82. výsadková divise v bitvě v Ardenách

82. vzdušně výsadková divise americké armády v této bitvě bojovala, neboť na jejím počátku byla jednou z mála rychle přepravitelných záložních jednotek, které mohly být nasazeny proti překvapivé německé ofensivě v Ardenách již v jejích prvních dnech.

V prosinci 1944 se spolu s další, 101. vzdušně výsadkovou divisí, tvořící spolu s ní XVIII. (výsadkový) sbor, nacházela v strategické záloze SHAEF (Supreme Headquarters Allied Expeditionary Forces, česky Vrchního velitelství spojeneckých expedičních sil) a byla umístěna v odpočinkových táborech v okolí severofrancouzské  Remeše, a poté co 16. 12. vypukl německý útok, byl 17. 12. v časných ranních hodinách  nařízen jejich přesun na frontu.

Zatímco 101. vzdušně výsadková divise byla přidělena VIII. sboru 3. armády a odeslána k obraně Bastogne, 82. byla 18. 12. v odpoledních hodinách soustředěna na severním křídle fronty, v okolí belgického města Werbomont, a odtud se následujícho dne ráno její 504^th PIR (Parachute Infantry Regiment, parašutistický pěší pluk) a 505^th PIR vydaly do prostoru na jihovýchod od tohoto města, s rozkazem postoupit co nejdále, a posílit v oblasti existující obranné linie 2. praporu 119. pěšího pluku a případně zajistit předmostí na říčce Lienne. Odpoledne se na cestu vydal i zbytek divise, a do časného rána 20. zaujala divise polokruhové postavení severně, východně a jižně okolo města Werbomont, přibližně na linii Stoumont - La Gleize - Basse Bodeux - Stavelot.

Zde čelila, spolu s jinými jednotkami podřízenými v té době XVIII. výsadkovému sboru, útoku Kampfgruppe Peiper 1. tankové divise SS "Leibstandarte Adolf Hitler", proti jejímuž nerozsáhlému předmostí přes řeku Amblève u Cheneux, jihovýchodně od Stoumontu, se započaly  ráno 20. prosince 1944 přesunovat dva prapory jejího 504^th PIR, posílené pouze několika stíhači tanků, k protiútoku, který uspěl až ve večeních hodinách tohoto dne, čímž zastavila její postup na západ, a přispěla tím k jejímu sevření (ze severního a západního směru na ni útočily síly amerických 30. pěší divise a 3. obrněné), německé předmostí bylo definitivně eliminováno až následujícího dne ráno, kdy se do útoku zapojil i třetí prapor pluku, pod velením majora Juliana Cooka; zatímco 505^th PIR postupoval směrem na Trois Ponts, jež se mu povedlo zajistit. Linie americké obrany nyní přibližně kopírovala řeku Salm.

Ráno 21. prosince byl 505^th PIR vystaven útoku většiny zbylých jednotek divise Leibstandarte, která se snažila vytlačit americké jednotky, aby vyprostila svoji Kampfgruppe Peiper, na lini mezi Trois Ponts a Grand Halleux, dlouhé asi 8.000 yardů, který pokračoval i následujícího dne, a ačkoliv byl v úseku svého druhého praporu (velitel podplukovník Benjamin H. Vandervoort) donucen k částečnému stažení některých sil z předmostí na východním břehu řeky Salm, jeho obrana, za podpůrné palby 456^th Parachute Field Artillery Battalion (parašutistického dělostřeleckého praporu), nebyla proražena a nepříteli se nepodařilo řeku překročit, kromě přibližně dvou pěších čet, které byly rychle vrženy zpět. Jižně od Trois Ponts byl po soumraku četou třetího praporu 505^th PIR zpozorován útočný pokus nepřátelské obrněné kolony doprovázené pěchotou, který byl zmařen demolicí mostu, která ji obrátila na ústup.

V opakovaných pokusech o překročení řeky neuspěla divise Leibstandarte ani 22. prosince, z nichž nejsilnějším byl večerní pokus dvou rot o dobytí mostu v Grand Halleux, znemožněný jeho demolicí, v momentě kdy na něj vstoupili první němečtí vojáci, a i 23. prosince se aktivity obou stran v tomto úseku omezily na sporadické přestřelky. Na akce slabých hlídek byla aktivita divise Leibstandarte omezena i následující den, kromě Kampfgruppe Peiper, jejíž velitel se rozhodl, poté, co mu bylo ve večerních hodinách 23. prosince uděleno povolení k pokusu o probití z obklíčení, opustit své nepojízdné tanky a těžkou techniku a v časných ranních hodinách se vydal s asi osmi sty muži své jednotky na jih, aby se po rozbřesku ukryl v hustě zalesněném kopcovitém terénu severně od Trois Points. 

