Záznam jednání čs. vlády 21. září 1938 - přijetí britsko-francouzského ultimáta

21. září 1938, Praha

Přítomni:
předseda vlády dr. Hodža,
ministr zahraničních věcí dr. Krofta,
vnitra dr. Černý,
financí dr. Kalfus,
školství dr. Franke,
spravedlnosti dr. Dérer,
obchodu Mlčoch,
železnic Bechyně,
veřejných prací ing. Dostálek,
zemědělství dr. Zadina,
národní obrany Machník,
sociální péče ing. Nečas,
zdravotnictví Ježek,
pošt a telegrafů Tučný,
pro sjednocení dr. Šrámek,
ministr ing. Vavrečka.

Předseda vlády zahájil schůzi o 6. hod. ranní, uvítal ministra Hugo Vavrečku, přál mu úspěch v práci a slíbil podporu ostatních členů vlády.

Učinil pak o otázce německé menšiny toto prohlášení:

Tato schůze ministerské rady byla svolána, aby učinila rozhodnutí. Rozhodnutí bude formálně rozhodnutím ministerské rady avšak s vnitřní výhradou, že bude podána zpráva sněmovně (koaliční dvacítce) s požádáním o schválení.

Jak se vyvinula politická situace po demarši vyslance britského a francouzského, je již členům vlády známo. Velká Britannie a Francie chtějíce prokázati službu světovému míru učinily určitá usnesení o Československu a to na základě rozmluvy britského ministerského předsedy s Hitlerem.

Otázka Československa byla jimi projednávána jistě v rámci pokusu o řešení též důležitých otázek jiných a z toho důvodu a pro neporozumění velmocí našim životním zájmům došlo k poslednímu pro nás tak nepříznivému vývoji. Řešení doporučené na podkladě zmíněného rozhovoru vládou francouzskou a britskou znamená odstoupení určitých oblastí a to těch, v nichž je více než 50% německého obyvatelstva, Německu.

Není nyní vhodná doba k podrobnému jednání o meritu, jakož i ke kritice rozhodujících činitelů, třeba omeziti se na referát o návrhu. Proti návrhu na odstoupení zmíněných oblastí postavila se vláda jednak z důvodů subjektivních (suverenita a celistvost státu), jednak objektivních (jde o počátek úřední revise teritoriálních ustanovení mírových smluv).

Vláda v součinnosti s panem presidentem republiky, který se zúčastnil nikoliv jen jako ústavní činitel, nýbrž též jako osobnost zvláště povolaná svými znalostmi a svou účastí na historii mírových smluv, doporučila ve své notě řešení na podkladě smlouvy o arbitráži, Německem kdysi podepsané a později za nynějšího režimu ještě výslovně potvrzené. Již toto řešení na podkladě arbitráže znamená velkou koncesi na požadavek teritoriální revise, zejména mohla by znamenati tato koncese nebezpečný prejudic pro jiné případy.

Vláda však současně žádala, aby Velká Britannie i Francie své stanovisko z důvodů v notě uvedených ještě zrevidovaly. Avšak již po předání československé odpovědi večer dne 20. záři mezi 1/2 7.-1/2 8. hod. a příslušném sdělení, učiněném vyslancům francouzskému a anglickému, bylo zejména z poznámek anglického vyslance patrno, že vláda anglická i francouzská budou míti vážné pochyby, zda československá odpověď vytvoří žádané předpoklady míru a zda se tím zabrání útoku Německa.

