Prahu Goebbels navštívil ve dnech 5. - 7. listopadu 1940 a setkal se tu jak s představiteli německé moci (říšský protektor Konstantin von Neurath, státní tajemník K. H. Frank, župní vedoucí Konrad Henlein), tak se státním prezidentem Emilem Háchou, ministry protektorátní vlády a zástupci českého kulturního života. V Praze pronesl dva projevy - jeden k německým kulturním pracovníkům v Černínském paláci (sídle Úřadu říšského protektora) a druhý k mnohatisícovému davu pražských Němců na shromáždění NSDAP v Průmyslovém paláci na pražském výstavišti v Bubenči.
Během pobytu v Praze navštívil také několik operních představení a koncertů - ve Stavovském divadle (Ständetheater), Národním divadle a Německé opeře (Deutsches Opernhaus, dnes Státní opera). Prohlédl si také Barrandovské filmové ateliéry. Z Velkopřevorského paláce si nechal odvést šest vzácných gobelínů.
Poslední noc v Praze strávil na tahu po různých nočních podnicích, o čemž ale ve svém deníku pomlčel. Lída Baarová, se kterou prožil v roce 1938 milostný románek, byla gestapem před Goebbelsovým příjezdem včas „uklizena“ do Zbraslavi.
Goebbelsův příjezd do Prahy 5. listopadu 1940, v doprovodu K. H. Franka a K. Henleina
(foto: Světozor)
Setkání se státním prezidentem Háchou, představení Prodané nevěsty v Národním divadle, koncert Berlínské filharmonie v Německé opeře, návštěva Barrandova a projev k shromáždění NSDAP v Průmyslovém paláci na výstavišti
(foto: Pestrý týden)
(foto: Pestrý týden)
Návštěva Barrandova, Goebbels se zdraví s Vlastou Burianem
(foto: Pražský ilustrovaný zpravodaj)
Setkání se státním prezidentem Háchou a dirigentem Václavem Talichem v Národním divadle
(foto: Světozor)
Takto návštěvu zachytil ve svém deníku:
6. listopadu 1940
Včera: V 10 hodin dopoledne v Praze. Velké uvítání. Místní obyvatelstvo stále velmi chladné. Jízda nádhernou Prahou, která je naprosto německým městem. Všechny budovy, mosty a věže jsou toho důkazem.
Návštěva krajského sídla strany položeného hned u Vltavy.[1] Henlein mně vykládá o problémech místní německé populace. Sudetští Němci to vidí trochu moc vyostřeně. Pochopitelně jsou pořád plni výčitek. Slibuji, že pomohu, kde budu moci. Český pražský tisk mě vřele vítá.
Bydlím na Hradě: velkolepá budova s báječným výhledem na starou Prahu zalitou sluncem. Návštěva Neuratha: také mě podrobně seznamuje se svými problémy. Nálada se tady sice hodně zlepšila od mého projevu, ale do ideálního stavu je ještě daleko. Neurath také celkem oprávněně hodně nadává na Ribbentropa. Je to chlap s hulvátským chováním.
Projev k německým kulturním pracovníkům v Praze v Černínském paláci o jejich německém poslání na této horké půdě. Obědvám s Neurathovými, kteří jsou velmi příjemní a působí dojmem atraktivních, reprezentativních lidí. Správní lidé na správném místě.
...
Mluvím k pražským Němcům v obrovské hale. Asi 15000 lidí.[2] Celá místní německá populace. Velký politický projev v mé nejlepší formě. Bouřlivý aplaus. Vůdce změnil jen několik detailů v záznamu řeči pro tisk.
Na hradě. Několik hodin zběsilé práce. Telefonát s Magdou: je jí dobře, díky Bohu. Ale děti jsou trochu nemocné.[3]
Večer do Stavovského divadla. Poslední akt Úkladů a lásky.[4] Divadlo je skutečně nádherné. Okouzlující místo, ještě z Mozartových časů. Hra je výborná, i když trošku příliš hlasitá. Ale to se poddá. Jinak Walleck[5] dělá svou práci zjevně velmi dobře.
Večeře s Frankem v hotelu Alcron. Se srdečným přivítáním. Seznamuji se s mnoha lidmi. Ještě dlouho mluvím s německými herci, kteří zde točí film pro Bavarii. Pozdě do postele.
