Savoia Marchetti SM.55 za druhé světové války

Dobrý den,

Savoia Marchetti SM.55 se proslavil ve 20. a 30. letech při dálkových letech, hlavně v roce 1930 a 1933. V prvním případě letělo dvanáct strojů z Říma do Rio de Janeira, formaci vedl sám italský ministr letectví, maršál Italo Balbo, ve druhém, ještě bombastičtějším letu dorazilo 24 SM.55X (opět v čele s Balbem) z Říma na světovou výstavu do Chicaga. Díky svému velkému doletu byl SM.55 od konce 20. let využíván k námořnímu průzkumu, v září 1939 ale již byl zastaralý a Italové disponovali již jen 13 kusy v záloze. Co je zajímavé, podle polské publikace [1] italské letectvo vykazuje na konci roku 1940 dvanáct bojeschopných kusů SM.55X/SM.55R nacházejících se v Libyi, Albánii nebo na ostrovech v Egejském moři, plus jeden v repasi u S.R.A.M. (Squadre Riparazioni Automobili e Motori – zhruba opravárenské jednotky automobilů a motorů). Doklady o jejich bojovém nasazení v rámci Regia Aeronautica jsem ale nenašel.

Mimo námořího průzkumu jej Italové původně zamýšleli použít i jako nosič pro útočná plavidla MTM (Motoscafo di Turismo Modificato – „upravený turistický motorový člun“)^*. Tyto lehké a malé dřevěné čluny s plátěným krytem paluby mohl SM.55 díky jejich nízké hmotnosti a malým rozměrům nést mezi plováky. Řidič člun namířil na cíl (k tomuto účelu konstruktéři na příď namontovali čtyři svislé tyčky určující kurs 15° vpravo nebo vlevo a osu člunu) a opustil plavidlo přes záď. Po zásahu se člun rozpadl na dvě části. Jedna obsahovala 300kg nálož opatřenou hydrostatickou roznětkou, která se iniciovala v předem nastavené hloubce nebo po dosažení dna. Celkem bylo postaveno cca 28 kusů MTM, z nichž šest bylo v březnu 1941 vysláno proti britské flotile na Krétě. Dva čluny si za cíl vzaly těžký křižník HMS York, který byl těžce poškozen a musel najet na břeh, podařilo se potopit i jeden norský tanker. Všech šest Italů bylo zajato. Do akce ovšem MTM nedopravily v roce 1941 už značně zastaralé SM.55, ale dva italské torpédoborce.

Druhou světovou válku nicméně italský létající člun nakonec stihl, byť na jiné frontě – rumunské letectvo 21. února 1931 za výhodných podmínek objednalo od Itálie šestici SM.55A a osmnáct motorů Asso po 500 hp, do služby od roku 1933 bylo zařazeno nakonec sedm dvoumotorových létajících člunů. V dubnu 1941 Rumunsko od Itálie obdrželo šest dalších strojů SM.55M, které ovšem více než cokoliv jiného sloužily jako zásobárna náhradních dílů. V roce 1938 pro své SM.55 rumunská strana objednala 200 ks leteckých torpéd Fiume ráže 450 mm, byť za války nakonec Savoie žádný torpédonosný útok neprovedly. V předvečer operace Barbarossa, 21. června 1941, disponovalo Fortele Aeriene Regal ale Romania v rámci Escadrilla 102 Hidro-Informatie si Bombardament sedmi^† bojeschopnými SM.55 (velitel Cpt. av. Constantin Afenduli), které měly plnit bombardovací a torpédonosnou roli – protože ale byly staré a již nespolehlivé, Rumuni nepovažovali za bezpečné operovat s nimi dále než 25 námořních mil (46,3 km) od pobřeží.

Nicméně minimálně v jednom případě SM.55 do bojů zasáhl – trochu paradoxně nad pevninou. Po útoku jednotek Rudé armády přes Dunaj^‡ byly Savoie 26. června 1941 nasazeny proti sovětskému předmostí. Šest^** letadel bylo naloženo každé sedmnácti 50kg protipěchotními pumami a úspěšně (spolu se stíhačkami IAR-80) bombardovaly a postřelovaly sovětská vojska, která se následně stáhla zpět. Podle [7] rumunské Savoie létaly a bombardovaly sovětská plavidla na Dunaji i po následující dny, např. monitory raninské skupiny, jíž velel kapitánporučík Krinov, byly dvoutrupými letouny pronásledovány další tři dny, než se „schovaly“ pod převislou vegetaci v jezeře Kagul a Rumuni, neschopni je ze vzduchu lokalizovat, přenesli pozornost jinam.

