945 ustoupit přes Slovinsko do Rakouska, ale nakonec byl odzbrojen a zajat u města Pragersko (Slovinsko). Posledním velitelem pluku byl Major der Schutzpolizei Johan Poys.