Zdá se, že rozmluva britského ministerského předsedy s Hitlerem byla rázu velmi konkrétního, takže obě vlády mohly žádati na Československu na svůj návrh jen prostý absolutní souhlas. Došlo tedy k nové demarši v noci ze dne 20. na 21. září. Tato demarše byla dvojí, pokud jde o Francii sjednala definitivně jasno o úmyslech francouzské vlády pokud se týče její vojenské pomoci v případě útoku Německa na Československo. Československé vládě bylo sice známo celkem francouzské stanovisko, neboť plynulo již z předloženého návrhu, jímž mír měl býti vykoupen obětmi Československa. Přesto však počítalo se s možností obratu v rozhodujících politických kruzích ve Francii, ježto k postupu Francie, jenž se rovnal zradě, jevil se ve Francii na četných místech naprostý odpor. Nebylo vyloučeno, že veřejné mínění vynutí si změnu francouzského stanoviska, resp. přímo změnu vlády.

Tato naše naděje však zklamala, a také representanti francouzské armády prohlásili na dotaz, že závazek vojenské pomoci fakticky nemohou splniti. O mravní stránce tohoto postupu není vhodno se zde šířiti, bude to věcí historie. Jak již naznačeno, francouzský vyslanec prohlásil se vši otevřeností, že v případě vypuknutí války Francie nám nepřispěje, zároveň zdůraznil, že jen návrhy oběma mocnostmi předložené mohou zabrániti a zabrání německému útoku.

Upozornil přímo, že zamítne-li Československo návrhy, mohlo by býti považováno, vzhledem k tomu, že svým odporem dalo Hitlerovi záminku, za stranu, která způsobila válku; v každém případě francouzská pomoc byla by neúčinná. Britský vyslanec se připojil k tomuto stanovisku a prohlásil, že odpověď Československa neodpovídá situaci. Upozornil současně, že setrvání na našem stanovisku by zajisté mělo za následek německou invasi v nejbližších okamžicích.

Zástupci obou vlád souhlasně zdůrazňovali, že jen tyto jejich návrhy mohou zabrániti útoku. Kdyby prý britský ministerský předseda nemohl se vykázati při nastávající schůzce s Hitlerem kladnou československou odpovědí, Velká Britannie by nemohla zodpovídat za následky. Návrh československý neměl prý však vzhledem k mentalitě rozhodujících činitelů německých naději na přijetí. Toto jest stručný obsah demarší vykonaných oběma vyslanci po 2. hod. noční na pokyn jejich vlád přímo u presidenta republiky.

Pan president republiky právem namítl, že vzhledem k tónu a obsahu je návrh obou velmocí ultimatem: Vyslanci sice formálně protestovali, meritorně však nemohli oprávněnost této výtky popříti, tím spíše, že chtěli ještě hned dnes odpověď, nebo britský ministerský předseda má snad dnes, případně zítra, rozmluvu s Hitlerem.

Pokud jde o obsah návrhu obou velmocí, má býti Německu odstoupeno určité území, oblasti jež mají přes 50% německého obyvatelstva. Zda bude jednotkou soudní či politický okres, není dosud známo, v návrhu užívá se termínu distrikty. V odstavci třetím návrhu se praví, že úprava hranic má se díti na podkladě etnografickém, ale možno přihlížeti i k jiným okolnostem.

Obě velmoci uznávají velikost žádaných obětí a proto uvažovaly o otázce kompensace. Jsou ochotny převzíti garancii za nové hranice. Příslušné ustanovení není zcela jasné. Pokud jde o cenu této garancie nutno si uvědomiti, že přes špatné zkušenosti, které jsme nyní učinili, nelze přece jen cenu nabízené garancie příliš podceňovati.

Myšlenka naší obrany hranic (dosavadních) přirozeně spočívala vždy na předpokladu vojenské součinnosti, resp. pomoci Francie a Ruska. Když bylo známo odmítavé stanovisko Francie, zbývala jen naděje do pomoci ruské. Rusko však prohlásilo, že v případě nesplní-li Francie svůj závazek vojenské pomoci, je nutno, aby Československo si vyžádalo usnesení Svazu národů, jímž by byl označen útočnik, protože jinak by hrozilo nebezpečí, že by Rusko samo při poskytnutí vojenské pomoci při porušení nedotknutelnosti hranic cizího státu mohlo býti označeno samo za útočníka.

