Poslední veřejná poprava v českých zemích

Poslední veřejnou popravou v českých zemích nebyla ani poprava K. H. Franka, ani poprava Josefa Pfitznera. Celkem byly v rámci retribucí v letech 1945-47 veřejně popraveny desítky osob.

Poslední veřejné popravy na území Čech a Moravy proběhly ještě v zimě a na jaře 1947 - šlo o příslušníky gestapa z Hradce Králové a Brna. Albert Hardtke byl veřejně popraven v Hradci Králové 22. února 1947, Johann Trittner byl veřejně popraven v Brně 25. března 1947.

Poslední veřejná poprava na území dnešní České republiky byla zřejmě poprava Václava Hankeho v Hradci Králové 29. března 1947. Josef Pfitzner (nar. 24. 3. 1901), za okupace německý náměstek pražského primátora, byl k smrti odsouzen a veřejně popraven 6. září 1945. Poprava proběhla na Soudním náměstí na Pankráci. Kolem šibenice na vyvýšeném pódiu se shromáždily desítky tisíc lidí, uvádí se 30-50 tisíc přihlížejících (viz foto). Celkově nedůstojný průběh popravy za přihlížení rozvášněného davu vedl čs. vládu 14. září 1945 k přijetí usnesení, že další popravy za účasti veřejnosti mají být konány v prostorech, kde bude možné regulovat počet příchozích a zabránit také účasti osobám mladším 18 let. Důvodem byla i obava z nepříznivého ohlasu v zahraničí.
V nekomunistickém tisku - např. v lidoveckém týdeníku Obzory z 15. září 1945 nebo v deníku Čs. strany národně socialistické Svobodné slovo z 13. září 1945 - byl průběh Pfitznerovy popravy kritizován:
Karl Hermann Frank (nar. 24. 1. 1898) byl popraven oběšením 22. května 1946 na dvoře Pankrácké věznice. V rozsudku bylo uvedeno: „Soud rozhodl, že trest obžalovanému vyměřený, se vykoná veřejně a to z toho důvodu, poněvadž surový způsob, jímž byly zločiny spáchány, zvrhlá povaha pachatele, počet jeho zločinů i jeho postavení mluví pro veřejný výkon trestu.“

Přístup na nádvoří byl omezen na vstupenky, které přednostně dostali přeživší a pozůstalí po obětech nacismu. Celkem přihlíželo kolem pěti tisíc lidí, v prvních řadách bylo sedm lidických žen. ČTK o průběhu popravy informovala:

Poprava Herty Kašparové

Herta Kašparová (nar. 21. 6. 1923), jejíž rodiče byli sudetští Němci ze Šumperska, byla za protektorátu pracovnicí německé kriminální policie nejprve v Jihlavě a od září 1942 ve Zlíně. Nejprve měla na starosti kartotéku, poté působila i jako zapisovatelka a tlumočnice u výslechů kriminální policie a následně i gestapa. Dne 7. května 1945 sehrála tragickou roli při masakru v Třešti, kam se v dubnu ze Zlína vrátila. Osobně označila asi 10 mužů, kteří se měli podílet na povstání a ti byli poté zastřeleni.

Odsouzena k trestu smrti a popravena byla 13. září 1946 na louce za Třeští zvané Pod Kaštany. Den předtím, 12. září 1946, byl veřejně popraven na stejném místě také Walter Engelmann, vedoucí NSDAP v Třešti. Popravě Kašparové přihlížely stovky až tisíce lidí z Třešti i okolí, včetně dětí. Šlo o poslední veřejně popravenou ženu na českém území.

Průběh těchto veřejných poprav kritizoval místní tisk (citováno z knihy J. Vybíhala „Třešť 1945“, Pelhřimov 2010):

Poprava Heinricha Jöckela