Záznam jednání čs. vlády 29. září 1938 - polské ultimátum

Praha, 29. září 1938, Pražský hrad

Přítomni:
president republiky,
předseda a všichni členové vlády,
zástupci politických stran Dr. Hodža, Beran, Dr. Černý, Hampl, Bechyně, Dr. Šrámek, Dr. Franke, Mlčoch, Dr. Hodáč a Ježek.

President republiky zahájil poradu o 7 1/2 hod. večerní a sdělil, že jde o otázku poměru k Polsku, která se stala velmi akutní. Polsko se domnívá, že jest vhodná chvíle k prosazení všech jeho požadavků. Již před norimberským kongresem byla schůzka říšského kancléře Hitlera se zástupci Maďarska a Polska a pak následovaly nóty, žádající pro tyto státy totéž, co požadovalo Německo a dovolávající se toho, že jsme prohlásili, že budeme se vším obyvatelstvem zacházeti stejně. To se ovšem týká režimu vnitřního, nikoliv otázek mezistátních.

Po ultimatu německém přišlo Polsko s podobným ultimativním požadavkem do 1. října 1938. Forma jest mírnější, ale obsah i metody stejné.

Jednáním v Mnichově může se situace spíše zhoršiti. Prozatím jest jen zpráva, že německý kancléř naléhá na bezodkladné řešení československé, resp. sudetské otázky.

Ze strany anglické a francouzské bylo zakročeno ve sporu polsko-československém umírňujícím způsobem v Polsku i Maďarsku, ale polské veřejné mínění jest zradikalisováno a domáhá se integrálního splnění polských požadavků z r. 1919.

Francie a Anglie varuje Polsko před násilným činem, ale naléhá také na nás, abychom co nejrychleji věc vyřídili.

President republiky obrátil se na presidenta republiky Polské dopisem, ve kterém žádá, aby všechny sporné otázky byly beze zbytku vyřešeny jednou pro vždy a naznačuje, že bychom vzhledem k možnosti přiští spolupráce byli ochotni i jednati o rektifikaci hranic.

Jedním z důvodů tohoto dopisu byla také zpráva hlavního štábu o vojenské situaci a významu event. vpádu Polska do boku.

Odpověď polského presidenta republiky byla celkem příznivá, ale odkazovala ve věci samé, na nótu polské vlády, resp. polského ministra věcí zahraničních.

V této nótě však Polsko postupuje stejně jako Německo, jen nestanoví dosud žádné datum, žádá za vydání 3 okresů a mimo to naznačilo při odevzdání nóty svým vyslancem nebezpečí nenapravitelných konsekvenci odmítnutí.

Nutno odpovědět dnes v noci nebo zítra.

Polsko požaduje okresy jablunkovský, těšínský a soudní bohumínský a rychlou evekuaci, dále plebiscit podle vzoru německého.

Ministr zahraničních věcí sdělil, že právě mu rumunský vyslanec tlumočil, že by Polsko v případě povolení okupace těchto okresů do pátku dne 30. září t.r. snad upustilo od požadavku plebiscitu a zachovalo by blahovolnou neutralitu v případě konfliktu československo-německého.

Předseda vlády poukázal na to, že nelze opustit těžká opevnění, kryjící Moravskou Ostravu a že vyhovění znamená ztrátu uhlí a železáren v Třinci, jakož i košicko-bohumínské železnice.

Ministr zahraničních věcí opakuje stanovsko Ruska, že by zakročilo, když by Československo bylo napadeno a protestovalo u Společnosti národů, ale pomoc samotného Ruska by byla i nebezpečná, protože by vyvolala frontu proti bolševismu. Anglie a Francie před dvěma dny slibovaly pomoc v případě útoku, nyní je stanovisko kolísavější. Záleží na tom, aby Polsko nešlo proti nám a proto je nutno je získat, třeba velkými obětmi.

Ministr železnic poznamenává, že dráha košicko-bohumínská je dosud soukromá, ačkoliv všechny akcie má stát, snad by tedy nepřešla do majetku státu polského.

Předseda Hampl poukazuje na to, že otázka sudetoněmecká je řešena v Mnichově a že už tam jsme šli na krajní mez.

Ministr vnitra podává podrobné zprávy o složení obyvatelstva v politickém okresu fryštátském, těšínském a frýdeckém podle sčítání z r. 1930, podle něhož je tam celkem 77 309 osob národnosti polské a jediný politický okres těšínský má polskou většinu 51%.

President republiky upozorňuje na problém asi 40 000 Šlonzáků, které Poláci považují za své národní příslušníky.

Předseda Dr. Šrámek zdůrazňuje nutnost vždy jasně říci, zda jde o okresy politické či soudní. Nátlak, který vedl k poslednímu aktu minulé vlády, nemůže se ve věci polské opakovat vzhledem ke stanovisku Sovětů.

Ministr Dr. Zenkl upozorňuje, že ve věci sudetoněmecké jest zásadním usnesením nevydat pevnosti až na konec, takže nelze jinak postupovat ani vůči Polsku.

Jde o území národu drahá. Konečné poukazuje na ústavní příslušnost pro takové rozhodnutí.