K platnému usnesení o označení útočníka vyžaduje se podle příslušného ustanovení (čl. 16) jednomyslnost, Rusové však prohlásili, že za účelem zjednání oprávněnosti morální pro svůj vojenský zákrok, spokojili by se většinou nadpoloviční. Za nynější situace, zejména vezme-li se v úvahu stanovisko prohlášené Francií a Velkou Britannií, bylo však zřejmo, že ani tato cesta není schůdná a neslibuje kladného výsledku. Když pak za tohoto stavu byli dotázáni na svoje stanovisko představitelé naší armády, prohlásili, že isolovaný konflikt znamenal by pro Československo debakl, tím spíše, že dlužno se obávati případně i napadení se strany jiných sousedních států. Vzali při tom v úvahu i event. změnu stanoviska ostatních států Malé dohody.

Za těchto okolností nelze brániti naše staré hranice a nutno změniti stanovisko Československa, formulované v poslední jeho notě. Proto navrhuje pan ministerský předseda po diskusi provedené v komitétu politických ministrů za předsednictví pana presidenta republiky, aby vláda zaujala k návrhu Velké Britannie a Francie stanovisko kladné, ovšem se zmíněnou již výhradou, plynoucí z československých politickoorganisačních poměrů.

Důsledky mohou býti dvojí: lze míti za to, že odstoupením území za součinnosti mezinárodní komise, bude, jak zástupci obou západních velmocí ujišťovali, válka odvrácena a že Německo novou hranici nepřekročí. Jest však možno, že bude chtít Německo event. snad později překročiti i tuto novou hranici. Pro ten případ je nutno již nyní zaujmouti jasné stanovisko v tom smyslu, že třetí obranná linie, která jest celkem blízká národnostním hranicím, bude za všech okolností držena. V takovémto případě nešlo by pak už o konflikt vyvolaný otázkou sudetského Němectva, do kterého Velká Britannie i Francie odepřely zasáhnout, nýbrž šlo by o jejich vlastní životní interesy, ohrožené vstupem Německa do Podunají.

Pokud jde o modality předání zmíněných oblastí vyslanci francouzský i britský prohlásili, že předání má se státi mezinárodnímu vojsku. Otázka předání musí býti uspořádána co možná nejdříve, to jest také přání západních velmocí.

Československou vládu čekají těžké úkoly, zejména bude nutno bdíti nad tím, aby udržena byla přísná disciplína u našeho vojska a aby byli udrženi i Němci, protože event. srážky by mohl vzíti Hitler za záminku k prohlášení, že československá vláda není schopna udržeti ve smíšeném území pořádek a věc by mohla míti vzápětí okamžitou německou invasi. O udržení pořádku bude asi nutno se postarati vlastními bezpečnostními orgány za součinnosti orgánů našich Němců. Pan president republiky vyslovil naději, že oběti, které přinášíme, dají nám možnost uplatniti navzájem zase určité nároky.

Pokud jde o postavení vlády je jisto, že když se vyvinuly okolnosti jinak, než vláda předpokládala, plyne z toho jako důsledek demise vlády. Jde nyní o otázku, je-li vhodno ji podati ihned, či dlužno-li dáti přednost jejímu odložení. Pan ministerský předseda je toho názoru, že demise jest nutná, avšak nikoliv dříve, dokud nebudou zde zjednány určité záruky k udržení pořádku. Okamžitá demise by byla jen projevem slabosti vlády a takovému projevu nutno se vyvarovati, naopak vláda musí zůstati pánem situace. Pan předseda vlády doporučil proto demisi odložiti na nejbližší dny.

Bezprostředními úkoly vlády jest nyní: především navázati styk s parlamentními činiteli, za druhé vydati neprodleně armádní rozkaz (samozřejmě rozkaz vydá pan president republiky, který byl již o něj požádán), v němž by vojsku byla vylíčena situace a současně ovšem vhodným způsobem zdůrazněna autorita presidenta republiky jako velitele branné moci. Dále jest nutno s největším urychlením vydati k obyvatelstvu proklamaci vlády.

