Otto Skorzeny a Československo

Dotaz: Otto Skorzeny a Československo
Tazatel: Martin | Datum: 5. 6. 2006

Zdravím Vás, rád bych se dozvěděl, proč požádalo Československo o vydání O. Skorzenyho po r. 1945. Jak známo to byl jeden z důvodů proč uprchl z vězení v Německu, protože se obával, že by ho Češi vydali Rusům. Nevím ale za jaké činy požadovali jeho vydání Češi. Nikde není zmínka o Skorzenyho působení na území Československa. Děkuji předem za Váš názor.

Autor: Vojtěch Šír | Datum: 24. 6. 2006
SS-Obersturmbannführer Otto Skorzeny byl jako vedoucí zvláštního oddělení "S" (Sabotage) v rámci VI. úřadu (SD-Ausland) Hlavního říšského bezpečnostního úřadu (RSHA) 13. září 1944 pověřen vybudováním Stíhacích svazů SS (SS Jagdverbände) - tyto svazy byly určeny k plnění speciálních úkolů, zejména k protipartyzánskému boji. Zformováno bylo celkem pět svazů (Ost, Südwest, Südost, Nordwest, Mitte (původně SS-Jäger-Bataillon 502)).

Na území Slovenska a na jaře 1945 na území jihovýchodní Moravy působil SS stíhací svaz Jihovýchod (SS Jagdverband Südost, velitel SS-Obersturmbannführer Benesch) se štábem ve Vídni a krátce v Kroměříži. Součástí tohoto svazu byla SS stíhací skupina Slovensko (SS-Jagdeinsatz Slowakei), která se skládala z jednotek:

  • Edelweiss - velitel SS-Sturmbannführer E. hrabě Thun-Hohenstein (v roce 1945 popraven). Jednotka Edelweiss, jejíž mužstvo tvořili i příslušníci pohotovostních oddílů Hlinkovy gardy (jejich velitel L. Nižňanský, po válce v amerických službách, pracovník Rádia Svobodná Evropa, v ČSSR odsouzen v roce 1962 k trestu smrti v nepřítomnosti), je nechvalně známá např. masakry ve slovenských obcích Ostrý Grúň a Kľak, kde zahynulo 146 lidí a u obce Kšinná, kde bylo postříleno 18 lidí.

  • Schneewittchen - velitel SS-Untersturmführer Schindler

  • Josef (Einheit Josef) - velitel SS-Obersturmführer dr. W. Pawlofski (rodák z Horního Benešova, absolvent pražské Filosofické fakulty německé univerzity), jeho zástupce SS-Untersturmführer ing. W. Tutter (pražský rodák, po válce ve službách Státní bezpečnosti vyslán jako agent do SRN). Štáb jednotky Josef byl v dubnu 1945 ve Vizovicích, kde se plánovaly akce proti 1. čs. partyzánské brigádě Jana Žižky. 19. dubna 1945 se jednotka Josef podílela na masakru v osadě Ploština (postříleno či zaživa upáleno 23 mužů a 1 žena) a 23. dubna 1945 v Prlově (10 mužů a 5 žen zaživa upáleno). Známé je literární zpracování těchto událostí v knize "Smrt si říká Engelchen" od Ladislava Mňačka.

Právě kvůli masakru v Ploštině Československo po válce žádalo o vydání O. Skorzenyho. Příslušníci jednotky Josef totiž při poválečných výsleších tvrdili, že Skorzeny v dubnu 1945 pobýval ve Vizovicích a tuto akci přímo nařídil a účastnil se jí (viz také kniha J. Madera "Honba za zjizvenou tváří").

Na československý seznam hledaných válečných zločinců byl Skorzeny zapsán pod číslem 7372 a 26. ledna 1948 na něj Krajský soud v Uherském Hradišti vydal zatýkací rozkaz. Na jeho základě podalo Československo oficiální žádost o jeho vydání ke komisi OSN pro válečné zločiny (United Nations War Crimes Commission pod číslem 20-e-4095/48-11) - v žádosti je Skorzeny obviněn z účasti na vraždách, plenění a ničení majetku v Ploštině. I tato žádost mohla být jedním z důvodů jeho útěku z amerického zajateckého tábora v Darmstadtu v červenci 1948.

Skorzeny po válce tvrdil, že s masakry na Moravě v dubnu 1945 nemá nic společného, ještě před útěkem byl Skorzeny vyslechnut mjr. Staňkem z 5. oddělení Hlavního štábu (OBZ):
Otázka: Přikročme nyní k věci tzv. stíhacích svazů SS (Jagdverbände)!

