Rozhlasový projev předsedy vlády generála Jana Syrového po přijetí mnichovské dohody 30. září 1938.
Občané a vojáci!
Vy všichni dobře víte, že jsem z těch, kteří ve světové válce dobrovolnou jednotou a sebekázní budovali daleko od vlasti národní armádu československou. Víte, že moji druhové ve zbrani dovedli bez váhání obětovat své životy za život národa.
I dnes jako tenkrát jde o budoucnost národa a jeho život. Jako voják a jako předseda vlády musil jsem a musím na prvém místě myslet na životy nás všech, miliónů pracujících spoluobčanů, mužů, matek a dětí. Prožívám nejtěžší chvíle svého života, neboť plním svůj nejboletnější úkol, nad nejž lehčí by bylo zemřít. A právě protot, že jsem bojoval a že vím, za jakých předpokladů se vyhrává válka, musím vám říci otevřeně, s vědomím odpovědnosti armádního velitele, že moc, která se postavila v těchto chvílích proti nám, nás nutí uvědomit si její přesilu a jednat podle toho. Nejvyšším cílem mým, jako každého z vás, je zachovat život národa. Tu povinnost jsme přijali z rukou svých předků, kteří žili život těžší než my, protože nesvobodný. Toto poslání musíme plnit s láskou v srdci, ale s jasným rozumem.
Náš úkol v této osudné hodině byl rozvážit vše, vše vidět a vědět jasně, která cesta vede k tomuto nejvyššímu cíli. Jako voják prohlašuji s plným vědomím své odpovědnosti: Je to cesta míru. Cesta míru proto, že půjdeme do nového života s neztenčenými národními silami a vědomím, že tvoříme národně hutnější a proto silnější stát. Než jsem vyřkl tato slova, uvážil jsem vše: veškerou minulost našich zápasů a bojů jsem promyslel v těchto dnech. A z nich jsem čerpal víru, že cesta, kterou vás vedeme, je jedině správná a dobrá, poněvadž je to jediná cesta k práci, ze které vyvstane nová síla našeho národa.
V Mnichově sešly se čtyři evropské velmoci a usnesly se vyzvat nás k přijetí nových hranic, které odloučí německé kraje od našeho státu. Měli jsme volbu mezi zoufalou a bezvýslednou obranou, která by znamenala nejen obětování celého dospělého pokolení, ale i dětí a žen. A mezi přijetím podmínek, které v bezohlednosti jsouce položeny po nátlaku bez války, nemají příkladu v dějinách. Chtěli jsme přispěti míru, rádi bychom byli přispěli, ale nikoli tak, jak to na nás bylo vynuceno. Byli jsme opuštěni. Zůstali jsme sami. Všechny státy evropské, také naši sousedé na severu a jihu stojí ve zbrani. Hluboce vzrušeni uvažovali všichni naši vůdcové spolu s armádou a s prezidentem republiky všechny možnosti, které nám zbývají.
Shledali, že ve volbě mezi zmenšením hranic a smrtí národa je naší svatou povinností zachovat životy lidu, abychom z těchto hrozných dob nevyšli oslabeni a abychom se nikdy nemuseli vzdát vědomí, že náš národ opět se vzchopí, jako se již vzchopil kolikrát v minulosti.
V těchto osudových chvílích musíme vzdát díky naší armádě, jejíž pohotovost zachránila od pohromy samotný národ v jeho svébytnosti. Ustoupit stanovisku čtyř velmocí a přesile vojenské není nečestné.
Splníme podmínky, jež nám byly silou vnuceny. Vyzýváme náš národ a náš lid, aby překonal rozhořčení, své zklamání a svůj bol a aby pomohl zajistit budoucnost v našich nových hranicích. Jsme všichni na jedné lodi a každý nechť pomáhá dovést ji, třeba poškozenou, do přístavu míru.
Hlavní jest, aby mezi námi vládla shoda a jednota, aby do našich řad nevnikl rozkol. Mnozí kol nás očekávají, že by mohli využít našeho vzrušení pro své cíle. Dejte pozor na agenty v cizích službách, kteří chtějí mezi nás vnésti rozkol. Je jich mnoho již zjištěno a zatčeno. Nedejte se zmásti, nedejte se svésti.
V našich rukou je nyní abychom v nových hranicích znovu zbudovali svou národní pospolitost. Pomáhejme všichni udržeti rovnováhu mysli a rozvahu činů. Důvěřujte, že ti, kdož nyní řídí vaše osudy, vykonají svou těžkou povinnost ze všech sil a s krajním sebezapřením.
Náš stát nebude z nejmenších na světě, jsou mnohem menší a jsou zdravé a odolné. Zůstává nám prostor, který dává možnosti dalšího osvětového i hospodářského vzestupu. Budeme sice v hranicích užších, ale budeme sami mezi sebou. Mnohé překážky, jež stály v cestě dobré a pokojné správě státu, nyní odpadnou. Také dohoda se sousedy bude snazší. Naše armáda bude míti nadále své úkoly a bude chránit národ i stát a státi na stráži jako dosud.
Starejme se nyní všichni o to, aby náš stát v nových hranicích vyvstal zdravý a aby jeho občanstvu byl zaručen nový život v pokoji a v plodné práci. S vaší pomocí se nám to podaří. Spoléháme na vás - vy důvěřujte nám.
Zdroj: Reportér č. 38/1968