Sovětské ponorky

Sovětské ponorky působily za 2. světové a následně i Velké vlastenecké války prakticky ve všech mořích a oceánech obklopujících území SSSR. Šlo tedy o Baltické moře, Černé moře, Severní ledový oceán, Tichý oceán a dokonce Kaspické moře, kde byly postupně používány ponorky M 55, M 56 a M 57 třídy M a krátce údajně i větší ponorky S 14 GEROIČESKIJ SEVASTOPOL a S 15 KOLCHOZNICA třídy S, které však brzy nalezly lepší uplatnění u Severomořského loďstva.   

Stavy ponorek SSSR k vypuknutí 2. světové války 1. září 1939:

• Baltické moře a Severní ledový oceán: 62 jednotek, základny Kronštadt, (Tallinn-Miinisadam, Riga, Klajpeda, Liepaja a Paldiski - Baltijskij: všechny tyto až po obsazení Pobaltí v roce 1940), Archangelsk, Murmansk, Poljarnyj 
• Černé moře: 30 jednotek, základny Sevastopol, Oděsa, Nikolajev, Novorossijsk, Poti, Tuapse, Batumi, Balaklava, Kerč
• Dálný Východ: 58 jednotek, základny Vladivostok, Sovětskaja Gavaň
• Kaspické moře: 2 jednotky, základny Astrachaň, Baku

Na některých základnách působily ponorky pouze dočasně z důvodu nedostatečného servisního zázemí, a to hlavně v průběhu prvních dvou válečných let.

V roce 1941 v červnu už měl SSSR ve službě celkem 165 jednotek - byla to celosvětově největší ponorková flotila té doby.

Některé prameny uvedené pod písmeny A, B a C uvádějí jiné počty ponorek k počátku Velké vlastenecké války 22. června 1941. Je to z valné většiny způsobeno tím, že do celkového počtu operačně schopných ponorek s vycvičenými posádkami byly započteny i ponorky přejímané a přejaté ke službě, avšak neschopné operačního nasazení buď z důvodu nevycvičenosti posádek a/nebo nedokončené kompletace výzbroje a výstroje u plavidel kotvících už na základnách.

Pokud se týče seznamů ztrát - a nejen těch - uvedených ve zmiňovaných pramenech, pak jde o několikrát upřesňované a přesto značně se lišící údaje. Proto jsem vycházel převážně z pramenů, které své údaje ověřily u protivníka, resp. nepřítel je citoval v oficiálních hlášeních - viz např. K-21 a TIRPITZ atp. (Hrbek, Lipiński, Glantz)

       Největší, či spíše nejznámější úspěchy sovětských velitelů ponorek:

• K-21  vel. kpt. 3. třídy Lunin 5. července 1942: útok na německou bitevní loď TIRPITZ dvěma torpédy - přes hluk dvou explozí pochybné, zda jej vůbec zasáhl (torpéda po případném minutí cíle automaticky vybuchovala na konci dráhy), Němci zásahy nepotvrdili
• S-13 vel. npor. Marinesko 30. ledna 1945: na Baltu potopil ozbrojenou osobní loď Wilhelm Gustloff, evakuující vojáky i civilisty, ztráty 5300 - 7000 mrtvých. Na téměř stejném místě potopil 10.2.1945 ozbrojenou osobní loď General Steuben - rovněž evakuace vojáků a civilistů, ztráty 3500 mrtvých
• L-3 vel. kpt. 3. třídy Konovalov:  16. dubna 1945 na Baltu potopena ozbrojená osobní loď Goya s evakuovanými - 7000 mrtvých.

Válečné úspěchy a ztráty sovětských ponorek - celkově:

• Baltické loďstvo: nepříteli a neutrálům potopeno 45 lodí (1 ponorka, 1 minolovka, 1 hlídkový člun, 1 školní loď, 1 plovoucí depo, 1 remorkér, 1 přístavní bárka, 2 tankery, 2 rybářské sejnery, 37 nákladních a osobních lodí), z toho nejvíce v roce 1942 - 22 lodí. Ztráty 48 ponorek
• Severní loďstvo: nepříteli a neutrálům potopeno 35 lodí (1 ponorka, 1 minolovka, 1 pomocná loď a 5 pomocných hlídkových lodí vojenského námořnictva, 7 různých protiponorkových plavidel, 20 nákladních lodí a tankerů). Ztráty 23 ponorek
• Černomořské loďstvo: nepříteli a neutrálům potopeno celkem 45 lodí (43 nákladních lodí a tankerů, 2 vyloďovací čluny). Ztráty 28 ponorek
• Tichooceánské loďstvo: Japoncům po vyhlášení války v roce 1945 potopeny 2 malé nákladní parníky pobřežní plavby, 1 kladeč podmořských kabelů, 1 rybářský sejner. V průběhu let 1939 - 1945 ztraceno celkem 5 ponorek - žádná v důsledku bojové činnosti.
• Kaspická flotila : bojové akce ponorek kromě hlídkování a protiminové pozorovací služby nebyly. Ztráty 0.

