Německá armáda během československé krize

Hlášení pro zpravodajského důstojníka.

6600

 
NĚMECKO (vojenství)

Věc: Německá armáda během
české krize

 

I. Zhodnocení

     Níže uvedená zpráva, která se snaží zrekonstruovat německý plán útoku na Československo a odhadnout síly, které je německá armáda schopna postavit v případě všeobecné mobilizace, je založena na informacích získaných z různých zdrojů. Tato zpráva, vzhledem k prostředkům utajení použitým německou armádou, není samozřejmě kompletní. Má se však za to, že v základních rysech odpovídá skutečnosti.

     Předpokládáme, že toto hlášení bude zajímavé jako studie válečného plánu jedné armády, která nemá v současné době v Evropě srovnání pokud se týče schopnosti rychlé a mohutné akce a jako možný klíč k rozpoznání budoucího vývoje vojenských operací německé armády.

II. Shrnutí

     Německo zahájilo soustřeďování jednotek na československých hranicích okolo 22. září v očekávání zahájení plánovaného útoku 1. října.

     Toto soustřeďování se týkalo pouze aktivních jednotek, které měly tvořit kostru, kolem které by se po všeobecné mobilizaci vytvořila válečná armáda.

     Pro útok na Československo byla německá armáda organizována do 5ti armádních skupin, které se skládaly z deseti sborů a třiceti divizí.

     Armádní skupina 1 pod velením generálplukovníka von Rundstedta, skládající se z VIII. sboru s 8., 18. a 28. pěší divizí, 3. tankové divize a III. sboru s 30. a 23. pěší divizí, měla útočit z jihovýchodního Slezska, s těžištěm útoku na svém levém křídle. 3. tanková divize, která měla útočit na levém křídle VIII. sboru přes Ratibor, měla zajistit spojení s jednotkami Armádní skupiny 5 útočící z Rakouska, a tím rozseknout Československo vedví. K Armádní skupině 1 byl přiřazen pluk Hermann Göring a parašutistický prapor pozemního vojska, stejně jako hlavní síly těžkého dělostřelectva.

     Armádní skupina 5 pod velením generálplukovníka von Lista, skládající se ze XVII. sboru s 2. tankovou, 4. lehkou, 29., 44. pěší a 3. horskou divizí měla útočit z prostoru severně od Vídně s těžištěm útoku na svém pravém křídle vedeném 2. tankovou a 4. lehkou divizí s cílem spojit se s Armádní skupinou 1.

     Armádní skupina 2 pod velením generálplukovníka Bocka, skládající se ze IV. sboru se 4. a 24. pěší divizí a Standartou SS „Totenkopf“ na pravém křídle Armádní skupiny 1 měla útočit od severu proti úseku Ústí nad Labem – Mělník – Liberec, který měl být podle informací Generálního štábu pouze slabě opevněn.

     Armádní skupina 4 pod velením generálplukovníka von Reichenaua, skládající se z XVI. sboru s 1. tankovou a 1. lehkou divizí, XIV. sboru s 13. a 2. pěší motorizovanou divizí a XIII. sboru se 17. a 35. pěší divizí měla útočit na mezeru v čs. opevnění, která se měla nacházet v prostoru mezi Plzní a Rakovníkem.

     Armádní skupina „Z.B.V.“ (Zur Besonderen Verwendung - pro zvláštní účely) pod velením generálplukovníka von Leeba, skládající se z IX. sboru se 45. a 9. pěší divizí, VII. sboru s 1. horskou a 7. pěší divizí a V. sboru s 10. pěší divizí a Standartou SS „Germania“ měla útočit proti linii na řece Vltavě, s těžištěm útoku vedeném jednotkami 1. horské divize na Volary, kde se předpokládala slabá česká obrana.

     Pro tuto operaci, tedy jak pro krytí své západní hranice, tak pro útok proti Československu, plánovalo Německo zmobilizovat veškerý dostupný vycvičený lidský potenciál.

     Předpokládalo se, že mobilizace bude ukončena během 2 až 3 dnů od vyhlášení všeobecné mobilizace, kdy základ armády, soustředěný na československých hranicích, bude doplněn.

