Identifikace střely

Dotaz: Identifikace střely
Tazatel: Jiří J. | Datum: 13. 5. 2012

Dobrý den,mám prosbu. Nemůžu nikde zjistit, určit tento dělostřelecký granát. Nemá žádnou roznětku, je to pravděpodobně průrazná protipancéřová střela, je dost neobvykle těžká oproti střele plněné trhavinou. Prosím o váš názor. Nález učiněn v oblasti Ostravsko-Opavské operace.

Autor: Jiří Kříž | Datum: 3. 6. 2012

Nejprve vás musím upozornit, že všechny nálezy munice je podle zákona třeba nahlásit na policii, aby bylo možno zajistit její bezpečnou likvidaci! To samozřejmě platí i pro tento případ.

S přihlédnutím k porovnání s vojenským bodákem a polní lopatkou zobrazenými vedle střely lze přibližně odhadnout její ráži. Ta by měla být cca 150 mm. Německé houfnice této ráže sFH 13, sFH 18 ani kanony stejné ráže K 16, K 18 a K 39 zřejmě v této operaci nepoužívaly střelivo určené proti železobetonu, protipancéřový granát PzGr L/38 m.Hb. o hmotnosti cca 45,3 kg, odpovídající částečně tvarem nalezené střele, se dal vystřelit pouze z námořního děla 15 cm SK C/28 a do výše uvedených zbraní se tudíž použít nedal. Obecně řečeno, německá armáda ke střelbě na tanky značně těžkopádnou ráži 15 cm užívající dělené střelivo prakticky nepoužívala, měla dostatek jiných účinnějších a úspěšných zbraní menší ráže s jednotným střelivem a proti obrněné technice nepřítele u této ráže v případě potřeby s výhodou užívala klasické tříštivotrhavé střelivo, které ovšem vypadá zcela jinak.

V Rudé armádě to bylo poněkud jiné. V této operaci bojovala proti stálému opevnění ze železového betonu s vysokou odolností proti postřelování a rovněž se utkávala s nepřátelskými obrněnými vozidly. Proti obojímu druhu cílů byla vybavena jak střelivem, tak děly ráže 152 mm. Tvarem a hmotností se střely těchto sovětských zbraní velmi přibližovaly předmětu na fotografii. S velkou pravděpodobností by to tedy mohl být protipancéřový kinetický granát do sovětské houfnice ráže 152 mm, a to buď pro vzor D-1 přijatý do výzbroje Rudé armády roku 1943, nebo M-10 z roku 1938, popřípadě dokonce ML-20 z roku 1937, což platí i pro jejich samohybné varianty SU-152 nebo ISU-152. Tento granát byl označován v SSSR jako BR-540, popřípadě jeho varianta BR-540B používaná od roku 1944 (v azbuce БР-540, БР-540Б). Měl hmotnost 48,8, resp. 46,5 kg a obsahoval nálož 0,66 kg, resp. 0,48 kg standardní trhaviny TNT, která explodovala s mírným zpožděním po dopadu, obvykle tedy prakticky až za pancéřem proraženým obrovskou kinetickou energií těžké střely. Počáteční rychlost střely u ústí hlavně dosahovala u tohoto typu až 600 m/s. O vysoké účinnosti tohoto střeliva se mnohokrát přesvědčily osádky i těch nejtěžších německých tanků a samohybných děl.

Také by se však mohlo jednat o protibetonový granát označovaný v SSSR jako G-530 (v azbuce Г-530), zařazovaný do palebného průměru výše uvedených sovětských dělostřeleckých zbraní. Tento granát o hmotnosti cca 40 kg obsahuje uvnitř umístěnou trhací nálož TNT o hmotnosti 5,1 kg, která je po dopadu na cíl iniciována zpožděným zapalovačem. Ten způsobí explozi střely až poté, co ta svou kinetickou energií vyhloubí do betonu otvor o hloubce do 80 cm. Exploze vložené trhací nálože pak zajišťuje proražení železobetonové stěny o tloušťce až 115 cm. Tento granát se střílel pouze s první náplní. S ní dosahoval počáteční rychlosti 457 m/s a ve vzdálenosti 1 km od ústí hlavně dopadové rychlosti 358 m/s. Při vložení plné výmetné náplně střelného prachu do nábojové komory a odpálení tohoto granátu na cíl docházelo už při vojskových zkouškách k výbuchu střely v hlavni a proto byl pro účely střelby na velkou vzdálenost, resp. s vyšší počáteční rychlostí (pro plnou výmetnou náplň) vyvinut speciálně upravený granát značený jako G-530Š (v azbuce Г-530Ш).

