Záznam jednání čs. vlády 26. září 1938 - Hitlerovy požadavky

26. září 1938, Praha

Přítomni:
Předseda vlády a ministr národní obrany Syrový,
ministr zahraničních věcí dr. Krofta,
vnitra Černý,
financí dr. Kalfus,
školství Šubrt,
spravedlnosti dr. Fajnor,
obchodu dr. Janáček,
železnic dr. Kamenický,
veřejných prací ing. Nosál,
zemědělství ing. Reich,
sociální péče dr. Horák,
zdravotnictví dr. Mentl,
pošt dr. Dunovský,
ministr pro sjednocení dr. Fric a
ministři ing. Vavrečka, dr. Bukovský, dr. Zenkl, dr. Karvaš a Černák.

Předseda vlády zahájil schůzi o 10 1/2 hod. večerní a sdělil, že jejím předmětem jednání jest několik naprosto naléhavých osnov a rozprava o zahraniční situaci.

Zahraniční situace:

Ministr zahraničních věcí podal stručný přehled vývoje našeho poměru k Německu od převratu. Z počátku byl velmi dobrý, navázány přátelské styky a mnoho otázek vyřízeno dohodou. V době locarnské často Německo žádalo i součinnost našeho zahraničního ministra.

Tento poměr zůstal v první době po nastoupení Hitlerově, kdy např. byla ratifikována Německem smlouva o železničním styku s Říší německou na československém území, kterou dříve nebylo možno dojednati.

Když Hitler počal odstraňovati části versaillské smlouvy, nastala sice změna, ale přesto ještě v roce 1937 poslal dva důvěrníky do Prahy, kteří bez vědomí německého zahraničního úřadu jednali o téměř přátelskou dohodu. Otázku sudetoněmeckou prohlásili za vnitropolitickou.

Změna nastala, když Hitler očekával v Rusku Tuchačevského převrat a počítal s možnosti dohody s Ruskem a když se ministr Neurath dověděl o jednání zmíněných dvou důvěrníků.

V létě 1937 však vyslanec Eisenlohr z uložení Neurathova začal jednati znova a předložil asi 10 bodů, o nichž by mělo býti docíleno přátelské dohody. Z toho vyřízeno kladně asi 7 bodů.

Když však počátkem února 1938 nastala změna ve vedení říšskoněmeckého zahraničního úřadu i vojska, kde všude zvítězil směr strany nacistické, nastal obrat. Tak v řeči z 20. února 1938 mluvil již Hitler o 10 milionech utiskovaných Němců za hranicemi, pak přišel vývoj věcí v Rakousku, řeč Schuschniggova a připojení Rakouska.

Od té doby nastalo zvýšené, zasahování Némecka do vnitropolitických otázek podporováním strany Henleinovy. Nabídky této straně byly ze strany československé stále zvyšovány, ale nebyly přijímány.

Za tohoto stavu stala se otázka sudetoněmecká otázkou mezinárodní a Anglie se snažila zprostředkovati, nabízejíc komisi, proti níž my neměli námitek, ale pak Němci ji odmítli. Potom došlo k vyslání observerů, které jsme po jistém váhání přijali.

V květnu nabylo napětí ostrých forem, zejména projevy vedoucích německých osobností jako Ribbentropa, Göringa, Goebbelse a Hesse.

20. května došly důvěrné zprávy o vojenských pohybech za našimi hranicemi v Německu, kteréžto pohyby při našich hranicích Hitler dnes ve své řeči po druhé popřel. Naše protiopatření z 21. května považuje za potupu.

Zvýšené napětí projevovalo se výbojností strany SdP a proto Anglie za našeho i Henleinova souhlasu a s vědomím Německa vyslala missi Runcimanovu.

O posledním návrhu učiněném naší vládou prohlásila i SdP a poslanec Frank, že splňuje 70% požadavků. Na to však přišla Hitlerova řeč z 12. září 1938, nepokoje ve smíšeném území a přerušení jednání henleinovců s vládou i s missí Runcimanovou.

Vedení SdP dostalo se úplně do říšskoněmeckého vlivu a proto došlo k takovému zostření, že Chamberlain jel do Berchtesgadenu, kde mu Hitler odevzdal své požadavky v sudetoněmecké otázce.

Po jednání anglo-francouzském přišel společný návrh, který jsme byli nuceni přijmout pod tlakem obou velmocí, ale nyní poslal Hitler memorandum, o němž sice tvrdí, že je shodné s přijatými anglo-francouzskými návrhy, ale které obsahuje docela jiné další požadavky.

Ministr zahraničních věcí prohlásil, že anglo-francouzské návrhy byly Československem přijaty s určitými výhradami, kdežto nyní Hitler nejen nemluví o žádné výhradě, nýbrž žádá provedení k 1. říjnu 1938 a klade řadu dalších požadavků.

