Bitva o Břest

Obec Břest se skutečně stala jevištěm jednoho z posledních střetnutí druhé světové války na našem území a zároveň i místem poslední bitvy 1. československého armádního sboru (1.čsas), t.č. pod velením brig. gen. Karla Klapálka.

Na příkaz velitele 18. armády, generálporučíka A. I. Gastiloviče, kterému byl 1.čsas podřízen, měly síly sboru zaútočit 7. května ve směru Hulín - Břest - Přerov, a tím odříznout německé jednotky, které se dosud nalézaly východně od Přerova. Tak by se těmto německým jednotkám zabránilo jak v ústupu na západ, tak i v případném přesunu k Olomouci, kde dosud probíhaly těžké boje. Ze stejných důvodů byli Němci odhodláni ústupovými boji bránit přístupy k Přerovu co nejdéle. K prvnímu krvavému střetnutí došlo u Rymic a Količína 6. května, k druhému v Břestě následující den.

Jednotky a počty:
Na československé straně se boje přímo v Břestě zůčastnil 4. úderný prapor (velitel kpt. L. Svátek) ze 3. čs. samostatné brigády (velitel pplk.gšt. J. Sellner). Bojovou sílu praporu, včetně podpůrných jednotek, lze odhadnout na cca 300 mužů (sám kpt. Svátek později ve vzpomínkách odhadoval počet "aktivních bodáků" ve svém praporu pouze na 200). V blízkém okolí Břestu bojoval též 5. prapor a 2. prapor samopalníků ze 3. čs. samostatné brigády a části 1., 2. a 3. praporu z 1. čs. samostatné brigády. Přímo v Břestu bojovalo také několik partyzánů. Do bojů se samozřejmě zapojily dělostřelecké útvary brigády. Techniku, pokud je známo, sbor nenasadil (měl k dispozici jen obrněná auta a tančíky).

Německé síly jsou v kronikách odhadovány na cca 600 mužů a asi tři tanky (pravděpodobně šlo ale o samohybná děla). Mohlo se jednat o příslušníky 15. pěší divize (dříve bránící Vsetín), konkrétně jejího 88. a 106. pěšího pluku, jejichž přítomnost čs. rozvědka v prostoru zjistila. Dále není vyloučena přítomnost příslušníků 153. pěší divize a 320. divize lidových granátníků (rovněž ustupujících ze směru od Vsetína), ale též příslušníků 76. pěší divize (dříve bránící Kroměříž), zvláštní divize "Brandenburg", 253. pěší divize, 707. transportního pluku, praporů Volkssturmu a snad i zbytků maďarské 1. armády. Trosky všech těchto jednotek se v oblasti nacházely; zdržovacích bojů se ale účastnila jen malá část, ostatní se snažili co nejrychleji ustupovat na západ. Výše uvedené německé divize měly oficiálně ve výzbroji pouze stíhače tanků JgPz 38 „Hetzer“, kromě posledně jmenované, která měla samohybná děla StuG III.

Průběh boje:
Boje o Břest probíhaly po celý 7. květen - 4. prapor zahájil útok ještě před svítáním, avšak nedokázal Němce z Břestu zcela vytlačit. Podle výpovědí pamětníků se zdá, že velitel praporu se spokojil s obsazením té části vesnice, kterou procházela státní silnice a rozhodl se vyčkat na sousední jednotky, které v obtížnějším terénu postupovaly výrazně pomaleji (podél železničního svršku a rozmoklými polními cestami). Tak se 4. úderný prapor, který šel po silnici, vklínil do německých pozic a pozdější německý protiútok hrozil jeho obklíčením. Jako nejnebezpečnější pro čs. vojáky se ukázala německá kulometná hnízda v západní části Břestu, kterou prapor pod rouškou noci, kdy k tomu byla ideální příležitost, od nepřítele nevyčistil.

Ostatní prapory nedokázaly pro silnou nepřátelskou palbu v otevřeném terénu prolomit nepřátelskou obranu a za denního světla byly nuceny postupně se stáhnout do výchozích pozic. V bojovém dotyku s nepřítelem zůstaly jen 4. a 2. prapor. V odpoledních hodinách navíc Němci zahájili protiútok na Břest, s cílem vytlačit odtud čs. vojáky, avšak byli odraženi. Z Břestu se Němci definitivně stáhli až v noci ze 7. na 8. května. V té době však již hlavní síly 1. čsas prováděly nový úkol: přesunovaly se dále na západ, kde měly podpořit útok rumunské armády na Prostějov.

Ztráty:
Generál Klapálek ve svých vzpomínkách (Ozvěny bojů) poznamenává, že poslední dny války (6.-7. května) přinesly nejtěžší ztráty, jaké sbor utrpěl od skončení bojů o Liptovský Sv. Mikuláš. Velkou měrou k tomu přispěla právě bitva o Břest.

Válečný deník velitelství 1. čsas:


Válečný deník velitelství sboru k 7.5. a 8.5. uvádí kupodivu "ztráty žádné".

Válečný deník 3. čs. samostatné brigády:

Srovnání početních stavů v deníku 3. brigády za 7. a 8. květen vykazuje ztrátu 18 mužů.
Později byly ztráty vyčísleny na 7 mrtvých, 31 zraněných a 21 nezvěstných.

Historik Josef Svátek ve zřejmě nejpodrobnější práci na toto téma - Účast 1. československého armádního sboru v SSSR na osvobození Holešovska a Kroměřížska v květnu 1945 vypočítává na základě kronik a památníků v jednotlivých obcích mrtvé sboru následovně: 12 padlých a pohřbených v Břestě, 8 v Hulíně, 10 těžce raněných, kteří v následujících dnech podlehli svým zraněním v kroměřížské nemocnici a byli v Kroměříži pohřbeni, 3 čs. vojáci, kteří padli 7.5. v polích mezi Pravčicemi a Břestem (1. prapor 1. brigády), plus 1 neznámý čs. vojín nalezený 9. května mezi Němčicemi a Břestem (patrně též z 1. brigády). Celkem měl tedy sbor v bitvě o Břest 24 mrtvých, 10 těžce raněných (později zemřelých) a odhadem 100 lehce raněných. V boji padl i jeden partyzán.

Němci podle kronikářských záznamů mohli ztratit až 90 padlých; své mrtvé a raněné však odváželi a po bitvě se v Břestu našli jen 2 mrtví Němci. Němci též přišli o jedno samohybné dělo zničené čs. dělostřelectvem.

Základní literatura:

• Svátek, J.: Účast 1. československého armádního sboru v SSSR na osvobození Holešovska a Kroměřížska v květnu 1945. Studie Muzea Kroměřížska '80. Kroměříž 1981.
• Klapálek, K.: Ozvěny bojů. 3. vydání. Praha 1968.

Situační náčrt hlavních a vedlejších směrů útoku čs. jednotek (červeně) a německých protiútoků (modře) dne 7.5.1945:

---

V této souvislosti je třeba připomenout, že v sobotu 17. 5. 2008 se konala rekonstrukce bitvy o Břest.

Za pomoc při vytvořní této odpovědi, zejména za vyhledání potřebných archivních dokumentů a map, děkuji kolegovi M. Kopeckému.