Jediná munice této ráže, hmotnosti okolo 40 kg a podobného vzhledu, která neobsahuje trhavinu, je náhradní střela sloužící k výcviku například palebné služby. Její výskyt na bojišti druhé světové války není sice vyloučen, ale je tam značně nepravděpodobný.

Pokud by skutečná ráže střely byla pouze 122 mm, pak by se jednalo o obdobné střelivo, jak je výše uvedeno, avšak pro sovětskou houfnici ráže 122 mm M 1938 označovanou jako M-30. Taková střela však má hmotnost nanejvýš 22 kg.

Ze shora uvedených důvodů vám ještě jednou důrazně doporučuji, abyste se zachoval jako řádný občan a svůj velmi nebezpečný nález neprodleně nahlásil na policii. Při neodborné manipulaci s nevybuchlou municí může dojít k tragické události.


Tazatel v reakci na uveřejněnou odpověď poslal doplňující informace:

Jiří J. - 24. 5. 2012 - *.tmcz.cz
Díky za odpověď. Ale hmotnost není tak velká, je do 20 kg a ráže na vodicím kroužku je 105 mm (přeměřeno posuvkou), není to na 100 % - měřeno v místě nálezu. Jaká je možnost určení? Moc děkuji za odpověď.

V této ráži a s děleným střelivem jsou fakticky pouze dvě zbraně, které se mohly na uvedeném bojišti vyskytovat. Existuje sice nepatrná možnost, že by šlo například o kořistní munici československého (německý 10,5-cm K 35 (t) – původně československý 10,5cm hrubý kanon vz. 35) nebo jiného původu užitou Němci, ale taková pravděpodobnost je opravdu mizivá, nehledě na druh střely, který se jinak zařadit prakticky nedá. Československé zbraně tohoto modelu šly kromě 36 kusů, jimiž byla vyzbrojena slovenská armáda, téměř bez výjimky na vyzbrojení Atlantického valu.

Po upřesnění rozměrů a hmotnosti lze tento nález s téměř úplnou jistotou určit jako německý protipancéřový granát do houfnice ráže 105 mm používající dělené střelivo, a to buď do SturmHaubitze StuH42 (velmi raritní a na bojišti málo se vyskytující zbraň), tedy samohybné houfnice typu 105 mm StuH 42 L/28, do tažené houfnice 105 mm leFH18 nebo její modernizované sestry typu 105 mm leFH18/40.


Německá houfnice 105 mm leFH18/40

Německá houfnice 105 mm leFH18

Samohybná houfnice StuH42 F1

Nábojnice pro 105 mm leFH18/40

Tento protipancéřový granát by měl mít hmotnost 14 kg a z uvedených, relativně krátkohlavňových zbraní dosahovat poměrně nízké úsťové rychlosti 470 m/s. Kvůli ní měl také nepříliš velkou průbojnost. Na vzdálenost 500 m prorážel 60 mm kolmého pancéře, na vzdálenost 1 000 m pak 54 mm kolmého pancéře. Proti tanku T-34 byl účinný pouze na slabší boky a záď, a to do cca 600 m.

Znovu vás upozorňuji na povinnost podobné nálezy hlásit na policii.

Jiří J. - 1. 6. 2012
Moc děkuji za určení, Dělostřelecký granát byl již v minulém týdnu odevzdán pyrotechnické službě PČR.


  • *
    Vyplňte prosím jméno
  • *
    Vyplňte prosím název
  • *
    Vyplňte prosím text komentáře
  • Vyplňte správně kontrolu
  • *
    Odpovězte prosím na dotaz - ochrana proti spamu

Hvězdička označuje povinné položky. Komentáře jsou před zveřejněním moderovány.