Ministr financí upozorňuje, že celková naše spotřeba uhlí činí v hodnotě kamenného uhlí 15 mil. tun ročně, z čehož ll mil. tun je kryto kamenným uhlím. Po ztrátě hnědouhelné pánve nelze ztratiti kamenné uhlí.

Předseda Beran se táže, zda jest dohodnuto, jakými silami by ruská armáda a kdy by mohla zasáhnouti. Jsou známy obtíže dopravy technické i politické.

Předseda vlády odpovídá, že není konkrétního ujednání s Ruskem a jen letecká pomoc by byla účinná brzo. Proto byla ruská pomoc vždy kombinována s anglickou a francouzskou.

President republiky poznamenává, že otázka ruské pomoci by se položila v jiné formě, kdybychom byli Polskem napadeni.

Předseda Hampl jest dotčen postupem Polska a poukazuje na velikost hospodářských hodnot, které jsou v sázce, ale chápe některé důvody polského rozladění a vyslovuje se pro to, aby vláda jednala s Polskem, ale aby odmítla vydání opevnění a ultimatum a odkázala na mezinárodní konferenci. Odpověď Polsku nemůže však býti pouze negativní.

President republiky poukazuje na problém Šlonzáků, ale zdůrazňuje, že jde v podstatě o otázku mocenskou.

Ministr Vavrečka podle odhadu výsledku event. plebiscitu doporučuje nabídnutí soudních okrasů jablunkovského a těšínského, jakož i východní části fryštátského a Karvinné.

President republiky znovu zdůrazňuje, že otázka se dnes staví mocensky a vojensky.

Dr. Hodáč poukazuje na souvislost této otázky od rozhodnutí, dojde-li ke konfliktu s Německem, kde bychom hledali spojence i za cenu obětí.

President republiky uznává, že Polsko žádá víc než Německo, ale okresy jablunkovský e těšínský možno považovati ze většinově polské a ve fryštátském jest mnoho Šlonzáků. Polská veřejnost jest plně subjektivně přesvědčena, že Poláci jsou při svých požadavcích v právu. Když jsme se rozhodli pokusit se o dohodu s Polskem a připustit i revisi hranic, pak nutno říci, že jsme ochotni o tom jednat.

Požadavek okamžitého obsazení Polskem je nemožný, jsme však ochotni jednat, určit pro to princip, stanovit komisi a lhůtu pro její práce. Evakuace před vyřízením jest vyloučena. Přes to nutno dáti odpověď positivní.

Anglický a francouzský vyslanec ve Varšavě vykonává veliký nátlak, zdůrazňuje našemu vyslanci, že president republiky a maršál Rydz-Smigly jsou pro kompromis, ministr zahraničních věcí Beck nikoliv.

Doporučuje odpověď, že jsme ochotni dohodnout se na základě proporcionality obyvatelstva a okamžitě zřídit komisi s lhůtou pro provedení. Evakuace by byla možná až po garantování nových hranic. Neví se, co Poláci budou dělat v případě odmítnutí a Anglie a Francie již na naši žádost pro tento případ v Polsku zakročily.

Z konference v Mnichově může vyjíti jen výsledek pro nás nepříznivý.

Budeme nuceni hledat dobrý poměr k Polsku, vždy jsme o to usilovali.

Předpokládal se ovšem pomalejší vývoj věcí v Německu a rychlejší ve Francii, Rusku a Polsku. Dnešní situace nastala proto, že postup Německa nebyl zastaven.

Předseda Dr. Hodža podal zprávu o dnešní schůzi 50ti členného koaličního výboru, který porozuměl situaci a staví se za presidenta republiky.

O dnešní otázce bude rozhodovati vláda. Chceme však dohodu a lepší vztah k Polsku, které by v případě změny hranic převzalo naše zásobování uhlím.

Před stanoviskem vojenským, můžeme-li si dohodou s Polskem vykoupiti jeho neutralitu, ustupují všechny momenty ostatní. Nutno jen dbát o kompensaci za přinesené nebo zamýšlené oběti.

Doporučuje, aby s Polskem byla zahájena politika, vyplývající z dopisů obou presidentů a aby za rektifikaci hranic byla dosažena kompensace.

President republiky souhlasí s tímto stanoviskem.

Poukazuje na řadu sporných otázek při podrobném provádění, rozdělení území podle zásad proporcionality.

Poláci žádají za základ stav z r. 1918 nebo 1919, ale možno poukázati na to, že franko-britský návrh ve věci sudetoněmecké vychází od okresů, které mají, tj. nyní mají, většinu.

Přejde-li bouře s Německem a dohodnou-li se západní mocnosti s Německem, budou Po1áci potřebovati dohody s námi, protože pak přijde k dohodě Německa s Ruskem a Poláci se octnou v dnešní situaci naší.

Jest proto nutno usilovati o to, aby náš poměr k Polsku neosciloval mezi vzájemnou pometou. Má ovšem značné obavy, co do vývoje.

President Beneš tedy resumuje, že se má jednati o řešení dohodou na principech jim vytčených a se všemi podmínkami, o nichž byla během rozpravy dosažena dohoda.

Konec schůze o 9 3/4 hod. večerní.