Ribbentrop - poprava

Dotaz: Ribbentrop - poprava
Tazatel: janborrowitz | Datum: 16. 11. 2006

Dobrý den. Chtěl bych se zeptat, nebo líp znát důvod popravy Joachima Ribbentropa nacistického ministra zahraničí, vždyt kromě té ďábělské smlouvy se Sov. svazem neudělal nic špatného. Předem děkuji.

Autor: Vojtěch Šír | Datum: 9. 12. 2006
Přestože Ribbentropův vliv během války neustále klesal, stále patřil k nejvyšším nacistickým pohlavárům. Nevím, co máte na mysli tvrzením, že "neudělal nic špatného". Jako ministr zahraničních věcí nacistického Německa se přímo aktivně podílel na vyvolání války v Evropě a likvidaci nezávislosti řady evropských zemí (celá nacistická "diplomacie" byla jen souborem lží a podvodů).

Norimberským tribunálem byl Ribbentrop obviněn ze všech čtyř hlavních bodů obžaloby (zločiny proti míru, plánování agresivní války, válečné zločiny, zločiny proti lidskosti) a ve všech byl shledán vinným. V rozsudku nad Ribbentropem bylo zmíněno např.:

  • 12. února 1938 byl přítomen "jednání" Hitlera s Schuschniggem, kde Hitler rakouskému kancléři hrubě vyhrožoval a hrozil použitím síly proti Rakousku, pokud nebudou rakouští nacisté přijati do vlády.
  • aktivně se během roku 1938-39 podílel na agresivní kampani proti Československu, jak se píše v rozsudku:

    Ribbentrop se zúčastnil útočných plánů proti Československu. Byl v úzkém styku se sudetoněmeckou stranou a dával instrukce, jejichž cílem bylo učinit sudetoněmeckou stranu středem problému, jehož řešení by sloužilo za omluvu pro útok, který Německo připravovalo proti Československu. V srpnu 1938 zúčastnil se Ribbentrop konference za tím účelem, aby dosáhl podpory od Maďarska v případě války s Československem. Po mnichovské dohodě pokračoval pak v diplomatickém nátlaku za účelem okupace zbytku Československa. Pomáhal pohnout Slováky, aby vyhlásili svou neodvislost, zúčastnil se i konference ze 14.—15. března 1939, kdy Hitler hrozbou útoku donutil presidenta Háchu, aby vyslovil souhlas s německou okupací Československa. Když německé vojsko sem vtáhlo, podepsal Ribbentrop výnos o zřízení protektorátu Čechy a Morava.

  • aktivní roli hrál v přípravě války proti Polsku
  • připravil oficiální memoranda ospravedlňující vpád německé armády do Dánska, Norska, Belgie či Nizozemska
  • v lednu 1941 se účastnil německo-italských jednání o připravovaném německém vpádu do Řecka
  • v květnu 1941 se účastnil jednání o připravovaném útoku na SSSR
  • během války sám Ribbentrop a jím řízení diplomaté tlačili v různých zemích (vichystická Francie, Maďarsko, Itálie) na rychlejší řešení "židovské otázky"

Jak norimberský tribunál shrnoval:

Ribbentrop na svou obhajobu proti vzneseným obviněním uvádí, že všechna důležitá rozhodnutí činil Hitler a on byl Hitlerovým tak velkým obdivovatelem a věrným stoupencem, že ho nikdy ani nenapadlo zpochybnit pravdivost Hitlerových opakovaných tvrzení, že chce jen mír nebo jeho zdůvodňování agresivních akcí.

Tribunál toto vysvětlení nepokládá za pravdivé. Ribbentrop se podílel na všech nacistických agresích od obsazení Rakouska po útok na Sovětský svaz. Ačkoli se osobně podílel spíše na diplomatické než vojenské stránce těchto akcí, tak jeho diplomatická činnost byla tak úzce spjata s válkou, že nemohl být v nevědomosti o jejich agresivní podstatě. Při správě území, která Německou získalo svými nelegálními agresemi, se Ribbentrop podílel na provádění zločinecké politiky, zvláště týkající se vyhlazování Židů. Navíc je k dispozici četný důkazní materiál svědčící o tom, že Ribbentrop naprosto přijímal všechny hlavní principy národního socialismu a že jeho spolupráce s Hitlerem a s dalšími obviněnými ze zločinů proti míru, válečných zločinů a zločinů proti lidskosti byla zcela dobrovolná. Hitlerova politika a plány byly v naprostém souladu s Ribbentropovými vlastními myšlenkami, takže mu dobrovolně sloužil až do konce.

Na trestu smrti pro Ribbentropa trvala zejména sovětská obžaloba (podobně jako u dalších obviněných - po vynesení rozsudku sovětský člen Mezinárodního vojenského soudního dvora vydal tzv. minoritní votum, ve kterém vyjádřil svůj nesouhlas s osvobozením Schachta, Papena a Fritzsche, s pouze doživotím pro Hesse a s tím, že říšská vláda a německý generální štáb nebyly označeny za zločinecké organizace).

Sovětské straně se příliš nelíbil ani průběh soudního jednání s Ribbentropem, vzhledem k jeho znalostem např. německo-sovětských vztahů v letech 1939-1941. Během přelíčení se poprvé veřejně mluvilo např. o tajném dodatku německo-sovětského paktu o neútočení ze srpna 1939. Západní spojenci v roce 1945 ukořistili archiv německého ministerstva zahraničí včetně mikrofilmů s texty sovětsko-německých dohod. Neznámý americký důstojník fotokopii tajného dodatku předal Hessovu obhájci dr. Alfredu Seidlovi, který se tuto otázku neustále snažil prosadit na jednání tribunálu. I přes protesty sovětského prokurátora gen. Ruděnka existenci tajného dodatku i jeho obsah u tribunálu potvrdili Ribbentropův právní poradce dr. Gaus (15.6. 1946), Ribbentropova sekretářka Margarete Blank (28.3. 1946), státní tajemník Weiszäcker (21.5. 1946) a 29. března a 1. dubna 1946 i sám Ribbentrop.


16. října 1946 po vykonání rozsudku
Sám Ribbentrop si ještě při zahájení norimberského procesu dělal jisté naděje, že by se snad trestu smrti mohl vyhnout, ty ale při přelíčení velice rychle pohasly. Ve vězení stihl napsat paměti, které byly v roce 1953 publikovány (Zwischen London und Moskau).

Oprátky pro Ribbentropa rozhodně není třeba litovat. Ani mezi svými spoluobviněnými se příliš dobré pověsti netěšil. Pro dokreslení vztahů mezi nacistickými pohlaváry je možné citovat např. Göringa, který se při jednání norimberského tribunálu o Ribbentropovi vyjádřil, že "by ho měli pověsit, už jen pro tu jeho blbost".