Dne 30. září 1938 ve tři čtvrtě na deset se v Kolowratském paláci sešla československá vláda pod předsednictvím armádního generála Jana Syrového, aby projednala přijetí mnichovské dohody uzavřené čtyřmi mocnostmi.

Armádní generál Syrový oznámil, že jde o rozhodnutí mezi „vraždou a sebevraždou. O možnosti sovětské „pomoci“ ministr průmyslu dr. Karvaš prohlásil, že v tom případě „by Anglie mohla jíti proti nám z obavy před bolševismem.

Ministr dr. Zenkl odmítl okamžité rozhodnutí vlády a požadoval svolání parlamentu. Byl to čestný postoj, ale pokud by Mnichov schválil i parlament, zřejmě nikdy by se jej již nepodařilo odvolat. Dalšího jednání se pak Zenkl již neúčastnil.

Připomeňme si tehdejší složení poslanecké sněmovny:

Strana Počet mandátů
Sudetoněmecká strana 55 mandátů
(44 SdP a strany, které se s SdP spojily v březnu 1938:
5 BdL, 6 něm. křesť. soc.)
Spišská německá strana 1 mandát
Maďarští nacionálové 4 mandáty
Maďarští křesť. soc. 4 mandáty
Sdružené polské strany 1 mandát
Agrárníci 45 mandátů
Hlinkova sl. lud. strana 19 mandátů
Komunisté 30 mandátů
Čs. soc.dem. 36 mandátů
Něm. soc. dem. 11 mandátů
Židovské strany 2 mandáty
Čs. nár. soc. 28 mandátů
Živnostníci 17 mandátů
Národní sjednocení 17 mandátů
Čs. strana lidová 22 mandátů
Národní obec fašistická 6 mandátů
Slovenští narodniaři 1 mandát
Ruská nac. auton. strana 1 mandát

Strany, o kterých můžeme s jistotou říci, že by byly všemi svými mandáty proti přijetí dohody, byly německá sociální demokracie a židovské strany (kterým hrozila nacistická perzekuce) a KSČ. Proti by byli zřejmě i čeští fašisté. V ostatních stranách by se pak našli vždy různí jednotlivci (jako Rašín, Zenkl ad.)

S vedením hlavních čs. politických stran bylo odstoupení území projednáno již v předchozích dnech během jednání o britsko-francouzské nótě - viz zasedání vlády z 21. září 1938, které přijalo britsko-francouzskou nótu požadující odstoupení území s více než 50% německých obyvatel.

30. září 1938 se ráno na Hradě sešli představitelé hlavních politických stran:

  • Milan Hodža, Rudolf Beran a Josef Černý za agrárníky
  • František Ježek, František Hodáč za Národní sjednocení
  • Antonín Hampl, Rudolf Bechyně a Ivan Dérer za čs. sociální demokracii
  • Jan Šrámek za lidovce
  • Emil Franke za čs. národní socialisty
  • Rudolf Mlčoch za živnostníky
Účastníci porady se nakonec shodli, že neexistuje jiné řešení, než je přijetí mnichovské dohody.

Náčelník hlavního štábu armádní generál Ludvík Krejčí, který byl 30. září také povolán na Hrad, vzpomínal: „Byl jsem uveden do modrého salonku, kde zasedala politická pětka nebo sedmička. Ani jsem všechny neznal, jen Dérera a Šrámka. A tam jsem k překvapení zjistil, že kapitulace je vlastně hotová.“ Kromě Krejčího odborný posudek o možnostech obrany ČSR poskytli také předseda vlády armádní generál Jan Syrový a divizní generál Karel Husárek. Všichni tři generálové se shodli, že nelze očekávat úspěch v osamocené obraně bez spojenců ve válce proti Německu - viz názor čs. generálů na vyhlídky války s Německem 30. září 1938.

Mezitím probíhající schůze vlády byla o půl dvanácté přerušena a účastníci se odebrali na Hrad k prezidentu Benešovi (kromě Zenkla, který se dalšího jednání odmítl zúčastnit). Zde schůze pokračovala ve tři čtvrtě na dvanáct. Prezident Beneš oznámil vládě výsledek svých jednání s velením armády: podle armády je izolovaná válka beznadějná a „v případě, že by nám přišlo na pomoc jedině Rusko, nastala by válka všech proti Rusku a Anglie by šla proti nám.