Pan náměstek připravil již návrh, který ovšem jest přístupný potřebným modifikacím. Definitivní text nutno zkoncipovati bez prodlení za iniciativy pana ministra zpravodajství. V proklamaci bude obyvatelstvu vysvětleno, jakým způsobem došlo k vytvoření dnešní naší situace, jaké důsledky z ní plynou, a obyvatelstvo bude vyzváno, aby za všech okolností zachovalo klidné nervy a demonstrovalo tak světu, že náš národ zůstává i v této pro něho tak tragické chvíli na výši. Nutno zajisté počítati s tím, že dojde k živé reakci veřejnosti, je však povinností vlády tuto reakci vésti a usměrňovat.

Nedostála-li by vláda této své povinnosti, mohl by z toho vzniknouti nepořádek a chaos, který by dal Německu záminku k zakročení i v oblastech čistě českých. Nutno proto učiniti vše, aby organický kontakt vlády s lidem nebyl porušen.

Hlubokou bolest, kterou nám působí odstoupení části tisíciletého našeho organismu, cítí každý z nás a netřeba o ní mluviti.

Nutno si však uvědomiti, že mohlo to dopadnout hůře. Živelné hnutí nacismu je hnutím příliš silným a nebylo možno pohromu odvrátiti. Je lépe zachrániti stát za těchto bolestných podmínek, než ztratiti stát úplně, ježto nepřistoupení na návrh západních velmocí rovná se risiku německé invase do celé státní oblasti. Za nových podmínek, kdyby došlo k tomu, že by Německo dalo najevo úmysl překročiti i nové hranice, lze jak již řečeno, pevně počítati s tím, že ani Anglie ani Francie nemohly by zůstati vzdáleny konfliktu, ježto jde o problém světový.

Proto nutno dáti souhlas k návrhu francouzsko-britskému, aby se zabránilo ještě horším důsledkům. Jakkoli bolestná jest oběť, kterou Československo přináší, nelze přece jen ubrániti se úvahám o tom, že nová situace našeho státu přinese nám i určité výhody. Je ovšem jisto, že tyto event. výhody nemohou býti v nijakém poměru k bolestné oběti, přesto však nelze je zcela pustiti se zřetele. Dá se předpokládati zejména, že příznivý vliv na vnitřní život našeho státu bude míti okolnost, že se zbavíme svých menšinových problémů.

Byla již při jednání politického komitétu učiněna zmínka o tom, že bude nutno snad event. vyřešit i teritoriální rozpory s Polskem. Nedošlo přirozeně v tom směru k nějakým konkrétním usnesením, avšak projevený názor je přece jen významným dokladem o tom, v jak konstruktivním směru chápou členové vlády její příští úkoly. Pokud jde o Maďarsko, naráží úprava poměru československo-maďarského na životní zájem našeho státu na Dunaji.

Žádá proto pan předseda vlády, aby vláda, v důsledku vis major nás postihnuvší, návrh přijala. Národ sám odvodí si důsledky. Vláda neuteče od zodpovědnosti, bude-li ji národ hledat u ní. Řekne proto lidu pravdu a tento pozná, kdo jsou ve skutečnosti oni činitelé, kteří mu způsobili dnešní trpké chvíle. Změní-li se poměr našeho lidu v důsledku těchto událostí zejména k Francii, je to jen přirozený vývoj. Je povinností vlády, aby s klidem a energií dostala se z nynější těžké situace a byla svému lidu vůdcem v další budoucnosti a vytvořila v ní podmínky zdárného vývoje s hlediska politického i národohospodářského.