Včera: V 10 hodin dopoledne v Praze. Velké uvítání. Místní obyvatelstvo stále velmi chladné. Jízda nádhernou Prahou, která je naprosto německým městem. Všechny budovy, mosty a věže jsou toho důkazem.
Návštěva krajského sídla strany položeného hned u Vltavy.[1] Henlein mně vykládá o problémech místní německé populace. Sudetští Němci to vidí trochu moc vyostřeně. Pochopitelně jsou pořád plni výčitek. Slibuji, že pomohu, kde budu moci. Český pražský tisk mě vřele vítá.
Bydlím na Hradě: velkolepá budova s báječným výhledem na starou Prahu zalitou sluncem. Návštěva Neuratha: také mě podrobně seznamuje se svými problémy. Nálada se tady sice hodně zlepšila od mého projevu, ale do ideálního stavu je ještě daleko. Neurath také celkem oprávněně hodně nadává na Ribbentropa. Je to chlap s hulvátským chováním.
Projev k německým kulturním pracovníkům v Praze v Černínském paláci o jejich německém poslání na této horké půdě. Obědvám s Neurathovými, kteří jsou velmi příjemní a působí dojmem atraktivních, reprezentativních lidí. Správní lidé na správném místě.
...
Mluvím k pražským Němcům v obrovské hale. Asi 15000 lidí.[2] Celá místní německá populace. Velký politický projev v mé nejlepší formě. Bouřlivý aplaus. Vůdce změnil jen několik detailů v záznamu řeči pro tisk.
Na hradě. Několik hodin zběsilé práce. Telefonát s Magdou: je jí dobře, díky Bohu. Ale děti jsou trochu nemocné.[3]
Večer do Stavovského divadla. Poslední akt Úkladů a lásky.[4] Divadlo je skutečně nádherné. Okouzlující místo, ještě z Mozartových časů. Hra je výborná, i když trošku příliš hlasitá. Ale to se poddá. Jinak Walleck[5] dělá svou práci zjevně velmi dobře.
Večeře s Frankem v hotelu Alcron. Se srdečným přivítáním. Seznamuji se s mnoha lidmi. Ještě dlouho mluvím s německými herci, kteří zde točí film pro Bavarii. Pozdě do postele.
7. listopadu 1940
Včera: Déšť a mlha. Praha zahalená v šedi.
Prohlídka města. Jaký klenot. Katedrála sv. Víta se všemi svými poklady. Staré velkolepé budovy, ulice a náměstí. Výhled přes Vltavu. Nezapomenutelný pohled. Úplně jsem se do tohoto města zamiloval. Vyzařuje německého ducha a jednou se musí stát opět německým městem.
Přijetí na radnici. Ve velmi pěkném sále. Dlouhé proslovy. Také říkám několik přátelských slov. Místní [Němci] stále otevírají staré rány a mlátí Čechy klackem po hlavě. To není dobrá propaganda. Snažím se to napravit.
Prohlídka Hradu. Velmi působivé. Tady se odehrála pražská defenestrace.
Návštěva Háchy. S celým slavnostním ceremoniálem. Hácha je milý, trochu unavený starý pán. Jsem k němu velmi laskavý. Byl by radši, kdyby nemusel mít nic společného s politikou. Nyní ale chápe, jak bylo jeho historické rozhodnutí moudré a správné. Stěžuje si na všelijaké malichernosti, hodně zatčených a uzavření univerzity. Měl bych mu pomoci, kde to půjde. Ale jinak se zdá loajální. Sdílí moje názory, které jsem vyjádřil v projevu k českým intelektuálům, který zná velmi podrobně a souhlasí s ním. Myslím, že moje návštěva byla velmi užitečná. Umím se starými pány dobře vycházet. V každém případě mám dojem, že mě přijal do svého srdce.
K Neurathům na oběd. Také si stěžují na neotesané metody mnoha ultraradikálů. A zběsilá zatýkání ze strany SS. To musí být trochu omezeno. Jsem s Neurathovými sám a jsou ke mně velmi laskaví. Paní von Neurath mi ještě ve Velkopřevorském paláci ukazuje báječné staré gobelíny, které bych rád zakoupil. Jsou ale tak hrozně drahé.[6]
Práce na Hradě. ... Večer u Franků. Paní Franková je mladá, sympatická žena.[7] Dlouho se bavíme o taktice vůči Čechům. Vyjadřuji stanovisko: tvrdě, kde je nutná tvrdost, ale shovívavě, kde jde o nedůležité věci. Malé dárky udržují přátelství.