Schůze vlády pak pokračovala ještě ve čtvrt na šest večer, kdy se již projednávaly jen konkrétní technické problémy spojené s odstoupením území (viz třetí záznam).

Složení Syrového vlády:

  • předseda vlády - armádní generál Jan Syrový
  • ministr zahraničních věcí - dr. Kamil Krofta
  • ministr národní obrany - amádní generál Jan Syrový
  • ministr vnitra - Jan Černý
  • ministr spravedlnosti - dr. Vladimír Fajnor
  • ministr školství a nár. osvěty - dr. E. Schubert
  • ministr financí - dr. Josef Kalfus
  • ministr obchodu - dr. Josef Janáček
  • ministr pošt a telegrafů - dr. Karel Dunovský
  • ministr zemědělství - dr. Ed. Reich
  • ministr sociální péče - dr. Bedřich Horák
  • ministr veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy - prof. MUDr. St. Mentl
  • ministr veřejných prací - gen. Fr. Nosál
  • ministří bez portfeje: MUDr. Stanislav Bukovský, dr. Petr Zenkl, ing. Hugo Vavrečka (pověřen řízením zpravodajské služby), prof. Matúš Černák, dr. Imrich Karvaš

Zasedání vlády:
21. září 1938 | 22. září 1938 | 23. září 1938 | 26. září 1938 | 27. září 1938 | 28. září 1938 | 29. září 1938 | 30. září 1938 | 1. října 1938 | 4. října 1938 | 5. října 1938

30. září 1938. Praha.

Přítomni: předseda vlády a všichni členové vlády.

Předseda vlády zahájil schůzi o 9 3/4 hod. dopoledne sdělením zprávy o dohodě čtyř velmocí z Mnichova, ponechávající nám podle učiněného výroku volbu mezi vraždou nebo sebevraždou. Po skončení této schůze odebere se vláda k presidentu republiky.

Ministr zahraničních věcí prohlásil, že dnešní jeho referát je nejstrašnější povinností jeho života. Nejhorší očekávání byla překonána, velmoci dohodly se bez nás, podle diktátu německého.

Včera v noci ještě anglický vyslanec Newton sděloval, že Chamberlain chce hájiti naše zájmy a žádá proto rozsáhlejší plné moci bez výhrad zejména pro lhůty. Odpověděl mu, že nemůžeme přijmouti krátké lhůty a nemůžeme evakuovat bez nových hranic.

President republiky toto schválil s možností jediné koncese symbolickým obsazením Aše a Chebu, ovšem britskými legiemi "na hranicích".

Dnes ráno po 6. hod. dostavil se k ministru zahraničních věcí německý chargé d'affaires Hencke a odevzdal mu obsah mnichovské dohody z 29. září 1938, dodatkového protokolu a průvodní dopis. Opis těchto dokumentů jest přílohou tohoto protokolu.

Německá vláda zve československou vládu, aby vyslala zplnomocněného zástupce a vojenského odborníka do berlínského zahraničního úřadu dne 30. září 1938 v 17 hod. na poradu mezinárodního výboru ustaveného podle bodu 3 mnichovské dohody.

Vyslanec dr. Mastný, který byl v Mnichově jako pozorovatel, přinesl doplňující mapu.

Zástupce německého vyslance v Praze při odevzdání dokumentů jen sdělil, že podle jeho mínění není rozdílu mezi výsledkem jednání v Berchtesgadenu a Godesbergu.

Ministr zahraničních věcí konstatuje, že porad v Mnichově se náš zástupce vůbec nezúčastnil. Nato čte obsah ujednání mnichovského a dodatkového protokolu, jak jest připojen k tomuto zápisu.

Teoreticky je možno buď mnichovskou dohodu odmítnout, po čemž by následoval vpád Německa, válka, ve které by nikdo s námi nešel, a napadení Polskem. Je pochybné, zda by za této situace Sověty nám pomoci chtěly a zda by jejich pomoc byla účinná.

