Organisace jednotek americké pěchoty

Obecně lze říci, že organisace jednotek americké armády za druhé světové války byla založena na tzv. trojúhelníkovém systému, kdy vyšší jednotka byla složena většinou ze tří jednotek nižších, případně lze mluvit o systému 3+1, kdy v rámci jednotky vyšší doplňovala tři nižší jednotky jednoho typu jedna podpůrná, odlišného typu (např. kulometná, minometná, apod.). Konkrétní početní stavy se měnily, v průběhu války vzrůstala tendence k oslabování nebojových, např. velitelských složek, a posílení jednotek obsluhujících podpůrné zbraně, např. protitankové a minometné roty. Početní stav střeleckého družstva zůstal v průběhu války nezměněn, ale jeho palebná síla byla zvýšena jak zavedením samopalů M1 a M3, tak samonabíjecí pušky M1 do výzbroje střelců*). 

Jelikož jde o poměrně složité téma, podléhající navíc vývoji v průběhu války, následující údaje se tudíž vztahují na jednotku pěchoty podle stavu předepsaného podle Tabulek organisace a vybavení (Tables of organisation and equipment (T/O&E)) k červenci 1943, jde o asi nejrozšířenější typ organisace bojové pěchoty po dobu války, připomínám, že jde o teoretické složení, konkrétní stav jednotek, i co se týče personálního obsazení jednotlivých funkcí a hodností jejich držitelů mohly být v realitě odlišné. 

Střelecká četa (Rifle Platoon) americké armády měla následující složení: tři střelecká družstva (Rifle Squad) po dvanácti mužích, družstvo se dělilo na útočnou skupinu (Assault Group) o sedmi mužích (z nich dva byli označováni jako průzkumníci, tři měli být vybaveni granátometnými nástavci M7 k pušce M1 Garand), a kulometnou skupinu (Automatic Rifle Group) o třech mužích - střelci z podpůrné zbraně družstva Browning Automatic Rifle (BAR)**), jeho pomocníka a nosiče munice, střelecké družstvo bylo vedené poddůstojníkem v hodnosti sergeant nebo staff sergeant, jeho zástupcem byl corporal nebo sergeant (každé vybavené 1 x BAR, 1 x samopal, 10 x puška M1); velitelské družstvo (Command Group) mělo pět příslušníků, z nich byl jeden důstojník (2^nd případně 1^st Lieutenant***)) a dva byli v poddůstojnických hodnostech. Velitel čety byl vybaven karabinou M1, jeho zástupce (platoon sergeant) a dva další vojáci puškami M1 Garand, byl zde zařazen i voják ve funkci odstřelovače, vybavený puškou M1903 Springfield.

Pěší rota (Infantry Rifle Company) se skládala ze tří střeleckých čet, dále ji tvořily:

• Velitelství roty vedené kapitánem, s důstojníkem v hodnosti 1^st Lieutenant jako jeho zástupcem, čtyřmi poddůstojníky a třicet jedním příslušníkem mužstva, ti jednak zajišťovali spojovací a podpůrné a pomocné funkce v rámci roty, zároveň obsluhovali pět protitankových raketových vrhačů M1A1 (Bazooka) roty, přidělováni byli jednotlivým četám podle potřeby.

a

• Četa těžkých zbraní o 33 příslušnících: v jejím velitelském družstvu to byl jeden poručík, poddůstojník jako jeho zástupce a čtyři příslušníci mužstva, důstojník byl vybaven karabinou M1, další výzbroj sestávala z jednoho kulometu Browning M2HB ráže 0.5" a pušek M1, spolu s dvěma vozidly s přívěsy (oba o nosnosti 1/4 tuny); v kulometném družstvu pak tři poddůstojníci a devět příslušníků mužstva obsluhovalo dva kulomety typu Browning M1919A6; v minometném družstvu to byli čtyři poddůstojníci a třináct vojáků, obsluhujících tři minomety M2 ráže 60 mm.

Celkový početní stav pěší roty byl 6 důstojníků a 187 mužů ostatních hodností.

