Postavení černošských vojáků v US Army

Americká armáda byla během druhé světové války rasově segregovaná, tj. rozdělená, vojáci černošského původu /dle dobové terminologie nazývaní "negro", v plurálu "negroes" (černoch, černoši), tehdy bez pejorativního zabarvení/,  tvořili samostatné útvary oddělené od útvarů  příslušníků bělošské majority, vedené důstojníky černé barvy pleti - některé velitelské funkce v nich však pro nedostatek vyšších černošských důstojníků stále zastávali důstojníci bílé barvy pleti. Šlo zejména o 92. a 93. pěší a 2. jízdní divisi, ale vznikly i samostatné pěší pluky, tankové prapory (například 761. tankový prapor) apod., dokonce i výsadková rota - 555^th Parachute infantry company, ta však byla nasazena (později rozšířená na prapor) pouze jako zásahová jednotka v boji proti lesním požárům na území severozápadních států USA. Do rozsáhlejších bojových operací byla nasazena vlastně pouze 92. pěší divise (na italském bojišti) a některé menší samostatné jednotky, pouze část jednotek 93. pěší divise podnikla operace omezeného rozsahu na pacifickém bojišti, 2. jízdní divise pak nikdy do kontaktu s nepřítelem nevstoupila.

Existovaly i černošské jednotky US Army Air Force, například 332^nd fighter group, nasazená u 15. letecké armády (15^th USAAF) v oblasti Středomoří. Tato jednotka aktivovaná 13. října 1942 vznikla spojením stíhacích perutí čísel 100, 301 a 302, k níž byla 1. května 1944 připojena i vůbec první černošská letecká jednotka USAAF - 99. stíhací peruť (99^th pursuit squadron), aktivovaná 19. března 1941, dosud (od 2. června 1943) na tomto bojišti operující samostatně, případně přičleněna k různým bělošským stíhacím skupinám USAAF, jejíž příslušníci, jako všichni piloti černošského původu podstupovali výcvik v Tuskegee v Alabamě, kde jim půda zdejšího Tuskegského vzdělávacího institutu, založeného již v roce 1881, vlastně první černošské instituce vysokoškolského typu, poskytla vhodné zázemí - váleční piloti černé barvy pleti jsou proto často označováni souhrnně jako Letci z Tuskegee (The Tuskegee Airmen). Činnost této stíhací skupiny v pozdějším průběhu války zasáhla částečně i na území Československa. Další černošskou leteckou jednotkou byla 447. smíšená skupina (447^th Composite Group), která se však už nedočkala bojového nasazení.

Jejich příslušníci, v souladu s tehdy ve vztahu k menšinám v USA převažující doktrinou  "separate but equal" (odděleni ale rovni), požívali stejných práv (a měli shodné povinnosti) jako vojáci bílé barvy pleti, formálně tudíž nešlo o podřadnou posici či diskriminaci v pravém slova smyslu, avšak, jako při každém nestejném nakládání s lidmi založeném na jiném kriteriu než na jejich osobních vlastnostech, docházelo k tomu, že jejich postavení bylo nejen jimi samými vnímáno jako neplnoprávné, nýbrž přes veškerou snahu velení o zajištění opaku, často vskutku nepožívali stejných práv jako ostatní. 

Dalším faktorem způsobujícím jejich neplnoprávné postavení v rámci ozbrojených složek byla snaha velení armády zařazovat vojáky černé barvy pleti z většiny do Army service forces (armádní týlová služba) složky určené k podpoře bojových složek - např. dopravní, zásobovací, výstrojní, výzbrojní, opravárenské, pracovní nebo stavební; nikoli do bojujících jednotek pozemních sil (Army ground forces), celkem sloužilo za druhé světové války v americké armádě 885.000 vojáků černé barvy pleti, z tohoto počtu necelá čtvrtina v bojových jednotkách /z nichž některé neopustily území USA/. 

Tato situace byla způsobena jak předsudky příslušných činitelů, (měla však i částečně objektivní příčiny dané tehdejším civilním zázemím většiny černošských vojáků, zejména tím, že černoši z větší části neměli přístup ke vzdělání srovnatelný s bělošským obyvatelstvem), kdy většina z nich nebyla považována za dostatečně kvalitně připravené a vzdělané aby mohli plnit náročné úkoly bojové služby, zejména velitelské (zde se projevily i negativní vlivy celkové diskriminace ve společnosti), tak obavami z předpokládaného odporu proti integraci ze strany bělošských odvedenců z jižních států USA, kde byla v té době stále averse vůči černochům značná.

Během německé ofensivy v Ardenách, kdy vznikla potřeba doplnění početních stavů pěších jednotek byly, bez větších problémů ve vztazích mezi mužstvem obou skupin, z dobrovolníků jednotek týlové služby tvořeny samostatné střelecké čety a roty (replacement rifle platoon/company), které byly až do konce války přidělovány jako posily bělošským jednotkám.  Byly navrhovány i jednotky rasově smíšené, ale velitelství US Army tento plán neschválilo. 

