Muslimské jednotky

Co se týká různých exotických jednotek v řadách Wehrmachtu a Waffen SS tak v češtině základní údaje najdete např. v sérii článků Miroslava Tejchmana "Ve službách Třetí říše" v časopisu Historický obzor ročník 1996 a v jeho stejnojmenné knize Ve službách Třetí říše. Hitlerovy zahraniční jednotky, Praha 1999.  Ze zahraničních zejména v čtyřsvazkovém Foreign Legions of the Third Reich od Davida Littlejohna a v The East Came West: Muslim, Hindu & Buddhist Volunteers in the German Armed Forces 1941-1945 od Antonio J. Munoze.

Pokud se týká zastoupení muslimů na straně Spojenců, je nutno se zejména zmínit o tom, že vojska Svobodné Francie, doplňovaná zejména zpočátku z oblastí severoafrických území Francie, sestávala zpočátku z převážné části z příslušníků místních národních skupin převážně muslimské víry, a ti v ní např. k červnu 1944 dosahovali počtu 300.000 mužů, zatímco evropského původu v ní v té době bylo pouze 200.000 mužů.(Podle díla La Seconde Guerre mondiale, od Pierre Miquela) Avšak s postupným osvobozováním evropského území Francie v její armádě rostl počet evropských odvedenců z osvobozených území. 

V češtině je obecně málo dostupných pramenů týkajících se dané problematiky, a je nutno vycházet z literatury týkající se francouzské armády v tomto období obecně, přičemž problematice muslimů v ní většinou není věnována přílišná pozornost. Převážně z příslušníků obyvatel francouzské severní Afriky muslimského vyznání byly např. složeny 2. marocká a 3. alžírská pěší divise a 4. marocká horská divise, jakož i 1., 2. a 4. G.T.M. (Groupe de tabors marocains - Skupiny marockých taborů, šlo o nepravidelné jednotky přibližně o statusu pluku) C.E.F.I. - Francouzského expedičního sboru v Itálii (Corps Expéditionnaire Français en Italie).

Pokud se indické armády týče, je situace v češtině ještě o poznání horší, v angličtině existují mnohosvazkové Úřední dějiny indických ozbrojených sil za druhé světové války z šedesátých let minulého století (Official History of Indian Armed Forces in the Second World War), avšak mně osobně není známo, zda se některý z jejich svazků zabývá i postavením jednotlivých nábožensko-etnických skupin v ozbrojených silách Indie, případně poměry jejich zastoupení v jednotlivých jednotkách indické armády. Problematiku navíc komplikuje i skutečnost, že ne každého muslima sloužícího v indické armádě lze označit za Pákistánce, případně budoucího Pákistánce - i Indie v současných hranicích si zachovala početnou muslimskou komunitu, zejména v oblasti své severovýchodní hranice. Z muslimské části oblasti Punjab [Pandžáb], která je nyní větším dílem součástí Pákistánu, a oblasti Severozápadní pohraniční provincie (North-West Frontier Province), taktéž součásti dnešního státu Pákistán, pocházelo na počátku války celkem 24.000 vojáků, a koncem války toto číslo dostoupilo počtu 380.000 osob. Přibližné rozdělení náboženských a etnických skupin v indické armádě na počátku a ke konci války přibližuje následující tabulka:

 

Skupina	1.1.1940	1.1.1945
Muslimové	92.841	447.580
Hindové	93.132	649.900
Sikhové	31.797	94.270
Křesťané a jiní*)	2.494	141.830
[Gurkhové (Nepálci, tj. cizí státní příslušníci)]	27.196	103.260
Celkem příslušníků armády	247.460	1,436.840

Z pramenů dostupných v českém jazyce se o přibližném počtu muslimů v indické armádě zmiňuje např. sir Winston S. Churchill ve 4. svazku svého díla Druhá světová válka, ale pouze velmi okrajově, jako součásti celkového líčení problematiky celého subkontinentu.

---

*)Kategorie zahrnuje jak britské důstojníky tak křesťany indického původy, jakož i tzv. "kastu nedotknutelných", vyznavače jainismu (džinismu) apod.