Pěší prapor (Infantry Battalion) se skládal ze tří pěších rot a dále ho tvořily:

• Velitelství praporu (Battalion Headquarters), tvořené čtyřmi důstojníky - velitelem (commanding officer - CO)(v hodnosti podplukovníka - Lieutenant Colonel), jeho zástupcem (executive officer - XO) (major), operačním důstojníkem (S3) (v hodnosti kapitána), a zpravodajským důstojníkem praporu (S2) (v hodnosti 1^st Lieutenant). 

• Velitelská rota (Battalion Headquarters Company), tvořená velitelstvím roty, se dvěma důstojníky (v hodnosti kapitána (ten současně zastával funkci pobočníka  velitele praporu (S1), zodpovědného za personální a administrativní záležitosti) a nadporučíka jako jeho zástupce), dvěma poddůstojníky, a dvaceti příslušníky mužstva, plnícími rozličné podpůrné a zásobovací funkce, včetně proviantních, vybaveni byli mimo jiné dvěmi raketovými protitankovými vrhači Bazooka, a dvěma automobily (1 x 1/4 tunový, 1 x 3/4 tunový); družstvem velitelství praporu (Battalion Headquarters Section) se třemi poddůstojníky a deseti muži, vybavené dvěma vozy (1/4 tunové), to plnilo pomocné funkce, např. přepravní, pro velitelství praporu; dále spojovací četou, pod velením poručíka v ní sloužili čtyři poddůstojníci a devatenáct mužů, zajišťující spojení s vyššími jednotkami, vybaveni byli pěti vozy (1/4 tunovými) a jednou Bazookou pro případnou sebeobranu jednotky proti obrněným vozidlům; muniční a ženijní četou (Ammuniton and Engineer Platoon) skládající se z jednoho důstojníka v hodnosti 2^nd Lieutenant, čtyř poddůstojníků a dvaceti dvou mužů, ve třech družstvech po osmi, každé pod vedením sergeanta, jejich určením bylo vykonávat potřebné drobnější manuální práce, včetně přinášení munice podřízeným jednotkám. Četa disponovala automobilem (o nosnosti 1 tuny, s přívěsem), poddůstojníci měli pušky M1 Garand, ostatní karabinu M1, ve výzbroji měla i dvě Bazooky a jeden kulomet M2HB nejčastěji namontovaný na vozidle; a protitankovou četou: v čele jejího velitelského družstva stál  2^nd Lieutenant, spolu s ním jej tvořil sergeant jako jeho zástupce, a jeden voják jako řidič vozidla (1/4 tunového), vybaveného kulometem M2HB, každé z jejích tří protitankových sekcí se skládalo z jednoho poddůstojníka a devíti mužů, obsluhujících protitankové dělo (zpočátku M3 ráže 37 mm, rychle nahrazováno typem M1 ráže 57mm), další vybavení družstva zahrnovalo dvě Bazooky(jejich počet byl snížen na polovinu po červnu 1944), a automobil o nosnosti 1 1/2 tuny.

• Rota těžkých zbraní (Infantry Heavy Weapons Company) se skládala z velitelství, s kapitánem jako velitelem a důstojníkem v hodnosti 1^st Lieutenant jako zástupcem, šesti poddůstojníků a 26 příslušníků mužstva, disponovala jedním kulometem M2HB a třemi vozidly (2 x 1/4 tunová, 1 x 3/4 tunové); dále kulometné čety  jejímuž velitelství stál v čele poručík, jeho zástupcem byl sergeant, a dále jej tvořili čtyři vojáci, disponovalo jedním vozidlem o nosnosti čtvrt tuny, a dvěma bazookami; podléhaly mu dvě kulometná družstva, každé složené z jednoho poddůstojníka a dvanácti mužů, a vybavené dvěma těžkými kulomety M1919A4 a dvěma čtvrttunovými vozidly s přívěsy; další součástí roty byla minometná četa v jejím čele stál 1^st lieutenant, její velitelské družstvo spolu s ním tvořil jeden poddůstojník a čtyři příslušníci mužstva, vybaveno bylo dvěma Bazookami a jedním vozidlem (o nosnosti 1/4 tuny), jemu byla podřízena tři minometná družstva, každé pod velením 2^nd Lieutenenanta, dále bylo tvořeno čtyřmi poddůstojníky a 13 příslušníky mužstva, vybavení sestávalo ze dvou minometů M1 ráže 81 mm, a dvou čtvrttunových vozidel s přívěsy. 