Anebo jest možno mnichovskou dohodu přijmouti a jednáním v komisi snad dosáhnouti odvrácení nejhoršího a garantování hranic, které by hned nebyly porušeny. Pak by se vyřešila otázka polská a maďarská, načež by ke garancii Anglie a Francie za naše hranice nové přistoupila také Italie a Německo.

Je ovšem nebezpečí další, že by Německo pod nějakou záminkou mohlo jíti dále a pak už by nám nikdo nepomáhal; nelze ovšem vyloučiti také vývoj klidnější a snad i zlepšení poměru k Německu, zejména v případě nějaké změny režimu. Strašné je všechno. Je důležité, jak to přijme národ. Celek charakterisuje jako alternativu mezi sebevraždou, válkou a přijetím, po němž nás jiní budou udolávat.

Ministr dr. Bukovský považuje za nejdůležitější vnitřní situaci. Dnes máme hranice historické a strategické, za které lid dá život. Přijmeme-li, staneme se bezmocnými, ztratíme vnitřní důvod existence i jednotnost lidu. Když nás všichni opustili, nastane roz vrat a Německo nás může z bezpečnostních důvodů obsadit. Rozhodnutí jest těžké, ale máme historické a strategické argumenty.

Ministr dr. Zenkl prohlásil, že je ohromně bolestné, že dnes poprvé sám kabinet o této věci jedná. V celém postupu bylo zneužito principu sebeurčení. I vlastní stát omezený na české a slovenské oblasti by lid pochopil, ale k tomu se mělo pracovat, měla se mu říci pravda a po odstoupení vlády Hodžovy měl býti vytvořen kabinet široké národní nosnosti, jak bylo odstupující vládou slibováno a jak sám dr. Zenkl tlumočil. Chyba je, že lid byl klamně informován o sovětské pomoci a že noviny mohou dodnes psát nesprávně, že se nemusíme ničeho bát. Především jest potřebí slyšet odborný posudek zástupců armády. Tento kabinet nemohl by za žádných okolností dáti souhlas k mnichovské dohodě a odpovědní činitelé musí přijmouti veřejně zodpovědnost. Ministerská rada byla by snad kompetentní jen v případě kapitulace po prohrané válce. Politickým odpovědným činitelem není výbor sedmi, nýbrž jen odpovědný parlament, jeho předsednictvo a výbory. Vláda měla býti nahrazena vládou všenárodní na základě co nejširším a nelze ohrozit důvěru národa dvojitým postupem.

Ministr zahraničních věcí poukazuje na to, že jest nutno okamžité rozhodnutí, a tedy nelze svolat v čas parlament. Jde o přijetí nebo zamítnutí.

Ministr dr. Karvaš prohlásil, že pro náš lid je přijetí téměř nemožné při vztahu lidu k historickým hranicím, ale že nám bylo již dvakráte Anglií i Francií řečeno, že ani v případě světové války a vítězství nelze po všech ohromných bojích počítati s dnešními hranicemi. Dnes válka znamená předčasné vybití celého národa, protože za dnešních zbraní by to byla válka vyhlazovací. Nehovoří ani o výsledcích války prohrané. Mysli jen na zkázu a v případě konečného vítězství. Bude-li zachován mír, zůstane jádro národa, které může uvažovati o dalším životě, např. o zlepšení poměru k Polsku, třeba i o federaci s Polskem; jinak by nastala postupná germanisace. Plebiscitu v územích s českou většinou netřeba se bát. Žádá, aby byl slyšen vrchní velitel vojska. Bude-li přijetí mnichovské dohody provedeno s politickými činiteli a nelze-li svolat parlament, pak by těmito činiteli museli býti předsedové a zástupci všech stran, nejen koaličních a podepsati závazně dokument o zodpovědnosti. Národ nepovažuje nynější vládu za zodpovědnou, protože se mu slibovalo řešení jiné. Dnes jde o vytvoření národního státu Čechů a Slováků a toho musí býti účastny všechny strany české a slovenské.