V Národním divadle. Velice pěkná, ale trochu zašlá budova. Prodaná nevěsta. Úžasně zazpíváno a zahráno. Pod skvělým dirigentem Talichem.[8] Výprava je velmi prostá. Hácha je tady se mnou. Vychází mi ve všem vstříc, nic pro něj není příliš. Obecenstvo je velmi zdvořilé a uctivé. Je mi představena řada českých ministrů a hodnostářů. Ani jeden z nich nezanechává silný dojem. Průměrné typy, střední úroveň. Ale to je velmi dobré.
Dlouhé rozhovory s našimi lidmi na Hradě. Všichni jsou nadšeni touto návštěvou a jejím úspěchem.
Včera: Déšť a mlha. Praha zahalená v šedi.
Prohlídka města. Jaký klenot. Katedrála sv. Víta se všemi svými poklady. Staré velkolepé budovy, ulice a náměstí. Výhled přes Vltavu. Nezapomenutelný pohled. Úplně jsem se do tohoto města zamiloval. Vyzařuje německého ducha a jednou se musí stát opět německým městem.
Přijetí na radnici. Ve velmi pěkném sále. Dlouhé proslovy. Také říkám několik přátelských slov. Místní [Němci] stále otevírají staré rány a mlátí Čechy klackem po hlavě. To není dobrá propaganda. Snažím se to napravit.
Prohlídka Hradu. Velmi působivé. Tady se odehrála pražská defenestrace.
Návštěva Háchy. S celým slavnostním ceremoniálem. Hácha je milý, trochu unavený starý pán. Jsem k němu velmi laskavý. Byl by radši, kdyby nemusel mít nic společného s politikou. Nyní ale chápe, jak bylo jeho historické rozhodnutí moudré a správné. Stěžuje si na všelijaké malichernosti, hodně zatčených a uzavření univerzity. Měl bych mu pomoci, kde to půjde. Ale jinak se zdá loajální. Sdílí moje názory, které jsem vyjádřil v projevu k českým intelektuálům, který zná velmi podrobně a souhlasí s ním. Myslím, že moje návštěva byla velmi užitečná. Umím se starými pány dobře vycházet. V každém případě mám dojem, že mě přijal do svého srdce.
K Neurathům na oběd. Také si stěžují na neotesané metody mnoha ultraradikálů. A zběsilá zatýkání ze strany SS. To musí být trochu omezeno. Jsem s Neurathovými sám a jsou ke mně velmi laskaví. Paní von Neurath mi ještě ve Velkopřevorském paláci ukazuje báječné staré gobelíny, které bych rád zakoupil. Jsou ale tak hrozně drahé.[6]
Práce na Hradě. ... Večer u Franků. Paní Franková je mladá, sympatická žena.[7] Dlouho se bavíme o taktice vůči Čechům. Vyjadřuji stanovisko: tvrdě, kde je nutná tvrdost, ale shovívavě, kde jde o nedůležité věci. Malé dárky udržují přátelství.
V Národním divadle. Velice pěkná, ale trochu zašlá budova. Prodaná nevěsta. Úžasně zazpíváno a zahráno. Pod skvělým dirigentem Talichem.[8] Výprava je velmi prostá. Hácha je tady se mnou. Vychází mi ve všem vstříc, nic pro něj není příliš. Obecenstvo je velmi zdvořilé a uctivé. Je mi představena řada českých ministrů a hodnostářů. Ani jeden z nich nezanechává silný dojem. Průměrné typy, střední úroveň. Ale to je velmi dobré.
Dlouhé rozhovory s našimi lidmi na Hradě. Všichni jsou nadšeni touto návštěvou a jejím úspěchem.
8. listopadu 1940
Včera: ... Ráno poslouchám sudetoněmecký orchestr.[9] Docela se pod vedením Keilbertha vypracoval. Pouze smyčcová sekce je trochu nejistá. Ale to se dá do pořádku. Keilberth si vede dobře.[10]
Návštěva Barrandova. Prohlídka filmových ateliérů. Velké, moderní a rozsáhlé. Patří nám 51 procent.[11] Scény z filmu Carl Peters. S Albersem.[12] To bude něco. Stovka negerských zajatců je zapojena do díla. Nešťastníci přešlapují a třesou se strachem a zimou.