24. prosince 1944 se projevil vliv ztráty amerických posic v oblasti St. Vith, odkud se pod tlakem německé 5. tankové armády stáhly jednotky amerických 106. a 28. pěší a 7. obrněné divise, dosud blokující její postup. 82. vzdušně výsadková divise nyní čelila přicházejícím jednotkám 2. tankové divise SS "Das Reich", jejíž 4. pluk pancéřových granátníků "Der Führer" zaútočil na jihozápadě divisní fronty, za podpory Führer Begleit Brigade, na druhý prapor 325^th GIR (Glider Infantry Regiment, pluk kluzákové pěchoty), který se, jelikož nedisponoval dostatečnými prostředky protitankové obrany, stáhl asi o půl míle severovýchodně, zatímco záložní rota pluku, podporovaná rotou středních tanků 14. tankového praporu podnikla úspěšný protiútok proti tankům Führer Begleit Brigade, držícím vesnici Regné, z níž mohla ovládat cesty do týlu 82. divise. 

Poté, co byl XVIII. sbor vystaven útokům jednotek II. tankového sboru SS, a proti postavením 508^th PIR byly zjištěny jednotky 9. tankové divise SS "Hohenstaufen", bylo rozhodnuto o zkrácení jeho linie, aby byly vylepšeny jeho obranné možnosti, frontu 82. vzdušně výsadkové divise bylo nutno změnit tak, aby byla podstatně kratší než dosud. Šlo o mimořádně náročný manévr, jenž započal 24. prosince v devět hodin večer, ale lesnatý terén bránil v rozvinutí německých tankových sil, které tak nedokázaly stahující se americké jednotky vážněji ohrozit, ačkoliv v sektoru 508^th PIR byl sveden několikahodinový boj s německým 19. plukem pancéřových granátníků, a 505^th PIR zase narazil na skupinu příslušníků Kampfgruppe Peiper skrývající se v lese. Okolo páté ráno jednotky divise dosáhly nových posic - fronta byla "pootočena" jihozápadně a vedla nyní od Trois Points do Vaux Chavanne. První prapor 325^th GIR dokonce provedl ráno 25. prosince úspěšný protiútok v oblasti osady Tri-le-Cheslaing, aby jejím obsazením zabezpečil pravý bok divise. 

V severním úseku divisní fronty srážky s 19. plukem pancéřových granátníků pokračovaly i 26. a 27. prosince, ale jednalo se spíše o místní potyčky, neboť německá schopnost vést rozhodující ofensivu byla již vyčerpána. Mezi 29. prosincem a 2. lednem 1945 proběhlo několik menších útoků, nebo spíše pokusů o ně, silami 9. tankové divise SS, jakož i 18. a 62. Volksgrenadier Division.

Blížil se čas americké protiofensivy, a v rámci jejích příprav byly 505^th PIR a 325^th GIR staženy k přeskupení z fronty, nyní držené pouze silami 504^th a 508^th PIR, na frontu byl přesunut i 517^th PIR, který divisi posílil 1. ledna 1945, a samostatný 551^st  PIB (Parachute Infantry Battalion, parašutistický pěší prapor).

3. ledna za úsvitu zahájil útok 517^th PIR (posílený 551^st PIB) na levém a 505^th PIR spolu s 325^th GIR na pravém křídle, a ofensiva se, byť za cenu těžkých ztrát, a v terénu pokrytém po kolena sněhem, úspěšně rozvíjela, takže už tento den byly osvobozeny osady St. Jacques a Bergeval. Útok se rozvíjel i 4. a 5. ledna, kdy 504^th PIR znovuzískal výšiny nad Grand Halleux a 505^th PIR bylo dobyto Arbrefontaine. 325th GIR obsadil výšiny severně od Lierneux.

Mezi 7. a 8. lednem se divise vydala dosáhnout cíle svého útoku, západního břehu řeky Salm. 505^th PIR zaútočil na Goronne, zatímco 508^th a 504^th PIR útočily na výšinu Thier du Mont, kterou obsadily za cenu těžkých ztrát. Jejich protivníkem v těchto bojích byly stále německá 62. Volksgrenadierdivison a 9. SS Panzergrenadierdivision, které utrpěly také těžké ztráty.

9. ledna pak byla divise na své původní linii obrany na řece Salm a 11. začaly být její jednotky, vyčerpané intensivním bojovým nasazením, na frontě střídány jednotami 75. pěší divise.

Jelikož 82. vzdušně výsadková divise byla pouze jednou z mnoha divisí účastnících se bitvy v Ardennách, pro získání obecnějšího pohledu na často nepřehlednou bitvu, charakterisovanou zejména bojem malých bojových skupin, složených ze součástí různých jednotek, a roli 82. divise v ní, doporučuji například dílo Hugha M. Cole: The Ardennes: Battle of the Bulge.

Z této publikace pocházejí i následující mapy, které doufám pomohou v orientaci v mém popisu bojů:

www.army.mil/cmh-pg/books/wwii/7-8/notes/347.jpg

www.army.mil/cmh-pg/books/wwii/7-8/notes/MapVII.jpg

www.army.mil/cmh-pg/books/wwii/7-8/notes/MapVIII.jpg