Armáda neměla však neměla skutečnou snahu tento problém skutečně nějak zásadně řešit v době trvání války, respektive byla snaha pouze zmírňovat jeho následky, aby nebyly v průběhu války vytvořeny problémy nové. Za všech okolností bylo zejména dbáno na to, aby možnosti rekreace a odpočinku - propustky, dovolenky, odpočinkové tábory - byly pro příslušníky obou ras na srovnatelné úrovni, v případě, kdy např. z důvodů ekonomických nebylo lze toto pro obě skupiny zajistit odděleně ve stejné kvalitě, byla upřednostňována integrovaná rekreace, případně s oddělenými jídelnami nebo ubytováním.

Řešení problému samého bylo odsunuto na dobu po válce, kdy president Harry S. Truman 26. července 1948 vydal rozkaz (executive order) no.9981, zaručující rovné zacházení v ozbrojených složkách, po němž byla postupně prosazována plná integrace ozbrojených složek, a za presidentství Dwighta D. Eisenhowera byla integrace ozbrojených složek oficiálně dokončena k 30. 10. 1954. 

Pokud jde o americké námořnictvo během války (US Navy), lodní posádky segregované nebyly, ale do června 1942 nebyli námořníci černé barvy pleti zařazováni jako "námořníci" v užším slova smyslu, nýbrž pouze jako příslušníci steward's branch - podpůrné složky, obsluhující důstojníky, případně i jako kuchaři atp., šlo tudíž o jistou obdobu snahy armády o zařazení  černochů do týlové služby. (Přesto jim byla na lodi přidělována bojová stanoviště a případně obsluha lehkých zbraní, v případě bojové situace - patrně nejslavnějším případem jsou obranné akce příslušníka steward's branch Dorise Millera, během japonského útoku na Pearl Harbor příslušníka posádky bitevní lodi West Virginia)               

Po červnu 1942 mohli, s mírným omezením celkového celkového počtu černochů v celé složce, jakož i počtu černošských příslušníků v posádkách jednotlivých lodích (10%), být přijati do námořnictva a podstoupit výcvik jakékoli námořnické odbornosti. I zde však byly problémem jak předsudky na straně důstojníků, tak nedostatky v dosavdním dosaženém vzdělání černošských námořníků. Například prvních dvanáct černošských příslušníků námořnictva dosáhlo nejnižší důstojnické hodnosti ensign v únoru roku 1944, a spolu s jedním který získal praporčickou hodnost warrant boatswain vytvořilo tzv. zlatou třináctku (Golden thirteen) - a tehdy šlo o absolventy kursů pro záložní důstojníky, příslušníky US Navy Reserve. Prvním černošským důstojníkem námořnictva  z povolání se stal až Wesley A. Brown, který roku 1949 absolvoval Námořní akademii v Annapolis. Rovněž je nutno říci, že ačkoliv se po červnu 1942 teoreticky mohli černí námořníci stát čímkoliv, ne vždy pro ně byly všechny specialisace prakticky dosažitelné - například prvním černošským pilotem US Navy se stal až v říjnu 1948 midshipman (od dubna 1949 ensign) Jesse LeRoy Brown (padl 4. prosince 1950 jako příslušník peruti VF-32 při náletu na pozemní cíl v Koreji). Prvním velícím důstojníkem válečné lodi černé barvy pleti se stal až v roce 1962 tehdejší lieutenant commander (korvetní kapitán) Samuel Lee Gravely, Jr., taktéž veterán druhé světové války (hodnost ensign získal v prosinci 1944) a to radarové lodi DER 324 Falgout.

Tatéž ustanovení se týkala sboru námořní pěchoty (USMC) a Pobřežní  stráže (Coast Guard) podléhajícím pravomoci námořnictva, s tím, že jednotky USMC byly podobně jako armádní tvořeny rasově segregované,  Pobřežní stráž plně následovala námořnictvo. Jako bojové černošské jednotky USMC byly vytvořeny pouze 51. a 52. obranný prapor, většina černošských vojáků USMC sloužila v podpůrných jednotkách.

Dosti podrobný seznam černošských jednotek US Army (během celé jejich historie, sahající až do dob americké občanské války, nikoli pouze za druhé světové války) lze nalézt na stránce: http://www.ritesofpassage.org/mil_catalog.htm , patrně nejkomplexnější dostupné shrnutí dané otázky se nachází v díle Ulysse Lee The employment of negro troops, případně http://www.army.mil/cmh-pg/documents/wwii/minst.htm

k problému integrace pak doporučuji tyt stránky: www.africanamericans.com/MilitaryIntegrationChronology.htm nebo publikaci Morrise J. McGregora Jr.The integration of armed forces 1940-1965.
Z materiálů v českém jazyce je patrně nejdostupnější kniha J. Kosiny Americké pozemní síly 1941-1945, vydaná vydavatelstvím Naše vojsko roku 1996, která stručně zmiňuje i danou problematiku.