Ministr spravedlnosti zdůraznil, že odpovědnost za toto rozhodnutí musejí převzíti ti, kdo podle ústavy mají důvěru národa.

Ministr zdravotnictví vidí největší nebezpečí v reakci národa na dnešní rozhodnutí, protože by se mohl objevit rozvrat v týle. Naši lidé prožívají tuto krisi citově a nemohou uvažovat rozumem. Nedovedli bychom strávit německé občany v dnešní hranici, když za nimi stojí Německá říše. Národ nebyl na tuto kapitulaci připraven a nemůže bez konfliktu stráviti vpuštění německého vojska do 24 hodin. Při demonstracích se ukázalo smýšlení lidu výkřiky lidu, „Ať žije armáda, chceme generála Syrového". Jsme v podobné situaci, jako byl generál Syrový a legionáři, kteří se dovedli rozhodnout také osamoceni pro boj. Musíme zastupovat také čest národa. Žádá, aby ministr zahraničních věcí zjistil u sovětského vyslance, zda Rusko trvá na závazku účasti, která by měla za následek světovou válku nebo její hrozbu, jež by vedla k revisi mnichovského rozhodnutí. Nemůže-li hlasovati o přijetí celý národ, měl by tak učiniti alespoň co nejširší sbor. Ne úzký okruh lidí, který by mohl býti národem odmítnut a pak by národ se zařizoval sám.

Ministr dr. Karvaš poukazuje na to, že názory o sovětské pomoci jsou úžasně přehnané. Mohli by nám poslati snad letadla na příklad 2.000, ale my pro ně nemáme zásob benzinu. Je otázka, půjde-li pozemní ruské vojsko, když Anglie a Francie s námi nejdou a kdyby šlo, mohla by Anglie jíti i proti nám z obavy před bolševismem.

Náměstek předsedy vlády ministr vnitra, který převzal po odchodu předsedy vlády k presidentu republiky řízení schůze, konstatuje, že schůzka našeho zmocněnce má býti dnes v 5 hodin odpoledne v Berlíně a že nelze mařiti čas diskusí, i když je pochopitelná. Žádá rychlý přechod k závěru.

Ministr veřejných prací nevěří, že přijetím mnichovské dohody budou hranice zabezpečeny, naopak po vydání pevností budeme bez zbraní a mravně neodolni. Válka může část národa vyhladiti, ale duch národa zůstane. Svoboda se vykupuje jen krví.

Ministr ing. Vavrečka vyslovil názor, že v čelo vlády musejí přijít osoby skutečně odpovědné, které vedly. Dohoda mnichovská je úplná kapitulace s nebezpečím; že vítěz může kdykoliv obsadit zbytek, když se nepodaří udržet klid. Bylo by povinností riskovat boj, ale při desetinásobné převaze je možno čestně se vzdáti. Jsme už poraženi bez války a máme volbu mezi vyvražděním a zmrzačením s možností dalšího života. Vidí, že nezbývá jiné volby než přijetí, protože to stanovisko zaujímají i osoby de facto zodpovědné. Navrhuje prohlášení k národu a předčítá jeho hlavní myšlenku. Demonstrace v Praze, o nichž se zmínil ministr zdravotnictví, byly zvládnuty pomocí pořadatelů a proto z nich nelze vyvozovat psychologických závěrů. Obává se ovšem také zlých nepokojů, ale snad se dá něco zachrániti, když se věc vezme správně do ruky.

Ministr dr. Bukovský zdůrazňuje nutnost okamžitého styku s nejširšími vrstvami národa, podchycení přesnými informacemi a organisování pořádkové služby. Jest třeba, aby někdo mající důvěru v lidu, promluvil v rozhlasu a aby byla rozvinuta pořádková služba nejen policejní.

Ministr spravedlnosti zdůraznil, že isolovaná válka by způsobila nesmírné hrůzy a škody i ztrátu armády, které budeme potřebovat pro udržení klidu a bezpečnosti. Duch armády se opět vzpruží.

