Tajná zpráva vyslance v SSSR Zdeňka Fierlingera

T a j n é !

     Rychlý spád událostí činí téměř bezpředmětnou jakoukoli zprávu písemnou. Nicméně bych rád znovu vysvětlil stanovisko sovětské vlády v dnešním konfliktu, neboť v tisku a v telegrafických zprávách z ciziny zračí se stále ještě značné nepochopení sovětské politiky. Také motivace našeho přijetí anglo-francouzského návrhu, obsažená v projevu ministra Vavrečky, v níž se odvolává na sovětský návrh předložit věc Společnosti národů a na obtížný mechanismus podobné procedury, tato motivace aneb alespoň příslušná část její, vyvolala zde určitou nespokojenost.

     Již několikrát jsem zdůraznil ve svých dřívějších zprávách, že návrh odvolati se ke Společnosti národů má v očích Sovětů spíš cenu teoretickou a mravní. Mluvil jsem ještě včera o věci s Potěmkinem, který se mnou úplně souhlasil, že v případě agrese procedura v Ženevě může být velmi krátkou, jakmile se najdou velmoci, které by byly rozhodnuty vystoupit skutečně proti agresoru. A právě vytáčení se Bonettovo na složitost procedury posilovalo podezření sovětské vlády, že Francie do konfliktu jíti nechce.

     Je pochopitelné, že sovětská vláda váhala a váhá jíti do konfliktu bez západních velmocí, což také nikdy jsme od ní nežádali. Je tu vážná obava, že by z československé otázky vznikl tak při jednostranné intervenci Sovětů problém jako ve Španělsku se všemi strašnými politickými důsledky pro celou Evropu a zejména pak pro Československo. Nicméně na dotaz prezidenta dr. E. Beneše, zda-li Sovětský svaz byl by ochoten podporovati nás v Ženevě na základě článků 16 a 17, odpověď, kterou mi okamžitě Potěmkin sdělil, byla rozhodně kladnou. Samozřejmě, že by pak rozsah účasti Sovětského svazu v podobném konfliktu nebyl již určován naším paktem, nýbrž autonomním rozhodnutím sovětské vlády, jakých prostředků vojenských a hospodářských použije. Jak pravil Potěmkin, šel by Svaz do podobného konfliktu jako člen Společnosti národů.

     První příznaky ve změně francouzské a britské politiky v kladném smyslu přijali zde s velkým zadostiučiněním a uspokojením. Na mou první zprávu, že Francie a snad dokonce i Anglie v případě útoku Německa proti nám budou státi na naší straně (bude-li se ovšem jednati na základě berchtesgadenských propozic), reagovaly zdejší vládní kruhy velmi příznivě; zpráva o tom došla dne 24. t. m., tedy v nepracovní den, kdy úřady nepracují a kdy Potěmkin, zástupce Litvinova, byl na venkově. Odebral jsem se k službu majícímu úředníkovi do zahraničního komisariátu, kde jsem mohl mluviti telefonicky s Potěmkinem, který se ještě téhož dne vrátil do města. V noci pak byla svolána porada a od té doby na veškeré moje dotazy a intervence je reagováno okamžitě a velmi rozhodně. Tak bylo možno docíliti v poměrně krátké době vyslání specialistů a vyšších důstojníků leteckých do Prahy, při čemž mi bylo sděleno, že veškerá přání generála Fajfra jsou vzata v úvahu a příslušné letecké síly sovětské armády jsou připraveny okamžitě odletěti do Československa v případě potřeby. Kromě toho zahraniční komisariát snažil se znovu iniciativně zasáhnouti, aby byla svolána tripartitní porada zástupců generálního štábu. Jakmile zde bylo známo, že Angličané dali souhlas, aby francouzský generální štáb jednal (zprávu předával mi Potěmkin), byl sovětský vojenský přidělenec v Paříži zplnomocněn k jednání. Jak mi Coulondre včera večer přišel s radostí hlásit, sovětský vojenský zástupce v Paříži prohlásil, že Svaz má na západní hranici 30 plných divizí ve válečné pohotovosti, nepočítaje v to oddíly technické, které jsou připraveny k okamžité akci. Řekl jsem Coulondrovi, že perspektivy všeobecné mobilizace v Sovětském svazu dávají se předpokládat, že kromě této armády, nacházející se v pohotovosti, Sovětský svaz v případě skutečného světového konfliktu může postaviti do pole novou velikou armádu, neboť výzbroj a odpovídající válečný průmysl to dovolují.

     Bohužel dobrá nálada, která pomalu se vracela, byla pokažena zprávou o konferenci čtyř mocností v Mnichově. Nicméně předpokládám, že Daladier, odjíždějící na tuto nebezpečnou schůzku, bude míti již dostatečných důkazů o rozhodné politice Sovětského svazu a o jeho úmyslech, a že tedy nebude moci vůči francouzské veřejnosti znovu se odvolávati na nepřipravenost a na neochotu Svazu.

     Dobrá vůle Sovětského svazu se projevila také pokud se týče polských požadavků vůči nám. Nóta odevzdaná zdejšímu polskému charge d'affaires ve čtyři hodiny ráno naznačuje dosti jasně intence Sovětského svazu. Naše jednání s Poláky je sledováno s velkou bedlivostí a je tu odhodlání nenechati postup Varšavy vůči nám beztrestným. Realismus a opatrnost, kterými se sovětská politika vždy vyznačovala, mohou býti snad Varšavou dnes špatně vykládány aneb alespoň na venek se zřejmým úmyslem podceňovány. Zde však o tom nepochybují, že přijde jednou hodina súčtování.

     K doplnění obrazu snad bych mohl ještě dodati, že podle mých dojmů a zpráv je ve zdejších vládních kruzích daleko více odhodlanosti k značnému úsilí v případu světového konfliktu, než se na venek může zdáti a než snad projevy Litvinova prozrazují. Je známo, že Litvinov ve všech svých jednáních v Ženevě se vyznamenával určitou opatrností a skepticismem vůči druhým velmocem. Proto také veškeré jeho veřejné projevy je třeba vždy v tomto smyslu chápati. Zejména pak netřeba jim přidávati nějakou skrytou tendenci, kterou ve skutečnosti nemají.

Vyslanec:
Fierlinger

Zhotoveno ve čtyřech examplářích, z nichž po jednom posláno panu ministru zahraničních věcí, přednostovi II. sekce MZV a kanceláři prezidenta republiky; čtvrtý uložen ve zdejším archivu.