     VE SVÝCH MOBILIZAČNÍCH PLÁNECH NĚMECKO PŘEDPOKLÁDALO RADIKÁLNÍ ODKLON OD TRADIČNÍ ARMÁDY SKLÁDAJÍCÍ SE Z DIVIZÍ AKTIVNÍCH, RESERVNÍCH A LANDWEHRU. VŠEOBECNĚ SE MĚLA KAŽDÁ AKTIVNÍ DIVIZE, MIMO MECHANIZOVANÝCH DIVIZÍ, SKLÁDAT ZE DVOU AKTIVNÍCH A JEDNOHO RESERVNÍHO PLUKU A KAŽDÁ RESERVNÍ DIVIZE SE MĚLA SKLÁDAT Z JEDNOHO AKTIVNÍHO A DVOU RESERVNÍCH PLUKŮ, ZATÍMCO KAŽDÝ AKTIVNÍ PLUK MĚL MÍT JEDEN RESERVNÍ PRAPOR A KAŽDÝ RESERVNÍ PLUK JEDEN AKTIVNÍ PRAPOR. PŘI VYUŽITÍ TOHOTO POSTUPU BY SE AKTIVNÍ ARMÁDA ZDVOJNÁSOBILA, ZRUŠIL BY SE ROZDÍL MEZI AKTIVNÍMI A RESERVNÍMI DIVIZEMI A VŠECHNY JEDNOTKY BY DOSÁHLY PŘIBLIŽNĚ STEJNÉ BOJOVÉ KVALITY.

     Síla armády, kterou by Německo mohlo zmobilizovat, by mohla čítat přibližně 91 divizí, tedy cca 1,700,000 mužů, nepočítaje v to letectvo a námořnictvo.

III. Plán operací

     Vojenské přípravy pro eliminaci Československa začaly už od 1. května 1938. V prvé řadě bylo důležité dokončit práce na opevnění západní hranice, aby byla poskytnuta ochrana před Francií a tímto zabezpečením zajistit proti Československu volnost akce jak politickou, tak vojenskou. Souběžně s tím byly zahájeny práce na detailním plánu operací proti Československu, určení počtu a typu nasazených vojsk a výběru způsobu všeobecné mobilizace. Všem druhům vojsk byly doručeny československé cvičební řády a cvičení byla zaměřena na boj s Československou armádou. Během letních měsíců byla organizována speciální cvičení zaměřená na ničení bunkrů a útoky na linii opevnění.

     Během měsíců srpna a září prošlo dvoutýdenním cvičením v záložních divizích pod dohledem instruktorů pravidelné armády dvěstě až dvěstěpadesát tisíc záložníků a příslušníků Landwehru včetně mnoha, kteří absolvovali pouze osmitýdenní doplňující (Ergänzungs) kurs; jedná se o rozšíření cvičebního programu dříve předepsaného pro podzimní manévry.

     Souběžně procházela aktualizací registrace a inspekce civilních motorových vozidel a mnohá z nich byla použita nejen pro práce na opevnění, ale také byla použita armádou během cvičení.

     Jak je uvedeno v hlášení č. 16,176, tyto přípravy neměly ani povahu mobilizace a ani formované výcvikové (školní) divize nebyly určeny k vedení aktivních operací. Všechno nasvědčuje tomu, že největší vytvořenou záložní jednotkou nebo jednotkou Landwehru byl pluk.

     V polovině září byly všechny aktivní jednotky armády doplněny na válečné stavy, bojové jednotky z valné většiny záložníky a týlové jednotky příslušníky Landwehru. Kromě toho byly vytvořeny početné sborové a armádní technické jednotky a protiletadlové pluky zformované ze záložníků a příslušníků Landwehru. Má se také za to, že do aktivní služby byly povolány prakticky všechny pevnostní pluky Landwehru a jisté množství záložních pohraničních jednotek.
 
     Skutečné soustřeďování vojsk u hranic Československa začalo kolem 22. září, bylo však omezeno, vyjma některých protiletadlových pluků, sborových a armádních technických jednotek a aktivních vojenských jednotek doplněných záložníky a příslušníky Landwehru na válečné počty.

     Je také třeba se domnívat, že i když se nepočítalo s válkou v evropském měřítku, plány Generálního štábu se s takovouto mimořádnou možností vyrovnaly. S ohledem na celkovou situaci v Evropě a s vědomím, že je třeba zajistit překonání odporu Československa v co nejkratší době, bylo plánováno zmobilizovat veškerou mužskou populaci a zdroje národa předtím, než bude podniknuta jakákoliv vojenská akce. Invaze do Československa byla naplánována na 1. říjen a předpokládá se, že bez ohledu na cokoli, co by se mohlo vyskytnout, by německá armáda v tento den zaútočila.

     Proto vojska, která se soustředila na hranicích Československa mezi 22. až 28. zářím, tvořila pouze kostru pro síly, které měly být nasazeny. Německo předpokládalo dokončení mobilizace v průběhu dvou či tří dnů od vydání rozkazu k všeobecné mobilizaci, kdy by byl základ armády, již soustředěn, doplněn dalšími záložníky a jednotkami Landwehru a zahájil by útok. Dle názoru nejvyšších míst mohlo Německo postavit do pole 90-100 divizí, což zvyšovalo počet sil soustředěných proti Československu na 800 000 mužů a sílu polní armády na téměř 2 000 000 mužů.