Náměstek předsedy vlády uznává, že věc je strašná, ale že musí býti řešena nejen srdcem, nýbrž rozumem. Slyšel krásný hlas srdce, ale také hlasy rozumu, k nimž se připojuje. Pracuje již od 3 hodin s pomocí ministra dr. Bukovského o podchycení očekávané reakce lidu tak, aby ulice nezasahovala do politických věcí. Je nutno vésti konsekvence kapitulace vůči našim přátelům.

Ministr ing. Vavrečka přečetl náčrt proklamace, do které bude na podnět ministra spravedlnosti vložen projev díku armádě, které vděčíme za to, co se ještě dalo zachrániti.

Ministr dr. Zenkl vyslovil mínění, že proklamaci nemůže vydati tato vláda.

Nato byla schůze ukončena, protože členové vlády se odebrali k panu presidentu republiky.

Konec o 11 1/2 hod. dopoledne.

Skončeno a podepsáno. 19 podpisů




 1938, 30. září. Praha.

Přítomni: president republiky dr. Edvard Beneš, předseda a všichni členové vlády kromě ministra Zenkla. Dále přítomen hlavní velitel armádní generál Krejčí.

President republiky zahájil schůzi v l l 3/4 hod. dopoledne a sdělil, že po oznámení dohody čtyř velmocí v Mnichově sjednané v noci na dnešek svolal zástupce politických stran a na základě posudků vojenského vedení projednal s nimi, jak by se situace utvářela v případě války a jak v případě přijetí mnichovského ultimata.

Rozhodnutí jest hrozné, ale není nečestné pro nás, protože podléháme přesile činitelů, kteří ještě včera na nás insistovali, abychom vyhověli Polsku a kteří před několika dny říkali, že můžeme mobilisovat. President nemůže než navrhnouti přijetí ultimata. Kdybychom nepřijali, udělali bychom čestnou válku, ale ztratili bychom samostatnost a národ by byl vyvražděn. Tak se také na to dívají zástupci politických stran. Připojí-li se k tomu kabinet, pokládal by to za stanovisko celé vlády.

Předseda vlády generál Syrový poznamenal, že v předcházející ministerské radě dnešního dopoledne konané, nebylo také po dlouhých debatách nalezeno jiné východisko.

Náměstek předsedy vlády ministr vnitra konstatoval, že ve zmíněné schůzi ministerské rady po projevech citu na konec nezbylo říditi se chladným rozumem.

Ministr dr. Bukovský žádá, aby do odpovědi na ultimatum bylo dáno výslovné ohražení, že přijímáme ustupujíce násilí, což president republiky i ministr zahraničních věcí schvalují.

Na dotaz ministra zdravotnictví, nedojde-li při kapitulaci v armádě ke zmatku, který by dal Německu možnost vtrhnouti i do českého území celého státu sděluje president republiky, že byly se zástupci armády uváženy všechny možnosti isolované války, která by zbývala, kdybychom ultimatum odmítli a v důsledku toho nedostali žádnou pomoc ani od Francie ani od Anglie, ani od nikoho jiného a kdyby nás napadlo Polsko a Maďarsko. V případě, že by nám přišlo na pomoc jediné Rusko, nastala by válka všech proti Rusku a Anglie by šla proti nám. Pokud jde o vojsko, aktivní vojáci a důstojníci bezpodmínečně poslechnou rozkazu. K záložníkům a občanstvu musí promluviti nejen politické strany, nýbrž i všechny organisace musí vyvinouti všechny sily, aby lid události pochopil. Je totiž nebezpečí sociálních otřesů, kterých by Německo rádo použilo ke vtrhnutí.

O provedení ústupu bude president jednat s vojenskými činiteli.

Na dotaz ministra železnic, bude-li možno udržet komunisty, odpovídá president republiky, že se již na ně působí a bude působit po dobrém i opatřeními proti rozvratu.

Slovenské strany sdílí názor ostatních politických stran.

Ministr dr. Karvaš zdůrazňuje, že domácímu rozvratu nutno čelit všemi nejenergičtějšími prostředky a to ihned.

Ministr veřejných prací prohlašuje, že mu nezbývá než se přizpůsobiti, když vrchní velitel uznává, že nelze se brániti.