Bojové roty byly v rámci pluku označovány písmeny abecedy, roty prvního praporu pluku tedy nesly označení A-D, druhého praporu E-H, a třetího I, K, L a M, přičemž roty D,H a M byly rotami těžkých zbraní.

Pěší pluk (Infantry Regiment) se pak skládal ze tří pěších praporů, dále ho tvořily:

• Velitelství pluku (Regiment Heaquarters) s plukovníkem jako velitelem, podplukovníkem jako jeho zástupcem, dvěma majory, jedním kapitánem a třemi nositeli hodnosti 1^st Lieutnant. Ti vykonávali podobné funkce jako v případě praporu, navíc přibyl důstojník pro týl (S4), zbylí sloužili jako asistenti těchto důstojníků. 

• Velitelská rota se skládala z velitelství roty (kapitán, nadporučík, čtyři poddůstojníci a dvacet dva příslušníků mužstva, ve výbavě byly mj. čtyři Bazooky a jeden kulomet M2HB ráže 0.5", 4x automobil o 1/4 o nosnosti tuny, 1 x 3/4 tunový); průzkumné čety s velitelstvím (velitel v hodnosti 1st Lieutenant, 1 poddůstojník, 6 mužů, jeden kulomet M2HB, jeden 1/4tunový vůz) a dvěma průzkumnými družstvy, každé se skládalo z poddůstojníka a osmi mužů, každé mělo 3 vozy o nosnosti 1/4 tuny;a spojovací čety nejčastěji pod vedením kapitána, s praporčíkem (Warrant Officer) jako jeho zástupcem, čtyřmi poddůstojníky a třiceti devíti muži, ve výbavě měla mj. jeden vůz o 2 1/2 tunách a 8 o nosnosti 1/4 tuny.

• Dělostřelecká rota (Infantry Cannon Company) s velitelstvím, pod velením kapitána, s nadporučíkem jako zástupcem, dále v něm bylo šest poddůstojníků a dvacet tři mužů, ve vybavení byla jedna Bazooka, tři automobily o nosnosti 1/4, jeden o 3/4 a jeden 1 1/2 tuny, kterému byly podřízeny tři dělostřelecké čety, každá s velitelstvím pod velením poručíka, jedním poddůstojníkem a osmi vojáky, vybavené jednou Bazookou, jedním kulometem M2HB, a jedním vozidlem o 1/4 tuny a jedním o 2 1/2 tunovým, a dvěma dělostřeleckými sekcemi v každé z nichž velel poddůstojník devíti mužům obsluhujícím jednu houfnici M3 ráže 105 mm, další vybavení sestávalo z automobilu o nosnosti 1 1/2 tun.

• Protitanková rota (Infantry Antitank Company) se skládala z velitelství, v němž pod velením kapitána sloužili dva poručíci, sedm poddůstojníků a dvacet pět mužů, vybevené bylo např. dvěma automobily o 3/4 tunách, dvěma o 1/4 tuny a jedním o 1 1/2 tuny, byly mu podřízeny tři čety protitankového dělostřelectva, každá s velitelstvím (poručík, jeden poddůstojník a jeden voják, vybaveni jedním kulometem M2HB a jedním 1/4 tunovým vozidlem) a a třemi dělostřeleckými sekcemi, každá z nich sestávala z devíti vojáků pod velením poddůstojníka, a její vybavení bylo stejné jako u protitankové čety praporu; a jedna minová četa, v jejím čele stál 1^st lieutenant, spolu s jedním poddůstojníkam a pěti muži tvořil její velitelské družstvo (vybavené jedním vozidlem o 1/4 tuny a dvěma o 1 1/2), velel třem minovacím družstvům, každému složenému z jednoho poddůstojníka a sedmi mužů.

