Československá letadla po okupaci

Dobrý den!

Přibližnou představu o počtech letadel československého letectva si můžete udělat zde. Podotýkám výslovně, že přesný počet letounů zabavených Německem není znám.

Všechna letadla jež byla k 15. březnu 1939 v Protektorátu a náležela armádě a ostatním (polo-) státním organizacím pochopitelně bez výjimek zabavili Němci. Několika soukromým provozovatelům (z těch významných např. Zlínská letecká, Československá letecká společnost, Vítkovice a pod.) letadla sice nějakou dobu ještě zůstala, ale létat se už nesmělo. Významná část letadel byla na Slovensku a ta se pochopitelně stala majetkem Slovenského štátu (tady je situace složitější, protože i část Slovenska byla obsazena Němci a vojenský materiál z tohoto území rovněž zabrali Němci - tedy včetně letadel) a další původní čs. stroje pak Slováci ještě zakoupili od Luftwaffe.

Kvalita a kvantita československého letectva v letech 1938 a 1939 bývá často podceňována, ale nenechme se mýlit, že by snad Luftwaffe naše letadla nevyužila. Němci také rádi nechali vyrobit rozpracované série stíhaček Bk-534, nebo pozorovacích Š-328. Stroje pochopitelně posloužily především k výcviku Luftwaffe na území Protektorátu (hlavním důvodem byla logistika - dostupnost oprav, náhradních dílů, původního čs. paliva BiBoLi, munice apod).

Jako příklad osudů čs. letadel po okupaci můžeme uvést:

B-534 a Bk-534
Minimálně 90 strojů zůstalo roku 1939 Slovensku, další byly Slovenskem zakoupeny od Lufwaffe v roce 1941, 78 strojů prodali Němci do Bulharska, jednotlivé kusy pak zřejmě i do Rumunska a SSSR. Sama Luftwaffe B-534 použila pro vyzbrojení stíhací jednotky I/JG71, pro vlekání kluzáků (při výcviku), pro zkoušky zařízení souvisících s přípravou letounů pro letadlovou loď Graf Zeppelin. Zbylé stroje posloužily při operačním výcviku na území Protektorátu (uvádí se, že některé tyto letouny - spíše jejich pozůstatky - se dočkaly konce války). Jako zajímavost můžeme uvést, že B-534 si roku 1940 v propagandistickém filmu zahrály polské stíhačky.

Š-328
Zhruba 80 strojů zůstalo Slovensku už v roce 1939, dalších cca 20 Slováci získali později. Dalších 60 letounů bylo prodáno do Bulharska. Luftwaffe tak v pilotních a střeleckých školách využila na 200 letounů tohoto typu. V roce 1943 bylo dokonce několik strojů zařazeno k nočním bitevním jednotkám na východní frontě.

B-71
Na slovensku zůstal jediný stroj (v dubnu 1943 s ním ulétl pilot čet. Vanko do Turecka), ostatní použila Luftwaffe jako cvičné, ale také jako služební letouny meteorologických jednotek a pod.

A-304
Vyrobené letouny (cca 18 ks) použila Luftwaffe k výcviku osádek a k dopravě. Jeden stroj je doložen v Bulharsku.

DC-2 a DC-3
Moderní dopravní letouny patřily Československé letecké společnosti (rozhodující slovo měla ve společnosti Škoda Plzeň). Dva kusy DC-2 byly prodány do Finska (dodnes se dochoval jeden trup - je k vidění v museu na letišti Vantaa v Helsinkách), ostatní převzala německá dopravní společnost Lufthansa, poslední z nich podlehl zkáze až v srpnu 1944.

Aispeed Envoy AS-6
Dopravní letouny Československých aerolinií (státní společnost) byly uskladněny a dále již nelétaly. Po čase byly sešrotovány. Jediný stroj typu AS-6E patřící společnosti Vítkovice byl prodán na Slovensko, kde byl roku 1943 zničen při havárii.

Takto podobně by se mohlo pokračovat do nekonečna. Dopravní letouny Fokker F VII a F IX byly odprodány do Chorvatska, cvičné a sportovní stroje aeroklubů posloužili opět k výcviku a spojovací službě nebo např. dopravní dvouplošník A-38 byl údajně použit při zásobování německých jednotek při invazi do Norska v dubnu 1940.

Zajímavé články na téma čs. letadel po r. 1939 se dají nalézt v časopise Revi, jejich autorem je většinou ing. Mrkvánek.

Vládní vojsko v Protektorátu žádným letectvem pochopitelně nedisponovalo.