President republiky považuje tyto projevy za souhlas a apeluje na vládu, aby vyvinula největší energii k vyvedení státu a národa z této situace. Soudit bude historie.

K podnětu ministra železnic vysloven souhlas, aby resorty, mající velký počet zaměstnanců, spolupůsobily při rozšiřování dnešního vládního projevu všemi prostředky a mimo to, aby event. ve svém resortu samy vhodným způsobem zaměstnance informovaly.

Na dotaz ministra dr. Karvaše po důvodu nepřítomnosti ministra dr. Zenkla sdělil president republiky, že od něho dostal právě dopis a že věc s ním projedná co nejrychleji. Ministr dr. Karvaš zdůraznil nutnost, aby nenastávaly žádné změny ve složení kabinetu a ministr veřejného zdravotnictví prohlásil, že nutno zabrániti, aby snad někdo neopustil solidaritu a nesnažil se stavěti v této době proti ostatní vládě. Prosil presidenta republiky, aby výsledek jednání s dr. Zenklem pokud možno sdělil ještě této ministerské radě.

President republiky slíbil rychlé projednání, ale poukázál na nemožnost projednat ihned, když se právě vyřizuje odpověď na ultimatum. Kdyby se někdo postavil proti solidaritě, mohlo by to trvati jen krátký čas a dopadlo by to zle. V nynější době nutno osobní věci podřizovati zájmům důležitějším.

Předseda vlády přednese projev do rozhlasu, který bude dán do tisku. Konec schůze o 12. hod. v poledne.

Skončeno a podepsáno.

18 podpisů


30. září 1938. Praha.

Přítomni:
Předseda vlády a všichni její členové až na ministry Ing. Vavrečku a Dr. Zenkla

Náměstek předsedy vlády zahájil schůzi o 5 1/4 hod. odpoledne a sdělil, že ministr Ing. Vavrečka se omlouvá naléhavými pracemi svého úřadu.

Na to bylo přikročeno k projednávání otázek souvislých s evakuací území, které podle dohody čtyř velmocí v Mnichově má býti odevzdáno Německu.

Učiněna tato usnesení:

Vzato na vědomí, že během dneška budou členům v1ády rozdány aproximativní mapy vyklizovacích pásem po zjištění přesnější hranice také mapy přesné. Obstará je presidium ministerské rady u vojenského zeměpisného úřadu. Zařízeno během schůze, pokud jde o mapy aproximativní a ty také dodány.

1/ Vysloven souhlas s vysláním 6-8 anglických pozorovatelů do území, jež budou vyklizena.

2/ Ministr Černý dostal příslib od generála Krejčího, že Ú.Ž.V, /Ústřední železniční velitelství/ stěhuje se do Prahy do ministerstva železnic. Ministerský rada Dr. Erben, šéf dopravní sekce ministerstva železnic bude jemu přidělen. Zařízeno přímo ze schůze telefonicky.

3/ Generál Kajdoš zařídí, aby u útvarů, jež jsou ve středozemí, byla uvolněna nákladní auta pro účely evakuační. /Zařízeno generálem Čížkem/

4/ Schváleno usnesení schůze hospodářského výboru ze dne 30. 9. 1938 v bodě 1/ s tím, že uvolnění parku se vztahuje také na lokomotivy.

Resorty mají okamžitě stanoviti otázky u nich naléhavé, pro dobu po obsazení území.

Poznámka: Nepřerušovat linky telefonní, železniční atd.

5/ Ministr financi udělá disposice pro novou celní čáru. Finančníci postupují s posledním vojenským sledem.

5a/ Utvořen výbor ze předsednictví ministra vnitra pro věci evakuační za účasti ministrů, res., zástupců ministerstev MNO /generá1 Kajdoš/, železnic, pošt, zemědělství, financí, ministra Karvaše s N.Ú.H. /generál Čížek/.

6/ Přijaty návrhy N.Ú.H. podle litografované přílohy v bodě 2b s doplňky:

V bodě 1/ telefonní styk pro evakuační okresy a sousední okresy uvolnit jen pro účely evakuační.

V bodě 2a/ zásoby obilní společnosti zůstanou na místě.