     Na základě informací o síle českého opevnění, které měl k dispozici Generální štáb, a spoléhaje se na zhroucení české morálky, se počítalo s tím, že i když dvě, ale možná i tři armádní skupiny z pěti nedokážou prolomit linii opevnění, Německo bude schopno rozdrtit odpor Československa do dvou týdnů za předpokladu, že pokud Francie vstoupí do války, že by veškerá vojenská síla Německa mohla být obrácena proti ní.

     Během přípravy plánu útoku proti Československu ukázaly velmi podrobné informace, které měl k dispozici Generální štáb, že slabé opevnění je v prostoru Ústí nad Labem – Mělník – Liberec, že mezi Rakovníkem a Plzní existuje v linii opevnění mezera a že čára řeky Vltavy u Volar byla jen slabě opevněná (viz přiložená příloha). Německé informace o československém opevnění byly přesné a kompletní do všech podrobností, protože opevnění bylo velkou měrou budováno za pomoci pracovní síly sudetských Němců.

     Plán útoku byl založen na základě těchto informací a informací o síle, rozložení a morálce Československé armády.

     Samozřejmě, kompletní informace o síle a složení sil soustředěných pro útok na Československo nejsou k dispozici. Nicméně, na základě identifikace zúčastněných jednotek a znalostí německé organizace, podložené zprávami poskytnutými německým novinám šéfem tiskového oddělení Generálního štábu Wehrmachtu, byl sestaven poměrně přesný odhad síly, složení a nástupní sestavy pěti armádních skupin.

     V prohlášení pro tisk z 26. října řekl šéf tiskového oddělení štábu Wehrmachtu, major von Wedel, že k útoku na Československo z několika směrů bylo připraveno pět armádních skupin. Těchto pět armádních skupin se skládalo z deseti armádních sborů a cca třiceti divizí, z čehož skoro polovinu tvořily divize motorizované nebo tankové. V pohraničí bylo soustředěno cca 500 letounů a hranici lemovaly tisíce protiletadlových kanónů všech ráží.

     Pozitivní identifikace toto prohlášení potvrdila. Z různých zdrojů bylo pozitivně identifikováno deset velitelství armádních sborů a prvky bojové sestavy třiceti divizí.

     Následuje nástupní sestava německé armády soustředěné k útoku na Československo.

     Německé jednotky pro útok na Československo byly organizovány do pěti armádních skupina (viz přiložená průsvitka).

1. Armádní skupina 1.

 a. velitel: generálplukovník von Rundstedt
    velitelství: Oppeln

 b. nástupní sestava Armádní skupiny 1 řazená zprava do leva

    18. divize )
    28. divize ( VIII. sbor
     8. divize )
     3. tanková divize

 c. zálohy: III. sbor, 30. divize a části 22., 3. a 23. divize

d. armádní jednotky: vzdušně výsadkový pluk General Göring, parašutistický prapor, 2. zamlžovací prapor, 19. pluk pobřežního dělostřelectva, Kiel

2. Armádní skupina 5.

 a. velitel: generál pěchoty List
    velitelství: Wien

 b. nástupní sestava řazená zprava do leva.

     2. tanková divize & 4. lehká divize
    29. divize (motorizovaná)
     3. horská divize
    44. divize

 c. zálohy: části 1. a 11. divize

Poznámka: velitelství XVII. sboru bylo pozitivně identifikováno u této armádní skupiny, pravděpodobně je přítomno také velitelství XVIII. sboru.

3. Armádní skupina 2.

 a. velitel: generálplukovník von Bock
    velitelství: Dresden

 b. nástupní sestava řazená zprava do leva:

    24. divize             )
    SS Standarte Totenkopf ) IV. sbor
     4. divize             )

4. Armádní skupina 4

 a. velitel: generálplukovník von Reichenau
    velitelství: Hof
    náčelník štábu: generál Bernhard

 b. nástupní sestava řazená zprava do leva

    17. divize ) XIII. sbor
    35. divize )

     13. divize (motorizovaná) ) XIV. sbor
      2. divize (motorizovaná) )

      1. lehká divize   ) XVI. sbor
      1. tanková divize )

 c. zálohy: části 1., části 32., části 21. divize

5. Armádní skupina Z.B.V.
 
a. velitel: generálplukovník Ritter von Leeb
    náčelník štábu: generál von Manstein
    1a (operační důstojník): podplukovník Blumentritt
   velitelství: Passau

 b. nástupní sestava řazená zprava do leva

    45. divize ) IX. sbor
     9. divize )

     1. horská divize ) VII. sbor
     7. divize        )

    10. divize            ) V. sbor
    SS Standarte Germania )

 c. zálohy: 43. pěší pluk 1. pěší divize

    Obecný plán útoku, který následuje, je založen na informacích poskytnutých důvěryhodnými zdroji a na nástupní sestavě uvedené v předcházejících odstavcích.

