Umělé přístavy Mulberry dnes

Po poškození přístavů, zejména amerického přístavu Mulberry A, mořskou bouří ve dnech 19.- 22. června 1944, kdy byly některé nadále použitelné části mol z Mulberry A využity k vyspravení britského přístavu Mulberry B, zatímco Mulberry A byl jako neopravitelný opuštěn, ačkoliv vyloďování zásob v prostoru pláže Omaha, za využití krytu poskytovaného zbytky přístavu (jeho vlnolamy Gooseberry byly pro tento účel zesíleny potopením dalších dvanácti lodí a v prostoru klidné vody, které kryly, bylo postaveno malé molo pro vykládání menších lodí) nadále pokračuje, byl jakožto přístav používán pouze britský Mulberry B v prostoru Arromanches (někdy nazývaný Port Winston), a to po dobu přibližně sedmi měsíců od počátku stavby (provoz byl oficiálně ukončen 1. prosince, ale nepravidelně byl používán i po tomto dni, avšak již 19. listopadu byla Američany definitivně opuštěna pláž Omaha). Konstrukce Mulberry B, ačkoliv významně překonala původně odhadovanou životnost Mulberry na dobu 90 dnů, nebyla přizpůsobitelná pro použití za drsnějšího počasí v průběhu zimy. Tato možnost, byla přes varování, jímž byla zkáza jež postihla americký přístav Mulberry A v relativně slabé letní bouři, zvažována, ale definitivně, včetně případného zesílení konstrukcí přístavu, opuštěna na konferenci SHAEF 16. října 1944.

V tu dobu se totiž spojenecká vojska zmocnila značného množství přístavů na francouzském a belgickém pobřeží (zejména Antverp), které mohly nahradit Mulberry, ale současně potřebovaly opravit po demolicích provedených ustupujícím Wehrmachtem. Jako zdroj materiálu pro opravy těchto přístavů totiž mohly posloužit i některé díly Mulberry B - část kesonů "Phoenix" tak posloužila například k opravě hrází na nizozemském ostrovu Walcheren a mol v přístavu Le Havre, zatímco mostní díly "Whale" byly používány jako náhrada Němci zničených mostů ve Francii, Belgii a Nizozemsku (zřejmě poslední z nich - rekonstruovaný v roce 2002 - je Pont des Bordeaux nacházející se v obci Saint Denis de Méré v Normandii). V případě kesonů Phoenix šlo zejména o později usazené kusy, jimiž byla v průběhu provozu přístavu u Arromanches jeho konstrukce zesilována, původní díly konstrukce byly rozebírány pomalým tempem až od Vánoc 1944.

Až do července 1945 byly přístavy, resp. jejich zbytky, spravovány spojeneckými vojsky, zejména britskou armádou, poté přešly pod správu francouzské vlády, která se po odchodu spojeneckých vojsk ze země stala i jejich vlastníkem. Jelikož po válce byla francouzská společnost v první řadě soustředěna na úplnou obnovu přístavů poškozených válkou (obnova v době války byla zaměřena spíše na jejich rychlé zprovoznění) bylo k očistě pláží ve větším rozsahu přistoupeno až v období po roce 1950, i když už předtím byly přístavy objektem zájmu sběračů železa a barevných kovů, které se v nich, jakož i v okolí k nim patřících bývalých skladišť, nalézaly; i pozdější očista prostoru přístavů byla zaměřena zejména na vytěžování dosud použitelného železa z lodí potopených ve vlnolamech a kovových dílů betonových dílců, na tuto činnost francouzská vláda poskytla licence postupně několika společnostem, a dodnes jsou někdy v prostoru vylodění  nacházeny části lodních vraků z června 1944 vyvržené příbojem na mělčinu.

Jako zajímavost mohu ještě uvést, že několik lodí nacházejících se v lepším stavu bylo již v rané fázi obnovovacích prací vyzdviženo a zprovozněno.

Pokud jde o současný stav přístavů, pak mimo části kesonů Phoenix, z nichž některé zůstaly svém na původním místě, jiné byly mořem přeneseny jinam, z přístavů Mulberry nezbylo mnoho -  alespoň částečný obrázek jak mnoho (či málo) z přístavů Mulberry se do současnosti zachovalo nám dá například tento pohled, prostřednictvím služby Google Maps, na lokaci zachovalejšího bývalého přístavu "Mulberry B", případně tento pohled ze břehu (na stránce dole).