V bodě 2b/ a výjimkou "Einrichtungen",

V bodě 2d/ u soukromých podniků priorita českému obyvatelstvu.

Priorita pro evakuované statky schválena při dopravě.

Přizvat Státní úřad statistický do schůzí jednotlivých resortů o otázkách evakuačních.

8/ Ministr železnic zrušuje na další měsíc autoklausuli.

9/ Německý výklad slova "Einrichtung" sdělí dnes večer generál Husárek z Berlína.

10/ Bude zavedena kontrola vývozu zboží z české oblasti do sudetoněmecké.

11/ Povolen zlevněný tarif XVI. pro evakuační zboží.

12/ Dokud funguje bezpečnostní služba, bude chránit evakuační možnosti.

13/ Vzato se souhlasem na vědomí prohlášení ministra financí, že neuvolní moratorium pro ústavy v území, jež mají býti evakuována, pokud není definitivně stanovena hranice a území předána.

14/ Ministr vnitra zřídí informační kancelář pro soukromou evakuaci a sbírání statistických dat pro výměnu majetkových hodnot a utvoří pro tento účel komisi.

15/ Státní podniky podle možnosti služby dají ihned svoje auta k disposici k účelům evakuačním.

16/ Průmysl bude autonomně za řízení Ústředního svazu průmyslníků usměrňovat soukromou evakuaci bez "zařízení" /Einrichtungen/ a přednostním pořadím pro český majetek.

19/ Podniky třeba udržovati v chodu i po dobu okupace.

18/ Ministr financí v dohodě s ministrem vnitra, pošt, železnic, veřejných prací stanoví výstupní kontrolní místa na železnicích a silnicích.

19/ Vláda schvaluje zásadně návrh normy, kterou zítra předloží u hlasování per rollam ministr financí ve věci soustředění státního dozoru nad veškerým peněžnictvím u ministerstva financí /u spořitelen, pojišťoven atd./.

20/ Výplaty státním zaměstnancům, kteří 1. října budou konat službu v evakuovaném území, nutno provésti, i když později přejdou do služeb německých.

21/ Zařízeno, aby do schůze dnešního hospodářského výboru byli vysláni zástupci hospodářských a justičních resortů.

22/ Telefonicky sděliti všem resortům, že se vláda usnesla, že slovem "Einrichtungen" podle mnichovského protokolu rozumí se zařízení pevná a potřebná k provozu, ne však zásoby surovin a zboží. Týká se to majetku státního, nikoliv soukromého a při jeho ponechání nutno postupovati s naprostou loajalitou a bez skrupulí.

Vzhledem ke zprávě ministra vnitra, že v některých místech, jako na příklad Kaplici, Krumlově, Plané, Chebu, Broumově apod. jsou členové S.O.S. a vojska napadáni střelbou když opouštějí ubikace, bylo vzato na vědomí, budou staženi zpět na nejbližší bszpečnostní linii a to za souhlasu s příslušným vojenským velitelstvím. Všechny tyto případy budou přesně zjištěny a sděleny jednak mezinárodní komisi utvořené podle mnichovekého protokolu, jednak anglickým pozorovatelům.

Na návrh ministra Dr. Bukovského, bylo usneseno, aby v místech, kde se zřizuje občanská pořádková služba bylo zaměstnancům všech resortů, kteří o to požádají blahovolně dovoleno zúčastniti se této služby pokud to zájem státní služby v jejich úřadech připouští.

Podrobnosti provedení sdělí ministr Dr. Bukovský jednotlivým členům vlády.

Usneseno, aby všichni členové vlády byli až na další vždy k dosažení telefonem.

Ve všeobecné rozpravě o otázkách evakuačních bylo též zdůrazněno, že náš stát v nových hranicích jest státem národním a že tedy nutno všemi prostředky propagačními upozorňovati občany jiné než české nebo slovenské národnosti evakuovaných území na tuto okolnost.

První povinností státu bude opatření existence obyvatelstva vlastní národnosti.

Zdroj: Odboj a revoluce č. 5/1969, s. 198-212; Mnichov v dokumentech II, Praha 1958, s. 254-260