Neutrální lodě byly potápěny v případě, že se při plavbě mimo své výsostné vody dostaly do bojové zóny daného loďstva veřejně vyhlášené jako prostor válečných akcí, kde podle námořního válečného práva používaného a uznávaného i SSSR mohly být všechny lodě potápěny bez výstrahy s výjimkou neozbrojených, tzv. nemocničních lodí bílé barvy, označených dobře viditelným symbolem Červeného kříže a v noci osvětlených, na nichž nejsou žádní ozbrojení příslušníci válčící strany a které jsou ohlášeny přes neutrální či jiné kontakty všem válčícím stranám.

V průběhu druhé světové války až do vyhlášení války Japonsku bylo Tichooceánské loďstvo jako takové pověřeno pouze zesílenou hlídkovou a průzkumnou činností (stupeň operační bojové pohotovosti č. 1) a k žádným ozbrojeným střetům s Japonci v té době nedošlo. V době bojů na Dálném Východě v srpnu 1945 bylo Tichooceánskému loďstvu ve Vladivostoku pod velením admirála Ivana Stěpanoviče Jumaševa a jemu podřízené Severotichooceánské flotile ,sídlící v přístavu Sovětskaja Gavaň pod velením viceadmirála Vladimíra Alexandroviče Andrejeva, uloženo provádět průzkumné akce a hlídkování včetně těch, které byly uskutečňovány 12 ponorkami, rozmístěnými po sektorech v Japonském moři; ponorky se měly připravit na vedení bojové činnosti v Tatarském průlivu mezi pobřežím a ostrovem Sachalin. Současně se zahájením bojových akcí 9. srpna 1945 byly ponorky v sektorech rozmístěny včas a hladinové lodě nakladly na určená místa na námořních přístupech k Vladivostoku, Petropavlovsku Kamčatskému a jinde minové zátarasy. Operační prostor loďstva sahal od východního pobřeží Kamčatky, dále jeho hranice sledovala liniii Kurilských ostrovů, přes La Pérousův průliv pokračovala do Japonského moře a končila u severního pobřeží Koreje u přístavu Wonsan. Po celou dobu až do konce bojů s Japonci sovětské ponorky v tomto prostoru žádný větší úspěch nezaznamenaly (viz výše), už vzhledem k minimálnímu lodnímu provozu v daných oblastech.

Prameny:

• Pertek, Jerzy: Morze w ogniu 1942 - 1945, Wydawnictwo Poznaňskie 1971
• Lipiňski, Jerzy: Druga wojna swiatowa na morzu, Wydawnictwo morskie Gdaňsk 1970
• Glantz, David M.: Srpnová bouře - sovětská strategická ofensiva v Mandžusku v roce 1945, Naše vojsko, Praha 2006
• Tarrant, V. E.: Poslední rok Kriegsmarine, Mustang s.r.o., 1995
• Kozlov I. A., Šlomin V.S.: Severnyj flot, Vojenizdat, Moskva 1966
• Golovko, A. G.: Válka v severních mořích, Naše vojsko, Praha 1969
• Dmitrijev, V. I.: Atakujut podvodniki, Vojenizdat, Moskva 1964
• Hrbek Ivan, Hrbek Jaroslav: Loďstva států účastnících se druhé světové války, Naše vojsko, Praha 1994
• Vjuněnko, N. P.: Černomorskij flot v vělikoj otěčestvěnnoj vojně, Vojenizdat Moskva 1957
• Vanějev, G. I.: Černomorcy v vělikoj otěčestvěnnoj vojně, Vojenizdat Moskva 1978
• Krasnaja armija v pobedach i poraženijach 1941-1945 gg., Tomsk 2003
• Krasnaja armija v ijune 1941 goda, Novosibirsk 2003
• J. Frolík, Organizační členění a početní stavy sovětského válečného námořnictva k 22. červnu 1941, Historie a vojenství č. 4/1996