Typová protipartyzánská operace v SSSR

Vezmu to trochu zeširoka pro lepší objasnění: jako sídlo největšího partyzánského hnutí v celé okupované Evropě bylo za Velké vlastenecké války známo Bělorusko. V létech 1941 - 1944 byl na německé straně hlavním stratégem protipartyzánského boje, a to hlavně v centrálním Rusku, vyšší vedoucí SS a policie von dem Bach - Zelewski. V roce 1942 žádalo OKW od velitele týlové oblasti skupiny armád Střed gen. von Bechtolsheima:

• ovlivnění místního obyvatelstva propagandou ve prospěch okupačních jednotek
• vojenské zničení partyzánů v dané oblasti.

Bylo mu přislíbeno posílení jednotek pro tento účel, poněvadž této skupině armád byly v průběhu prvních 3 měsíců roku 1942 odňaty 3 pěší divize a 2 brigády SS. Cílem operace nazvané později BAMBERG bylo zničit partyzány do začátku období tání a rozblácených cest v dubnu. Měla se soustředit na vyčištění prostoru Brjanska s příslušnou infrastrukturou - železnice a silnice s jejich okolím. To požadoval také velitel skupiny armád Střed von Kluge ve svém memorandu. Tam vyžadoval mj. také „útočné vedení operací“ a pro účely protipartyzánského boje také přidělení těžkých zbraní, letadel a vozidel. Vyžadoval vytvoření místní pořádkové policie a z kolaborantů také bojové jednotky proti partyzánům. Prostor budoucí akce navštívil generální ubytovatel OKW gen. Schmidt von Allenstadt a prostřednictvím nadřízených informoval Hitlera.

Na základě těchto požadavků byl vypracován plán operace BAMBERG, která se stala typovou operací v protipartyzánském boji na území SSSR. Ze zkušeností získaných při jejím uskutečňování se vycházelo při plánování většiny dalších podobných akcí. Operace byla připravována od 26. února 1942 a na její přípravě se zúčastnil mj. i komisariát v Žitomiru. Předběžnou akci provedl slovenský pěší pluk, ke kterému byl přiřazen německý policejní prapor 325. Akce byla provedena v prostoru jižně Brjanska. Výsledkem bylo jen v prostoru Mozyr - Šitkoviči téměř 1000 mrtvých. Těsně před zahájením operace provedla maďarská okupační vojska v prostoru Svojsko - Lokot obdobnou akci, jejímž výsledkem bylo 1 936 mrtvých. Na severním křídle se měla účastnit 203. zajišťovací divize, ale místo ní byla nasazena posílená 707. pěší divize, zvlášť pro tuto operaci vyčleněná z vojsk odpočívajících po frontovém nasazení. Velitel týlové oblasti skupiny armád Střed gen. von Bechtolsheim požadoval „veškerou tvrdost“ jako na podzim 1941 při úspěšné operaci v západních částech Běloruska.

BAMBERG byl typický i svými výsledky: mezi 26. březnem a 6. dubnem 1942 za dvanáct dnů operace byly silami zesílené 707. pěší divize a slovenského pěšího pluku zničeny vesnice v lesní oblasti mezi obcemi Okťabrskij a Kopakeviči, obyvatelstvo bez výjimky pobito. Ve vsi Chorino bylo do domů uzavřeno 1 350 obyvatel a po naházení ručních granátů dovnitř byly domy zapáleny. Ve vsi Rudňa bylo postříleno 80 obyvatel pro podezření ze spolupráce s partyzány. Před popravou se navíc museli všichni na mraze svléci donaha a stáli tak asi tři hodiny. Přímo ve vsi Okťabrskij byla zaživa upáleno všech 190 mužských obyvatel, ve vsích Kovali a Kurin také včetně dětí. Oficiálně bylo pobito 3 500 osob, badatel Romanovskij vyčíslil podle dokumentace počet mrtvých na 4 396 osob v 15 obcích. Okolí v tomto přehledu nebylo zahrnuto, takže celkový počet obětí zřejmě překročil číslo 6 000. Němci a Slováci měli 7 mrtvých a 8 raněných. Zabaveno bylo 47 pušek všeho druhu a několik samopalů. 

