Perutě B-17 přilétající do Pearl Harboru během japonského útoku

Nejprve trochu upřesnění:
Na mobilní radarové stanici Opana u mysu Kahuku měli na úsvitu 7. prosince 1941 službu vojíni Lockhard a Elliot. První kontakt zaznamenali už v 6:45 havajského času (vždy havajský čas, není-li výslovně uvedeno jinak), šlo patrně o jeden z průzkumných japonských hydroplánů E13A. Tento kontakt byl regulérně ohlášen noční směně dispečinku ve Fort Shafter, službu konající důstojníci však tomuto kontaktu nevěnovali pozornost. Další kontakt byl zaznamenán v 7:08 ve vzdálenosti 113 mil na sever od Oahu. V tomto případě šlo zjevně o velkou skupinu letadel, která se navíc rychle blížila. Tentokrát ovšem dispečink neodpovídal a teprve okolo 7:20 se díky vojínu MacDonaldovi z telefonní ústředny podařilo sehnat k telefonu poručíka Kermita Tylera. Tyler ovšem nepatřil k osazenstvu Fort Shafter, byl to stíhač, který absolvoval stáž v řídícím středisku. Ten na Opanu vzkázal, že jde nejspíše o B-17 přilétající ze Států. Obsluha radaru sledovala svaz zhruba do 7:40, kdy japonská letadla zmizela z dosahu. Nevyškolenému Tylerovi lze vyčítat jedině nedostatek iniciativy, ovšem trestuhodné bylo především to, že od 7:00 nebyl k sehnání kompetentní důstojník!

B-17 na které se ptáte, náležely jednak průzkumné 38. sqn majora Landona od 19. bombardovací skupiny, jednak průzkumné 88. sqn kapitána Carmichaela od 7. bombardovací skupiny.

Celá skupina odstartovala ve 22:30 předešlého dne z letiště Hamilton v Kalifornii, okolo osmé ráno 7. prosince měla dorazit na letiště Hickam Field, kde byla také očekávána posílenou směnou na řídící věži letiště. Obě squadrony tak dorazily právě v době japonského náletu. Čtyřmotorové bombardéry na sebe pochopitelně soustředily pozornost japonských stíhačů. Ovšem s neúplnými posádkami a zejména s nakonzervovanými zbraněmi uloženými v trupech v přepravních bednách byly B-17 téměř bezbranné.

Formace bombardérů se na povel ze země rozpadla a letouny šly individuálně na nouzová přistání. Mimo Japonců je ohrožovala i střelba ze země.

Sestava squadron, tak jak je udávána nejčastěji, je následující:

38. RS (4xB-17C, ostatní B-17E, celkem se někdy omylem udává jen pět, či naopak dokonce sedm strojů)

• mj. Landon, přistál na Hickam Field, stroj doroloval mimo dráhu až do podmáčeného terénu
• kpt. Swenson (B-17C), přistál s hořícím strojem na Hickam Field, z posádky zabit na zemi lékař jednotky W. R. Schick, stroj zničen, Japonci přiznali sestřel korv.kpt. Itajovi
• por. Barthelmess (B-17E) přistál na Hickam Field
• por. Allen (B-17C), přistál na Hickam Field ještě před prahem dráhy, v tu dobu na něj útočily čtyři Zeke
• por. Cooper přistál na Hickam Field
• por. Richards (B-17C) přistál na břicho na Belows Field se třemi raněnými na palubě, letoun odepsán

88. RS (6xB-17E)

• mj. (někdy jako kpt.) Carmichael, přistál na Haleiwě
• por. Chaffin, přistál na Haleiwě
• por. Thacker přistál na Hickam Field
• por. Brandon přistál na Hickam Field, sjel z přistávací dráhy
• por. Rawls přistál na Hickam Field
• por. Bostrom přistál se dvěma rozstřílenými motory na golfovém hřišti v Kahuku

Více či méně poškozeny byly prakticky všechny stroje.

K vyčerpávající odpovědi Tomáše Adama bych pouze dodal, že jím zmiňovaný rozpor mezi počty strojů celé skupiny v některých pramenech může být způsoben i desinterpretací faktu, že, ze skupiny šestnácti B-17 určené k posílení amerických leteckých sil na Filipínách, resp. 5^th Bomber Command / Far East Air Force, startující z kalifornského Hamilton Field, část letounů pro technické problémy s palivovou instalací nevzlétla a jeden se vrátil brzy po startu, a do oblasti Hawaie tudíž 7. prosince 1941 dorazilo celkem pouze dvanáct Boeingů B-17 těchto perutí, avšak někteří autoři se mohli omylem dopustit započítání některého z původně k přeletu připravených strojů do celkového počtu dorazivších.

Pokud jde o stav těchto letadel podle záznamů pozemní údržby na Hickam Field k 18:45 následujícího dne, tj. 8. 12. 1941:
 

Kromě lékaře 1^st Lt. Williama R. Schicka, který na zemi svým zraněním podlehl, byli raněni ještě tito příslušníci posádky letounu Capt. Swensona: Aviation Cadet G. C. Beale, 2^nd Lt.  Homer R. Taylor, M/Sgt. LeRoy B. Pouncey a Pvt. Bert Lee, Jr.

Dalšími raněnými u 38. peruti byli S/Sgt. Lawrence B. Velarde a Pvt. Vernon D. Tomlinson, příslušníci posádky 1^st Lt. Richardse.

(podle díla 7 December 1941 - The Air Force Story, autorů Leatrice K. Arakaki a Johna R. Kuborna, vydaného v roce 1991 Office for History, Pacific Air Forces Command, Hickam Air Force Base, Hawaii) 

Pro zajímavost přikládám i odkaz na fotografii pořízenou fotografem 38^th Reconnaissance Squadron (Heavy) S/Sgt. Lee R. Embree, během přeletu na palubě B-17 E Karla H. Barthelmesse, za letu, která zachycuje japonské střemhlavé bombardéry D3A míjející formaci, snímek zničené B-17 C Capt. Swensona, pořízený pravděpodobně místním fotografem US Navy Tai Sing Loo, a B-17 E po přistání na Hickam Field - pravděpodobně se jedná o B-17 E 41-2408, autorem nejspíše opět Staff Sergeant Embree.