Fliegertruppen - vojenské letectvo Švýcarska během 2. světové války

O švýcarském vojenském letectvu v období druhé světové války není publikováno mnoho informací. Proto se přidržíme v této odpovědi jako solidního spolehlivého pramene především vynikajícího článku známého leteckého historika Tomáše Poláka, který pro bohužel již dávno zaniklý časopis Plastic Kits Revue napsal počátkem devadesátých let minulého století. Článek vyšel v číslech 16 a 17 v ročníku 1993 a nesl název „Proti všem“ s podtitulem „...z historie švýcarského vojenského letectva 1939-1945“. U článku je řada fotografií a několik barevných bokorysů.

Především je třeba na úvod konstatovat, že švýcarské vojenské letectvo, Fliegertruppen, má velice dlouhou a poměrně významnou tradici. Připomenout se sluší zejména velkou mezinárodní soutěž vojenských letadel konanou od dvacátých let pravidelně na historickém letišti Dübendorf u Curychu - její tradici a mezinárodní věhlas přerušila až druhá světová válka a zejména poslední ročník konaný roku 1937 je velice dobře znám i u nás - díky vítězství našich reprezentatntů v akrobatických disciplínách. Nebudeme příliš přehánět, když napíšeme, že to co je dnes Formule 1, byl tehdy „Flugmeet Zürych“. Švýcarsko v první polovině století bylo i významnou strojírenskou velmocí¹⁾ a tak není divu, že tam fungoval i poměrně výkonný letecký průmysl. Koncem třicátých let už vlastní vývoj moderních letadel pochopitelně vzhledem k početně nevelkým zakázkám vlastního vojenského letectva neměl ekonomicky smysl a situace se řešila zčásti licenční výrobou francouzských stíhaček Morane Saulnier MS-406C1 pod označením D.3800 a zčásti nákupem německých letounů Messerschmitt Bf 109 D a E.

Po vypuknutí války měla Fliegertruppen ve stavu tři letecké pluky (Fliegerregiment 1, 2 a 3), které dohromady disponovaly celkem sedmi letkami (Fliegerkompanie) vyzbrojenými víceúčelovými dvouplošníky EKW C-35, dvěma letkami se zastaralými stíhačkami Dewoitine D.27, šesti letkami licenčních D.3800 a nakonec šesti letkami s výzbrojí Messerschmitty Bf 109 D a E. Je jasně vidět, že úloha letectva byla vysloveně obranná.

Během „Podivné války“ či „Války v sedě“ do konce roku 1939 Švýcaři evidovali na 143 případů narušení jejich vzdušného prostoru. Po německém útoku na západ, který začal 10. května 1940, se situace velice přiostřila. Právě už 10. května odpoledne nerespektovala pokyny k přistání od švýcarských stíhačů na Bf 109 posádka německého bombardéru Do 17 (Němce by čekala v neutrálním Švýcarsku internace). Po krátkém boji se Dornier zřítil na německé straně hranice - což se dá považovat za první vzdušné vítězství švýcarských stíhačů. Další letoun postrádala Luftwaffe už 16. května, když byl nad Švýcarskem setřelen He 111. Dne 1. června pak Luftwaffe dokonce drze výslovným rozkazem poslala své bombardéry nad francouzský Grenoble skrz švýcarský vzdušný prostor! Je možné, že mělo jít o jakousi demonstraci síly a předvádění německých „svalů“. Ovšem při obou přeletech početných skupin bombardérů se Švýcaři nezalekli a Luftwaffe sama přiznala ztrátu jednoho He 111 a poškození nad 10% u tří dalších. Den na to byl nad Švýcarskem sestřelen další He 111.

Poměrně rozsáhlé vzdušné boje se rozhořely 4. června 1940 odpoledne. Nejprve se posádka dvouplošného C-35 pokusila zahnat německý dvoumotorový bombardér (C-35 pochopitelně neměl na mnohem rychlejší německý letoun sebemenší nárok) a zhruba od tří hodin odpoledne vedly švýcarské Bf 109 časté souboje s řadou německých dvomotorových stíhaček Bf 110 nad hranicemi. Výsledkem byly dva Bf 110 definitivně odepsané a několik dalších poškozených. O dva dny později protiletadlové dělostřelectvo sestřelilo další německý dvoumotorový letoun.

