Clay-Eva

Nemůžete nic nalézt pravděpodobně proto, že tato paraskupina měla krycí název CLAY (angl. hlína, hlinka). Jméno skupiny bývá občas uváděno jako CLAY-EVA, Eva byl totiž krycí název jejich radiostanice.

Složení: npor. Antonín Bartoš - velitel, čet. Jiří Štokman - šifrant, čet. Čestmír Šikola - radista vysílačky EVA.
Vysazena: v noci na 13. 4. 1944 mezi Zlínem a Holešovem.
Úkol: vytvoření zpravodajské odbojové organizace na střední Moravě, kontaktování starých odbojových struktur, připravit podmínky pro povstání.

Spojení s Londýnem bylo navázáno 30. 4. 1944. Skupině se podařilo vybudovat rozsáhlou zpravodajskou síť s centrem v okolí Bystřice pod Hostýnem. Skupina zajišťovala spojení i pro skupinu CARBON, která o svou vysílačku přišla, a do Londýna odeslala řadu důležitých informací (např. lokality s výrobou německých zbraní V1 a V2), celkem vyřídila asi tisíc depeší.

V zimě 1944/1945 však byla organizace infiltrována konfidenty gestapa a řada jejích členů i s rodinnými příslušníky padla za oběť zatýkání. V důsledku toho vznikla nedůvěra mezi skupinou CLAY a ostatními odbojovými organizacemi v tomto prostoru (od podzimu 1944 většinou napojenými na 1. partyzánskou brigádu J. Žižky). Vztahům neprospělo ani to, že přes četné urgence stanice EVA nebyly místnímu odboji z Londýna dodány žádné dodávky zbraní (z různých příčin byl uskutečněn pouze jeden shoz materiálu, který však zřejmě padl do rukou Němců). Během častých úniků před gestapem skupina na jaře 1945 přišla o vysílačky a tím i o značnou část svého vlivu v rozhodném období. Velitel Bartoš zasahoval také do regionální politiky, např. příslibem vytvoření samostatného okresu Bystřice p.H. (což po válce ztroskotalo na odporu okolních regionů) a některé Bartošovy depeše byly komunistickou propagandou po válce zneužívány jako důkaz „reakčních záměrů“ západního odboje. To jsou také důvody rozporuplného hodnocení velmi rozsáhlé činnosti skupiny CLAY ze strany pamětníků i historiků nejen v období komunismu, ale v podstatě dodnes. 

V porovnání s výsledky ostatních výsadků byla skupina CLAY velmi úspěšná (všichni její členové přežili válku a jen s malými přestávkami plnili zadané úkoly více než rok).

Další podrobnosti viz:

• Kunc, R.: Clay-Eva volá Londýn. Praha 1992.
• Marek, J.: Pátou kartu bere smrt. Českoslovenští parašutisté v britských battledressech 1941-1945. Cheb 2000.
• Pospíšil, J.: Radista skupiny Clay Eva vzpomíná. Kroměříž 1990.
• Pospíšil, J. – Šikola, Č.: Nešli stejnou cestou. Osudy parašutistů a konfidentů gestapa. Vizovice 1994.
• Šolc, J.: Bylo málo mužů. Českoslovenští parašutisté na západní frontě za druhé světové války. Praha 1991.

Na památku seskoku skupiny se každoročně koná vzpomínkový noční pochod.