Raizó Tanaka po Guadalcanalu

Kontradmirál Raizó Tanaka, narozený 27. února 1892, se zúčastnil řady námořních bojů II. světové války. Tanaka pocházel z námořnické rodiny — jeho otec Kotaro Tanaka dosáhl hodnosti viceadmirála a sloužil v této hodnosti těsně před a na počátku první světové války na tzv. Mako Guard District, což byla ve své podstatě základna japonského císařského námořnictva na Taiwanu. V téže době (19. 12. 1913) nastoupil Raizó Tanaka svou kariéru ve válečném námořnictvu jako jedenadvacetiletý v hodnosti Midshipmana na obrněném křižníku HIJMS Azuma. Mj. zastával později k velké spokojenosti nadřízených v předválečném období (od 15. prosince 1938 do 15. listopadu 1939) funkci náčelníka štábu pod velením viceadmirála Goro Hary na stejné základně jako kdysi jeho penzionovaný otec. Ale již tehdy se občas projevoval jako enfant terrible důstojnického sboru, což jej později stálo kariéru.

Největší slávu získal kontradmirál Raizó Tanaka, v té době velitel 2. flotily torpédoborců, vítězstvím v noční bitvě u Tassafarongy 30. listopadu 1942, kde vedl jednu ze svých akcí na logistickou a případně i palebnou podporu japonské posádky na ostrově Guadalcanal v Šalamounově souostroví. Tyto akce pro jejich pravidelnost Američané nazývali Tokio Express. Přes počáteční překvapení po neočekávaném napadení americkými loďmi, způsobené využitím radaru americkými hlídkujícími torpédoborci, dokázaly Tanakovy skvěle vycvičené posádky osmi torpédoborců za cenu ztráty jediné lodě (Takanami) Američanům salvami torpéd potopit těžký křižník USS Northampton a těžce poškodit další těžké křižníky USS Omaha, Minneapolis a Pensacola. Přitom ještě splnily svůj původní úkol — dopravit sudy se zásobami před pobřeží ostrova ovládané Japonci a bez dalších ztrát se vrátit.

Při obdobné akci dne 12. prosince 1942 byl torpédoborec Teruzuki, který si Tanaka vybral za vlajkovou loď, zasažen torpédy amerického torpédového člunu PTB a potopil se, přičemž byl Tanaka vážně zraněn. Po nalodění na jinou loď a ukončení operace byl z funkce velitele 2. flotily torpédoborců pro zranění odvolán. Po částečném zhojení zranění byl 29. prosince 1942 převelen do Singapuru, kde mu bylo předáno jmenování do funkce velitele 13. Special Naval Base Force - základny námořnictva v barmském Rangúnu — a tedy skončil svou kariéru tzv. „na břehu“. Jeho nadřízení se tímto způsobem zbavili nepohodlného kontradmirála až do konce války i přes jeho nesporné bojové kvality. Raizó Tanaka totiž často a hlasitě kritizoval strategii i taktiku japonského velení v oblasti Šalamounova souostroví a to se mu stalo v očích velení japonského válečného námořnictva osudným. Tanaka už nikdy bojové velení na moři nedostal.

Svoji třetí — viceadmirálskou — hvězdu dostal až 15. října 1944 a do výslužby odešel ke dni 26. července 1946. Zemřel 9. července 1969 ve věku 77 let.

Jak jeho tehdejší podřízení několikrát říkali, ještě dlouho litoval, že jeho vlajkový lehký křižník Džincu, velitelská loď 2. flotily torpédoborců, byl v době bitvy u Tassafarongy poškozen z předchozích bojů a nemohl vyplout. Tanaka se domníval, že s jeho pomocí by Američanům dokázal zasadit daleko větší úder a bez vlastních ztrát, a to i přes jejich mnohonásobnou přesilu. Zdali by tomu tak ve skutečnosti bylo, se můžeme stejně jako jeho podřízení jen dohadovat.