Operace byla naplánována a uskutečněna ve 4 fázích:

• Přibližovací pochod a vytvoření obkličovacího kruhu - kotle okolo oblasti v průměru 25 - 30 km do 28.3. včetně
• Stahování obvodu kotle do 31.3. včetně, pevné uzavření vnějšího zajišťovacího kruhu
  
• Vyčištění prostoru kotle jedním koncentrickým útokem určených jednotek ve dnech 1. a 2.4.
• Zpětné dočištění při obráceném postupu útočných čisticích jednotek ve dnech 3. - 6.4.

Podle zápisků von dem Bach-Zelewského byla poslední fáze klíčová - „vždy vede ke zničení velkého počtu banditů“ a cílem je „zničit populaci sympatizující s bolševiky.“ Byly stanoveny pevné denní cíle a současně s čištěním obcí byl prováděn systematický sběr zemědělských produktů a shromažďování dobytka. Plán byl 10 - 20 000 kusů dobytka. Ve skutečnosti bylo zabaveno 2 454 kusů skotu, 2 286 ovcí a koz, 115 tun obilí všeho druhu a 120 tun brambor. Přitom z prostoru akce nebyly až do jejího uskutečnění odvedeny povinné dávky okupačním úřadům.

Počty mrtvých ve čtvrté fázi operací skutečně vždy velmi narůstaly - viz též operace NÜRNBERG, ERNTEFEST II, SUMPFFIEBER, FRANZ, HORNUNG. Tehdejší vyšší vedoucí SS a policie v Bělorusku von Gottberg hodnotil NÜRNBERG jako „víceméně hru na honěnou“. Letadla byla v této operaci použita pouze jako pozorovací - konkrétně šlo o Fieseler Fi 156 Storch a Focke-Wulf Fw 189 Uhu.

Velitel týlové oblasti skupiny armád Střed účastníkům operace pogratuloval. Od té doby byla operace BAMBERG považována za typovou a podle jejích parametrů se plánovaly a hodnotily mnohé další.

Pramen: Gerlach Christian, Kalkulierte Morde, Hamburger Edition, Hamburg 1999, str. 860 a násl.

Ohledně nasazení výsadkářů proti partyzánům na východní frontě, resp. v jejím týlu, se mi nepodařilo nic důvěryhodného ani významného nalézt. Naopak byly výsadkové jednotky použity v protipartyzánském boji na partyzánském území býv. Jugoslávie. Jednou z největších operací byla RÖSSELSPRUNG s cílem dopadnout ve štábu partyzánského hnutí v bosenském Drvaru J. B. Tita a rozbít vedení partyzánského hnutí na velké části býv. Jugoslávie. Operace proběhla na Titovy narozeniny 25. 4. 1944. Zde však nešlo primárně o padákový výsadek, ale o výsadek 500. praporu SS padákových myslivců do týlu partyzánů, při kterém byly použity hlavně kluzáky.

Z německé strany se zúčastnily operace 500. prapor SS padákových myslivců v síle cca 880 mužů (na osobní rozkaz Heinricha Himmlera), četa jedné bojové skupiny z divize Brandenburg, plukovní bojová skupina 373. divize (chorvatské), zesílený 369. průzkumný oddíl z 373. pěší divize (chorvatské), 92. motorizovaný pluk granátníků, 54. horský průzkumný oddíl, plukovní bojová skupina 7. SS dobrovolnické horské divize Prinz Eugen, 13. pluk horských myslivců SS Artur Phleps z divize SS Prinz Eugen, Sonderkommando Zawadil, 7. horský motorizovaný průzkumný oddíl z divize SS Prinz Eugen, 105. průzkumný oddíl SS, 1. pluk divize Brandenburg, 501. sbor četniků Dinara, 1. domobranecký pluk (z 2. chorvatské myslivecké brigády). Celkem šlo o 20 000 Němců, Bosňáků a Chorvatů a cca stovka letadel. Všemu velel Oberst Farnbiller.