Armádní skupina 1

     Terén, přes který měla skupina útočit, byl velmi náročný. Všechny silnice byly Čechy zablokovány a mosty zničeny. České opevnění, i když v tomto prostoru nedokončené, budilo hrůzu.

     Armádní skupina 1 měla vyvíjet hlavní úsilí na svém levém křídle a útočit jihozápadně od Racibórze a Głubczyc, provádějíc obkličovací operace ve spojitosti s polskou armádou, aby se zredukovala česká obrana, a za použití pluku General Göring a armádního parašutistického praporu provést výsadek v týlu české linie. 3. tanková divize, držená v rezervě do doby průlomu, měla zaútočit na levém křídle VIII. sboru přes Racibórz a postupovat na jihozápad s úkolem spojit se s jednotkami Armádní skupiny 5, aby bylo Slovensko odříznuto od Čech a československé armádě tak zabráněno v ústupu na konečnou obrannou linii.

     Poměrně brzy bylo rozpoznáno, že hlavní část těžkého dělostřelectva byla přidělena této armádní skupině a informace z různých zdrojů ukazují na zjištění, že zde měl vést hlavní úder.

Armádní skupina 5

     Armádní skupina 5 se svými dvěma mechanizovanými a jednou motorizovanou divizí měla útočit od Vídně na severovýchod s úkolem spojit se s jednotkami Armádní skupiny 1. Na levém křídle měl být útok 3. horské a 44. pěší divize koordinován s útokem IX. sboru.

Armádní skupina Z.B.V.

     Armádní skupina Z.B.V. útočící na široké frontě měla postupovat po šesti silnicích, s 1. horskou divizí postupující po dvou silnicích, s hlavním úsilím vedeným proti linii na řece Vltavě u Volar, kde bylo  předpokládáno slabé opevnění.

Armádní skupina 4

     Armádní skupina 4, vyvíjející hlavní úsilí na svém levém křídle pomocí XVI. sboru přes Karlovy vary a Mariánské Lázně, měla postupovat po sedmi silnicích proti mezeře v linii opevnění mezi Plzní a Rakovníkem a následně měla urychleně postupovat na Prahu. V této armádní skupině, stejně jako v Armádní skupině Z.B.V., byly všechny zálohy vybaveny motorizovanými dopravními prostředky.

Armádní skupina 2

     Armádní skupina 2 měla útočit z prostoru severně od linie Ústí nad Labem – Mělník – Liberec, kde se očekávalo slabé československé opevnění. Tento útok musel být veden obtížným horským terénem a ačkoli by mohl být považován hlavně za zadržovací útok, který má upoutat co nejvíce československých jednotek, jakýkoliv úspěch v této oblasti by přímo vedl k úspěchu hlavních útoků.

     Ačkoliv útok nebyl, tak jak byl plánován, nikdy uskutečněn a prakticky nikdy nedosáhl stupně všeobecné mobilizace, přesto musela okupace sudetoněmeckého území sledovat připravený obecný plán a poskytuje množství zajímavých postřehů získaných očitými pozorovateli operací.

     a. I když němečtí důstojníci připouštěli, že československá opevnění byla silnější, než se předpokládalo, zesílil názor, že morálka Čechů by nebyla na kladení vytrvalého odporu dostatečná a byl potvrzen neorganizovaností, kterou československá armáda demonstrovala při svém ústupu. V jednom případě chyběl české autokoloně benzín na 30 kilometrů, v jiných případech museli Němci zastavit svůj postup, aby Čechům poskytli dodatečný čas ke stažení.

     b. V každé Armádní skupině vyjadřovali němečtí důstojníci celkové uspokojení s přípravou a provedením operace. Generální štáb to cítil jako obrovské zlepšení oproti okupaci Rakouska a okupace sudetského území vnímal jako absolutní úspěch. Generál Rundstedt, velitel Armádní skupiny 1, prohlásil, že morálka německé armády stoupla a nyní se považuje za dokonalý stroj.

     c. Zřejmá byla absence poruch automobilů jak během soustřeďování vojsk, tak během postupu do Československa. Zdá se, a toto zdání je potvrzováno ostatními pozorovateli, že v žádné jednotce se nevyskytlo více než 1% poruch na vozidlech. Bylo zaznamenáno, že průzkumný prapor má nyní v sestavě organickou autoopravárenskou dílnu.