Dívám se na ukázky z filmu Carl Peters. Selpin tady odvádí dobrou práci.[13]
Oběd s filmaři. Téměř všichni velmi organizátorské typy. Velice nudné.
Krátká projížďka Prahou. Jak okouzlující město.
Práce na Hradě... Večer Furtwänglerův koncert s Berlínskými filharmoniky.[14] Vltava, Enšpíglova šibalství a Beethovenova Sedmá.[15] Slavnostní událost s Háchou, Neurathovými a celou českou vládou. Je tady každý, kdo v Praze něco znamená. Vltava nepopsatelně krásná. Enšpígl poutavý. Sedmá mistrovské dílo. Uchvátně zahráno. Obecenstvo bouří. Hácha je velmi milý.
Krátce poté recepce pro německé umělce. Mnoho rozhovorů. Do vlaku pozdě v noci. Spánek až do poledne. V Chebu.
Zdroj: Elke Fröhlich (Hrsg.), Die Tagebücher von Joseph Goebbels. Teil I. Band 8. April - November 1940, München 1998, s. 407-411.Včera: ... Ráno poslouchám sudetoněmecký orchestr.[9] Docela se pod vedením Keilbertha vypracoval. Pouze smyčcová sekce je trochu nejistá. Ale to se dá do pořádku. Keilberth si vede dobře.[10]
Návštěva Barrandova. Prohlídka filmových ateliérů. Velké, moderní a rozsáhlé. Patří nám 51 procent.[11] Scény z filmu Carl Peters. S Albersem.[12] To bude něco. Stovka negerských zajatců je zapojena do díla. Nešťastníci přešlapují a třesou se strachem a zimou.
Dívám se na ukázky z filmu Carl Peters. Selpin tady odvádí dobrou práci.[13]
Oběd s filmaři. Téměř všichni velmi organizátorské typy. Velice nudné.
Krátká projížďka Prahou. Jak okouzlující město.
Práce na Hradě... Večer Furtwänglerův koncert s Berlínskými filharmoniky.[14] Vltava, Enšpíglova šibalství a Beethovenova Sedmá.[15] Slavnostní událost s Háchou, Neurathovými a celou českou vládou. Je tady každý, kdo v Praze něco znamená. Vltava nepopsatelně krásná. Enšpígl poutavý. Sedmá mistrovské dílo. Uchvátně zahráno. Obecenstvo bouří. Hácha je velmi milý.
Krátce poté recepce pro německé umělce. Mnoho rozhovorů. Do vlaku pozdě v noci. Spánek až do poledne. V Chebu.
Poznámky
[1] Kreishaus pražské NSDAP byl v Lichtenštejnském paláci na Kampě (ulice U Sovových mlýnů 506/4, německy Eulmühlengasse)
[2] Projev ke shromáždění členů NSDAP v Praze v Průmyslovém paláci na výstavišti v Bubenči.
[3] Magda Goebbelsová (1901-1945) - provdaná za Goebbelse od roku 1931, 1. května 1945 v Hitlerově bunkru v Berlíně usmrtila smrtící injekcí svých šest dětí a poté s manželem venku spáchali sebevraždu.
[4] Drama Úklady a Láska (Kabale und Liebe) v pěti aktech od Friedricha Schillera (1759-1805) z roku 1784.
[5] Oskar Walleck (1890-1976) - v letech 1939-1944 Generalintendant německého divadla v Praze. Stavovské divadlo (Ständetheater) bylo za války německou divadelní scénou v Praze, naposledy se tu česky hrála v červenci 1939 Jiráskova Lucerna, poté znovu česky až po osovobození v roce 1945.
[6] Ve Velkopřevorském paláci (Velkopřevorské náměstí č. 485/4) v areálu Řádu maltézských rytířů (Johanitská komenda) na Malé Straně bylo před válkou umístěno šest vzácných vlámských gobelínů z let 1726-38, jejichž autorem byl Peter van der Hecke. Jejich cena byla před válkou odhadnuta na 10 milionů korun. Převor maltézského řádu Franz Werner Bobe (1902-1947) je nabídl jako dar pro Goebbelse. Gobelíny byly z paláce odvezeny a po válce již nebyly nalezeny. Franz Werner Bobe byl jako nebezpečný konfident gestapa (mj. po atentátu na Heydricha dostal od gestapa odměnu ve výši 100 000 korun) po válce 16. dubna 1947 popraven na Pankráci.
