Kriegsmarine na Baltu 1941

1. Zabránit vyplutí sovětského válečného loďstva na vody Baltu tím, že budou položena minová pole přehrazující plavební trasy z Finské a Rižské zátoky a zablokovány výjezdy z přístavů a vojenských základen ještě před započetím válečných akcí.
2. Chránit vlastní pobřeží, základny, přístavy a komunikační linie na jihozápadním Baltu položením obranných minových polí.
3. Vystříhat se větších námořních operací a útočnou činnost vést pouze lehkými silami a letectvem.
4. Zničení sovětského námořního uskupení na Baltu bude zajištěno dobytím veškerých jeho základen útoky pozemních vojsk.
5. Po zničení sovětského vojenského loďstva na Baltu zajistit obnovení normální plavby v celém Baltském moři včetně ochrany zásobování severního křídla německých armád.

K zabezpečení těchto úkolů OKM vyčlenilo toto uskupení sil:
5 ponorek, 10 minonosných plavidel, 28 torpédových člunů (Schnellboote), 7 flotil minolovek a strážních člunů, 5 nejnovějších minolovek  - každá se dvěma malými stihači ponorek na palubě a tři speciální lodě. Většina těchto sil byla odeslána do Finské zátoky.

Je třeba v této souvislosti dodat, že na blokování sovětského Baltského loďstva se podílelo také Finsko svými válečnými loděmi, a nebylo jich málo. Jejich hlavní základna byla v Turkku, další v Helsinkách. Celkem šlo o tyto lodě:
2 obrněné lodě pobřežní ochrany, 4 dělové čluny, 5 ponorek, 21 strážních člunů, 9 torpédových člunů, 10 minolovek a 6 minonosných plavidel. Finská pobřežní obrana měla ještě další, již dost staré lodě, jmenovitě 18 strážních lodí a 87 kutrů různého typu.
Kriegsmarine neměla vlastní letectvo, proto byly pro operace proti Baltskému loďstvu SSSR vyčleněny dvě samostatné letecké Gruppen a dvě Geschwadern. Tyto síly byly pro operaci Barbarossa převeleny z jiných míst.

Už 15.června dostaly německé lodě rozkaz ničit při zjištění sovětské ponorky. Následoval přesun celkem 48 válečných lodí do finských přístavů a položení více než 5 400 min u vjezdů do Finské zátoky; na rejdách sovětských přístavů byly miny položeny Němci dokonce mnoho hodin před započetím válečných akcí. 29. června tyto lodě položily mezi ostrovy Keri a Mohni (Ekholm) další minové pole ze 3 000 min chráněné baterií pobřežních děl ráže 155 mm z poloostrova Juminda-nina.

Bojová činnost proti Baltskému loďstvu se omezila po 22. červnu zpočátku na vzdálené blokování sovětských přístavů a útoky přidělených letadel. U Lipavy byl tak potopen torpédoborec LENIN a řada dalších menších lodí. Sovětské lodě utrpěly velké ztráty hlavně na minách (23.6. poškození torpédoborce GNĚVNYJ, STĚRĚGUŠČIJ  a GORDYJ, lehký křižník MAXIM GORKIJ měl utrženou příď) a ke střetu lehkých hladinových plavidel s protivníkem docházelo nejčastěji při německém odminovávání sovětských obranných minových polí.