     d. Během této operace byly na rozdíl od okupace Rakouska všechny jednotky SS a SA podřízeny velení armády. Je důležité upozornit na to, že nejméně dvě Standarty SS se této operace zúčastnily jako pěší jednotky. Je známo, že jedna tato jednotka byla motorizována a všechny  jednotky byly vybaveny a vyzbrojeny stejně jako pěší pluk. Kolik pluků každá Standarta postavila, není známo, ale předpokládá se, že každá poskytla tři pěší pluky divize. Zúčastněné jednotky SA byly v okupovaném území použity jako policejní jednotky podléhající armádě.

     e. V každé Armádní skupině byl použit alespoň jeden prapor Říšské pracovní služby jako ženijní jednotka ke stavbě protitankových zátarasů a instalaci překážek a ostnatého drátu. Tyto jednotky nosily na levé ruce rukávovou žlutou pásku s černým nápisem Wehrmacht a používaly svou vlastní automobilovou dopravu.

     f. Všechny jednotky pohraniční policie byly podřízeny velení armády a nosily armádní uniformy bez označení.

     g. V každé z Armádních skupin Z.B.V., 4. a 1. byl pozorován železniční pluk. Z jejich přítomnosti se usuzuje, že do armády byly odvedeny jednotky z celé státní dráhy.

     h. Ve štábu každé Armádní skupiny byl jeden nebo více zpravodajských důstojníků.

     i. Na východním úseku rakousko – české hranice byly pozorovány jednotky rakouského Landwehru. Má se za to, že tyto jednotky pravděpodobně patří k nějaké pohraniční jednotce.

     k. Bylo zpozorováno, že součástí 37. spojovacího praporu byla ženijní četa.

     l. Během prvních tří dnů okupace byly odstraněny všechny identifikační znaky jak u vojáků, tak u vozidel.

     m. Během postupu všech Armádních skupin byly tanky tankových divizí drženy v záloze. V Armádní skupině 4 tvořily čelo jednotky 1. lehké divize následované motorizovanou pěchotou 1. tankové divize. Tanky postupovaly jen do Karlových Varů.

     n. Když bylo u Armádní skupiny 1 zjištěno, že silnice a mosty jsou tak vážně poškozeny, že příjezd jednotek dle časového plánu není žádným jiným způsobem možný, byl z letadel za československou hranicí vysazen kompletně vyzbrojený pěší prapor.

IV. Mobilizace a počty

     Pravděpodobně nejdůležitější poučení, které si můžeme ze soustředění na československých hranicích a následné okupace sudetoněmeckého území odnést, je způsob, jakým Německo zamýšlelo mobilizovat pro připravovanou válku a jaké vojenské síly by bylo schopno nasadit do pole.

     Samozřejmě, pozitivní identifikace jednotek, soustředěných na československých hranicích, není zdaleka kompletní. K této věci nebylo publikováno nic ani oficiálně ani neoficiálně. Pohyby vojsk podléhaly nejvyššímu utajení před pozorovateli a od 26. září do 1. října byly oblasti shromažďování vojsk uzavřeny pro cizince. Během okupace nebyli vpuštěni žádní vojenští pozorovatelé mimo těch, kteří byli oficiálně členy hraniční komise.

     Navzdory těmto omezením se z různých zdrojů podařilo pozitivně identifikovat poměrně velký počet jednotek, které jsou uvedeny v tabulce připojené jako Příloha A.

     Navíc se podařilo získat společně s touto identifikací jednotek také určité množství přesných informací, které ve spojení s identifikovanými jednotkami poskytly dostatek poznatků o metodách, jejichž použití bylo předpokládáno pro válečnou mobilizaci armády a poznatky o početních stavech, které by armáda dokázala postavit v případě, že by všeobecná mobilizace byla skutečně vyhlášena. Tyto poznatky jsou uvedeny v následujících odstavcích takto:

     a. U Armádní skupiny Z.B.V. pod velením generálplukovníka Leeba byly zjištěny tyto skutečnosti:

          1. 26. září byl v Passau ustanoven štáb armády skládající se ze 32 důstojníků jako předsunutý prvek štábu armády, který měl být doplněn po ohlášení všeobecné mobilizace.

          2. Ve vojscích této Armádní skupiny soustředěných na československých hranicích ve dnech 22. až 28. září byly v každém sboru pouze dvě divize. z těchto divizí byla kompletní pouze 1. horská divize. V ostatních divizích chyběl jeden a v jedné divizi dva pěší pluky. V každém pěším pluku včetně pluků 1. horské divize chyběl 1 pěší prapor.