Partyzánské jednotky přímo u štábu v Drvaru tvořila 3. partyzánská brigáda z Liky, rota Titovy osobní ochrany z Titova doprovodného praporu a 88 frekventantů Partyzánské důstojnické školy, v okolí pak 1. proletářský sbor, 5. bosenský sbor a 9. divize dalmatského sboru včetně malé tankové jednotky - celkem asi 12 000 ozbrojených partyzánů. Hlavně frekventanti se velice zasloužili o dokonalý neúspěch německé akce. Padli při obraně štábu téměř do jednoho, ale získali čas k tomu, aby se štáb i s Titem mohl stáhnout z obklíčení.

Operaci spoluplánoval Otto Skorzeny, ale nezúčastnil se jí. Němci udávají na své straně 231 mrtvých, 881 raněných a 51 nezvěstných. Dle jejich údajů pobili asi 6 000 partyzánů - přesnější údaje uvádějí, že zabili 1 916 osob, 1 402 jich zranili, pochytali 35 dezertérů a 33 osob zatkli. Údaje o svých vlastních ztrátách Němci silně zkreslili. Jen na drvarském hřbitově a okolí padlo okolo 600 výsadkářů SS, přežilo jich jen pár tuctů. Partyzáni dle svých vlastních údajů ztratili cca 500 mrtvých a více než 1 000 jich bylo raněno, ale v bojích zahynulo více než 2 000 místních civilních obyvatel. Téměř jediným zajímavým německým ziskem byla Titova nová slavnostní uniforma, nalezená Němci u místního krejčího v Drvaru.

Prameny:

• Colič Mladenko, Pregled operacija na jugoslovenskom ratištu 1941 - 1945, Vojnoistorijski institut Beograd, 1988. Str. 186 - 195 
• Schraml Franz, Kriegsschauplatz Kroatien, Kurt Vowinckel Verlag, Neckargemünd, 1962. Str. 189 - 198 
• viz též zde

Další příkladem taktiky takových protipartyzánských operací byla série akcí provedená Němci a jejich francouzskými pomahači proti soustředění sil odporu - maquisardů - na náhorní planině Vercors ve Francii v roce 1944. Tam se v roce 1944 v lednu soustředilo téměř 4 000 partyzánů a stali se svou činností trnem v oku německých okupačních úřadů. 22. 1. 1944 provedli Němci trestnou výpravu do této oblasti a zničili vesnici Grands Goulets. Za týden nato 29. ledna zničili francouzští milicionáři výcvikový tábor hnutí odporu v Mallevalu. 16. a 24. dubna provedly francouzské milice v tomto prostoru řadu represivních akcí, ale vcelku bez větších úspěchů. 25. 6. 1944 Spojenci provedli na masiv Vercours hromadný shoz zbraní pro partyzánské jednotky. Vrcholem „provokace německých úřadů“ bylo 3. července vyvěšení trikolóry a oficiální vyhlášení République libre de Vercours. 21. 7. Němci zablokovali veškeré přístupové cesty k masivu Vercours a zaútočili.

Na německé straně se akce účastnily tyto jednotky: 4 záložní stíhací prapory horských myslivců 21. záložního pluku horských myslivců, 2 prapory 157. záložního granátnického pluku, 3 prapory tzv. Ost-Legion, 2 baterie dělostřelectva 7. záložního dělostřeleckého pluku, 200 mužů polního četnictva, 200. bezpečnostní pluk, 19. SS policejní pluk, 500 příslušníků Francs-gardes a 400 příslušníků divize Brandenburg, kteří byli do týla partyzánů dopraveni kluzáky, celkem okolo 10 000 mužů. Následovaly dva dny plné krvavých bojů často muže proti muži a pokusů partyzánů vymknout se z obklíčení. Poté nařídil velitel maquisardů Francois Hulet zbývajícím jednotkám, aby se rozptýlily a pokusily se prorazit obklíčení. To se povedlo u vsi Valchevriére, kde poté poručík Chabal se svými muži odporem do posledního muže a poslední kulky bránil Němcům v pronásledování jeho unikajících spolubojovníků. Němci pak vesnici srovnali se zemí. Dnes je ve Valchevriére památník hnutí odporu.

Pramen: Sborník Les maquis de la Libération, Pygmalion 2000.

Závěrem lze říci, že režiséry povětšinou více zajímá efektní akce než její historická věrnost - což platí pro velkou většinu filmů majících za své téma válku.