Hlavní boje na námořních komunikacích se odehrávaly zprvu v Rižské zátoce, kudy proudily zásoby pro skupinu armád NORD. Německé konvoje byly napadány vším, co mělo sovětské velení k dispozici včetně letectva, a přesto se Sovětům nepodařilo dopravu významně omezit.
7. srpna po dosažení jižního pobřeží Finské zátoky německými pozemními jednotkami a okupaci Kuronského poloostrova vojsky skupiny armád NORD museli Sověti pod hrozbou obklíčení a zničení loďstva začít připravovat evakuaci Tallinnu. 27. srpna vyplul první velký konvoj a současně s jeho vyplutím zaútočily na Tallinn německé pozemní síly. Neprotralované německé minové pole u poloostrova Juminda-nina způsobilo v noci sovětským lodím velké ztráty přičtené k úderům, které zasadilo 15 km dlouhému konvoji v průběhu dne německé letectvo. K tomu se přidalo ostřelování konvoje pobřežními bateriemi Němců. Po připlutí do Kronštadtu 29. srpna ráno Sověti postrádali 6 torpédoborců, ponorku, 3 eskortní plavidla a měli jeden torpédoborec poškozený. Dále bylo Němci potopeno až 25 nákladních lodí z celkem 29, 3 další poškozené najely na břeh ostrova Suursaari a jen jedna jediná se dostala do Kronštadtu. Celkem bylo úspěšně evakuováno 18 000 osob a 87 % vojenských plavidel. Další ztrátou bylo úplné potopení iného, menšího konvoje na minách. Tento konvoj zahrnoval torpédoborec ENGELS, 3 minolovky, ledoborec a 3 nákladní lodě.

Boje v Rižské zátoce byly poznamenány rozkazem A. Hitlera o zformování tzv. Baltenflotte. Do tohoto dočasného uskupení byly zařazeny bitevní lodě TIRPITZ a ADMIRAL SCHEER, lehké křižníky EMDEN a LEIPZIG, tři torpédoborce, flotila Schnellbootů, flotila minonosek a samostatně operující lehký křižník KÖLN. Přestože směrnice pro operaci Barbarossa ohledně nasazení větších hladinových plavidel byla k takové akci původně skeptická, OKM nasadilo při podpoře vylodění výsadků na ostrovy Saaremaa, Muhu, Agna, Naissaar, Vormsi a Werder mimo jiné právě lehké křižníky EMDEN, KÖLN, LEIPZIG a několik torpédoborců. Palbou sovětských pobřežních baterií byl první útok 13. srpna odražen, i když se jej zúčastnilo 50 000 osob včetně výsadkářů, 60 letadel, okolo stovky lehkých a vyloďovacích plavidel. Po zničení 40 výsadkových plavidel Němci ustoupili; při dalším útoku 14. srpna ztratili 4 nákladní lodě a asi 16 vyloďovacích plavidel. Až 21.září Němci obsadili Kuressaare, 5. října Saaremaa, 12. října Hiumaa, pak polostrov Hanko a Osmussaar. Následovala řada akcí na obsazení ostatních ostrovů, které byly eliminovány postupně a sovětské Baltské loďstvo se nuceně stáhlo do Kronštadtu, odkud posléze bránilo palbou obklíčený Leningrad.

Po zamrznutí Finské zátoky boje námořních jednotek v roce 1941 definitivně skončily. Další činnost vyvíjela Kriegsmarine na Dálném Severu za polárním kruhem, kde probíhaly mnohé operace, a to nejen konvojové. Tato činnost by si však vyžádala samostatnou obsažnou stať, a to mj. i proto, že se zde do bojů zapojily síly dalších válčících mocností.

Závěrem můžeme směle říci, že hlavně kvůli postupu Němců na pozemní frontě bylo sovětské Baltské loďstvo postupem času donuceno v roce 1941 k téměř úplné pasivitě a ústupu do jediné zbývající základny. Zde se po dlouhou dobu bez toho, že by Leningrad byl odblokován ze souše, v delší perspektivě nemohlo zapojit do bojů jinak (snad s výjimkou ponorek a s obrovským rizikem pro ně), než dodávkami nadbytečných příslušníků lodních posádek na pozemní frontu, hojným využíváním svého početného a výkonného lodního dělostřelectva k podpoře pozemních bojů i k protiletadlové obraně přístavu a poskytnutím svých značných zásob určených původně pro loďstvo. Němci naproti tomu získali a udrželi v průběhu roku 1941 plnou iniciativu ve vedení bojové činnosti a téměř všechny stanovené úkoly dokázala Kriegsmarine splnit. Nákladní dopravě na Baltu byly uvolněny ruce a dlouhodobě byla ohrožována hlavně minami a počasím - zamrzáním lodních cest a podzimními bouřemi.