Pan ministr pro sjednocení zdůraznil nutnost udržení jednoty ve vládě i v národě. Jednotu národa nemá vláda v rukou a čeká ji v tomto směru těžký úkol, neboť národ není na zvěsti, které ho čekají, připraven. Je to pochopitelné, neboť sama vláda nečekala nepříznivý vývoj u západních velmocí a doufala zejména ve Francii, jsouc přesvědčena, že Francie splní smluvní závazky. Prohlásil, že byl do poslední chvíle pro hájení našich hranic, a to i v tom případě, kdyby bylo Československo osamoceno, neboť předpokládal, že Francie i Rusko budou do války strženy. Začínalo sice býti zjevno, že francouzská vláda zaujímá stanovisko negativní, doufalo se však v obrat. Pokud jde o Anglii, je nutno uznati, že Anglie není naším spojencem. Francie však ano a na tu byla vázána pomoc Ruska. Mnoho zlého však způsobil neodůvodněný strach, zejména Anglie, z bolševismu.

Nutno počítat s živou reakcí lidu a očekávati první náraz. Nutno proto postupovati opatrně a tak, aby vláda neztratila a národa autoritu. Pan ministr pro sjednocení zaujímá znovu stanovisko již učiněné v politickém komitétu, totiž, že nemůže formálně dáti souhlas k francouzsko-britskému ultimatu, neboť k formálnímu schválení není vláda oprávněna; podle ústavy má toto právo parlament a vyžaduje se 3/5 kvalifikovaná většina. Bude proto nutno postarati se, aby se parlament ihned sešel za účelem rozhodnutí. Stálý výbor není kompetentní. Nelze proto formálně schváliti návrh západních velmocí, ježto je to kompetence parlamentu, ale je možno usnésti se o tom, že vláda návrh parlamentu předloží. Navenek netřeba ovšem o tom se zmiňovati, není toho potřebí, ježto cizí státy se jistě o tyto naše ústavně-právní předpisy nezajímají.

Pan ministr veřejných prací s tímto stanoviskem rovněž souhlasí. Nutno proto ihned předložiti návrh koaliční dvacítce. I o demisi nutno jednati hned, a to nejlépe v koalovaném výboru, avšak jen v tom předpokladu, že nynější vláda má možnost dáti státu vládu jinou. Pokud tento předpoklad však není dán, není bezodkladné jednání o této otázce nutné. Pan ministr unifikací zdůraznil pak svoje obavy, plynoucí z toho, že nemáme záruk, že přineseme-li žádané oběti, Hitler řešení navržené Francií a Anglií přijme a s koncesemi se spokojí. O tom není jistoty a tím horší je násilí, které nám bylo učiněno. Tuto okolnost; totiž že vláda ustupuje jen násilí, dlužno též patřičně zdůrazniti v proklamaci k národu.

Pan ministr školství prohlásil, že sdílí obavu, vyslovenou panem ministrem pro sjednocení a mimo to má ještě určitou obavu formální, totiž stran zmínky o parlamentu v notě. Je velmi vážné, rozhoduje-li se vláda pro tak bolestné oběti za účelem udržení míru a nemá při tom záruku, že válka tím bude vyloučena. Vyslovuje se pro návrh pana ministerského předsedy.

Pan ministr zahraničních věcí sdělil některé další podrobnosti o diplomatickém vyjednávání se západními velmocemi. Návrh francouzsko-britský byl vlastně již při prvním předložení ultimatem a Francií i Velkou Britannií bylo naznačeno, že nutno jej přijmouti v celku, jinak hrozí ve dnech 22.-23. září přepadení se strany Německa.