Savoie ještě v roce 1941 plnily průzkumnou roli v blízkosti pobřeží, např. 22. září jeden SM.55 zaútočil na sovětskou ponorku, hned o den později jiný stroj pro poruchu nouzově přistál na hladině Černého moře a na základnu jej musel odtáhnout torpédový člun. Podle [6] se v březnu 1942 stav ztenčil na tři kusy SM.55, podle [4] i [5] byly v roce 1942 dva létající čluny kanibalizovány pro udržení zbývajících pěti v provozu.

Poslední SM.55 v rumunském letectvu dosloužily v roce 1943.

výkres v PDF. Autor: Tomáš Adam

Rumunský SM.55A v roce 1943. Číslo VI na přídi značí, že šlo o šestý dodaný SM.55.
Foto: Bundesarchiv.

Poznámky:

* Technická data MTM: výtlak do jedné tuny; délka 6,1 metru; šířka 1,6 metru; ponor velmi malý (cca 0,20 m, kvůli překonání protitorpédových sítí); pohon automobilovým motorem o 94 hp; osádku tvořil jeden, výjimečně dva muži. Dosahoval nejvyšší rychlosti až 19 uzlů a akční rádius při maximální rychlosti nebyl větší než cca 80-90 km. Bojová nálož čítala cca 300 kg trhaviny.

† V různých zdrojích jsou uváděny počty jako čtyři ([6]) nebo sedm ([4], [5]). Ve zdroji [4] je verze trochu nejasná: zatímco k 11. červnu 1941 uvádí sílu „průzkumných a záchranných SM.55“ jako čtyři ks, o deset dní později už sílu všech SM.55 vyčísluje na sedm letadel.

‡ První výsadek na rumunský břeh provedla sovětská Dunajská flotila už 24. a 25. června 1941.  Poloostrov Satu Nou byl obsazen 25. za silné dělostřelecké podpory pobřežních baterií Dunajské flotily a sovětská vojska tam zničila německé baterie ostřelující Izmail. Den nato obrněné čluny Dunajské flotily vysadily po dělostřelecké přípravě lodních děl Dunajské flotily a pobřežních baterií houfnic 152 mm desant přímo před Starou Kiliu, která byla nejlépe opevněným bodem nepřítele na pravobřežní části na úseku mezi Izmailem a ústím Dunaje. Ve Staré Kilii vojáci sovětské námořní pěchoty ukořistili 8 kusů polních děl ráže 75 mm, 30 kulometů a téměř tisícovku pušek, včetně příslušných zajatců rumunské i německé národnosti. Odpoledne obsadili také další rumunské opěrné body: Pardinu a ostrov Tataru. Týž den dopoledne provedly rumunské monitory dělostřelecký přepad na jim známá kotviště lodí Dunajské flotily, ale ty tam již nebyly. Rumuni dále aktivizovali své síly a jejich bombardéry toho dne dvakrát napadly Vilkov, Reni a Izmail bombami menšího kalibru. Nejhorší byly pokusy zničit skupinu lodí Dunajské flotily v prostoru Reni, kde kromě dělostřelecké palby dopadl nejvyšší počet leteckých pum. Lodě nacházející se v tom prostoru musely pod nepřetržitou palbou stále měnit místo a nakonec byly všechny poškozeny, aniž je to však vyřadilo z boje úplně. Nakonec se tato tříčlenná skupina monitorů musela stáhnout do Izmailu, odkud vedla boje dál.

** Podle [6] čtyři SM.55A.

Použité podklady:

• [1] WAWRZYŃSKI, M. – LALAK, Z.: Regia Aeronautica 1935-1943. Pegaz, Warszawa 1998.
• [2] MUNSON, Kenneth: Flying Boats and Seaplanes Since 1910. Blandford Press, London 1971.
• [3] THOMPSON, Jonathan: Italian Civil and Military Aircraft, 1930-1945. Aero Publishers, New York 1963.
• [4] ROBA, J. L. – CRĂCIUNOIU, C.: Seaplanes Over the Black Sea. German-Romanian Operations 1941-1944. Editura Modelism, Bucharest 1995.
• [5] PENTELESCU, Aurel – CRĂCIUNOIU, Cristian – ROTARU, Jipa: Hidroaviaţia României. Modelism International, Bucureşti 1994.
• [6] BERNÁD, Dénes: Rumanian Air Force. The Prime Decade, 1938-1947. Squadron/Signal Publications, Carrollton 1999.
• [7] GRIGORJEV, V. V.: I korabli šturmovali Berlin. Vojennoe izdatelstvo, Moskva 1984.
• [8] CHANT, Chris: The Complete Encyclopedia of Warships. Rebo International b.v. Lisse, Netherland 2005.