Vztah Belgičanů k divisi "Wallonien" a jiní dobrovolníci na straně Německa

Dobrý den,
Léon Degrelle byl předválečným představitelem belgické extrémní pravice, a této politické orientace se nevzdal ani v poválečném období, ve svém španělském exilu (v Belgii byl - v nepřítomnosti - za svou činnost během války odsouzen pro velezradu k trestu smrti), kdy se stal předním exponentem neonacismu v Evropě a nechvalně známým popíračem holokaustu; a u vědomí tohoto faktu je nutno posuzovat i věrohodnost jeho díla, které povětšinou směřuje k zmenšení vin jak jeho osobně (a zveličení významu a důležitosti jeho osoby, případně zážitků z boje), tak zločinů nacismu jako takového, případně ospravedlnění agrese Německa proti SSSR. Případný faktický základ jím popisovaných událostí tu je vždy značně odsunut stranou, ve prospěch jeho subjektivní interpretace (Zkreslení popisu reality vlivem subjektivního vnímání autora se sice týká autobiografické literatury obecně, nicméně, vzhledem k výše uvedeným skutečnostem, Degrelle často neváhal uvádět zcela nepravdivé údaje).

Pokud jde o údajné nadšení obyvatel Belgie, resp. v jeho konkrétním případě Valonů, z boje Sturmbrigade (později divise) Wallonien po boku Německa proti bolševismu, mimo toho, že plně platí výše uvedené, je nutné si uvědomit i fakt, že Degrellem zmiňované projevy nadšení byly z větší části dílem jeho politických stoupenců, takže je nelze považovat za objektivní výraz smýšlení belgické populace jako celku. Spíše, pokud by mělo být rozvíjeno Vámi zmíněné přirovnání, bylo by toto nadšení rovno nadšení normalisačních oslav Prvního máje, jehož by se účastnili pouze (nebo převážně) silně zapálení členové KSČ. 

K americkým dobrovolníkům na straně Německa - k boji na straně Německa došlo pouze v několika jednotlivých případech potomků německých přistěhovalců do USA, jak píšete, Volksdeutsche, kteří vstoupili jako dobrovolníci do jeho ozbrojených sil, zejména Waffen SS. Obecně lze říci že k osudům Američanů ve službě Německa neexistuje dostatek věrohodné literatury. Patrně nejznámějším případem je deserce (ostatní většinou pobývali na německém území v době vypuknutí války) resp. úlet na Němci ovládané území podporučíka USAAF Martina J. Montiho dne 2. října 1944, který poté působil jako rozhlasový hlasatel německé propagandy, (pod pseudonymem Martin Wiehaupt) a po válce pro velezradu strávil celkem 15 let ve vězení.

Síly umožňující zformování samostatné větší jednotky, natož pak divise, jak je zřejmé (navzdory rozšířeným zvěstím a fámám o pokusu zformovat z amerických válečných zajatců jednotku "American Free Corps"), nemohli tito jednotlivci dosáhnout, a byli většinou vřazeni do už existujících formací, bez ohledu na svou státní příslušnost.

Podobně skončil pokus britského přeběhlíka Johna Ameryho zformovat britskou (respektive složenou ze státních příslušníků jak Velké Británie tak celého Commonwealthu) jednotku Waffen SS, tzv. British Free Corps, který ale v praxi nikdy nepřesáhl sílu pěší čety.