Britský ministerský předseda měl ujednáno s Hitlerem, že během jednání nedojde se strany německé k útoku, avšak záporná odpověď Československa by měla vzápětí přepadení. To také uvážili političtí ministři, přesto však řekli původně jednomyslně, že návrh jest nepřijatelný z důvodů ústavně-právních i jiných. Už toto stanovisko bylo riskantní, bylo však nutné, zejména též z toho důvodu, aby bylo demonstrováno, že československá vláda nečiní koncese dobrovolně. Včera byla odpověď v tomto smyslu odevzdána a aby bylo zmenšeno nebezpečí použití násilí se strany Německa, byla pojata do noty možnost arbitráže. Vyslanci však ihned upozornili na to, že návrh nutno přijmouti bez výhrad. Při poslední návštěvě dnešní noci u presidenta republiky zdůraznili oba vyslanci znovu, že návrh jest přijmouti zásadně tak, jak byl předložen, jinak že dojde k německému vpádu.

Francouzský ministr zahraničních věcí Bonnet důtklivě radil ke koncesím s poukazem na to, že vojenskou pomoc, i kdyby Francie měla dobrou vůli, nebude lze fakticky uskutečniti. Československá vláda doufala ještě v obrat pod tlakem veřejného mínění, velkou ránu těmto nadějím však zasadil Mussolini svým otevřeným pro hlášením, že Italie bude na straně Německa. Generální štáb francouzský byl již dříve toho názoru, že v případě nepřátelského stanoviska Italie bude obtížno vojenskou pomoc Československu uskutečniti.

Je jisto, že prohlášení Mussoliniho mělo pak převážný vliv na stanovisko francouzských vojáků. Tvrdilo se sice, že 99% francouzské veřejnosti stojí za námi. To však ničeho nemění na okolnosti, že rozhodnutí leželo v rukou francouzské vlády a že by byla riskantní spekulace snad na event. svržení nynější vlády, tím spíše, že každé prodlení zvyšovalo by risiko přepadení. Pokud jde o Rusko, odstupem Francie padl systém, na němž spočívala konstrukce ruské pomoci a třebaže Rusko prohlásilo, že spokojí se prohlášením Německa za útočníka většinou Společnosti národů, nebyla ani tato cesta schůdná, nehledě ani k tomu, že pomoc samotného bolševického Ruska postavila by proti nám celý západní svět.

Na návrh pana náměstka předsedy vlády bylo usneseno, že pokud jde o zvláštní vydání novin, budou potřebná opatření učiněna panem ministrem vnitra v dohodě s panem ministrem spravedlnosti.

Pan ministr zahraničních věcí upozornil ještě, že v případě obratu ve Francii je vždycky ještě možno naše stanovisko přizpůsobit, neboť nebylo řečeno poslední slovo.

Pan ministr zdravotnictví prohlásil, že se shoduje v podstatě se stanoviskem pana ministra pro sjednocení, setrvávaje na prohlášení své strany, které přednesl a zdůvodnil v dnešní ranní schůzi politických ministrů.

Pan náměstek předsedy vlády prohlásil, že nyní nelze ještě dále se zabývati bolestí, kterou všichni členové vlády již procítili při minulých jednáních, nyní nutno obrátiti cele pozornost k tomu, jakým způsobem zaříditi nový život státu i národa v nových hranicích. Není ovšem zaručeno, že Hitler, který je nyní pánem Evropy, se zastaví na nových hranicích a nutno proto obrátiti úsilí vlády k tomu, aby pro takový případ byla udržena třetí obranná linie, která probíhá celkem na národnostním rozhraní.

V této těžké době jest potřebí, aby národ byl solidární, jednotný a odhodlaný. Nemá smyslu činiti stranické neb osobní výhrady, nic se tím na situaci nezmění. Pan, náměstek prohlašuje, že ještě do minulého dne byl pro válku, doufaje, že se podaří strhnout do ní Francii. Za dnešních okolností byla by to však marná oběť, riskovalo by se tím jen vyvraždění národa. Prvním úkolem vlády je nyní, aby učinila opatření, jimiž by udržela neochvějně moc a autoritu, a to dříve než dojde k reakci veřejného mínění. Za tím účelem nutno bez prodlení vydati proklamaci vlády k obyvatelstvu.