• Týlová rota (Service Company), pod velením majora, v níž dále bylo pět kapitánů a pět důstojníků v hodnosti 1^st Lieutenant, čtyři praporčíci, a 102 mužů ostatních hosností, zajišťovala především pomocné činnosti pro velitelství pluku (četa služeb pluku, tvořená štábním a pomocným družstvem) a současně zabezpečovala dopravu těch součástí jednotky které nedisponovaly v dostatečném počtu vlastními vozidly, její dopravní četa se skládala z velitelství, tří družstev pro přepravu pěších praporů (každé 7 vozidel x 2 1/2 tun, s přívěsy), družstva protitankové, dělostřelecké a velitelské roty a opravárenského družstva. Pro svoji obranu byla tato rota vybavena mj. pěti kulomety M2HB a osmi Bazookami.

Celkem pěší pluk tabulkově disponoval těmito zbraněmi:

Puška M1: 1882 kusů

Puška M1903A4: 27 kusů

Karabina M1: 836 kusů

Pistole M1911A: 293 kusů

Samopaly (bez přesného určení typu, buď typu M1 nebo M3): 60 kusů

BAR: 81 kusů

Kulomet M1919A4: 24 kusů

Kulomet M 1919A6: 18 kusů

Kulomet M2HB: 35 kusů

Raketový vrhač M1A1 Bazooka: 112 kusů

Minomet ráže 60mm M2: 27 kusů

Minomet ráže 81mm M1: 18 kusů

Protitankové dělo ráže 57 mm M1: 18 kusů

Houfnice 105mm M3: 6 kusů

Celkový počet příslušníků pluku činil 140 důstojníků, pět praporčíků, a 2.974 mužů ostatních hodností.

Každému pěšímu pluku byli dále přičleněni, aniž by byli jeho přímou součástí, tři vojenští kaplani (v hodnostech kapitánů nebo 1^st Lieutenant), a zdravotnický odřad (Medical Detachment), v němž pod velením majora sloužilo osm důstojníků v hodnosti buď captain nebo 1^st Lieutenant, pět poddůstojníků a 121 mužů, vybavených sedmi 1/4 tunovými vozidly s přívěsy a jedním 1 1/2 tunovým vozidlem.

V případě zájmu o organisaci vyšších jednotek, např. divisí, doporučuji jejich obsáhlý přehled v článku Americké pozemní síly. Případně dílo Jiřího Kosiny, Americké pozemní síly 1941-1945, Naše vojsko 1996, které podává přehled organisace nejen pěších, ale i vzdušně výsadkových, mechanisovaných, tankových a dělostřeleckých praporů a vyšších jednotek americké armády.

*)Výzbroj ručními zbraněmi popisuji v další části odpovědi pouze do úrovně střelecké čety, jindy jen výjimečně, obecně však platilo, že zatímco příslušníci mužstva měli přidělenu pušku M1 Garand, poddůstojníci - velitelé družstev (v hodnosti staff sergeant nebo sergeant) dostávali jako osobní zbraň samopal. Důstojníci nesli jako osobní zbraň karabinu (zejména veleli-li četě nebo rotě) nebo pistoli. Zejména co se týče počtu samopalů, mohla se skutečnost od oficiálního předpisu mírně lišit, vzhledem k snaze části vojáků tuto zbraň, poskytující v boji na kratší vzdálenosti větší palebnou sílu, si nějak obstarat, ačkoliv teoreticky měli být vyzbrojeni puškou M1. Např. v červnu 1944 bylo každé pěší rotě přiděleno šest samopalů navíc proti dřívějšímu stavu, bez přesnějšího určení komu by měly být vydány. Rovněž počet kulometů M1919A4 a BAR byl během války zvyšován.

U jiných jednotek než střeleckých, např. řidičům a příslušníkům obsluhy těžkých zbraní byly vydávány převážně karabiny M1. 

**)Používám, z nedostatku vhodnější české terminologie, výraz kulometná skupina, ale BAR svými charakteristikami nesplňoval nároky kladené na lehký kulomet, nebyl ani jako takový armádou klasifikován, a stál svými výkony někde na pomezí mezi plně samočinnou puškou a lehkým kulometem, a jelikož neumožňoval rychlou výměnu hlavně, nehodil se k dlouhodobější střelbě, pouze ke krátkým dávkám. Spíše byl předchůdcem nynějších podpůrných zbraní družstva. 

***)Pokud někde v odpovědi uvádím pouze hodnost poručík, mohl funkci alternativně zastávat jak důstojník v hodnosti 1^st Lieutenant tak 2^nd Lieutenant.