[7] Druhá manželka K. H. Franka Karola, roz. Blaschek, narozena 13. srpna 1913 v Mostě - viz Frankova manželka
[8] Dirigoval Václav Talich (1883-1961), který stál do roku 1941 v čele České filharmonie. Za okupace byl částí odboje podezříván z kolaborace s nacisty, ale po válce byl obvinění zproštěn a od trestního stíhání ve věci jeho veřejných projevů bylo upuštěno. 17. října 1945 veřejný žalobce neshledal žádné důvody k jeho stíhání podle tzv. velkého retribučního dekretu, 28. listopadu 1945 Talicha očistil čestný soud při Svazu českých výkonných hudebních umělců a 18. března 1946 bylo zastaveno trestní řízení podle tzv. malého retribučního dekretu o provinění proti národní cti: bylo konstatováno, že se sice „dopustil nepřístojného chování, urážejícího národní cítění českého lidu“ (projev po návratu z Německa v září 1940 a při udělení Národních cen v červenci 1942), ale od trestního stíhání bylo upuštěno, protože šlo o vystoupení učiněná pod nátlakem a Talich celkově „jednal s úmyslem prospět českému národu“. Obvinění byl zproštěn ve věci vstupu do České ligy proti bolševismu (nevstoupil dobrovolně), styku s okupanty a Emanuelem Moravcem (podle usnesení trestní nalézací komise styky nepřesáhly meze dané výkonem funkce dirigenta) a podvrženého článku v Českém slově. Zastavení trestního řízení bylo kritizováno v komunistickém týdeníku Tvorba (což vyvolalo polemiku v tisku) a na jaře 1947 i komunistickým ministrem informací Václavem Kopeckým. Blíže viz J. Křesťan, Případ Václava Talicha, Praha 2014.
[9] Sudetoněmecký filharmonický orchestr z Liberce, který vznikl již za Rakousko-Uherska, byl v listopadu 1939 přesunut do Prahy a v roce 1940 přejmenován na Německý filharmonický orchestr (Deutsches Philharmonisches Orchester). V jeho čele stanul dirigent Joseph Keilberth. Úřad říšského protektora dosáhl po jednání s Goebbelsem toho, aby orchestr získal status říšského orchestru a tím i finanční podporu říšského ministerstva financí. Od protektorátní vlády dostal k bezplatnému nájmu budovu Rudolfina jako koncertní sál. Cílem bylo vytvořit v Praze německý orchestr, který by byl schopen umělecky konkurovat České filharmonii. Goebbels si 30. prosince 1939 zapsal do deníku: „Musíme převyšovat Čechy ve všech oblastech, nesmíme soupeřit tam, kde nemáme šanci toho dosáhnout. Proto musíme mít [v Praze] buď prvotřídní německý orchestr, nebo vůbec žádný.“
[10] Joseph Keilberth (1908-1968) - německý dirigent, který v roce 1940 převzal vedení Německé filharmonie v Praze. Poslední koncert v Praze měl 1. května 1945. V létě 1945 byl odsunut do Německa.
[11] Filmový podnikatel Miloš Havel byl v roce 1940 nucen prodat 51% podíl v akciové společnosti AB Barrandov. V letech 1941-45 Němci ovládali barrandovské ateliéry prostřednictvím firmy Prag-Film AG, součásti koncernu UFA.
[12] „Carl Peters“ byl německý protibritský propagandistický film produkovaný společností Bavaria Film z roku 1941 režiséra Herberta Selpina s hereckou hvězdou Hansem Albersem (1891-1960) v hlavní roli německého koloniálního podnikatele a cestovatele Carla Peterse (1856-1918), který byl v letech 1891-95 říšským komisařem v Německé východní Africe, kde proslul svým brutálním přístupem, kvůli kterému byl z postu odvolán.
[13] Herbert Selpin (1904-1942) - německý filmový režisér a scénárista. Po kritických výrocích na adresu armády a války byl během natáčení filmu Titanic na příkaz Goebbelse zatčen a zemřel ve vazbě.
[14] Wilhelm Furtwängler (1886-1954) - šéfdirigent Berlínské filharmonie od roku 1922 do konce války v roce 1945. Koncert se konal v Německé opeře (Deutsches Opernhaus, dnes Státní opera).
[15] Vltava Bedřicha Smetany, Enšpíglova šibalství (Till Eulenspiegels lustige Streiche) od Richarda Strausse a symfonie č. 7 Ludwiga van Beethovena