Sebevědomá Luftwaffe se po těchto zkušenostech rozhodla dát Švýcarům „na pamětnou“. V atmosféře nadšení nad blížící se porážkou Francie tak 8. června poslala Luftwaffe nad Švýcarsko své těžké stíhačky Bf 110 (které dosud měly výtečnou pověst - byť už bilance z francouzského tažení měla varovat, ostatně hvězda Bf 110 měla definitivně pohasnout během dalších několika měsíců během Bitvy o Británii) s výslovným úkolem vyprovokovat k boji švýcarské stíhačky a co nejvíce jich (pokud možno nad francouzskou stranou hranice) zničit. Těsně před polednem Němci sestřelili nad Švýcarskem téměř bezbranný hlídkující dvouplošník C-35 (to je patrně onen letoun z původního dotazu), přičemž oba letci zahynuli. Na tento bezprecedentní čin (či spíše přímo odsouzeníhodný válečný zločin) Fliegertruppen reagovala velmi energicky a velmi ostře. Do vzduchu odstartovalo asi čtrnáct stíhaček, které svedly s německými Bf 110 vícero úspěšných soubojů (podrobnosti viz výše uvedený článek p. Poláka). Každopádně „výsledné skóre“ (dá-li se to takto nazvat) od onoho 10. května do 8. června je výrazně ve švýcarský prospěch. Teprve pak dostali svou příležitost diplomaté.

Po skončení bojů ve Francii skončily i „šarvátky“ nad neutrálním Švýcarskem. Až do roku 1944 narušení švýcarského vzdušného prostoru nevedlo k ostrému měření sil. Na švýcarské území pochopitelně tu a tam zabloudil cizí stroj, případně několik spojeneckých osádek volilo raději internaci než německé zajetí. Až 1. ledna 1944 byl sestřelen plovákový letoun Luftwaffe, jehož posádka nerespektovala pokyny k přistání a 5. února stejně dopadl dvoumotorový bombardér Dornier Do 215. První spojenecký letoun pak byl nad Švýcarskem sestřelen 13. dubna 1944 - byl to Boeing B-17G. Dne 5. září 1944 došlo dokonce k souboji švýcarských stíhačů na Bf 109 a amerických P-51. Výkonnější Mustangy tentokrát dominovaly a oba Bf 109 byly sestřeleny. Naopak 15. října byl v souboji sestřelen P-47D. 

Mimořádně zajímavá událost se stala 28. dubna 1944. Ve Švýcarsku nouzově přistál noční stíhací Bf 110G s dosud tajným radarem. Luftwaffe a Německo vůbec už nebyly v situaci, kdy by si mohly diktovat, co se jim líbí a co nikoli. Za zničení tohoto Bf 110 bylo Švýcarům dodáno celkem 12 kusů moderních stíhaček Bf 109G-6.

Z další literatury lze uvést například knihu Miroslava Šnajdra: Messerschmitt Bf 109, Evropa 1939-1940 (Rubico Olomouc, rok vydání ani ISBN neuvedeno), kde se jedna krátká kapitola věnuje právě službě Bf 109 D a E ve Švýcarsku.

Oficiální stránky švýcarského letectva věnované období 2. světové války jsou zde.

Prameny:
Tomáš Polák: Proti všem, In Plastic Kits Revue č. 16 a č. 17, ročník 1993
Miroslav Šnajdr: Messerschmitt Bf 109, Evropa 1939-1940 (Rubico Olomouc)

1) Nás může těšit a zároveň nutit k zamyšlení, jaké vážnosti se od tehdejší doby dodnes těší ve Švýcarsku osoba profesora Aurela Stodoly, rodáka z Liptovského Mikuláše a svého času konstruktéra v pražských strojírnách, který na švýcarských technických vysokých školách od dvacátých let minulého století vychoval nesmírně silnou generaci techniků - především v oboru parních turbín, ale nejen tam.