Poté, co německá armáda napochodovala do zbytku českých zemí a ze Slovenska se stal vazalský stát Německa, nenechal Hitler nikoho na pochybách, že další na řadě je Polsko. Ještě v březnu 1939 zopakoval požadavky na připojení Gdaňska*) k německé Říši a na exteritoriální spojení Gdaňska a Východního Pruska s vlastním Německem. To by znamenalo, že úzký koridor, který umožňoval Polsku přístup k moři a zároveň odděloval Východní Prusko od ostatního Německa, by přeťaly komunikace (železnice, dálnice), které by de iure byly německým územím.
Polská vláda tyto požadavky odmítla. Britská a francouzská vláda, pobouřené způsobem jakým Hitler porušil Mnichovskou dohodu, ji podpořily garantováním svých závazků (šlo především o vojenskou dohodu Francie s Polskem z r. 1921). Jako odvetu Hitler v dubnu vypověděl německo-polskou dohodu o neútočení z roku 1934 a námořní dohodu s Británií z r. 1935. Současně začal připravovat tajná jednání se Sovětským svazem, která vyvrcholila právě 23. srpna 1939 podepsáním paktu o neútočení (jeho tajným dodatkem bylo rozdělení sfér zájmu - především rozdělení Polska).
Vojenská smlouva Polska s Velkou Británií o vzájemné pomoci v případě války s nejmenovanou evropskou mocností**), která byla podepsána o dva dny později, 25. srpna 1939, měla doplnit stávající polsko-francouzské spojenectví. Vojenskou katastrofu, která měla Polsko postihnout už o týden později, nemohla odvrátit.
Poznámky:
*) Od r. 1920 byl převážně Němci obydlený Gdaňsk "svobodným městem", tj. neutrálním územím pod patronátem Společnosti národů.
**) Smlouva se nevztahovala jen na případ napadení, ale i na "ohrožení bezpečnosti" smluvní strany, počítaje v to i ohrožení nezávislosti nebo neutrality třetího státu. Tento odstavec druhého článku smlouvy se očividně vztahoval na Gdaňsk.
Londýn, 25.srpna 1939
Vláda Spojeného království Velké Británie a Severního Irska a Polská vláda:
Článek 1.
V případě, že by byla jedna smluvní strana zapletena do nepřátelství s některou evropskou mocností následkem napadení, pak poskytne druhá strana straně zavlečené do nepřátelství neprodleně veškerou podporu a pomoc, která je v její moci.
Článek 2.
Ustanovení článku 1 se vztahují také na ten případ, kdy jakákoli akce některé evropské mocnosti zřejmě ohrožují přímo nebo nepřímo nezávislost jedné ze smluvních stran a je takového rázu, že postižená strana považuje ozbrojený odpor za životně důležitý.
Kdyby byla jedna ze smluvních stran zavlečena do nepřátelství s evropskou mocností následkem akce této mocnosti, která ohrožuje nezávislost nebo neutralitu jiného evropského státu tak, že to znamená zřejmé ohrožení bezpečnosti jedné smluvní strany, platí ustanovení článku 1, ovšem bez újmy na právech sporné evropské mocnosti.
Článek 3.
Pokusí-li se některá evropská mocnost podkopávat jakýmkoliv způsobem nezávislost jedné ze smluvních stran opatřeními hospodářského podnikání nebo jakýmkoliv jiným způsobem, budou si obě smluvní strany vzájemně pomáhat klást odpor takovým pokusům. Zahájí-li pak sporná evropská mocnost nepřátelství proti jedné ze smluvních stran, platí ustanovení článku 1.
Článek 4.
Metody plnění závazků o vzájemné pomoci poskytovaných současnou dohodou jsou závazná pro kompetentní námořní, armádní a letecké síly obou smluvních stran.
Článek 5.
Beze změn výše uvedených závazků obou smluvních stran o poskytnutí si vzájemné podpory a pomoci okamžitě po vypuknutí nepřátelství, budou si obě strany okamžitě vyměňovat kompletní informace týkající se jakéhokoli dění, které by mohlo ohrozit jejich nezávislost, a především takového dění, které by mohlo uvést výše uvedené záruky v činnost.
Článek 6.
Smluvní strany si budou vzájemně sdělovat smluvní podmínky jakýchkoliv dohod o pomoci proti nepříteli které již uzavřely nebo které budou v budoucnu uzavřeny s jinými státy.
Obě smluvní strany by měly po nabytí platnosti této smlouvy myslet při uzavíráním jiných podobných smluv na to, že třetí smluvní strana, za účelem zabezpečení řádného fungování dohody, musí být o této stávající smlouvě informována.
Žádná nová smlouva, která může být v budoucnu uzavřena oběma smluvními stranami, nebude nijak omezovat jejich závazky uvedené v této smlouvě, ani nebudou nepřímo tvořit nové závazky mezi smluvní stranou neúčastnící se této nové smlouvy a třetí smluvní stranou.
Článek 7.
Kdyby byly smluvní strany zavlečeny do nepřátelství následkem použití uvedené smlouvy, neuzavřou příměří a mírovou smlouvu bez vzájemné dohody.
Článek 8.
Současná dohoda zůstane v platnosti po dobu pěti let
Mimo možnosti vypovědění této smlouvy šest měsíců před uplynutím této doby, mají obě dvě smluvní strany právo vypovědět tuto smlouvu kdykoliv, jestliže o tom dá vědět šest měsíců předem.
Současná dohoda nabývá účinnosti podpisem.
Halifax
Edward Raczynski
Zdroj: Antonín Šnejdárek, Druhá světová válka v dokumentech a fotografiích (1), Praha 1968, str. 143, 144