         3. Na dotaz, proč tyto jednotky chybí, odpověděl generálplukovník Leeb tak, že byly ponechány v týlu, kde tvoří kostru pro záložní jednotky.

         4. Generálplukovník Leeb prohlásil, že druhý nebo třetí den po vyhlášení všeobecné mobilizace budou všechny tyto jednotky doplněny.

     b.   1. U Armádní skupiny 1 pod velením generála Rundstedta bylo na základě identifikace jednotek, provedeného během průzkumu Slezska ve dnech 22. až 26. září, zjištěno, že u VIII. armádního sboru byla kompletní pouze 8. pěší divize, zatímco jak u 28., tak u 18. pěší divize chyběl jeden pěší pluk a v každém pluku byly pozorovány pouze dva prapory.

          2. Později během obsazování sudetoněmeckého území byl pozorován jeden prapor 38. pěší divize složený ze záložníků, ve starých uniformách a vybavený starými typy lehkých a těžkých kulometů.

     c. Během celé doby nebyla identifikována žádná jednotka složená z rezervistů nebo příslušníků Landwehru, která by byla větší než pluk.

     d. Informace naznačují, že tankové a lehké divize soustředěné na československých hranicích byly na tabulkových počtech.

     e. Identifikace jednotek také prokázala, že mírová teritoriální podřízenost divizí armádním sborům nebyla během soustřeďování uplatňována, ale že sborové štáby byly využity jako taktická velitelství, pod jejichž velení byly divize přidělovány na základě taktické situace.

     f. Na hranicích Československa bylo pozitivně identifikováno 5 velitelství Armádních skupin, 10 armádních sborů, 3 tankové divize, 2 lehké divize a části 2 horských a 22 pěších divizí.

     Sečteme-li tyto skutečnosti, zjistíme, že během příprav na útok proti Československu:

     1. V každé pěší nebo horské divizi chyběl průměrně jeden pluk.

     2. V každém pěším nebo horském pluku chyběl jeden prapor.

     3. Všechny tankové a lehké divize byly kompletní.

     Z těchto poznatků můžeme dovodit, že po vyhlášení všeobecné mobilizace by se každá aktivní pěší divize skládala ze dvou aktivních a jednoho záložního pluku, záložní divize z jednoho aktivního a dvou záložních pluků, že každý aktivní pluk by se skládal ze dvou aktivních a jednoho záložního praporu a každý záložní pluk z jednoho aktivního a dvou záložních praporů. Zjistili jsme, že při použití zesíleného pluku jako základu pro tento postup by se takto počet pěších a horských divizí po mobilizaci rázem zdvojnásobil.

     Při výpočtu sil, které by bylo Německo schopno postavit při použití tohoto systému, jsme zjistili, že aktivní armáda skládající se ze 38 pěších divizí, 3 horských divizí, 3 tankových divizí, 4 lehkých divize a jedné jezdecké brigády by se mohla po mobilizaci rozšířit na 76 pěších divizí, 6 horských divizí, 4 tankové divize (další tanková divize, která je ve stádiu formování, by byla zcela jistě zkompletována), 4 lehké divize a jednu jezdeckou divizi, celkem tedy 91 divizí bez započtení pevnostních a pohraničních jednotek.

     Tato vypočtená čísla kupodivu přesně korespondují s prohlášením, které, jak bylo zjištěno z důvěrného zdroje, pronesl vysoký funkcionář a ve kterém uvádí, že Německo může postavit do pole mezi devadesáti a sto divizemi.

     Na těchto předpokladech provedená předběžná kalkulace počtů armády po mobilizaci v celých číslech je následující:

      76 pěších divizí                 1,354,000
       6 horských divizí                  90,000
       4 lehké divize                     44,000
       4 tankové divize                   52,000
       1 jezdecká divize                  10,000
       pohraniční a pevnostní jednotky   150,000
       neorganizované v jednotkách       600,000
                                       ----------

                              Celkem:  2,300,000

 

     JESTLIŽE JSOU TYTO ZÁVĚRY O ZPŮSOBU, JAKÝM NĚMECKO ZAMÝŠLELO MOBILIZOVAT BĚHEM TÉTO KRIZE, SPRÁVNÉ, PAK SE JEDNÁ O RADIKÁLNÍ ODKLON OD VŠECH PŘEDEŠLÝCH PŘEDSTAV. ZÁLOŽNÍ DIVIZE A DIVIZE LANDWEHRU ROKU 1914 ZMIZELY A ROZDÍLY MEZI PRVOLINIOVÝMI A DRUHOLINIOVÝMI JEDNOTKAMI BYLY ODSTRANĚNY. NYNÍ JE ZDE AKTIVNÍ ARMÁDA POSÍLENÁ ZÁLOŽNÍMI JEDNOTKAMI A JEDNOTKAMI LANDWEHRU, JEJÍŽ VŠECHNY JEDNOTKY MAJÍ ROVNOCENNOU BOJOVOU KVALITU.