Podle úředních zpráv trvají Anglie a Francie na svých původních návrzích, ale doporučují nám další jednání s Hitlerem. Stejně vyznívá provolání Rooseveltovo.

Hitler neodmítá možnost jednání, ale chce území od 1. října obsaditi. Ani po mobilisaci a odmítnutí jeho memoranda nevyhlašuje válku, ale ponechává možnost jednání do 1. října, čímž asi ustupuje anglo-francouzskému mínění. Doufáme, že tyto dvě vlády se tím nedají oklamat.

Ministr zahraničních věcí považuje dohodu za vyloučenou, ale neví, proč Hitler s válkou odkládá. Snad chce zatím získat mínění ostatních států a nás isolovat.

Podle Hitlera by připadlo k Německu asi 815.000 Čechů.

Ministr zahraničních věcí čte výtah z některých částí anglo-francouzské noty z 19. září 1938. Na to Československo odpovědělo, že nelze návrh ústavně-právně provést a že by stát byl tím zmrzačen, ale že jest Československo ochotno podrobiti se arbitráži podle smlouvy s Německem z roku 1925, jejíž platnost Hitler výslovně uznal.

Na to prohlásila Anglie a Francie, že návrh nutno přijmout beze všeho, jinak že by nemohla pomáhat. Proto jsme zásadně přijali, předpokládajíce, že francouzská a anglická vláda učiní vše, aby zásady byly aplikovány se zřetelem na zachování československého státu a že nestrpí invasi do přenesení svrchovanosti.

Žádali jsme, aby do pohraničního území byla vyslána mezinárodní komise a aby do té doby tam zůstala naše svrchovanost.

Na to přišlo Hitlerovo memorandum. Obsah tohoto memoranda přečetl a vysvětlil ministr Vavrečka. Vyhovění umožnilo by Německu nástup k dobytí zbytku státu v krátké době.

Memorandum bylo proto námi odmítnuto a Anglie a Francie trvají na svých dřívějších návrzích a žádají, aby se dále vyjednávalo.

Ministr Bukovský zdůraznil, že Československo nebylo vůbec slyšeno a dal v úvahu cestu presidenta republiky do Anglie.

Ministr zahraničních věcí na to řekl, že se Anglie vzdává jednání a ponechává je nám, a že třeba čekat event. změnu vlády v Anglii.

Předseda vlády považuje cestu presidenta republiky za vyloučenou.

Na dotaz ministra dr. Zenkla konstatuje ministr zahraničních věcí, že mezi mapou anglo-francouzskou a mapou Hitlerovou jsou veliké rozdíly. Dále žádá ministr dr. Zenkl za vysvětlení, zda jsme trvali na obsazení území mezinárodním vojskem až do provedení a do vybudování nové obranné linie a zda se jednalo o možnosti opce. V Americe jest mnoho projevů sympatií pro Československo a snad by bylo možno dosáhnout alespoň theoretických projevů z Jižní Ameriky.

Ministr zahraničních věcí sdělil, že v odpovědi na návrh anglo-francouzský další podmínky pojaty nebyly, ale že se o tom mluvilo v rozhovorech s vyslanci. Propagace v cizině se stále koná, ale nelze přeceňovat význam projevů sympatie a zejména též projevů oposičních.

Ministr Vavrečka upozornil, že v Berchtesgadenu a v anglo-francouzském návrhu se mluví nejasně o územích s více než 50%, kdežto v memorandu Hitlerově je k okresům a oblastem s velikým procentem Němců připojeno tolik českého území, aby celek vykazoval něco přes 50% Němců. Je to důsledek naprosté neznalosti pojmu okresů resp. obcí u Angličanů a umožňuje to Hitlerovi tvrditi, že nejde o nic nového.

Ministr zdravotnictví doporučoval, aby do 1. října bylo odpovězeno veřejně na Hitlerovu řeč a vznesen apel na svědomí světa, že se děje křivda a že angličtí vyjednavači jsou neinformováni. Poslední návrh Hitlerův znamená vydání celého Československa, protože zbytek by byl zbaven možnosti obrany a existence. Hitler snad nezasáhl do mobilisace, protože se mu nechce do války a snaží se rozvrátit spojence. Zdůrazňuje nutnost co nejširší informace mezinárodní veřejnosti, protože na příklad v Italii nevědí o skutečném stavu.

Ministr zahraničních věcí poukázal na to, že se již dějí informace v různých světových jazycích, ale že se tím do států proti nám zaujatých nevnikne.

