Německé plány, Gibraltar

1) Plány obsazení některých neutrálních států mělo Německo rozpracováno - a to někdy i v dosti pokročilém stadiu. Plánováno bylo např. i obsazení Švýcarska, k čemuž ale nedošlo z několika důvodů. Kromě vojenských důvodů (poměrně dobrá švýcarská připravenost k obraně, hornatý terén vhodný pro partyzánskou válku, na německé straně neexistence rezerv k provedení takové operace po zahájení války se SSSR) to byly zejména důvody hospodářské a politické. Neutralita Švýcarska nacistickému Německu vyhovovala. Mohlo tak přes něj totiž provádět různé hospodářské transakce i navazovat různé zpravodajské kontakty s druhou stranou (viz také tento článek).

2) Španělsko bylo po zničující občanské válce (1936-1939) a prvořadým úkolem pro frankistický režim bylo konsolidovat domácí situaci - hospodářsky i politicky (je třeba si uvědomit, že miliony stoupenců republiky nezmizely přes noc). Vstup do nové války Španělsku nemohl nic moc nabídnout. Hitler se snažil při jednání 23. října 1940 v Hendaye Franca přimět k přímému vstupu do války na straně Osy, ten ale kladl pro Němce nesplnitelné požadavky (požadoval francouzskou severní Afriku, Gibraltar, příliš velkou hospodářskou pomoc apod.). Po jednání Hitler prohlašoval, že než znovu jednat s Francem, nechá si radši „vytrhat všechny zuby“. (blíže k tomu např. P. Preston, Franco, Praha 2003 nebo paměti P. Schmidt, Paměti Hitlerova tlumočníka, Brno 1997)

Španělsko tak zůstalo mimo válku (jako „stát nevedoucí válku“), i když morálně stál frankistický režim na straně Osy a např. pro tažení proti SSSR poskytl i známou „modrou divizi“ (zařazena jako 250. pěší divize německé armády, jako „modrá“ nazývána podle modré košile falangistického hnutí). Velitel divize gen. Grandes byl stoupenec užší spolupráce s Německem a v létě 1942 dokonce vedl tajné rozhovory s Hitlerem o možných politických změnách ve Španělsku - nic z toho ale nakonec nebylo.

Koncem roku 1943, kdy se pozice států Osy rapidně zhoršila, Španělsko oznámilo, že od statutu státu „nevedoucího válku“ přechází ke statutu „střežené neutrality“ a modrá divize byla z východní fronty stažena.

3) Obsazení Gibraltaru, jako strategického bodu kontrolujícího přístup do Středomoří, Němci plánovali od druhé poloviny roku 1940. Cíle a základní rysy operace Felix, jak měla být tato akce označena, Hitler definoval ve své směrnici č. 18 z 12. listopadu 1940 - měla být provedena pozemními, leteckými i námořními silami. V této směrnici ještě stále počítal se španělskou spoluprací a účastí na této operaci. Celý listopad pak probíhalo plánování operace a v předběžném návrhu směrnice č. 19 „Operace Felix“ bylo již staveno i datum provedení akce - od 10. ledna 1941 se měla německá vojska přesunovat do Španělska a 4. února 1941 zahájit útok na Gibraltar.

Nic z toho se ale nakonec neuskutečnilo - španělský odpor k přímému vstupu do války znamenal, že neexistoval základní předpoklad k provedení operace, tedy volný přístup na španělské území. 10. prosince 1940 tak byla celá operace z důvodu „neexistence politických předpokladů“ odložena a původní návrh směrnice č. 19 „Operace Felix“ nebyl Hitlerem podepsán.

K operaci Felix se Hitler znovu vrátil ve své směrnici č. 32 z 11. června 1941, ve které stanovil německé cíle po předpokládané porážce SSSR a mimojiné nařídil znovuobnovení příprav k obsazení Gibraltaru. Otázku, zda tato akce bude provedena ve spolupráci se Španělskem nebo nikoli, ponechal otevřenou. V OKW se již mezitím od května 1941 připravoval plán operace Isabella k vojenskému obsazení atlantického pobřeží Španělska a Portugalska jako součást obrany západní Evropy proti Spojencům.

Tyto plány byly na neurčito odloženy po německém útoku na SSSR 22. června 1941 - problémy na východě nyní měly veškerou prioritu a nebyly ani k dispozici síly k provedení takové akce. Znovu byly oprášeny až na jaře 1942 - 29. května 1942 Hitler podepsal směrnici č. 42, ve které stanovil protiopatření před případnou spojeneckou invazí v západní Evropě. Armáda se měla připravit jednak na obsazení zatím neokupované části Francie (původně operace Atilla, nový název operace Anton - bylo provedeno v listopadu 1942) a obsazení severního pobřeží Španělska (původně operace Isabella, nový název operace Ilona). O Gibraltaru se již směrnice nezmiňuje - prudké zhoršení strategické situace Osy od konce roku 1942 a nakonec i vyklizení severní Afriky v květnu 1943 takovou akci učinilo bezpředmětnou (podobně skončil nerealizován i plán obsazení strategicky důležité Malty - operace Herkules).