 

         Percy G. Black,
         Major, F.A.,
         asistent vojenského atašé

 

1. doplněk

     Z výše uvedeného hlášení o německém soustředění proti Československu v září 1938 je patrné, že německý mobilizační systém od roku 1914 doznal radikálních změn.

     Německo plánovalo v září 1938 postavit do pole v případě války jednotné (Einheits) divize skládající se z aktivních a rezervních jednotek a neopakovat postup z roku 1914, kdy byly mobilizovány aktivní a záložní divize rozdílné kvality a vybavení.
 
     Zda bude tento postup použit i v budoucnosti či zda se jednalo pouze o provizorní opatření, která bylo přijato pouze pro tento konkrétní případ kvůli nedostatku vycvičených záloh, které nebyly momentálně k dispozici, zůstává otázkou.

     Je zajímavé připomenout, že v letech 1900 až 1904 hájil ve svých doporučeních Generálnímu štábu přesně takový způsob použití záložních jednotek hrabě Schlieffen, ale nedokázal ho prosadit kvůli opozici Ministerstva války.

     Nezávisle na tom, zda budou opatření přijatá v roce 1938 trvalá nebo byla použita pouze pro tuto situaci, tento způsob mobilizace musí zajímat každý stát, který disponuje jednotkami rozdílných kvalit a který musí použít oba typy bezprostředně po vyhlášení války. Zvláště důležité je to pro Spojené státy s ohledem na to, že spoléháme v případě výjimečného stavu na právě takto rozdělené kategorie vojsk: pravidelnou armádu a Národní gardu.

 

Truman Smith,
Lt. Colonel, G. S.,
vojenský atašé

Příloha A.

Pozitivně identifikované jednotky soustředěné na Československých hranicích mezi 22. až 26. zářím.
----------------------------------------------------------------------

Armádní skupina 1

Velitelství: Oppeln
Velitel: generál v. Rundstedt.

1. armádní jednotky.

 pluk General Göring
 parašutistický prapor, pozemní armády
 19. námořní dělostřelecký oddíl
 2. zamlžovací oddíl
 5. kulometný prapor
 15. tankový pluk
 10. střelecký pluk

2. sborové jednotky.

a. velitelství VIII. sboru
  I. prapor / 8. jezdecký pluk
 48. spojovací prapor
 28. průzkumný oddíl

b. velitelství III. sboru
 43. spojovací prapor
 43. ženijní prapor 
  9. průzkumný oddíl

3. divize.

a.  3. tanková divize          Dle hlášení kompletní
  3. průzkumný prapor 
 39. spojovací prapor
 39. ženijní prapor
 39. protitankový oddíl
  3. střelecký pluk
  5. tankový pluk
  6. tankový pluk
     dělostřelecký pluk

b.  8. pěší divize
  8. spojovací prapor
  8. ženijní prapor
  8. protitankový oddíl
  8. dělostřelecký pluk
 44. dělostřelecký pluk
 28. pěší pluk
 38. pěší pluk
 84. pěší pluk

c. 18. pěší divize
 18. ženijní prapor
 30. pěší pluk
 51. pěší pluk

d. 28. pěší divize
 28. protitankový oddíl
 28. dělostřelecký pluk
 48. dělostřelecký pluk
  7. pěší pluk
 49. pěší pluk

e. 30. pěší divize
 30. dělostřelecký pluk
 26. pěší pluk
  6. pěší pluk

f. 22. pěší divize
 16. pěší pluk

g.  3. pěší divize
  8. pěší pluk

h. 23. pěší divize
 23. ženijní prapor
 59. dělostřelecký pluk

Rekapitulace Armádní skupiny 1.

 Identifikováno:

  velitelství a velitelské jednotky 2 armádních sborů
  jednotky 7 pěších a 1 tankové divize
  11 pěších pluků

 

Armádní skupina 2.

Velitelství: Dresden
Velitel: generál Bock.

1. armádní jednotky.

 Nebyly identifikovány.

2. sborové jednotky.

velitelství IV. sboru

3. divize.

a.  4. pěší divize
  13. ženijní prapor
  40. dělostřelecký pluk
  10. pěší pluk
  52. pěší pluk
 101. pěší pluk

b. 24. pěší divize
  60. dělostřelecký pluk
 103. pěší pluk

c.  Standarta SS Totenkopf

Rekapitulace identifikací:

  1 velitelství sboru
  části 2 divizí
  4 pěší pluky

 

Armádní skupina Z. B. V.