Ministr dr. Karvaš vyzvednul, že Hitler v dnešní své řeči trvá na anglo-francouzských návrzích a prohlašuje memorandum za jejich provedení. Protože německý národ není jinak informován, mohlo by to znamenat, že by i jednal dál a výsledek národu ohlásil jako úspěch. Nutno uvážit, je li tu ještě možnost jednání, buď pomoci velmocí, nebo jinak.

Po důvěrném jednání o tom, zda rozsah francouzské mobilisace nasvědčuje defensivě nebo ofensivě, doporučil ministr dr. Karvaš, aby vzhledem k neinformovanosti zejména Anglie byla koncentrována propaganda na státy, které s námi mají úmluvy, nebo jež by snad mohly býti nakloněny a dal v úvahu vyslání vynikajících osobností k vládě anglické a francouzské.

Dále poukázal na nutnost velmi jasného zjištění, co pokládá Francie za útok na nás, který by ji zavazoval k pomoci. Mohlo by se státi, že ilegální formace učiní útok, naše pravidelné vojsko jej odrazí a v tom může býti spatřován útok s naší strany.

Ministr veřejných prací poukázal na to, že i dohoda s Německem mohla by býti brzo zrušena, jak se ukázala u Rakouska.

Ministr Vavrečka sdělil, že během 27. záři 1938 bude proveden za účasti presidenta republiky, členů vlády a představitelů politických stran rozbor řeči Hitlerovy a projednán návrh odpovědi, jakož i bude dohodnuto, kdo pronese odpověď, která bude rozšířena rozhlasem (asi v 17 hodin) i všemi jinými prostředky propagandy.

Ministr zdravotnictví zdůraznil nutnost podepření nálady v národě i vojsku, zejména před 1. říjnem 1938.

Předseda vlády sdělil, že na svych inspekcích shledal náladu vojska jedinečně dobrou, nejen u Čechů i Slováků, nýbrž často i u Němců.

K upozornění ministra dr. Zenkla na nedostatek protiplynových masek a možnost event. jejich obstarání z Anglie, sdělil předseda vlády, že již byly dány k disposici dopravní prostředky, kterými budou masky z továrních skladů rychle přivezeny.

Ministr obchodu zdůraznil, že po doporučení spojenců, aby se jednalo, nelze jednání odmítnouti, ale nutno vytýčiti konkrétně rozdíly mezi přijatým návrhem anglo-francouzským a memorandem Hitlerovým.

Ministr Černák prohlásil, že na Slovensku sice není odporu, ale není nálady k bojování. Vládě musí záležet na tom, aby obyvatelstvo přineslo i největší oběti, a proto třeba uspokojiti 2 1/2 milionu Slováků připoutaných osudově k tomuto státu, zajistí-li se jim existence. Změny k tomu potřebné musejí býti provedeny okamžitě a musí býti vyhověno alespoň základním potřebám slovenského nacionalismu, skrz který jde u Slováků láska k tomuto státu.

Navrhuje, aby se zítra vláda i president republiky usnesli vyhověti základním požadavkům slovenským a odevzdati vedení Slovenska osobám, které jsou skutečnými representanty, jak to uznávají i poslanci jiných stran než ľudové.

Předseda vlády nepopírá naléhavost věci, ale dnes kvapí čas kriticky. Nelze do rána rozhodnouti o požadavcích Slovenska, když existence státu je za dva až tři dny v sázce.

Ministr Černák poukázal, že dohodou se Slováky vyrazí se Německu veliká propagační zbraň z ruky.

Předseda vlády na to podotkl, že při nevybíravé propagandě lze všechno obrátit a zdůraznil, že nástup vojska na Slovensku dál se bezvadně.

Ministr dr. Karvaš souhlasí zásadně s ministrem Černákem a žádá, aby novým dvěma ministrům ze Slovenska byla 27. září t.r. umožněna rozmluva s presidentem republiky, jehož by požádali, aby se dal okamžitě ve styk s ludovou stranou. To jest v zájmu státu vzhledem k nynější situaci, je třeba určitě deklarace všech politických stran na Slovensku, aby se dodal podklad k nadšení, k boji.

Ľudová strana je jediná ryze slovenská politická strana, ostatní jsou jen slovenskými částmi stran československých, proto jest třeba deklarace ľudové strany, že chce tento stát udržet.

Ministr spravedlnosti podporuje návrhy ministrů Černáka a Karvaše a žádá, aby ,jejich rozmluva s presidentem republiky dne 27. záři 1938 byla za každých okolností umožněna.

Předseda vlády slibuje, že rozmluvu doporučí a znovu upozorňuje, že den 1. října 1938 je konečnou lhůtou v otázce životní pro tento stát.

Konec schůze o l 1/4 hod. v noci.

Skončeno a podepsáno. 19 podpisů