Připravený návrh proklamace přečetl pan náměstek, podotýkaje, že rád uvítá veškeré podněty týkající se její úpravy. Doporučuje, aby každý člen vlády proklamaci podepsal; od tohoto podnětu však bylo upuštěno.

Armádní rozkaz

Vzata na vědomí zpráva, že president republiky po referátu ministra národní obrany vydá jako nejvyšší velitel branné moci bez prodlení armádní rozkaz vojsku v zájmu zabezpečení klidu a pořádku v pohraničním území.

Provolání vlády:

Usneseno, aby bylo vydáno provolání vlády k občanstvu s vysvětlením o situaci a ministr ing. Vavrečka byl pověřen, aby s předsedou vlády, resp. s dalšími členy vlády provedl stylisaci a redakci s použitím návrhu náměstka předsedy vlády a s přihlédnutím k podnětům, předneseným jednotlivými členy vlády.

Prohlášení sluší kromě uveřejnění v tisku též plakátovati a uveřejniti rozhlasem.

Zejména bude proklamací informována veřejnost o skutečné politické situaci a stanovisku jednotlivých států, zejména spojeneckých

V proklamaci bude zdůrazněno, že k celému tomuto postupu jest vláda nucena vzhledem k mezinárodnímu tlaku Dále bude ohlášeno, že dne 22. září 1938 dojde k jednání mezi německým kancléřem Hitlerem a britským ministerským předsedou Chamberlainem a že až do výsledku tohoto jednání a jeho provedení zůstává právní řád a kompetence státních orgánů nezměněna.

Bude zdůrazněno, že příslušné návrhy byly by předloženy Národnímu shromáždění k ústavnímu projednání.

Vedle toho zařídí ministr vnitra, aby bylo ministerstvem vnitra vypracováno a ihned vydáno uklidňující prohlášení kruhům hraničářským, zejména státním zaměstnancům, za tím účelem, aby nedošlo k ukvapenému opouštění pohraničních území v mezidobí do provedení nové úpravy na podkladě mezinárodním.

Event. jiné předběžné výzvy v zájmu uklidnění a zabránění ukvapeným nebo nebezpečným zjevům vydá ministr ing. Vavrečka ještě před publikací vládního prohlášení.

Akční výbor:

Usneseno, aby za účelem likvidace otázek souvislých s event. změnou území byl vytvořen akční výbor tím, že komitét ministrů pro otázky hospodářské bude rozšířen o ministra vnitra, a pokud by šlo o otázky souvislé se zpravodajstvím, též o ministra ing. Vavrečku. Do tohoto akčního výboru mohou býti pro určité práce vysláni jednotlivými ministry zplnomocnění úředničtí referenti. Ministerstvo vnitra projedná dále otázku urychleného zřízení a uvedení v život zvláštní likvidační komise pro administrativní řešení všech otázek, vyplývajících z event. změn území státního.

Dále vzato na vědomí, že ministr vnitra projedná s bezpečnostními orgány otázky týkající se zachování klidu a pořádku a že také vstoupí ve styk s politickým zástupcem SdP za tím účelem, aby bylo až do výsledku jednání kancléře Hitlera s anglickým ministerským předsedou Chamberlainem zabráněno výtržnostem a škodám ve smíšeném území.

Příročí peněžním ústavům:

Pro případ, že by nebylo možno ve Stálém výboru Národního shromáždění včas projednati vládní návrh na vydání opatření Stálého výboru o stanovení příročí pro pohledávky u peněžních ústavů, schváleny osnovy vládního nařízení téhož obsahu a účelu, opřené o ustanovení § 117 odst. 1/ a § 139 zákona ze dne 13. května 1936, č. 131 o obraně státu.

O publikaci těchto nařízení, resp. o vhodném řešení dohodl by se ministr financí s předsedou vlády.

Konec schůze o 8 1/4 hod. ráno.

Skončeno a podepsáno. 16 podpisů