Velitelství: Passau
Velitel: generál v. Leeb.

1. armádní jednotky.

 Nebyly identifikovány.

2. sborové jednotky.

velitelství IX. sboru
velitelství VII. sboru - 7. průzkumný prapor
velitelství V. sboru

3. divize.

a. 45. pěší divize
  45. ženijní prapor
 130. pěší pluk
 133. pěší pluk

b.  9. pěší divize
   9. ženijní prapor
   9. dělostřelecký pozorovací oddíl
  57. pěší pluk

c.  1. horská divize          Dle hlášení kompletní
  54. spojovací prapor
  54. ženijní prapor
  54. protitankový prapor
  79. dělostřelecký pluk
  98. horský pluk
  99. horský pluk
 100. horský pluk

d.  7. pěší divize
  61. pěší pluk

e. 10. pěší divize
  20. pěší pluk
  42. pěší pluk

f.   43. pěší pluk  V týlu je hlášena 1. pěší divize.

g.   Standarta SS Germania

Rekapitulace:

 4 velitelství sboru
 1 horská a 4 pěší divize
 10 pěších pluků

 

Armádní skupina 4.

Velitelství: Hof
Velitel: generál v. Reichenau.

1. armádní jednotky.

 školní spojovací prapor
 13. jezdecký pluk
 46. spojovací prapor
 25. spojovací prapor
 35. spojovací prapor
  5. spojovací prapor

2. sborové jednotky.

a. velitelství XVI. sboru
 62. spojovací prapor
 62. ženijní prapor

b. velitelství XIII. sboru
 53. spojovací prapor

c. velitelství XIV. sboru

3. divize.

a.  1. tanková divize  Dle hlášení kompletní
   4. průzkumný prapor
  37. ženijní prapor
  37. spojovací prapor
  37. protitankový oddíl
  73. dělostřelecký pluk
   1. střelecký pluk
   1. tankový pluk
   2. tankový pluk

b.  1. lehká divize  Dle hlášení kompletní
   6. průzkumný pluk
  40. spojovací prapor
  57. ženijní prapor
  41. protitankový oddíl
  76. dělostřelecký pluk
   4. střelecký pluk
  65. tankový oddíl

c.  2. pěší motorizovaná divize
   2. průzkumný prapor
   2. protitankový oddíl
   2. dělostřelecký pluk
   5. pěší pluk
  25. pěší pluk

d. 13. pěší motorizovaná divize
  13. průzkumný prapor
  33. pěší pluk

e. 35. pěší divize
  35. spojovací prapor
 111. pěší pluk

f. 17. pěší divize
  17. dělostřelecký pluk
  53. dělostřelecký pluk

g.  1. pěší divize   jako záloha v týlu
   1. ženijní prapor
  45. pěší pluk

h. 32. pěší divize
  32. protitankový oddíl
   3. pěší pluk

Rekapitulace identifikací:

 3 velitelství sborů
 divize: 1 tanková, 1 lehká, 6 pěších
 5 pěších pluků

 

Armádní skupina 5.

Velitelství: Wien
Velitel: generál v. List.

1. armádní jednotky.

 Nebyly identifikovány.

2. sborové jednotky.

66. ženijní prapor     Tyto jednotky byly identifikovány ve Vídni.
70. ženijní prapor     Některé mohou být organické divizní jednotky. 
86. ženijní prapor 
64. spojovací prapor
79. spojovací prapor
30. zdravotnická rota

3. divize.

a.  2. tanková divize          Dle hlášení kompletní
   5. průzkumný prapor
  38. spojovací prapor
  38. ženijní prapor
  38. protitankový oddíl
  74. dělostřelecký pluk
   2. střelecký pluk
   3. tankový pluk
   4. tankový pluk

b.  4. lehká divize
  12. střelecký pluk

c.  3. horská divize
  49. protitankový oddíl
 139. horský pluk

d. 29. pěší motorizovaná divize
  29. protitankový oddíl
  29. dělostřelecký pozorovací oddíl
  29. dělostřelecký pluk
  65. dělostřelecký pluk
  86. pěší pluk
  71. pěší pluk 

e. 44. pěší divize
  72. spojovací prapor
  50. protitankový oddíl
  97. dělostřelecký pluk
 131. pěší pluk
 132. pěší pluk 

f. 11. pěší divize   v záloze
  11. protitankový oddíl
   2. pěší pluk

   1. pěší pluk / 1. pěší divize

Rekapitulace:

 1 armádní sbor
 1 tanková, 1 lehká, 1 horská, 3 pěší divize
 7 pěších pluků