Odpověď Otty Skorzenyho: ...V září 1944 jsem byl operačním štábem u generálního štábu wehrmachtu pověřen, abych rozšířil SS stíhací svazy... Tyto svazy měly vykonávat vojenské úkoly, které nemohly být splněny normálním řadovým vojákem... K tomu všemu jsem dostal dva tisíce důstojníků a poddůstojníků z bývalé zvláštní divize Brandenburg....

Otázka: Vypovídejte o vašich pobytech na území protektorátu!

Odpověď Otty Skorzenyho: V březnu 1942 jsem pobýval v Karlových Varech. Pak jsem až 10. dubna 1945 protektorátem projel. Byl jsem v hlavním stanu Schörnerovy skupiny armád. Se Schörnerem jsem poprvé a naposledy mluvil v jídelně. Hovořili jsme o celkové situaci. Jestli se fronta udrží nebo ne. V té době jsem obdržel zprávu, že je ohrožena Vídeň, a proto jsem se tam rozjel, abych se podíval, co je s mými lidmi od stíhacího svazu [Jihovýchod] a abych je případně mohl podle možnosti vyvést. V 15 hodin jsem odjel a ve 21 hodin jsem dorazil do Vídně. Jel jsem se svým pobočníkem přes Pardubice. Můj stíhací svaz byl však již mezitím přemístěn do Kroměříže. Prošel jsem ruskou linií do svého bytu v XIX. okrsku a vrátil se zase zpět. O protektorát jsem tenkrát neměl zájem...

Otázka: Zúčastnil jste se na jaře 1945 protipartyzánských akcí na Valašsku?

Odpověď Otty Skorzenyho: Tam jsem nikdy nebyl.
Zda Skorzeny na Valašsku v dubnu 1945 pobýval či ne (mohl se do Kroměříže do štábu SS  stíhacího svazu Jihovýchod vypravit z Vídně) není zcela jasné, ale pravděpodobně v této věci nelhal - v té době byl již Hitlerem pověřen koordinací příprav odporu v tzv. "alpské pevnosti".

Historik O. Sládek k tomu uvádí:

Podle příslušnosti jednotky Josef ke Stíhacím svazům SS a některých nepřesných svědectví vznikl po válce dojem, že na ploštinské tragédii se podílel osobně i SS-Obersturmbannführer O. Skorzeny. Ten skutečně byl na území protektorátu 10. dubna 1945, kdy navštívil polního maršála F. Schörnera v jeho štábu v lázních Velichovky, ale ihned odjel do Vídně. Na území Rakouska a Německa pak zůstal až do konce války. Jeho přítomnost na Ploštině není prokazatelná. Nesporným faktem však zůstává, že tam řádili jeho podřízení ze Stíhací skupiny Slovensko.
Podobně R. Cílek v knize "Ploština" uvádí:
Lze pochopit, proč zlínští a částečně i vsetínští gestapáci a muži z jednotky Josef tak ochotně osobní Skorzenyho účast po válce přiznávali a ve všech na sobě nezávisle sepsaných výpovědích ji dokonce, což je nápadné již při prvním pozorném čtení, zdůrazňovali. Velitelská přítomnost vysoce postaveného funkcionáře SS a říšské bezpečnosti je prostě zbavovala podílu odpovědnosti, mohli se s větší věrohodností vymlouvat na pouhé plnění rozkazů, které od něho dostali. Všechny tyto úvahy nakonec však nejsou podstatné. Ať již Otto Skorzeny na jaře 1945 vkročil nebo nevkročil na valašskou půdu, jeho odpovědnost za ploštinský a prlovský masakr je neměnná. Skorzeny sestavil a vycvičil speciální stíhací jednotky SS, určoval jejich taktiku, vsugeroval jim zákon krutosti, podepisoval rámcové rozkazy...
Německem, Rakouskem ani Itálií, zeměmi, ve kterých se po válce v 50. letech Skorzeny pohyboval, a které Československo žádalo o jeho vydání, vydán nebyl (obecně během studené války se vydávání osob mezi Západem a Východem v podstatě zastavilo). Např. 8. listopadu 1958 rozhodoval o žádosti o jeho vydání vídeňský zemský soud pro věci trestní a československou žádost zamítl (což Skorzenymu umožnilo získat rakouský cestovní pas).


Otto Skorzeny ve vazbě jako svědek v norimberském procesu v listopadu 1945 (foto: Wiki Commons)

Viz také:
  • J. Mader, Honba za zjizvenou tváří. Dokumentární zpráva o šéfovi hitlerovské tajné služby esesáku Ottovi Skorzenym, Praha 1964
  • O. Sládek, Ve znamení smrtihlava. Nacistický protipartyzánský aparát v letech 1944-1945, Praha 1991
  • R. Cílek, Ploština, Brno 1990
  • L. Navara, Smrt si říká Tutter, Brno 2002